Přeskočit na hlavní obsah

Mládež a spánek

 Nedávno mě na jednom zpravodajském serveru zaujal název článku: "Dvě pětiny dětí v České republice mezi 11-15 lety mají málo spánku."

Dvě pětiny, to je tedy relativně docela hodně velký podíl, a to určitě není konečné číslo, protože věřím, že spousta dětí a dospívajících těmto tabulkám prostě a jednoduše unikla. Podle odborníků děti naspí denně kolem sedmi a půl až osmi hodin. Ideální by prý bylo devět až dvanáct hodin pro ty menší děti, pro dospívající osm až deset hodin.

No, upřímně, nejsem žádný odborník, ale dvanáct hodin mi i pro ty menší děti přijde už příliš, i když asi jako dítko na prvním stupni jsem také tolik naspala.

Takže v praxi to vypadá tak, že mládeži se nechce do hajan. Možná to na první pohled působí úsměvně, ale následky mohou být docela nepříjemné - obezita, nízká životní spokojenost či deprese, a to i na dejme tomu patnáctiletého mladíka může působit opravdu nepříjemně a změnit k horšímu kvalitu jeho života. 

A hlavní viníci nedostatku spánku jsou jasní - televize, počítače a chytré mobily s nepříjemně zářícími displeji. Sama v noci v posteli používám u telefonu funkci snížení jasu, protože na oči je to opravdu nepříjemná pecka. K tomuto mě přivedl až přítel, a jsem za to ráda, protože věřím, že zrovna i taková maličkost má smysl.

Když jsem byla na základní škole, rodiče mě dost důsledně vedli k tomu, abych chodila zavčas spát a byla dost vyspaná do školy. Samozřejmě jsem z toho byla otrávená, někdy jsem si jako takové noční dobrodružství a zároveň malý vzdor pustila tiše v noci malou televizi, kterou jsem měla v pokojíčku, nebo jsem si pod peřinou svítila baterkou a četla knížku. Ale tohle jsem nepraktikovala zase tak často.



Se spánkem jako takovým jsem problémy neměla a zatím ani nemám, lehnu si do postele a usnu většinou okamžitě, jako miminko. Výjimkou jsou moje občasné noční můry, někdy mívám živé sny, a to třeba křičím strachy ze spaní, ale jinak se spaním problémy nemám.

Faktem je, že co jsem začala před více než rokem chodit do práce, tak se snažím chodit spát kolem osmé nebo deváté, protože vstávám většinou na brzké ranní směny, někdy jdu i na čtvrtou, někdy na třetí, a je pro mě někdy problém si zvyknout na to střídání. Někdy vstávám celý týden ve čtyři, pak zase jeden den v pět, další zase ve tři, takže takhle je to docela naprd, že nemám v tom spánku a vstávání pravidelný režim.

Doháním to ale o víkendech, to si často schrupnu i do devíti, ale to se spíš vzbudím kolem osmé a do těch devíti se jenom válím s kávou v posteli. Ale snažím se být ranní ptáče, i když málokdy se to daří. Máme doma pejska, ten chce pravidelně snídani kolem páté ráno, takže mě vytáhne z postele, a to se mi o tom víkendu podaří málokdy znovu usnout. 

Můj přítel má takový ošklivý zlozvyk, že se v noci vzbudí, klidně i o půlnoci, jde luxovat lednici, něco málo pojí a jde zase spát. To se mi upřímně nikdy v životě nestalo, a dost dobře tomu nerozumím, ta představa, že se někdy uprostřed noci najím a pak s plným žaludkem znovu usnu, to je pro mě dost bizarní.

V souvislosti s nedostatkem spánku u dětí a špatným spánkovým režimem se někteří odborníci, ale také rodiče přiklánějí k tomu, že by nebylo špatně se jednoduše dětem do určité míry přizpůsobit a posunout začátek školního vyučování, klidně i na půl devátou nebo devět hodin. Osobně si myslím, že by to nebylo k ničemu dobré.

Pokud mají děti ten správný režim a chodí spát zavčas a mají dostatek nerušeného spánku, v pohodě vstanou do školy na osm, a i na sedm hodin. Já jsem na základní škole na druhém stupni měla jednou v týdnu na sedm, a to sice tělocvik, tehdy pro mě to vstávání bylo složité, ale věkem si člověk myslím zvykne i na dřívější vstávání. 






Rozhodně není řešením nedostatku spánku u dětí posouvat začátek školního vyučování, protože spousta dětí by posunula čas usnutí, a tak časovou rezervu v podstatě vynulovaly. 

Řešením je snad minimum škodlivého modrého světla z telefonů před spaním, žádné sladkosti před spaním (hlavně ne Colu), a prostě a jednoduše snaha rodičů o pravidelný a zdravý spánkový režim, protože takové návyky si pak neseme do dospělosti. 

Co si o tomto myslíte Vy? Mají dnešní děti a dospívající méně zdravého spánku? Opravdu to může ovlivňovat jejich duševní vývoj a psychickou pohodu? Jaké spánkové návyky jste měli v dětství Vy? Chodili jste také spát hodně brzy, nebo jste měli v rodině k tomuto benevolentní přístup? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Jako dítě jsem nechtěla spát po obědě nebo odpoledne. V období před maturitou se to změnilo a od té doby když můžu, na chvilku si po obědě lehnu.

    OdpovědětVymazat
  2. Nepochybuji, že ty problémy mají, a že to není jen tím, co můžou tak "snadno" změnit. Na základce to pro mě třeba nebyl TAKOVÝ problém, ale na střední jsem nedostatek spánku měla. Večer můžu jít spát kdy chci, ale nepomůže to, zásadní je, kdy vstávám. Takže i když usnu třeba v devět, pokud vstávám před šestou, jsem unavená, nevyspalá, protivná a vstává se mi strašně těžko. A to byl problém celou střední, kdy za to nemohla televize nebo počítač, ale prostý fakt, že jsem musela dojíždět ve třičtvrtě na šest. Brutálně jsem to nenáviděla, zbytek rodiny je schopný bez problémů vstávat třeba ve čtyři ráno, ale já nejlépe a nejkvalitněji spím právě nad ránem. A posunout začátek výuky tak, abychom mohli použít i pozdější spoj, to nám škola jednou nabídla. A zvedla se vlna masivního odporu, protože by to zase posunulo i konec a najednou bychom se domů nedostali ve dvě a ve čtyři, ale v pět a později, takže by to bylo na prd.
    Ale stále platí, že naprosto chápu potřebu spát více hodin denně. I když už nejsem dávno mládež, pár hodin mi nestačí, a mám to obrovské štěstí, že můžu vstávat víceméně kdy chci bez budíku, takže to zcela nechávám na přirozenosti, a ta mluví jasně. Ať usnu v kolik chci, probouzím se, pokud mě neprobudí nějaký randál, mezi sedmou a osmou ráno.

    OdpovědětVymazat
  3. Dvě pětiny je docela dramatické číslo, protože spánek je naprostý základ zdraví a jeho nedostatek zásadním způsobem podlamuje imunitu, mentální výkonnost včetně učení a paměti, emoční rovnováhu... no prostě všechno. Jestli neznáš knížku Proč spíme, tak všemi deseti doporučuji. Je to sice místy téměř šokující čtení, ale je strašně potřeba. A mimo jiné je tam vysvětlené, proč by posunutý začátek vyučování byl dobrý nápad (ne pro děti, které jsou nastavené na vstávání brzo, ale pro teenagery, kteří mají tyhle vnitřní hodiny posunuté, takže tu první hodinu jsou prakticky všichni úplně vypnutí).

    OdpovědětVymazat
  4. Nedostatek spánku momentálně řeším poslední dva měsíce u druhorozeného. Chodí sice spát v půl desáté večer, ale na gymplu je tak drtí, že vstává ve tři ráno, aby se naučil na písemky a zkoušení. Učitelé mezi sebou nemají žádnou koordinaci a tak se mu sejdou za den třeba tři předměty, na které se musí učit. A to mě drtí, i když jeho asi víc.

    OdpovědětVymazat
  5. Kdysi jsem pracoval na tři směny - systém týdenní NOR (=noční-odpolení-ranní), takže v tom období se se nedostatek spánku přihlásil.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak přítelův zlozvyk teda taky nechápu :D V naší rodině problémy s nedostatkem spánku nikdy nebyly. Nevím proč, ale mám zafixované, že musím spát alespoň 9 hodin, abych ve škole mohla fungovat. A dlouho jsem s tímhle žila, i když už jsem to později nebrala tak úplně "přísně". Ale pamatuju si, že když jsem na druhém stupni základky a začátek střední nemohla usnout do určité hodiny, tak jsem z toho měla hrozný pocit... Teď s důchodem si vstávám docela pozdě, ale mám nastavený budík, ale to nebylo "příliš pozdě". A pak ještě spím přes den, ale to ty léky :-/ I když jsem si vyzkoušela vstávání do práce, ale jen nějakou dobu a teď si myslím, že bych to nedala... už je to dávno...
    Vzpomněla jsem si, že jsem nechtěla spát ve školce, naštěstí mamka byla doma s mladším bráškou a vyzvedávala si mě, než se šlo spát. To spaní ve školce teda nechápu... myslím, že některé děti s tím prostě mají problém...

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem odjakživa spal jen tak málo, jak to v daném věku šlo. Dodneška jsem typická sova a nejvíc by mi vyhovovalo chodit spát ve tři a vstávat v devět, to je můj oblíbený rytmus, který ovšem kupodivu tak docela nevyhovuje mým zaměstnavatelům :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Když jsme měli děti malé a chodila jsem s nimi do školky a do jeslí tak museli chodit spát večer v sedm po večerníčku a ráno jsem je musela budit v šest hodin. Tehdy nebyl letní čas, ale jen středoevropský. Stačili jsme hygienu, nasnídat se a před sedmou museli být ve školce a v jeslích, protože od sedmi jsem měla pracovní dobu do půl čtvrté. Z práce zase do jeslí a školky a rychle domů. Mateřská byla 186 dní, pak pokud bylo místo ve školce nebo jeslích, tak jsem musela do práce. I o víkendu si rádi dali po obědě " šlofíka". Nikdy s tím nebyl problém. Nemuseli spát, ale odpočívat. Nebyly počítače, nebyly mobily, bylo více času na komunikaci v rodině, na pohádky, vyprávění, na hry i dostatek spánku. Nová doba přináší spoustu vymožeností, ale také nedostatek spánku, protože děti koukají do mobilů, dlouho do noci na televizi na pořady, které by vidět ani nemuseli. Proto se objevuje tolik vulgarit a zla mezi mladými lidmi. Někdy mě to až zaráží, když mluvím s mladým člověkem, který mě třeba ani pořádně nezná, když se mnou mluví, tak za každým druhým slovem zní "ty vole"... to by mě vzal šlak. Oni už se ani nekontrolují...berou to jako slovní obrat ve větě...Divná doba. Měj se moc hezky a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  9. Také jsem byla od dětství naučená chodit spát brzy. Když jsem nemohla usnout, strašně jsem se bála, že si toho druhý den ve škole p. učitelka všimne :D. Myslím si, že je hloupost posunovat vyučování. Pak by děti chodily později domů, což by určitě neocenily. Také jsem mívala tělocvik od 7 a ten den měla školu až do půl 4. Hodně masakr, ale jak říkáš, na to ranní vstávání se dá zvyknout. Hlavní je chodit včas spát. Když chodím do školy, snažím se chodit spát plus minus ve stejný čas. Dnes jsem vzhůru opravdu strašně pozdě. Miluji spánek a naštěstí jsem s ním nikdy žádný problém neměla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js