Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 263 Spánková revoluce

Autor: Arianna Huffingtonová

Žánr: Populárně naučný, Zdraví, Životní styl

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Transformujte svůj život noc po noci, vyřešte své problémy se spánkem, a vyřešte své problémy spánkem!

Spánek je základní lidská potřeba, která je společná nám všem, bez rozdílu věku, národnosti či pohlaví. Spojuje nás s našimi předky, bude provázet naše potomky, ale přesto se náš vztah ke spánku dramaticky proměňuje, a podle autorky se nacházíme doslova uprostřed krize způsobené spánkovou deprivací.

Arianna Huffingtonová je řecko-americká spisovatelka, autorka několika bestsellerů, ale také spánková koučka a zakladatelka deníku Huffington Post. Spánková krize má být dle autorky způsobena  zrychleným životním stylem, přemírou mobilních telefonů a tabletů, které nepatří v žádném případě do ložnice. Jediným řešením je snažit se obnovit svůj vztah ke spánku, a pohlížet na něj jako na vítaného společníka, a ne jako na nepřítele, kterému je třeba se vyhýbat a odsouvat jej do pozadí.

Řešením je tedy radikální spánková revoluce!

Spánková revoluce seznámí čtenáře mimo jiné i s tím, k čemu přesně dochází, když spíme a sníme, upozorňuje na nebezpečné nadužívání léků na spaní, které si miliony Američanů zvykla brát doslova jako lentilky, a hlavně přináší i řadu svých vlastních tipů a doporučení, jak lépe a kvalitněji spát.

Kniha je rozčleněna do dvou částí - první s názvem Budíček se zabývá spánkovým průmyslem, spánkem v běhu dějin, ale také nejrozšířenějšími poruchami spánku. Poslední kapitola se věnuje snům, jejich psychologii, ale například i tomu, jak důležitým způsobem sny ovlivnily, a stále ovlivňují umění, a to jak malířské, tak i to hudební. Vždyť kolik malířů mělo ve snu vnuknutí, inspiraci, z něhož později vzniklo vzácné umělecké dílo?

A co třeba fenomén lucidního snění, kdy si v rámci snu uvědomujeme, že sníme, a někteří lidé dokonce tvrdí, že se pomocí této metody naučili ovládat své sny?

Druhá část knihy s prozaickým názvem Jak dál pokládá už zásadnější otázky, mimo jiné i tu, jak si osvojit spánek, jaké návyky je dobré pravidelně dodržovat před ulehnutím na lůžko. Hojně rozšířená se v dnešní cestovatelské době stala i pásmová nemoc, spoustě lidem dělá ze života opravdové peklo.

Dle Arianny by měli zaměstnavatelé brát větší důraz na zdravý a dostatečný spánek svých podřízených - protože například studie z roku 2014 zjistila, že zaměstnanci, kteří mají kanceláře s okny, spí o 46 minut déle než jejich kolegové bez přístupu denního světla.

Řešením pro pracovníky v kancelářích mohou být i speciální "spací" místnosti, kde si zaměstnanec může na pár desítek minut dát šlofíka. "Bílé límečky" mají být díky tomu odpočatější, svěžejší, a tím pádem více kreativní a produktivní.

Ovšem, je otázkou, zda by se podobný projekt ujal i v naší zeměpisné šířce...

Zajímavé a inspirující čtení, které rozhodně udrží čtenáře vzhůru celou noc!


Hodnocení: O Spánkové revoluci jsem již hodně slyšela. U nás vyšla v roce 2017, o rok později než v USA, a já si pamatuji, že jsem na spoustě knižních blozích četla většinou pochvalné recenze a doporučení na knihu. Jenže u nás v knihovně bohužel nebyla dlouho k dostání, ve výměnném fondu se octla až letos, takže jsem si ji přečetla trochu se zpožděním, ale nevadí.

Spánek je pro mě poměrně zajímavé téma, ač tedy musím zaklepat na dřevo, že s ním větší problémy zatím nemám, Ale v pubertě jsem mívala období, kdy jsem často ponocovala, dlouho do noci jsem si na tajňačku četla knížku nebo koukala na filmy s hvězdičkou na malou televizi, kterou jsem měla v pokojíčku, takže si dovedete představit, jak to muselo druhý den ve škole vypadat.

Autorka má velmi čtivý způsob vyprávění, líbily se mi i její autentické zkušenosti problémů se spánkem, které roky odsouvala do pozadí - spala například jen čtyři hodiny denně, někdy i méně, nakonec skončila s rozbitou hlavou v koupelně, k čemuž přispěla dlouhotrvající spánková deprivace. Díky tomu přehodnotila svůj spánkový režim, naučila se mít více času na sebe, na odpočinek, a hlavně na dostatek spánku.

Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, jen mi přišlo, že bylo málo prostoru věnováno jednotlivým fázím spánku, nejvíce informací zde bylo o REM fázi, která je poslední, ale také nejhlubší fází spánku, kdy se nám zdají sny. 

Ale jinak mi bohužel kniha přišla určena primárně pro Američany, protože upřímně, přístup firmám ke spánku popisovaný v knize zavání "amerikanismem." Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale já si myslím, že u nás zaměstnavatelé nijak zvláště neřeší, jestli jsou jejich podřízení dostatečně vyspaní, a nějaké zaměstnanecké spací místnosti jsou u nás hudbou sci-fi. A také se autorka zabývala problémem se spánkem u kancelářských profesí, přičemž vynechala ty dělnické - jak by si takový pracovník v lese nebo já, ve výrobně sýrů, mohl dát šlofíka? 

A pozor, on ne každý šlofík je zdravý, já sama přes den po práci spím málokdy, protože tento spánek mě doslova "rozbije," budím se dezorientovaná a pomačkaná, jako by přese mě přejel válec. Z takového šlofíku se pak vzpamatovávám ještě dlouho.

Ale rozhodně oceňuji to, že se kniha snaží upozornit na důležitost spánku, protože nedostatek spánku je vážně problém. Mě stačí třeba jen jedna jediná noc, kdy nemůžu usnout (tohle se mi děje tak jednou za půl roku, jinak spím fakt jak dřevo, nebudím se v noci, nemám problémy s usínáním) - hned další den se to negativně podepíše na mé náladě, a hlavně i na pracovním výkonu. Když jsem po probdělé noci musela do práce, až po dvaceti minutách práce jsem zjistila, že jsem nalepila skoro celou bednu špatnými štítky sýrů...

Zatím ale patřím k lidem, kteří žádné velké problémy se spánkem nemají, a jsem za to opravdu ráda.

Takže až na poněkud zvláštní amerikanismus se mi kniha docela líbila, ačkoliv se přiznám, že konec jsem trochu přeskákala, protože tu byly tipy na americké hotely, kde se nejlépe vyspat, na mě neznámé značky matrací (některé už v sobě dnes mají zabudované senzory, které sledují Váš noční spánek, věřili byste tomu?), a toto mi přišlo pro českého čtenáře tak trochu zbytečné.

Ale čtenářům, kteří mají rádi naučnou literaturu, zajímají se o problematiku spánku, a chtějí se dozvědět něco nového - i když spousta věcí se dá najít i v odborných článcích, ale nevadí, na druhou stranu je pěkné to mít uceleně v jedné publikaci.

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo nějakou jinou, zaměřenou na spánek a usínání? Máte rádi populárně naučnou literaturu? Trápí, nebo trápili Vás někdy problémy s usínáním? Brali jste někdy léky na spaní? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Já jsem četla jednu knížku o spánku loňský rok. Je fascinující co všechno se spánkem přímo souvisí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula