Knižní recenze 261 Doplavat domů

 

Autor: Deborah Levy

Žánr: Novela, Psychologický, Drama

Mé hodnocení: 100%

Obsah: Horký červenec roku 1994, Francie, Alpes-Maritimes. Právě zde tráví ve vile svých přátel svou dovolenou tříčlenná rodina Jacobsových. Hlava rodiny Joe, básník a tak trochu snílek, který se snaží překonat krizi středního věku.

Isabel, Joeova manželka, známá a úspěšná reportérka, která zcestovala polovinu světa a specializuje se na reportáže z válečné vřavy. A nakonec nejmladší člen, čtrnáctiletá Nina, která právě přichází do puberty a nástrahy dospívání nese dost těžce. Rodinní přátelé, se kterými se Jacobsovi o vilu dělí, manželé Mitchell a Laura, doplňují ústřední pětici protagonistů.

Prázdninovou idylku den po příjezdu naruší neznámá dívka, která se zcela bez zábran nahá koupe v jejich bazénu. Situace je nadmíru trapná, přítomni jsou všichni obyvatelé vily, které to pochopitelně uvede do velkých rozpaků.

Ukáže se, že mladá dívka Kitty Finchová si spletla o týden svůj termín pobytu, čemuž přispěl i hipísácký majitel vily Jurgen, který je zároveň i správce, ale má svou práci víceméně na háku. Isabel nabídne Kitty volný pokoj ve vile. Dívka svolí, ale již brzy se začíná do té doby pohodová letní atmosféra bortit.

Kitty je nevypočitatelná, maniacká, možná duševně narušená, rozhodně však velmi nekonvekční mladá žena. Dusivá atmosféra ve vile hrozí propuknutím bouře, vztahy mezi rodinnými příslušníky se začínají hroutit, a vyplouvají na povrch křivdy a dávná traumata, která měla snad raději zůstat skryta.

Navíc i Joe je zmítán svými psychickými démony, a začíná být jasné, že příběh rozhodně neskončí šťastně jako z amerického románu.

Kitty navíc až nutkavě usiluje o to, aby si Joe přečetl její báseň s názvem Doplavat domů. Dívka si totiž vzala do hlavy, že je s Joem jakýmsi podivným způsobem psychicky propojena. Nikdo však netuší, že Kitty má za sebou pobyt na psychiatrii a tam zažila věci, na které by nejraději zapomněla. 

Doplavat domů je novelou s vysoce propracovanou psychologií jednotlivých postav, atmosférou dusivě rozpáleného léta, která místy ve čtenáři může evokovat pocity divadelní hry či filmovou atmosféru. Pohodový začátek přeroste v situace se vzrůstajícím napětím a pocity ohrožení, zmaru a ztráty.

Podaří se všem protagonistům doplavat domů...?

Hodnocení: Před pár týdny jsem s radostí zjistila, že i u nás ve městě zřídila správa technických služeb v budově obchodního centra knihobudku. Už jsem si z ní pár knih vypůjčila, výpůjčka je zdarma, a také jsem zrovna včera do ní na oplátku několik knih, které se mi jen tak bezúčelně válí doma, přinesla.

I vzhledem k tomu, že budka je uvnitř budovy, tak ji zatím nikdo nezdemoloval. 

A právě zde mě zaujala kniha Doplavat domů. Hned na první pohled mě praštila do očí typická obálka mé oblíbené knižní edice Světová knihovna z nakladatelství Odeon. Pár knih z této edice jsem už četla, jednou dokonce i k povinné četbě k maturitě od japonského spisovatele Haruki Murakamiho. 

Musím předem upozornit, že knihy z této edice nejsou úplně pro každého. Jsou náročné na pochopení, člověk se musí na čtení hodně soustředit, aby mu neunikly i malé detaily, protože jsou pro celkový děj velice důležité. 

Knihu jsem si tedy odnesla domů, a za tři dny ji stihla přečíst, sto padesát stránek pro mě nebyl žádný oříšek.

Pokusila jsem se v anotaci popsat přibližně děj, ale tady vzniká trochu problém, protože kniha je lyricko-epická. Je tu tedy děj, ale hodně je to o pocitech, je tu spousta popisných pasáží, které ale nejsou nijak zdlouhavé ani nudné, tedy alespoň pro mne ne. 

Recenze k Doplavat domů jsou i na knižních databázích hodně rozporuplné. Někdo dává jednu hvězdičku, pro někoho je kniha zase stoprocentní zážitek, stejně jako byla pro mne. Celou dobu jsem si užívala tu skvěle popsanou atmosféru Francie poloviny devadesátých let. 

Vše začíná idylicky, ovšem už po pár stránkách je patrné, že se plíží něco velice zlověstného, každý protagonista příběhu skrývá nějakého kostlivce ve skříni, který se postupně drápe na povrch. Já osobně byla velice napjatá, co se vlastně bude dít, a i když jsem nakonec měla správné tušení, vůbec mě to nezklamalo, protože na závěr tu byl ještě jeden brilantní zvrat. 

Dialogy mezi jednotlivými postavami byly opravdu přirozené, vyšperkované o spoustu slovních hříček a metafor, což se mi líbilo moc. Žádné nudné vypravění.

Chvílemi mě z čtení a lehce mrazilo, ač nejde o thriller v pravém slova smyslu. Rozhodně jde o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četla, působivé vyprávění, které je psáno jedinečným a originálním stylem, a ještě jednou musím vyzdvihnout atmosféru. Opravdu perfektní.

Ale kniha je opravdu velice specifická, doporučila bych ji spíše náročnějším čtenářům, kteří milují psychologická dramata s mysteriózním nádechem. Ráda jsem si přečetla zase něco jiného než detektivku nebo thriller.

Za mě tedy dnes hodnocení nejvyšší, protože já osobně jsem s knihou spokojená velice a určitě si ji ráda přečtu ještě jednou.

A co Vy? Znáte nakladatelství Odeon? Četli jste nějakou knihu z edice Světová knihovna? Máte rádi psychologické romány, nebo si raději přečtete něco odlehčenějšího? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥