Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 251 Zvěrolékař na cestách

 Autor: Jonathan Cranston

Žánr: Biografie, Humoristický, O zvířatech

Mé hodnocení: 70%

Obsah: "Nezažil jsem, nezažívám, a asi nikdy nezažiju dva stejné dny. Když jdu ráno do práce, nikdy nevím, co ten den přinese - s jakými zvířaty nebo situacemi se budu muset vyrovnat. Pes, kráva, králík, slepice, vepř, alpaka nebo želva, smrt, život, tragédie nebo triumf.

Moje profese je naprosto jedinečná v tom, co přináší."

Toto jsou úvodní autorova slova, a ve zkratce shrnují obsah knihy. Jonathan si ve třiceti letech stihnul vybudovat vlastní veterinární praxi na britském venkově a zároveň procestovat kus světa od africké džungle, až přes východní Asii až po Austrálii. Už od šesti let snil o práci veterináře, protože miluje zvířata, a tento sen se mu splnil.

V jeho příbězích z veterinární praxe se objevují tradiční i netradiční zvířecí pacienti - kůň, alpaka, křeček, krokodýl či fretka.

Jednou řeší případ leguána, který snědl zásnubní prsten své majitelky, jindy omylem naočkuje špatné stádo krav, ale úplnou raritou jeho praxe je fretka, která snědla svému majiteli z batohu marihuanu. Toto může být u zvířat velice nebezpečné, naštěstí se z toho zvířátko po několika dnech dostalo a bylo zcela fit. 

Jonathan se dle svých slov každý den něco nového naučí, a práce veterináře je tak trochu jako jízda na horské dráze, ale kdyby se mohl vrátit do minulosti, nikdy by své rozhodnutí studovat veterinu nezměnil.

Milé a příjemné oddechové čtení, z něhož čiší láska ke zvířatům.


Hodnocení: Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně, kde byla v oddělení s novými tituly. Knihy o zvířatech mám ráda, nejvíce mě baví příběhy o psech, třeba Psí poslání je naprosto úžasná a dojemná knížka.

Jednotlivé příhody z veterinární praxe mě bavily. Trochu problém jsem měla s autorovým trochu kostrbatým stylem psaní, přeci jen, není to povoláním spisovatel. Oceňuji to, že jsem se dozvěděla spoustu informací o práci veterináře, některé příhody byly opravdu humorné, ale bohužel nejen radost patří k této práci.

Hodně smutné čtení bylo o nosorožci, který byl zabit na farmě, kde jej majitelé na vlastní náklady zachránili jako mládě, když jeho matku zabili pytláci. Mladý nosorožec Samba byl brutálně zabit pytláky, a to jen kvůli svému krásnému rohu, který potom tito "lidé" prodávají za těžké peníze na černém trhu.

Nepochopitelná krutost. Rozdrcený nosorožčí roh má mít totiž, třeba v čínské medicíně, údajné léčivé účinky, a proto je po něm na černém trhu pořád velká poptávka. Dle autorova tvrzení se roční poptávka po nosorožčích rozích pohybuje kolem 16 milionu tun, což je obrovské číslo. A to jen kvůli rohu, který má stejné složení, jako lidské nehty. 

Jonathan se svými přáteli se snaží nosorožce chránit i tím, že jim prostě roh preventivně uříznou. Samozřejmě v anestezii a za pomocí moderní technologie. Takový přístup může možná na někoho působit barbarsky, ale mě se líbí, že se tímto snaží zvířata za každou cenu ochránit. Bez svého rohu je totiž nosorožec pro pytláky většinou bezcenný a ten má tak větší šanci na přežití.

Tento příběh s nosorožcem se mi vryl do paměti asi nejvíce.

Ale další vyprávění už jsou veselejší, třeba to s tou fretkou, to mě vážně pobavilo. Bohužel to tak trochu kazil zvláštní styl vyprávění, který byl místy až moc obsáhlý. Například kapitola s odchytem zeber pomocí vrtulníku se neskutečně táhla, bylo to až moc "okecané." Zbytečné byly i popisy toho, co měl Jonathan a jeho přátelé toho dne na sobě, protože s dalším vyprávěním to pak už nesouviselo.

Ke konci už jsem tyto zdlouhavé popisy začala přeskakovat, protože mě to štvalo.

Na závěr každé kapitoly je i pasáž, která seznamuje čtenáře s daným zvířetem, a dozvěděla jsem se tak spoustu informací o zvířatech, o kterých jsem neměla ani tušení. Věděli jste například, že když se pásovec vyděsí, dokáže vyskočit až metr a půl do vzduchu, nebo že umí přeplavat řeku tak, že nafoukne střeva?

Součástí knihy je i obrazová příloha, fotografie jsou moc hezké.

Knížku bych doporučila všem milovníkům nejen těch domácích zvířátek, protože se jedná o pěkné a odpočinkové dílo. Vytkla bych ty dlouhé popisné pasáže, jinak jsem se čtením spokojená, a rozhodně mám brzy v plánu si zase něco o zvířatech přečíst. Už mám doma knížku Přej mi domov, na kterou napsala recenzi má oblíbená blogerka Karamelka. Takže se moc těším na další čtení.

A co Vy? Máte rádi knihy nebo filmy o zvířatech? Četli jste někdy nějakou knihu, kterou napsal veterinář? Napište mi vaše tipy do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Několik knih jsem četla od Jamese Herriota, veterinář o jeho životě a praxi momentálně běží v sobotu dopoledne seriál. Je skvělý.

    OdpovědětVymazat
  2. Jako malá jsem mco ráda knížky o zvířatech neměla, ale teď si čas od čas s nadšením nějakou přečtu. Zaujalo mě, že autor tam zmiňuje různé zajímavosti o zvířatech a myslím,že to by byl pro mě dostatečný důvod, po knize sáhnout :) Navíc když k tomu je i zajíamvý příběh o lečení dnaého zvířete, zní to jako dobrá oddechovka :D Děkuji moc za tip!

    OdpovědětVymazat
  3. Hezká recenze. Také jsem četla knížky - povídky - od Jamese Herriota. Je to příjemné čtení. A milý je i seriál, o kterém se zmiňuje Evička. 🙂 Díváme se na jednotlivé epizody i několikrát. Je to vtipné.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem jako Eva četla několik knih od J. Herriota a taky se mi moc líbily.

    OdpovědětVymazat
  5. Poslední knihu o zvířatech, kterou jsem četl, byl Bílý tesák.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, děkuju za představení knihy. Knihy a filmy o zvířatech mám ráda, nejlépe s dobrým koncem. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. to zní jako kniha ,která by se mi mohla líbit :) děkuji za tip :)

    OdpovědětVymazat
  8. Asi by se mi knížka líbila.Mám ráda zvířata,ale možná bych ji doporučila své 14leté vnučce.
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
  9. Taky mám už pár knížek na zrecenzování, ale ten čas...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js