Moderní, nebo starší?

 Ve čtvrtek jsem se po práci trochu zkulturnila, a potřebovala jsem se trochu uvolnit. Tento týden byl v práci extrémně náročný, za ty dva roky, co tam jsem, jsme podobný "fičák" ještě nezažila. A protože hospody ani jiné podobné radovánky mě nebaví, zamířila jsem do obecní knihovny. Regály plné knih, typická vůně knihovny a hlavně pozitivně naladěná knihovnice, to byl balzám pro mou duši.

A nakonec jsem se v knihovně zdržela hodinu. Ne že bych tak dlouho vybírala tituly, ale moc hezky jsem si popovídala s paní knihovnicí. Do knihovny chodím více než patnáct let, zažila jsem tam celkem tři knihovnice, ale právě jen u téhle poslední, u Kamily, jde vidět, že svou práci miluje, vždy mi ochotně poradí s výběrem knih, často má pro mě jako překvapení schované novinky od autorů, které si pravidelně půjčuji, a nikdy neměla problém mi nějakou knihu, která nebyla k dostání, objednat z výpůjčního fondu. 

Je to prostě zlatá ženská.

Jak jsem už zmínila výše, moc příjemně jsme si spolu popovídaly. V knihovně zrovna nikdo nebyl, takže nás nikdo nerušil.

Musím říci, že takhle hezky jsem si o knížkách s nikým dlouho nepopovídala. Je to bohužel dáno i tím, že lidé v mém okolí prostě nečtou. Nemám žádnou kamarádku, kolegu či kolegyni z práce, ba ani nikoho z rodiny, s kým bych mohla probrat žhavou knižní novinku nebo probrat to, zda je lepší knižní předloha nebo film.

Velmi mě zarazila jedna věc, kterou Kamila zmínila. A sice to, že má poslední dobou problém najít v přehršli stále nových a nových titulů knihu, která bude opravdu stát za to a čtenáře zaujme. 

Problém není v nedostatku nakladatelství, papíru nebo nových autorů. Je to právě naopak, toho jsem si všimla už před pár měsíci také. Několikrát se mi stalo, že se mi do ruky dostala kniha z pro mě naprosto neznámého nakladatelství. To samozřejmě není problém, to, že vznikají nová nakladatelství je sama o sobě dobrá věc.

Problém je v tom, co ona nová nakladatelství vydávají. Jak to napsat slušně? Většinou se jedná totiž o paskvily. Není to samozřejmě pravidlo. Ale opravdový problém jsou pro mě současní komerční čeští autoři. Ti píší totiž často na kvantitu, ne na kvalitu. Tři i více vydaných knihy za rok? Pro některé české autory to opravdu není problém!

Co na tom, že knížka je o ničem, jak už dějově, tak slohovou úpravou. Hlavně když se to vydá, posype to penízky, a to, že si čtenář četbu vůbec neužije, je vedlejší. 

Samozřejmě to není u každé knihy. Ale někdy fakt zírám, co je vůbec možné v knihkupectví koupit? Jsem milovník klasických detektivek, jenže ty už v současnosti mnoho spisovatelů nepíše. Buď to neumí, nebo je prostě jednodušší napsat něco rádoby akčního s hektolitry krve. Kdysi jsem tyto krváky hltala, dnes už jich mám ale také plné zuby, protože mi připadají jako přes kopírák. To se mi opravdu omrzelo.

Poslední dobou si ráda přečtu spíše něco naučného, doma mám teď pár knih zabývající se speciální pedagogikou, abych si rozšířila obzory, a také známou edici se záhadami - Největší záhady světa. 

Ale i když si vybírám ke čtení beletrii, častěji zabrousím do regálů se staršími knihami. I v éře minulého režimu samozřejmě vycházely i nekvalitní romány, které byly podmíněny režimu, různé budovatelské a oslavné básně či brakové romány.

Před několika lety jsem četla novelu Stařec a moře, vydání z roku 1961 vydané nakladatelstvím SNKLHU. Z knihy jsem byla unešená, dodnes zůstává jednou z nejhezčích klasik, kterou jsem četla. Souboj starého námořníka s obrovským marlinem ukazuje nezměrnou odvahu, sílu a houževnatost. Krásně popsaný odvěký souboj člověka s přírodou, který je ale plný úcty a pokory.

Když jsem studovala maturitní obor, v povinné četbě byla právě i tato kniha. Vybrala jsem si ji na svůj seznam, a rozhodla jsem se přečíst si ji znovu - přeci jen, po těch letech člověk ledacos zapomene. A tehdy bylo v knihovně k vypůjčení vydání z roku 2015 z nakladatelství Odeon. 

Jaké bylo mé rozčarování, když jsem doma začala natěšená knihu číst. Jako bych četla úplně něco jiného! Pryč byla atmosféra, krásné popisy, úplně jiný slovosled, a přišlo mi to strašně osekané. Problém byl samozřejmě v novém překladu, který se mi vůbec nelíbil, a se starým Starcem a moře neměl společného nic.

Nové vydání jsem tedy zklamaně odložila a přečetla si to starší. A požitek z knihy byl stejný jako napoprvé. 

Tak si tak říkám, jestli není chyba překládat nově něco, co už jednou přeloženo bylo, četly to generace přede mnou? Když to funguje, starý překlad je úžasný a opravdu procítěný, protože překladatel mu opravdu vdechne kus své duše.

V roce 2018 vyšel na serveru denik.cz článek s názvem Překlady knih jsou plné chyb. Proč? Z dosti kritické povahy článku tak nějak vyplývá, že překlad cizojazyčných knih do češtiny může dnes za pár korun dělat kdejaký diletant, a pak to dopadá katastrofálně. Mladým překladatelům prý chybí často právě cit pro "krásnou češtinu."

Článek si můžete přečíst tady:

https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/literatura/preklady-knih-jsou-plne-chyb-proc_483039.html

Tak jako tak, pro mě zůstávají favority stále starší knihy, případně jejich starší překlady. 

A jak to máte Vy? Baví Vás současná moderní literatura? Stalo se Vám někdy, že jste se pozastavili nad podivným překladem knihy, který Vám nesedl? A máte raději starší knihy nebo čtete jen nově vydané tituly? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥