Mládež a spánek

 Nedávno mě na jednom zpravodajském serveru zaujal název článku: "Dvě pětiny dětí v České republice mezi 11-15 lety mají málo spánku."

Dvě pětiny, to je tedy relativně docela hodně velký podíl, a to určitě není konečné číslo, protože věřím, že spousta dětí a dospívajících těmto tabulkám prostě a jednoduše unikla. Podle odborníků děti naspí denně kolem sedmi a půl až osmi hodin. Ideální by prý bylo devět až dvanáct hodin pro ty menší děti, pro dospívající osm až deset hodin.

No, upřímně, nejsem žádný odborník, ale dvanáct hodin mi i pro ty menší děti přijde už příliš, i když asi jako dítko na prvním stupni jsem také tolik naspala.

Takže v praxi to vypadá tak, že mládeži se nechce do hajan. Možná to na první pohled působí úsměvně, ale následky mohou být docela nepříjemné - obezita, nízká životní spokojenost či deprese, a to i na dejme tomu patnáctiletého mladíka může působit opravdu nepříjemně a změnit k horšímu kvalitu jeho života. 

A hlavní viníci nedostatku spánku jsou jasní - televize, počítače a chytré mobily s nepříjemně zářícími displeji. Sama v noci v posteli používám u telefonu funkci snížení jasu, protože na oči je to opravdu nepříjemná pecka. K tomuto mě přivedl až přítel, a jsem za to ráda, protože věřím, že zrovna i taková maličkost má smysl.

Když jsem byla na základní škole, rodiče mě dost důsledně vedli k tomu, abych chodila zavčas spát a byla dost vyspaná do školy. Samozřejmě jsem z toho byla otrávená, někdy jsem si jako takové noční dobrodružství a zároveň malý vzdor pustila tiše v noci malou televizi, kterou jsem měla v pokojíčku, nebo jsem si pod peřinou svítila baterkou a četla knížku. Ale tohle jsem nepraktikovala zase tak často.

Se spánkem jako takovým jsem problémy neměla a zatím ani nemám, lehnu si do postele a usnu většinou okamžitě, jako miminko. Výjimkou jsou moje občasné noční můry, někdy mívám živé sny, a to třeba křičím strachy ze spaní, ale jinak se spaním problémy nemám.

Faktem je, že co jsem začala před více než rokem chodit do práce, tak se snažím chodit spát kolem osmé nebo deváté, protože vstávám většinou na brzké ranní směny, někdy jdu i na čtvrtou, někdy na třetí, a je pro mě někdy problém si zvyknout na to střídání. Někdy vstávám celý týden ve čtyři, pak zase jeden den v pět, další zase ve tři, takže takhle je to docela naprd, že nemám v tom spánku a vstávání pravidelný režim.

Doháním to ale o víkendech, to si často schrupnu i do devíti, ale to se spíš vzbudím kolem osmé a do těch devíti se jenom válím s kávou v posteli. Ale snažím se být ranní ptáče, i když málokdy se to daří. Máme doma pejska, ten chce pravidelně snídani kolem páté ráno, takže mě vytáhne z postele, a to se mi o tom víkendu podaří málokdy znovu usnout. 

Můj přítel má takový ošklivý zlozvyk, že se v noci vzbudí, klidně i o půlnoci, jde luxovat lednici, něco málo pojí a jde zase spát. To se mi upřímně nikdy v životě nestalo, a dost dobře tomu nerozumím, ta představa, že se někdy uprostřed noci najím a pak s plným žaludkem znovu usnu, to je pro mě dost bizarní.

V souvislosti s nedostatkem spánku u dětí a špatným spánkovým režimem se někteří odborníci, ale také rodiče přiklánějí k tomu, že by nebylo špatně se jednoduše dětem do určité míry přizpůsobit a posunout začátek školního vyučování, klidně i na půl devátou nebo devět hodin. Osobně si myslím, že by to nebylo k ničemu dobré.

Pokud mají děti ten správný režim a chodí spát zavčas a mají dostatek nerušeného spánku, v pohodě vstanou do školy na osm, a i na sedm hodin. Já jsem na základní škole na druhém stupni měla jednou v týdnu na sedm, a to sice tělocvik, tehdy pro mě to vstávání bylo složité, ale věkem si člověk myslím zvykne i na dřívější vstávání. 

Rozhodně není řešením nedostatku spánku u dětí posouvat začátek školního vyučování, protože spousta dětí by posunula čas usnutí, a tak časovou rezervu v podstatě vynulovaly. 

Řešením je snad minimum škodlivého modrého světla z telefonů před spaním, žádné sladkosti před spaním (hlavně ne Colu), a prostě a jednoduše snaha rodičů o pravidelný a zdravý spánkový režim, protože takové návyky si pak neseme do dospělosti. 

Co si o tomto myslíte Vy? Mají dnešní děti a dospívající méně zdravého spánku? Opravdu to může ovlivňovat jejich duševní vývoj a psychickou pohodu? Jaké spánkové návyky jste měli v dětství Vy? Chodili jste také spát hodně brzy, nebo jste měli v rodině k tomuto benevolentní přístup? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥