Média a my

 

K napsaní tohoto článku mě tak trochu inspirovala návštěva u mé babičky, kterou jsem absolvovala teď ve středu. Babička bydlí o pár měst dál, přesto se za ní snažím zajet alespoň jednou za tři týdny. Babička bydlí už roky sama, děda zemřel před více než patnácti lety, takže na ni samota dost nepříjemně doléhá.

Babička byla dost nešťastná z toho, co se teď děje ve světě, tedy s válkou na Ukrajině. Stěžovala si mi, že se dívá večer na zprávy - sleduje Televizní noviny na Nově, protože se předtím dívá na Ulici, a tyto zprávy začínají hned po seriálu - a že se jí vždy z těch zpráv udělá zle. Babička má vysoký tlak, problémy se spánkem, a tohle jí tedy opravdu nepomáhá.

Problém je totiž v tom, že celé zprávy jsou zaměřeny na válku. Sama teď zprávy sleduji častěji, a opravdu mě to štve. Nechci nijak zlehčovat ty hrozné věci co se dějí na Ukrajině. Válka je hrozná věc, a je v pořádku, že jsou lidé informováni o tom, co se děje. Proč se však zprávách nedozvíme už nic jiného? Ve světě se přeci i tak stalo spoustu jiných věcí.

Zajímavé je, že najednou ze zpráv "vypadnul" i covid. Co vypukla válka, zaznamenala jsem e zprávách jen jednu rychlou zprávu, a to o dodávce vakcíny Novavax. A jinak se dozvídáme novinky jen o válce. Myslím, že pro lidi, kteří žijí sami, jsou staří, nebo trpí třeba i nějakým psychickým onemocněním, musí být toto dost psychicky náročné.

Babička si nekupuje noviny, nemá internet, na rádiu si naladí dechovku a v televizi si přes den pustí stanici Šlágr, a pak si večer pustí zprávy, kde je to jedna katastrofa za druhou. Témata jsou povětšinou negativní - covid, zdražování, a teď nově i válka. Média mají velkou moc vzbudit v člověku strach a obavy.

Často mi bohužel i přijde, že reportéři mají problém být objektivní a chtějí u lidí vzbudit jen negativní emoce. Hlavní přísadou Televizních novin je dramatická hudba jak z katastrofického filmu, exkluzivní záběry, které jinde určitě neuvidíte, a k tomu truchlivý výraz reportérů nebo samotných moderátorů. Senzace za každou cenu - a často tomu chybí objektivita, a v mnohém případě i zdravý rozum.

Spousta z Vám už určitě viděla tuto reportáž, která sklouzává až k sebeparodii:

A nebo tato, kde je v hlavní roli ztracená paní a zrádný, nebezpečný kořen...

Problémem je prostě nevyváženost zpráv. Divák, který bere informace o dění jen ze zpráv v televizi, pohlíží často na informace jen z jedné strany.

Dříve jsem měla ráda na TV Prima pořad Názory bez cenzury. Tady se probírala s různými hosty opravdu pestrá škála témat, i na různá ožehavá témata, jako gender problematika, cenzura na internetu a jiné. Pamatuji si, že se mi líbil jeden díl, který se týkal, promiňte mi to slovo - prznění klasických pohádek, kdy prý chrabrá princezna musí nahradit ve své odvaze prince, aby ženy neměly pocit, že muž musí mít v pohádkách vždy navrch. Ach jo. Diskuze hostů byla opravdu výživná.

Kapitolou samou pro sebe je i zpravodajství na CNN Prima News. Na začátku pandemie tu "odborníci" strašili mrtvolami v ulicích a mrazáky, které nebudou stíhat, a dalšími katastrofickými scénáři. Nikdy předtím jsme se s podobnou situací nesetkali. Byl vyhlášen nouzový stav, já v maturitním ročníku nemohla chodit do školy, nemohla jsem jít do svých oblíbených obchodů a do své oblíbené kavárny na zákusek.

Mohla jsem jen sedět doma, koukat na televizi, sledovat zprávy a děsit se toho, co bude. Přiznám se, že na začátku pandemie jsem měla velký strach. O svou rodinu, o to, jak to bude s maturitou a hlavně z toho, zda vir ustoupí. Lidská psychika je hodně ovlivnitelná. Tehdy jsem ještě byla sama doma, přítel pracoval na montáži v Německu. Když jsme spolu mluvili, udiveně mi říkal, že u nich je všechno jinak, lidi že sedí normálně venku na zahrádkách a hospody a restaurace jsou normálně otevřené. Naše karanténní opatření tam přišla až o něco později.

I na mě, jako mladého člověka, tahle mediální masáž působila hrozně. Bez roušky jsem nešla ani před bytovku vyvenčit psa, jaký jsem měla strach z nákazy... Kamarádka mi vyprávěla, jak jim někdo na začátku pandemie psal sprosté anonymní dopisy do schránky, když chodili po ulici bez roušky. Lidé jsou různí, to se nedá nic dělat. Ale strach jsme tenkrát cítili všichni.

Někdy je asi lepší si ty hrozné věci z médií nepřipouštět moc k tělu, nepanikařit, a brát věci s rezervou. Jako dítě si pamatuji, že v Televizních novinách bývalo na konci na odlehčení zvířátko na konec, a i to už nám zrušili...

Na zprávy v televizi se občas tedy podívám, ale víceméně sporadicky. Raději si přečtu Novinky.cz nebo jiné zpravodajské servery. Myslím že moc velké hltání zpravodajských novinek v televizi kazí člověku náladu a musí ho to uvrhnout do depresí a zvýšit mu tlak. Kdybych byla doma sama, asi bych si televizi vůbec večer nepouštěla, ale přítel se na zprávy večer dívá rád.

Sice u nich nadává, rozčiluje se, až ho někdy slyším do ložnice, kde si v klidu čtu knížku. Když se ho ptám, jestli mu tedy to sledování zpráv stojí za to, tak prý ano. Já bych na to ty nervy neměla...

Co si o tomto tématu myslíte Vy? Koukáte na Televizní noviny na TV Nova? Myslíte, že jsou jejich reportáže opravdu profesionální a objektivní? Nebo máte raději jiné zprávy? Sledujete raději zprávy na internetu, nebo v televizi? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥