Na osmého března připadá takový hezký klasický svátek - Mezinárodní den žen. Jako dítě si pamatuji, že jsme jej doma nikdy neslavili. Rodiče měli totiž tak nějak zafixované, že jde o komunistický svátek, což z historického hlediska není vůbec pravda.
Ale na základce, hlavně tedy na prvním stupni, jsme vždycky vyráběli něco pro maminky k MDŽ, většinou nějaké papírové srdíčko, ale jednou jsme zkoušeli i takové zajímavé vyšívání. To mi nikdy moc nešlo, na takové jemné ruční práce moc nejsem, takže výsledek byl víceméně rozpačitý. Přesto mi pak přišlo trochu líto, že doma MDŽ neslavíme, když jsem byla třeba někde u kamarádky, a tam právě kamarádka a její maminka dostaly nějakou maličkost. Holt, je to o zvyku.
Babička zase vždycky vzpomíná na MDŽ moc ráda. Za ni je to hezká tradice, a v práci kdysi mívaly s kolegyněmi z práce hezké firemní večírky.
Z hlediska historie tedy vznik Mezinárodního dne žen nemá s komunismem nic společného. V roce 1908 vyšla v New Yorku do ulic početná skupina švadlen, které protestovaly za svá práva. Jak za volební právo, tak za rovnější přístup k ženskému pohlaví na trhu práce, hlavně tedy za plat srovnatelný s tím mužským.
Od té doby se ve Spojených státech začal uznávat Národní den žen, který původně připadal na poslední únorovou neděli. Do tehdejšího Rakousko-Uherska se dostal až v roce 1911, jehož jsme byli územní součástí i my. Datum se postupem let ustálilo na osmém březnu, a to i díky gregoriánskému kalendáři.
Oficiálně došlo k uznání Mezinárodního dne žen Valným shromážděním v roce 1975. V tehdejším Československu se ale slavil již mnoho let předtím.
Na internetových stránkách jsem četla spoustu názorů, že MDŽ je v České republice poznamenáno právě komunistickou minulostí. Elity se ho prý "zmocnily" a zneužily ke své propagandě. Hojně zmiňovaný je rudý karafiát, který byl hlavním symbolem MDŽ. Asi je každému jasné, proč rudá barva. Ale karafiát byl prý tehdy hojně pěstovanou květinou, zahradníkům se dařilo jej pěstovat ve velkém, a i proto byl zrovna on jasnou volbou.
Krom svátku žen je osmý březen i Světovým dnem ledvin. Byl vyhlášen Mezinárodní federací pro nemoci ledvin. Cílem je zvýšit podvědomí lidí o zdraví ledvin. Světový den ledvin je také ve znamení akcí na vyšetření ledvin zdarma, které pořádají zdravotnické ústavy a nemocniční oddělení.
Pamatuji si, jak jsme MDŽ slavili ve školce - mamince a babičce (protože jsme byly dvě, tak aby mamka nedostala dva stejné dárky), jsme vždycky dělali různá přáníčka, jednou dokonce dostaly fialku. Babičce vydržela přes 10 let! Květina mi vždycky udělá radost :)
OdpovědětVymazatJá souhlasím s tím, že to socialismus hodně poskvrnil. Narodila jsem se až po revoluci, ale i tak mám MDŽ výchovou zažité jako jednu z trapných, cringy socialistických budovatelských ptákovin (bez ohledu na realitu, tohle pro mě prostě zaselo mé prostředí) a i dnes bych se nedonutila věnovat tomu pozornost a nepřipadat si blbě, takže asi tak. A karafiát mam zase zažitý jako kytku na pohřeb, takže ten bych taky moc nechtěla.
OdpovědětVymazatJá stále na tento den dostávám květiny. Sice se to za minulého režimu dost přizpůsobilo režimu, ale já jsem na podnikové oslavy nechodila, protože jsem jednak měla tři malé děti a musela se ještě postarat o rodiče a tak jsem většinou v podniku dostala nějaký dárek, jako byly například ručníky, utěrky nebo jiný dárek. Nijak mně tento den dřív nevadil, na "povinné" veselí jsem nechodila, tak že to ve mně žádnou hořkost nezanechalo. Záleží na každém, jak si tento den pojal dříve a jak ho vidí dnes. Porevoluční ročníky tyto věci možná odsuzují, ale vůbec neví o jakou dobu se jednalo a mně osobně karafiáty nevadí ani dnes a občas si je koupím do vázy ať jsou červené nebo jiné barvy...Přeji Ti hezký den pokud zítra dostaneš kytičku,. bez to jako poděkování a úctu za vše. co děláš.
OdpovědětVymazatPrávě jsem od manžela dostala kytku a bonbonieru, dostávám je od něho každý rok na MDŽ a jelikož zítra budu jinde, obdaroval mne dnes.Karafiáty a jiné květiny mám ráda, jakékoli, na MDŽ se opili hlavně chlapi, my ženy jsme klusaly po práci obvykle do školky nebo do družiny pro omladinu. Nevím, proč bych měla MDŽ odsuzovat, stejně jako 1.máj to má nějakou historii.
OdpovědětVymazatKarafiáty se, tuším, pěstovaly v Klatovech a kde jim je konec.Mají výhodu, že oproti růžím vydrží ve váze podstatně déle. Proč by mě měla kytka červených karafiátů vadit?Ve straně jsem nebyla a nebudu a kde jsou všichni ti kovaní straníci dnes?
Hezký večer Jiřina z N.
Jiřinko, myslím, že v Klatovech se opět nebo stále karafiáty pěstují, ale asi ne už v takové míře. I když moc nevoněly, také jsem měla ráda jejich rozmanitost a barevnost.
VymazatMáš pravdu, kořeny má tento svátek v Americe, ale náš minulý režim ho hodně zprofanoval. jakoby to byla povinnost kupovat květiny maminkám, spolupracovnicím, manželkám, učitelkám.....Všeho moc škodí a tak když už se to nemusí, tak se svátek neslaví.
OdpovědětVymazatA já jsem měla MDŽ ráda. V práci jsme dostali od ROH praktický dárek, třeba ručníky, nebo nákupní tašky, skleničky.......na večírcích se šéfové a kolegové předháněli v galantnostech.
Nebylo to špatné.
svým způsobem slavíme :D v práci si s kolegyněmi navzájem popřejeme, od manžela dostanu nějakou menší pozornost a hned je ten den veselejší :)
OdpovědětVymazatJa jsem dostala kytku od manzela,syna a od vnuka krasne prani mobilem.Svatek mi nevadi,je to na kazdem,zda ho slavi a nebo ne.
OdpovědětVymazatEli mej se hezky
Myslím, že i v jednadvacátém století je pořád ohledně ženské emancipace za co bojovat, a vnímám tenhle svátek spíš jako připomínku pořád přetrvávajících nerovností než nějakou oslavu ženství. Uznávám ale, že v tomhle pojetí to moc jako svátek nefunguje :-D
OdpovědětVymazatMDŽ poprvé vyhlásila Americká socialistická strana.
OdpovědětVymazatHistorii znám, ale bohužel - v mých očích si tenhle svátek nese zátěž z minulosti takže ženy kolem mne si svátek moc neužijí :-). Ale pamatuji se na rozpačité pohledy účastníků ze střední Evropy, když asi před patnácti lety na jednom projektu v Chorvatsku pořadatelé přerušili program a nastalo oficiální předávání květin a proslovy.
OdpovědětVymazatU nás v rodině se MDŽ nikdy neslavilo, právě kvůli tomu komunistickému podtextu. O to více jsme však slavili Den matek, otců a samozřejmě i dětí. :)
OdpovědětVymazatDnes mi přijde hezké, když od partnera dostanu růži nebo nějakou jinou drobnost, ale MDŽ stále moc neprožívám. Ten svátek mi přijde svým způsobem hrozně všeobecný, že by měla být vlastně obdarovaná půlka planety.
Je strašná škoda, že ten svátek tak trpí událsotmi z minulosti. Osobně si myslím, že původní myšlenka byla hezká a je super, že se k tomu lidé vracejí a malé pozornosti ženy dostávají. Ale stejně jako u Valentýna, je fajn, když nás ženy někdo ocení i mimo zmiňované MDŽ :)
OdpovědětVymazat