Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 259 Žít lehce

 Autor: Janek Sedlář, Lucie Sedlářová

Žánr: Bibliografie, Populárně naučný, Cestopisný

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Inspirativní a časosběrné příběhy lidí, kteří se rozhodli vymanit se ze spárů moderní civilizace a jejích výdobytků, a rozhodli se žít jinak.

Navrátili se k přírodě, jednoduchosti, skromnosti, a také ke zdravějšímu a alternativnějšímu způsobu života.

A právě k tomuto způsobu života postupně inklinovali i oba autoři knihy, manželé Sedlářovi. Prvotním impulsem k velké životní změně bylo pro Janka to, když v jejich domě ve městě vypukl "bezpečnostní požár." Janek zrovna odjel fotit portréty, chtěl manželce a dvěma malým dětem zatopit, a když se vrátil, před domem byli hasiči.

A tehdy si Janek uvědomil, že konečně přišla z vesmíru odpověď na jeho přání velké životní změny. Ze dne na den se octl s manželkou a dětmi v podstatě na ulici a musel řešit, co bude dál? A tak se rozhodl poslechnout ono znamení shůry, koupil starý, ojetý karavan, a vydal se s rodinou na cestu po České republice a rozhodl se zdokumentovat osudy a životy lidí, kteří žijí bez elektriky, nechodí nakupovat do supermarketů a jedí jen to, co si sami vypěstují.

Postupem času vznikl projekt s názvem Žít lehce.


Manželé na svém putováním v karavanu projeli valnou část jižních Čech, a tam potkali spoustu inspirujících lidí, kteří žijí na odlehlých samotách a příroda kolem a její dary jsou jejich neodmyslitelnou součástí. 

Například čtyřicetiletá Šárka, která žije už roky soběstačně na odlehlých pastvinách, v chaloupce obložené dřevem, která na Lucii působí dojmem jako z nějaké staré pohádky. Šárka si na živobytí vydělává prodejem domácích perníků, ale sama přiznává, že peníze pro ni nemají moc velký význam. 

Když se totiž sníží náklady na život, člověk nemusí tolik vydělávat. Ale jak Šárka přiznává, tento způsob života má i své stinné stránky. Musela totiž najít střední cestu, jak se neupracovat, jednu dobu totiž strávila těžkou prací na poli celé dny a večery. Odměnou jí sice byla bohatá bio úroda, ale také fyzické vyčerpání, které si vybralo daň v podobě nemoci.

Ale nemoc brala jako něco, co ji posunulo dál. Nechala v sobě více probudit svou ženskou stránku a hlavně se už tak fyzicky nevyčerpávala.

V průběhu putování se Janek s manželkou rozhodli také žít lehce alternativně a jejich cesta se ubírala hledáním vysněného pozemku, kde by mohli žít v souladu s přírodou a k lásce ke všemu živému vést i své dvě malé děti.

"Někdy se na určitou změnu ve svém životě musíme pořádně připravit a naše přání je splněno až v okamžiku, kdy jsme doopravdy nachystání a v souladu s tím, co má přijít." 

Kniha nejen o tom, jak se dá žít ve slaměném domě, jak si poradit bez lednice a mrazáku, ale hlavně o tom, změnit své myšlení, najít cestu sám k sobě a zkusit změnit směr svého myšlení. Protože žít lehce nemusí být vůbec tak těžké!





Hodnocení: Již v jednom z minulých článků jsem zmínila, že jsem si domů přinesla z knihovny více populárně naučných knih. Téma ekologie, alternativního života mimo civilizaci mi upřímně moc blízké není, ale chtěla jsem si o tom něco přečíst, abych zkusila pochopit, jak tito lidé fungují.

Rozhodně ale takovýto životní styl nechci odsuzovat, jen to není nic pro mě. Když jsem byla mladší, někdy v pubertě, tak mi tento životní styl připadal hrozně cool. Ale jak člověk dospívá, stárne, mění se, je zvyklý na svůj životní standard se všemi moderními vymoženostmi a pohodlím, tak bych si já osobně asi zvykala dost těžko na takový alternativní způsob života.

A teď tedy ke knize samotné. Začnu tím pozitivním, a tím jsou rozhodně nádherné fotografie ve špičkové kvalitě, které celou knihou provázejí. Někdy jsou natištěné i přes celou dvoustranu. Opravdu, klobouk dolů, Janek Sedlář je velice nadaný fotograf. 

Na přebalu knihy je uvedena doporučená cena, a sice 488 korun. I vzhledem k tomu, že je kniha natištěna na lesklém papíře a je v ní spousta fotografií, mi cena přijde opravdu přemrštěná, a kdybych ji viděla v knihkupectví, asi bych si ji nekoupila.

Bohužel jde vidět, že ani Lucie, ani Janek nejsou spisovatelé. Z pohledu protřelého čtenáře pro mě byla četba místy opravdu utrpení. Dlouhé odstavce, někdy přes polovinu strany, krátké věty, stále stejný, opakující se slovosled a podobná volba slov, to celé naprosto postrádalo fantazii. 

Je to škoda, protože kniha jako taková a její poselství není vůbec špatné. Chvílemi jsem měla i problém se zorientovat v tom, zda danou kapitolu píše Janek či Lucie, toto bylo vážně nepřehledné. 

Některé příběhy mě bavily více, jiné méně, ale to k tomu patří. Ke konci mi však už přišlo, že knize docházel tak trochu dech. Spousta informací, myšlenek, postřehů se začínala opakovat, dost mě to nudilo, navíc jsem se musela díky těm dlouhým odstavcům pořád soustředit na písmenka, což mě iritovalo. 

No a nakonec přibylo i více takových těch "ezo" věcí, o síle vesmíru, o síle rodiny, návratu k přírodě, celé to působilo... Já nevím, ezotericky, až přehnaně ekologicky, těžko hledám slova, jak bych to přesně vystihla. 

Já chápu, že autoři chtěli sdělit určitě poselství, ale jejich způsob vyjadřování byl dost nešikovný. A bohužel v knize je dost hrubek, i co se týče čárek ve větách, různé překlepy, a pak také ty dlouhé odstavce, stylisticky to nepůsobí vůbec hezky.

Takže, dojmy z knihy jsou polovičaté, jsem lehce rozčarovaná, čekala jsem něco trochu jiného, a hlavně lépe napsaného, ale kvituji, že jsem mohla nahlédnout do alternativního způsobu života, byť se ne samozřejmě se vším ztotožňuji. 

Ale pokud si chcete rozšířit obzory, proč ne. Jen se budete knihou prokousávat poměrně těžko. Přiložila jsem do článku i videa z projektu Žít lehce, to Vám snad více přiblíží, oč autorům vlastně jde.

Co si o tomto myslíte Vy? Dá se i dnes žít alternativně, bez většiny moderních vymožeností, nebo jsme jako společnost už hodně zhýčkaní? Chtěli byste si někdy vyzkoušet takový způsob života? Zajímá Vás podobný typ literatury? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak nevím,nejdříve jsem si říkala,že by mě čtení bavilo,ale tvoje recenze mě zase trochu odradila.
    Já bych se asi úplně těch všech vymožeností vzdávat nechtěla,ale jednou za čas bych někam vyjela a žila jinak.Dcera nám nabízí pořád karavan,ať si někam vyjedeme.Sice máme kočičku,ale pro takové dobrodružství nenacházím porozumění u manžela.Kdysi jsme hodně cestovali jenom se stanem i to by mě pořád bavilo,ale manžel mi nějak hodně zestárnul a má nejraději gauč,televizi a sklenici oroseného.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, já si myslím, že zhýčkaní jsme. Mám doma knížky od Aleše Palána Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak. Jsou to příběhy o lidech, kteří se rozhodli žít jinak - na samotàch, v maringotkách, mimo civilizaci. Bavily mě obě dvě. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Já mám různé nápady a to včetně bydlení, ale žít jak se dnes moderně říká alternativně bych nechtěl. Je rozdíl, když si jdeš tímto způsobem odpočinout a je jedno jestli chvilku k večeru posedět a nebo pobyt protáhnout třeba na pár dní, ale všeho moc škodí. A když už se k něčemu takovému přiblížit tak bych k tomu musel mít důvod, třeba v úsporách za vytápění. Ale ne že zaseju pšenici, vymlátím cepem, namelu mouku a z té upeču chleba. :-D Ale když je nyní drahá nafta, zavlažuju merunky pomocí ručně nošených konví, ke každé jsem dal litrů. Místo motorového postřikovače na benzín používám opět klasický ruční a jeho menší účinost se projevila ve větším výskytu škůdců ve švestkovém sadě a úroda bude menší, protože ani ty přípravky proti breberkám nemají takovou účinnost jako v minulosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadla mně číslovka "60 litrů" a pokud bude pořád takové sucho tak příští měsíc budu muset dodat ještě víc. Je to pěkná rozcvička, taky pořád ještě obleču maturitní oblek. ;-)

      Vymazat
  5. Hodně mi to připomíná knihy od Aleše Palána - Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak. Knihy jsou psané formou rozhovorů se samotáři z ČR a propojeny autentickými fotografiemi. Někteří lidé jsou tam hodně ezo, ale také to neodsuzuji. Rozhodně doporučuji!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž

Knižní recenze 225 Jack a fazole

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 75% Obsah: Advokát Matthew Hope, žijící ve floridském městečku Calusa, to nemá rozhodně vůbec jednoduché. Nejprve dostane v baru nakládačku od dvou rozparáděných kovbojů, když se zastal své přítelkyně Dale, a nakonec, ještě ten večer, mu Dale řekne, že se s ním rozchází.  A k dovršení toho všeho Matthewovi zavolá jeho přítel, detektiv od policie Morris Bloom a oznámí mu, že jeden z jeho klientů, dvaadvacetiletý mladík Jack McKinney byl zavražděn. Byl nalezen ve svém domě s devatenácti bodnými ranami v zádech. Nepořádek v domě naznačuje, že vrah něco hledal. Podařilo se mu to však najít? Matthew pro Jacka zařizoval prodej zemědělské usedlosti pro pěstování fazolí. Majitel a prodávající, Avery Burrill tvrdí, že má v ruce platnou kupní smlouvu, a požaduje své peníze zpět. Záhadou je i to, že mladík chtěl koupit pozemek právě pro pěstování fazolí. Avery totiž vypověděl, že půda je pro pěstování fazolí naprosto nevhodná, jeho pěstitelské pok