Suchej únor

 Už více než devět se do podvědomí lidí v naší republice dostává kampaň Suchej únor. V roce 2013 ji iniciovala Liga otevřených mužů. Původně byla zaměřena pouze na muže, kteří se dlouhodobě pohybují na hraně závislosti na alkoholu, či k ní nebezpečně inklinují. Prvního ročníku se zúčastnilo asi sto mužů, postupem let kampaň rostla a otevřela se také ženám.

Princip Suchýho února je poměrně jednoduchý. Vydržet celý měsíc bez kapky alkoholu. Ovšem, jsou lidé, pro které je tento úkol složitý a nezvládnutelný. 

Já sama pití alkoholu neholduju. Párkrát do roka si dám skleničku, a to spíše v létě, kdy se častěji scházím s kamarádkami. Většina alkoholických nápojů mi nechutná. Hlavně nesnáším tvrdé pití - vodku, rum, nebo různé likéry, nemám ráda ani vaječný likér, který sice nemá tolik procent alkoholu, ale já nikdy nepochopila, co je na něm tak úžasného. Na Vánoce si s ním připíjíme u babičky (já tedy už ne, místo toho si dám trochu vína), ale za mě tedy vaječňák ne.

Klasické pivo mi také nechutná, je na mě moc hořké. Víno mám ráda, ale zase jej nemůžu pít samotné. Jedině se sklenicí vody, kterou ho zapíjím, a samotné víno si ředím minerálkou nebo jinou sladkou vodou. Často mi vadí ta chuť alkoholu, která je v těchto nápojích hodně cítit, a já to prostě nemůžu vypít. Z piv mám ráda Frisco, to si ráda v létě dám skleničku, a jinak alkohol moc nevyhledávám. Je fajn se na zábavách bavit i bez něj. Jsou dny, kdy na něj vyloženě nemám náladu ani chuť, a jindy si zase s chutí nějaký dobrý nápoj dám.

Ale rozhodně nepotřebuji alkohol k životu a ani jej cíleně nevyhledávám. Hřeším spíše sladkým, hlavně čokoládou. Kdybych si měla vybrat mezi sklenkou alkoholu a tabulkou čokolády, volba by pro mě byla jasná.

Můj přítel už více než šest let neměl ani skleničku alkoholu. Alkohol mu do života přinesl velké problémy, a úspěšně se mu podařilo tohoto démona ze svého života. Hlavně i kvůli němu se snažím pití vyhýbat, hlavně když jsme někde spolu ve společnosti, třeba na nějaké rodinné oslavě. Přítel mi tvrdí, že mu nevadí, že si dám skleničku, nebo dvě, ale já se kvůli tomu cítím provinile.

Když se nad tím zamyslím, tak mi vlastně alkohol nikdy nic dobrého do života nepřinesl. Snad povznášející náladu a veselí, ale také spoustu věcí, na které bych nejraději zapomněla. V minulém článku jsem psala o tom, že jsem brala několik let antidepresiva. Samozřejmě, že se nemají kombinovat s alkoholem. Já se bohužel této rady nedržela, a pak to dopadalo příšerně. Musím se studem přiznat, že jsem dělala takové věci, za které se dodnes stydím.

Nejsem ale ten typ, co by alkoholem zapíjel nějaký smutek, neštěstí nebo stres. To si dám na stres raději zase tu čokoládu. Ale ten pocit uvolnění je příjemný, to neříkám. Rozhodně si ale nechci na nějakou pravidelnou konzumaci alkoholu zvyknout nebo to s ním přehánět.

Coby náctiletou mě nebavilo se opíjet, nechodila jsem moc ani na diskotéky, to jsem si raději četla. Já a alkohol spolu máme rozpačitý vztah a nějak si nemůžeme přijít na chuť, ale nijak mě to netrápí.

A jaké zdravotní účinky bude mít "pouhý" měsíc bez alkoholu na naše tělo? Například i tyto:

1.) Významné snížení rizika duševního onemocnění, zejména sklonů k depresím. Alkohol je ve své podstatě depresivní, jakmile se látky z něj dostanou do mozku, dochází ke zpomalení všech tělesných systémů.

2.) Alkohol silně ovlivňuje nervový systém, a má tedy vliv na kvalitu spánku. Bez alkoholu se může spánek zlepšit až o padesát procent.

3.) Konzumace alkoholu se podepisuje také na stárnutí pokožky. Kůže může být zarudlá, při pravidelné konzumaci dokonce oteklá. Působí jako diuretikum, což zásadním způsobem zatěžuje ledviny a játra.

4.) Studie prokázaly, že alkohol má negativní vliv i na imunitní systém člověka. Ten je náchylnější k různým respiračním onemocněním, v některých případech může docházet i k horšímu hojení ran. Už po měsíci bez konzumace se ale vše vrátí do normálu.

Myslím, že tohle jsou docela hezké benefity, které dostaneme jen za měsíc nekonzumace alkoholu. Docela mě zaujalo to s těmi depresemi. Znám totiž pár jedinců, kteří jsou, lehce ovínění alkoholem, neuvěřitelně lítostiví, až se to nedá poslouchat, a za střízliva od nich podobné řeči prostě neuslyším.

Kamarádka se mi nedávno svěřila s tím, že druhý den po večírku nebo návštěvě hospody, kde se lehce "cinkne," má docela velké výčitky svědomí. Z toho, že se den předtím opila. A to vůbec nesouvisí s tím, že by si něco nepamatovala, nebo něco špatného provedla. To ne. Prý má výčitky jen z toho, že se trochu opila. To mi přijde zajímavé, já sama tento psychický stav nikdy nezažila. Možná to přijde ještě v pozdějším věku.

Suchej únor je podle mě dobrá kampaň, není špatné a alkoholem občas trochu přibrzdit. Jenže ti lidé, kterým by prospěla nejvíce, se nezúčastní... Je těžké si přiznat, že mám s alkoholem problém, a že už pití nemám pod kontrolou, tyto případy znám i ze svého blízkého okolí.

Pokud Vás článek zaujal a chcete se o kampani dozvědět více, navštivte stránky www.suchejunor.cz. Stránky jsou pěkně zpracované, přehledné. Pro vážné zájemce je tu i možnost registrace, která je v ceně deseti piv, a registrovaní obdrží zajímavou knihu. Já se registrovat nebudu, ale když to někdo se "sušením v únoru" myslí vážně, tak proč ne. 

Mám pocit, že kdysi prodávali i nějaké jiné předměty, hrnečky a tak, ale to jsem bohužel na stránkách již nenašla.

Vydržet měsíc bez alkoholu má určitě smysl, i bez nějaké kampaně. Alkohol může být příjemný společník, ale rychle se může změnit v despotu, který převezme vládu nad naším životem dříve, než si to stačíme uvědomit.

Co si o Suchým únoru myslíte Vy? Slyšeli jste o této kampani? Zapojíte se, třeba jen tak, bez registrace? Máte ve svém okolí někoho, kdo se pohybuje na hraně rizikového pití? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásné poslední lednové dny, Vaše Eliss ♥