Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 261 Doplavat domů

 


Autor: Deborah Levy

Žánr: Novela, Psychologický, Drama

Mé hodnocení: 100%

Obsah: Horký červenec roku 1994, Francie, Alpes-Maritimes. Právě zde tráví ve vile svých přátel svou dovolenou tříčlenná rodina Jacobsových. Hlava rodiny Joe, básník a tak trochu snílek, který se snaží překonat krizi středního věku.

Isabel, Joeova manželka, známá a úspěšná reportérka, která zcestovala polovinu světa a specializuje se na reportáže z válečné vřavy. A nakonec nejmladší člen, čtrnáctiletá Nina, která právě přichází do puberty a nástrahy dospívání nese dost těžce. Rodinní přátelé, se kterými se Jacobsovi o vilu dělí, manželé Mitchell a Laura, doplňují ústřední pětici protagonistů.

Prázdninovou idylku den po příjezdu naruší neznámá dívka, která se zcela bez zábran nahá koupe v jejich bazénu. Situace je nadmíru trapná, přítomni jsou všichni obyvatelé vily, které to pochopitelně uvede do velkých rozpaků.

Ukáže se, že mladá dívka Kitty Finchová si spletla o týden svůj termín pobytu, čemuž přispěl i hipísácký majitel vily Jurgen, který je zároveň i správce, ale má svou práci víceméně na háku. Isabel nabídne Kitty volný pokoj ve vile. Dívka svolí, ale již brzy se začíná do té doby pohodová letní atmosféra bortit.

Kitty je nevypočitatelná, maniacká, možná duševně narušená, rozhodně však velmi nekonvekční mladá žena. Dusivá atmosféra ve vile hrozí propuknutím bouře, vztahy mezi rodinnými příslušníky se začínají hroutit, a vyplouvají na povrch křivdy a dávná traumata, která měla snad raději zůstat skryta.

Navíc i Joe je zmítán svými psychickými démony, a začíná být jasné, že příběh rozhodně neskončí šťastně jako z amerického románu.

Kitty navíc až nutkavě usiluje o to, aby si Joe přečetl její báseň s názvem Doplavat domů. Dívka si totiž vzala do hlavy, že je s Joem jakýmsi podivným způsobem psychicky propojena. Nikdo však netuší, že Kitty má za sebou pobyt na psychiatrii a tam zažila věci, na které by nejraději zapomněla. 

Doplavat domů je novelou s vysoce propracovanou psychologií jednotlivých postav, atmosférou dusivě rozpáleného léta, která místy ve čtenáři může evokovat pocity divadelní hry či filmovou atmosféru. Pohodový začátek přeroste v situace se vzrůstajícím napětím a pocity ohrožení, zmaru a ztráty.

Podaří se všem protagonistům doplavat domů...?




Hodnocení: Před pár týdny jsem s radostí zjistila, že i u nás ve městě zřídila správa technických služeb v budově obchodního centra knihobudku. Už jsem si z ní pár knih vypůjčila, výpůjčka je zdarma, a také jsem zrovna včera do ní na oplátku několik knih, které se mi jen tak bezúčelně válí doma, přinesla.

I vzhledem k tomu, že budka je uvnitř budovy, tak ji zatím nikdo nezdemoloval. 

A právě zde mě zaujala kniha Doplavat domů. Hned na první pohled mě praštila do očí typická obálka mé oblíbené knižní edice Světová knihovna z nakladatelství Odeon. Pár knih z této edice jsem už četla, jednou dokonce i k povinné četbě k maturitě od japonského spisovatele Haruki Murakamiho. 

Musím předem upozornit, že knihy z této edice nejsou úplně pro každého. Jsou náročné na pochopení, člověk se musí na čtení hodně soustředit, aby mu neunikly i malé detaily, protože jsou pro celkový děj velice důležité. 

Knihu jsem si tedy odnesla domů, a za tři dny ji stihla přečíst, sto padesát stránek pro mě nebyl žádný oříšek.

Pokusila jsem se v anotaci popsat přibližně děj, ale tady vzniká trochu problém, protože kniha je lyricko-epická. Je tu tedy děj, ale hodně je to o pocitech, je tu spousta popisných pasáží, které ale nejsou nijak zdlouhavé ani nudné, tedy alespoň pro mne ne. 

Recenze k Doplavat domů jsou i na knižních databázích hodně rozporuplné. Někdo dává jednu hvězdičku, pro někoho je kniha zase stoprocentní zážitek, stejně jako byla pro mne. Celou dobu jsem si užívala tu skvěle popsanou atmosféru Francie poloviny devadesátých let. 

Vše začíná idylicky, ovšem už po pár stránkách je patrné, že se plíží něco velice zlověstného, každý protagonista příběhu skrývá nějakého kostlivce ve skříni, který se postupně drápe na povrch. Já osobně byla velice napjatá, co se vlastně bude dít, a i když jsem nakonec měla správné tušení, vůbec mě to nezklamalo, protože na závěr tu byl ještě jeden brilantní zvrat. 

Dialogy mezi jednotlivými postavami byly opravdu přirozené, vyšperkované o spoustu slovních hříček a metafor, což se mi líbilo moc. Žádné nudné vypravění.

Chvílemi mě z čtení a lehce mrazilo, ač nejde o thriller v pravém slova smyslu. Rozhodně jde o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četla, působivé vyprávění, které je psáno jedinečným a originálním stylem, a ještě jednou musím vyzdvihnout atmosféru. Opravdu perfektní.

Ale kniha je opravdu velice specifická, doporučila bych ji spíše náročnějším čtenářům, kteří milují psychologická dramata s mysteriózním nádechem. Ráda jsem si přečetla zase něco jiného než detektivku nebo thriller.

Za mě tedy dnes hodnocení nejvyšší, protože já osobně jsem s knihou spokojená velice a určitě si ji ráda přečtu ještě jednou.

A co Vy? Znáte nakladatelství Odeon? Četli jste nějakou knihu z edice Světová knihovna? Máte rádi psychologické romány, nebo si raději přečtete něco odlehčenějšího? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eli,knížka mě zaujala.Sice potřebuji ještě dočíst dvě knížky,co mám z knihovny a potom asi na čtení moc času nebude.Ale stejně si píšu,na podzim už bude na čtení zase čas.
    Děkuji za seznámení.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Já si na mysteriózní nádech příběhů moc nepotrpím, takže nevím....

    OdpovědětVymazat
  3. na knihu z nakladatelství Odeon musí mít člověk opravdu náladu :) mně jich doma pár leží, ale zatím nejsem v tom správném rozpoložení :)

    jsem ráda, že se ti kniha líbila :) díky tvé recenzi mě zaujala :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nakladatelství Odeon znám. Líbí se mi, že pokračuje v duch tradice svého založení. Cituji: Nakladatelství Odeon bylo založeno roku 1925 Janem Fromkem, původně knihkupcem, který se přátelil s mnoha osobnostmi československé meziválečné avantgardy. Na edičním plánu se tak spolupodíleli i Jindřich Honzl, Jindřich Štyrský nebo Vítězslav Nezval.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž

Knižní recenze 225 Jack a fazole

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 75% Obsah: Advokát Matthew Hope, žijící ve floridském městečku Calusa, to nemá rozhodně vůbec jednoduché. Nejprve dostane v baru nakládačku od dvou rozparáděných kovbojů, když se zastal své přítelkyně Dale, a nakonec, ještě ten večer, mu Dale řekne, že se s ním rozchází.  A k dovršení toho všeho Matthewovi zavolá jeho přítel, detektiv od policie Morris Bloom a oznámí mu, že jeden z jeho klientů, dvaadvacetiletý mladík Jack McKinney byl zavražděn. Byl nalezen ve svém domě s devatenácti bodnými ranami v zádech. Nepořádek v domě naznačuje, že vrah něco hledal. Podařilo se mu to však najít? Matthew pro Jacka zařizoval prodej zemědělské usedlosti pro pěstování fazolí. Majitel a prodávající, Avery Burrill tvrdí, že má v ruce platnou kupní smlouvu, a požaduje své peníze zpět. Záhadou je i to, že mladík chtěl koupit pozemek právě pro pěstování fazolí. Avery totiž vypověděl, že půda je pro pěstování fazolí naprosto nevhodná, jeho pěstitelské pok