Přeskočit na hlavní obsah

Média a my

 




K napsaní tohoto článku mě tak trochu inspirovala návštěva u mé babičky, kterou jsem absolvovala teď ve středu. Babička bydlí o pár měst dál, přesto se za ní snažím zajet alespoň jednou za tři týdny. Babička bydlí už roky sama, děda zemřel před více než patnácti lety, takže na ni samota dost nepříjemně doléhá.

Babička byla dost nešťastná z toho, co se teď děje ve světě, tedy s válkou na Ukrajině. Stěžovala si mi, že se dívá večer na zprávy - sleduje Televizní noviny na Nově, protože se předtím dívá na Ulici, a tyto zprávy začínají hned po seriálu - a že se jí vždy z těch zpráv udělá zle. Babička má vysoký tlak, problémy se spánkem, a tohle jí tedy opravdu nepomáhá.

Problém je totiž v tom, že celé zprávy jsou zaměřeny na válku. Sama teď zprávy sleduji častěji, a opravdu mě to štve. Nechci nijak zlehčovat ty hrozné věci co se dějí na Ukrajině. Válka je hrozná věc, a je v pořádku, že jsou lidé informováni o tom, co se děje. Proč se však zprávách nedozvíme už nic jiného? Ve světě se přeci i tak stalo spoustu jiných věcí.

Zajímavé je, že najednou ze zpráv "vypadnul" i covid. Co vypukla válka, zaznamenala jsem e zprávách jen jednu rychlou zprávu, a to o dodávce vakcíny Novavax. A jinak se dozvídáme novinky jen o válce. Myslím, že pro lidi, kteří žijí sami, jsou staří, nebo trpí třeba i nějakým psychickým onemocněním, musí být toto dost psychicky náročné.

Babička si nekupuje noviny, nemá internet, na rádiu si naladí dechovku a v televizi si přes den pustí stanici Šlágr, a pak si večer pustí zprávy, kde je to jedna katastrofa za druhou. Témata jsou povětšinou negativní - covid, zdražování, a teď nově i válka. Média mají velkou moc vzbudit v člověku strach a obavy.

Často mi bohužel i přijde, že reportéři mají problém být objektivní a chtějí u lidí vzbudit jen negativní emoce. Hlavní přísadou Televizních novin je dramatická hudba jak z katastrofického filmu, exkluzivní záběry, které jinde určitě neuvidíte, a k tomu truchlivý výraz reportérů nebo samotných moderátorů. Senzace za každou cenu - a často tomu chybí objektivita, a v mnohém případě i zdravý rozum.

Spousta z Vám už určitě viděla tuto reportáž, která sklouzává až k sebeparodii:


A nebo tato, kde je v hlavní roli ztracená paní a zrádný, nebezpečný kořen...


Problémem je prostě nevyváženost zpráv. Divák, který bere informace o dění jen ze zpráv v televizi, pohlíží často na informace jen z jedné strany.

Dříve jsem měla ráda na TV Prima pořad Názory bez cenzury. Tady se probírala s různými hosty opravdu pestrá škála témat, i na různá ožehavá témata, jako gender problematika, cenzura na internetu a jiné. Pamatuji si, že se mi líbil jeden díl, který se týkal, promiňte mi to slovo - prznění klasických pohádek, kdy prý chrabrá princezna musí nahradit ve své odvaze prince, aby ženy neměly pocit, že muž musí mít v pohádkách vždy navrch. Ach jo. Diskuze hostů byla opravdu výživná.

Kapitolou samou pro sebe je i zpravodajství na CNN Prima News. Na začátku pandemie tu "odborníci" strašili mrtvolami v ulicích a mrazáky, které nebudou stíhat, a dalšími katastrofickými scénáři. Nikdy předtím jsme se s podobnou situací nesetkali. Byl vyhlášen nouzový stav, já v maturitním ročníku nemohla chodit do školy, nemohla jsem jít do svých oblíbených obchodů a do své oblíbené kavárny na zákusek.

Mohla jsem jen sedět doma, koukat na televizi, sledovat zprávy a děsit se toho, co bude. Přiznám se, že na začátku pandemie jsem měla velký strach. O svou rodinu, o to, jak to bude s maturitou a hlavně z toho, zda vir ustoupí. Lidská psychika je hodně ovlivnitelná. Tehdy jsem ještě byla sama doma, přítel pracoval na montáži v Německu. Když jsme spolu mluvili, udiveně mi říkal, že u nich je všechno jinak, lidi že sedí normálně venku na zahrádkách a hospody a restaurace jsou normálně otevřené. Naše karanténní opatření tam přišla až o něco později.

I na mě, jako mladého člověka, tahle mediální masáž působila hrozně. Bez roušky jsem nešla ani před bytovku vyvenčit psa, jaký jsem měla strach z nákazy... Kamarádka mi vyprávěla, jak jim někdo na začátku pandemie psal sprosté anonymní dopisy do schránky, když chodili po ulici bez roušky. Lidé jsou různí, to se nedá nic dělat. Ale strach jsme tenkrát cítili všichni.

Někdy je asi lepší si ty hrozné věci z médií nepřipouštět moc k tělu, nepanikařit, a brát věci s rezervou. Jako dítě si pamatuji, že v Televizních novinách bývalo na konci na odlehčení zvířátko na konec, a i to už nám zrušili...






Na zprávy v televizi se občas tedy podívám, ale víceméně sporadicky. Raději si přečtu Novinky.cz nebo jiné zpravodajské servery. Myslím že moc velké hltání zpravodajských novinek v televizi kazí člověku náladu a musí ho to uvrhnout do depresí a zvýšit mu tlak. Kdybych byla doma sama, asi bych si televizi vůbec večer nepouštěla, ale přítel se na zprávy večer dívá rád.

Sice u nich nadává, rozčiluje se, až ho někdy slyším do ložnice, kde si v klidu čtu knížku. Když se ho ptám, jestli mu tedy to sledování zpráv stojí za to, tak prý ano. Já bych na to ty nervy neměla...

Co si o tomto tématu myslíte Vy? Koukáte na Televizní noviny na TV Nova? Myslíte, že jsou jejich reportáže opravdu profesionální a objektivní? Nebo máte raději jiné zprávy? Sledujete raději zprávy na internetu, nebo v televizi? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Nemam televizi, když si chci něco pustit, musim si to aktivně vybrat a najít. No a Televizní noviny =/= zprávy.

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek. Co k tomu dodat. Jsem už také starší ročník a ty zprávy na mně působí hodně negativně a cítím, že upadám do strachu a depresí, špatně spím...Bojím se o rodinu o vnoučata. Co je čeká?! Mám plno životních zkušeností a mnoho si pamatuji i z vyprávění rodičů, co hrůz zažili ....ale teď je jiná doba. Rádia a televize nás přímo masírují negativními zprávami a člověk by se ještě měl usmívat? To prostě nejde. Stejně tak mnoho lidí na blozích se věnuje dění v Evropě a tak už pomalu nevím, kam utéct. Kdyby aspoň bylo venku hezky! Přeji si mír, pohodu klid a Tobě přeji příjemný den.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že za covidu i teď platí velmi podstatná zásada informace dávkovat. Člověk by mohl strávit celý den tím, že by sledoval nekončící proud katastrof, ale k čemu by to bylo dobré? Párkrát za den to bohatě stačí. A co se zpráv na komerčních stanicích týče... no comment. Zlatá Česká televize.

    OdpovědětVymazat
  4. Televizi nemám už roky, zprávy, reklamy, to jde kolem mě. Až bude opravdu průser, tak budu patrně v háji, ale zatím mi za ty roky nic neuteklo. Covid jsem skoro nepostřehla. Když je potřeba pomoct, udělám to lokálně.

    OdpovědětVymazat
  5. Na zprávy a vlastně televizi mě odnaučil dívat se covid teda hlavně ta propaganda údajně zákeřné nemoci a nezbytného očkování… Pro mě snůška lží polopravd a cenzura toho co se smí říkat a co už ne… O válce mluví stejná média… Nemám důvod věřit, že pravdu a jen se ve všech pádech neskloňuje covid ale jméno Ruského prezidenta… Takže televize u mě NE.

    OdpovědětVymazat
  6. No média musí vydelavat a to nejlepe na senzaci h

    OdpovědětVymazat
  7. Napsala jsi to moc pěkně a hlavně přesně. Kolikrát já už jsem si říkala, že je snad dobře, že se moji rodiče nedožili ani covidu. Moje maminka žila poslední 4 roky stejně osamocená jen s televizí jako tvoje babička a i když jsem ji navštěvovala ob den pravidelně, večery u tv byly jen pro ni. Já zprávy nesleduji, přečtu si jen internet a tam se zase redaktoři předhánějí, kdo napíše dramatičtější a lákavější titulek a v TV to vlastně pak jen papouškují. Válka je strašná věc a děsí mě i propaganda a vymývání mozků, lhaní
    a překrucování pravdy. Nevyváženost zpráv působí na psychiku příšerně. A když se objeví jiná zpráva než válka, tak jsou to bouračky, hurikány a ničivé bouře, násilnosti.....Kdybych žila sama nevím, jestli bych takovou nálož vydržela.

    OdpovědětVymazat
  8. jo jo, Putin nejlepší lékař... vyléčil za pár dní covid... je to hrozné, osobně na zprávy už nekoukám delší dobu a teď momentálně ani nečtu :/ moc to nedávám, tak se tomu snažím vyhýbat. Jen se zeptám manžela, co nového a on mi to selektuje :)

    OdpovědětVymazat
  9. Možná by bylo dobré říkat dětem, aby se učily cizí jazyky proto, any si mohly poslechnout zprávy různých zemí.
    Tak si poslechnu zprávy různých jazycích a nestačím se divit.🤯

    OdpovědětVymazat
  10. Také si myslím, že jsou zprávy samé negativních informací. Ano, musíme vědět, co se děje ve světě, že je to hrozné, ale opravdu celou dobu jen a jen špatné zprávy? To si myslím, že je moc. Pro seniory to musí být ještě daleko horší. Na televizi vůbec nekoukám, max. si přečtu článek na internetu nebo v rádiu.

    OdpovědětVymazat
  11. Komerční televizní stanice už několik let nesleduji, prostě na ně nepřepínám a udělal jsem si z toho princip. Veřejnoprávní zprávy si dávkuji, aby se s nimi organismus dokázal lépe vypořádat. Dřív jsem si neuměl představit, že bych vynechal hlavní večerní zpravodajský pořad, teď už mi nedělá problém televizi nezapnout a dělat něco užitečnějšího :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....