Přeskočit na hlavní obsah

Mezinárodní den žen



 Na osmého března připadá takový hezký klasický svátek - Mezinárodní den žen. Jako dítě si pamatuji, že jsme jej doma nikdy neslavili. Rodiče měli totiž tak nějak zafixované, že jde o komunistický svátek, což z historického hlediska není vůbec pravda.

Ale na základce, hlavně tedy na prvním stupni, jsme vždycky vyráběli něco pro maminky k MDŽ, většinou nějaké papírové srdíčko, ale jednou jsme zkoušeli i takové zajímavé vyšívání. To mi nikdy moc nešlo, na takové jemné ruční práce moc nejsem, takže výsledek byl víceméně rozpačitý. Přesto mi pak přišlo trochu líto, že doma MDŽ neslavíme, když jsem byla třeba někde u kamarádky, a tam právě kamarádka a její maminka dostaly nějakou maličkost. Holt, je to o zvyku.

Babička zase vždycky vzpomíná na MDŽ moc ráda. Za ni je to hezká tradice, a v práci kdysi mívaly s kolegyněmi z práce hezké firemní večírky.

Z hlediska historie tedy vznik Mezinárodního dne žen nemá s komunismem nic společného. V roce 1908 vyšla v New Yorku do ulic početná skupina švadlen, které protestovaly za svá práva. Jak za volební právo, tak za rovnější přístup k ženskému pohlaví na trhu práce, hlavně tedy za plat srovnatelný s tím mužským. 

Od té doby se ve Spojených státech začal uznávat Národní den žen, který původně připadal na poslední únorovou neděli. Do tehdejšího Rakousko-Uherska se dostal až v roce 1911, jehož jsme byli územní součástí i my. Datum se postupem let ustálilo na osmém březnu, a to i díky gregoriánskému kalendáři. 

Oficiálně došlo k uznání Mezinárodního dne žen Valným shromážděním v roce 1975. V tehdejším Československu se ale slavil již mnoho let předtím. 

Na internetových stránkách jsem četla spoustu názorů, že MDŽ je v České republice poznamenáno právě komunistickou minulostí. Elity se ho prý "zmocnily" a zneužily ke své propagandě. Hojně zmiňovaný je rudý karafiát, který byl hlavním symbolem MDŽ. Asi je každému jasné, proč rudá barva. Ale karafiát byl prý tehdy hojně pěstovanou květinou, zahradníkům se dařilo jej pěstovat ve velkém, a i proto byl zrovna on jasnou volbou.



A proto bohužel došlo po revoluci k upozadění karafiátů, nejen těch krvavě rudých, ale i MDŽ samotného. Tak trochu tomu rozumím, proč zůstala v lidech hořká pachuť z firemních oslav a chlebíčků a často nuceného veselí, ale je to velká škoda.

Musím říci sama za sebe, že zrovna karafiát se mi jako květina moc nelíbí. Když jsem studovala zahradnický obor, nejčastěji jsme tam zkoušeli vazby právě s karafiáty. Bohužel se u nás už ani moc nepěstují, drtivá většina se dováží z dalekých krajů. Mezi mé oblíbení květiny patří růže, lilie, a posledně jsem dostala k narozeninám krásnou kytici se slunečnicí.  Je prostě fajn, dostat od přítele květinu, a nemusí to být jen k MDŽ - ale více ocením třeba i tu bonbonieru, protože přeci jen, krása květin ve váze je dost pomíjivá...

Od roku 1990 není MDŽ v České republice oficiálním svátkem, ale už v roce 2004 byl zařazen mezi významné dny. 

Osobně proti MDŽ nic nemám. Myslím, že i přes nezapomenutelnou spojitost s časy minulými jde o pěkný svátek, a já jako žena jsem ráda, že máme takový hezký svátek. V době před covidem jsem chodila do své oblíbení kavárny, a k právě na MDŽ dostala každá žena ke kávě krásnou růžovou růži. To byla od majitele hezká pozornost, která mi hned zlepšila den.


Krom svátku žen je osmý březen i Světovým dnem ledvin. Byl vyhlášen Mezinárodní federací pro nemoci ledvin. Cílem je zvýšit podvědomí lidí o zdraví ledvin. Světový den ledvin je také ve znamení akcí na vyšetření ledvin zdarma, které pořádají zdravotnické ústavy a nemocniční oddělení.

Ledvinám a jejich problematice jsem se věnovala v jednom z minulých článků. Je opravdu důležité zdraví svých ledvin nepodceňovat, ale bohužel, tento orgán je dost specifický, a jeho nemoc či úplná dysfunkce se často neprojevuje vůbec žádnou bolestí.

A co Vy? Slavíte Mezinárodní den žen? Myslíte, že tento svátek má světě místo i dnes, nebo jej máte také spjatý s érou komunismu a neslavíte jej? Věděli jste, že osmý březen je i Světovým dnem ledvin? Napište mi do komentářů, těším se na Vaše názory!

A všem ženám a dívkám k jejich svátku přeji vše nejlepší!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Pamatuji si, jak jsme MDŽ slavili ve školce - mamince a babičce (protože jsme byly dvě, tak aby mamka nedostala dva stejné dárky), jsme vždycky dělali různá přáníčka, jednou dokonce dostaly fialku. Babičce vydržela přes 10 let! Květina mi vždycky udělá radost :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já souhlasím s tím, že to socialismus hodně poskvrnil. Narodila jsem se až po revoluci, ale i tak mám MDŽ výchovou zažité jako jednu z trapných, cringy socialistických budovatelských ptákovin (bez ohledu na realitu, tohle pro mě prostě zaselo mé prostředí) a i dnes bych se nedonutila věnovat tomu pozornost a nepřipadat si blbě, takže asi tak. A karafiát mam zase zažitý jako kytku na pohřeb, takže ten bych taky moc nechtěla.

    OdpovědětVymazat
  3. Já stále na tento den dostávám květiny. Sice se to za minulého režimu dost přizpůsobilo režimu, ale já jsem na podnikové oslavy nechodila, protože jsem jednak měla tři malé děti a musela se ještě postarat o rodiče a tak jsem většinou v podniku dostala nějaký dárek, jako byly například ručníky, utěrky nebo jiný dárek. Nijak mně tento den dřív nevadil, na "povinné" veselí jsem nechodila, tak že to ve mně žádnou hořkost nezanechalo. Záleží na každém, jak si tento den pojal dříve a jak ho vidí dnes. Porevoluční ročníky tyto věci možná odsuzují, ale vůbec neví o jakou dobu se jednalo a mně osobně karafiáty nevadí ani dnes a občas si je koupím do vázy ať jsou červené nebo jiné barvy...Přeji Ti hezký den pokud zítra dostaneš kytičku,. bez to jako poděkování a úctu za vše. co děláš.

    OdpovědětVymazat
  4. Právě jsem od manžela dostala kytku a bonbonieru, dostávám je od něho každý rok na MDŽ a jelikož zítra budu jinde, obdaroval mne dnes.Karafiáty a jiné květiny mám ráda, jakékoli, na MDŽ se opili hlavně chlapi, my ženy jsme klusaly po práci obvykle do školky nebo do družiny pro omladinu. Nevím, proč bych měla MDŽ odsuzovat, stejně jako 1.máj to má nějakou historii.
    Karafiáty se, tuším, pěstovaly v Klatovech a kde jim je konec.Mají výhodu, že oproti růžím vydrží ve váze podstatně déle. Proč by mě měla kytka červených karafiátů vadit?Ve straně jsem nebyla a nebudu a kde jsou všichni ti kovaní straníci dnes?
    Hezký večer Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, myslím, že v Klatovech se opět nebo stále karafiáty pěstují, ale asi ne už v takové míře. I když moc nevoněly, také jsem měla ráda jejich rozmanitost a barevnost.

      Vymazat
  5. Máš pravdu, kořeny má tento svátek v Americe, ale náš minulý režim ho hodně zprofanoval. jakoby to byla povinnost kupovat květiny maminkám, spolupracovnicím, manželkám, učitelkám.....Všeho moc škodí a tak když už se to nemusí, tak se svátek neslaví.
    A já jsem měla MDŽ ráda. V práci jsme dostali od ROH praktický dárek, třeba ručníky, nebo nákupní tašky, skleničky.......na večírcích se šéfové a kolegové předháněli v galantnostech.
    Nebylo to špatné.

    OdpovědětVymazat
  6. svým způsobem slavíme :D v práci si s kolegyněmi navzájem popřejeme, od manžela dostanu nějakou menší pozornost a hned je ten den veselejší :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ja jsem dostala kytku od manzela,syna a od vnuka krasne prani mobilem.Svatek mi nevadi,je to na kazdem,zda ho slavi a nebo ne.
    Eli mej se hezky

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že i v jednadvacátém století je pořád ohledně ženské emancipace za co bojovat, a vnímám tenhle svátek spíš jako připomínku pořád přetrvávajících nerovností než nějakou oslavu ženství. Uznávám ale, že v tomhle pojetí to moc jako svátek nefunguje :-D

    OdpovědětVymazat
  9. MDŽ poprvé vyhlásila Americká socialistická strana.

    OdpovědětVymazat
  10. Historii znám, ale bohužel - v mých očích si tenhle svátek nese zátěž z minulosti takže ženy kolem mne si svátek moc neužijí :-). Ale pamatuji se na rozpačité pohledy účastníků ze střední Evropy, když asi před patnácti lety na jednom projektu v Chorvatsku pořadatelé přerušili program a nastalo oficiální předávání květin a proslovy.

    OdpovědětVymazat
  11. U nás v rodině se MDŽ nikdy neslavilo, právě kvůli tomu komunistickému podtextu. O to více jsme však slavili Den matek, otců a samozřejmě i dětí. :)

    Dnes mi přijde hezké, když od partnera dostanu růži nebo nějakou jinou drobnost, ale MDŽ stále moc neprožívám. Ten svátek mi přijde svým způsobem hrozně všeobecný, že by měla být vlastně obdarovaná půlka planety.

    OdpovědětVymazat
  12. Je strašná škoda, že ten svátek tak trpí událsotmi z minulosti. Osobně si myslím, že původní myšlenka byla hezká a je super, že se k tomu lidé vracejí a malé pozornosti ženy dostávají. Ale stejně jako u Valentýna, je fajn, když nás ženy někdo ocení i mimo zmiňované MDŽ :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....