Přeskočit na hlavní obsah

Zvířata chrání, ale i varují

 Zvířata rozhodně nejsou tvorové bez emoční inteligence či citu. V leckterých schopnostech dokonce předčí i lidi. Třeba takový psí mazlíček je skvělým kamarádem, ale i oporou. Mám doma fenku krysaříka, Žofinku, a ta vždy pozná, když je mi špatně. Trpívám na migrény a to pak se mnou leží celý den v posteli. 

Neskutečně mi to psychicky pomáhá. Pozná ale i to, že jsem smutná nebo mě něco trápí, to si pak ke mě lehne na křeslo, položí mi hlavu na koleno a tak hezky a věrně se na mě dívá, že mi to hned zvedne náladu. Věřím tomu, že když má pes opravdu milující páničky, tak se na nás i emočně naladí a při své inteligenci si spoustu věcí uvědomuje. Už jenom to, jak nás pejsci vítají, když se po dlouhém pracovním dni vracíme domů, je úžasné.

Internet a knihy jsou plné případů, kdy nejen psi, ale i jiná zvířata dokázala lidi ve svém okolí varovat před nebezpečím, nebo jim dokonce zachránit život. Mohou mít opravdu zvířata nějaký šestý smysl, podle něhož poznají věci, na které jsou lidské schopnosti krátké?

Britka Bonita Whittfieldová je přesvědčena, že za život vděčí své fence Boo. Pár dní po sobě se opakovalo, že se Boo otírala své paničce o nohy, když myla nádobí. Nikdy předtím toto nedělala a navíc to otírání bylo intenzivní. Bonitě to přišlo divné, a proto se při večerní koupeli soustředila na místa, kam se fenka podivně lísala. Objevila na noze vystouplé znaménko, které tam předtím neměla, nebo si ho alespoň nevšimla. 

O pár dní později měla začít Boo na znaménko zlověstně vrčet a "doslova se na něj vrhala." Bonita začala být znepokojená a objednala se do Londýna ke svému lékaři. Tam znaménko vyřízli, udělali biopsii a zjistili, že se jedná o melanom. 

Kdyby Bonita přišla k lékaři o pár měsíců později, zhoubné bujení by už prostupovalo celým jejím tělem a naděje na vyléčení by byly rapidně nižší. Bonitin lékař se přiklonil k názoru, že fenka upozorňovala na neobvyklý pach, který vycházel z melanomu, který dokázala pomocí svého citlivého čichu zachytit a poznalo, že je něco špatně, že v těle Bonity dochází k něčemu nebezpečnému.

Docela bych vsadila i na to, že se tento příběh opravdu stal. Už tolikrát jsem četla o psech i kočkách, kteří v pravidelných intervalech olizovali nějaké místo na těle, například i dlaň, a pak se ukázalo, že se za tím skrýval nějaký zdravotní problém.


Hlavonožci nejsou rozhodně žádná nudná třída měkkýšů. Třeba taková chobotnice rodu Octopus vulgaris podle odborníků rozlišuje geometrické tvary a zvládne si vybudovat tvar příbytku podle morfologie mořského dna. 

Krom budování geometrických příbytků toho dovedou mnohem více. U italského ostrova Stromboli došlo k unikátnímu dlouhodobému výzkumu špičkových vědců. Ti se snažili ověřit svědectví potápěčů, podle nichž chobotnice dokáží předvídat erupci blízkého, dosud aktivního vulkánu. Vždy těsně před erupcí totiž zmizí do svých úkrytů a skalních rozsedlin. Lidé ale o nebezpečí ještě vůbec nic netuší, a i samotná sopka je zdánlivě klidná. Je možné, že chobotnice nějak poznají vibrace z vulkánu, které nějak ovlivňují mořské dno?

Ukázalo se, že před erupcí sopka vydává zvuky nižší než 16 Hz, což jsou nízké frekvence, pro člověka neslyšitelné. Chobotnice tedy slyší tyto infrazvukové vlny a pozná nebezpečí. Není to úžasné?




V roce 2010 došlo v Londýně k opravdu kuriózní situaci. Robinu Lefevrovi se ztratil jeho kocour Beagle. Robin se do Londýna přestěhoval před šesti měsíci z Canterbury. Zdálo se, že kocour si na rušný život ve městě zvykl.

Jaké bylo Robinovo překvapení, když se Beagle objevil po půl roce u malé chaty právě v Canterbury, kde měl kdysi domov! Opravdu mohlo něco kocoura tak táhnout do místa, kde kdysi žil, že se vydal na cestu, která byla z Londýna vzdálena více než 110 kilometrů? Dost divné mi je to, že opustil svého pána (i když kočky jsou nezávislé, já vím), a podnikl takovou dalekou výpravu. Je asi možné že se mu v novém domově vůbec nelíbilo. 

I když, kočkám do hlavy nikdo nevidí, ale myslím, že jejich myšlenkové pochody jsou daleko složitější, než si vůbec dokážeme představit.



Co si o šestém smyslu zvířat myslíte Vy? Dokáží psi vycítit rakovinu, ale i jiné nemoci? Mají chobotnice nějakou zvláštní intuici, díky které vycítí aktivitu sopky? A jak je možné, že kočka překoná vzdálenost 110 kilometrů a najde místo, které bylo kdysi jejím domovem? Jde jen o náhodu, nebo jsou zvířata obdařena opravdu výjimečnými schopnostmi? Stalo se i Vím něco podobného s domácími mazlíčky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Elliss, tak já mám pozitivní zkušenosti s tím, že zvířata dokážou pomáhat. Máme vnučku, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou a asistenční pes - byl to zlatý retrívr, jí hodně pomáhal. Právě canisterapie v začátcích, díky níž a pravidelnému cvičení se vnučka nakonec postavila na nohy a začala chodit. Později byla využívána ještě hipoterapie ( jízda na koni), kdy se vnučka naučila správnému držení těla a tím si posílila svalstvo tak, že i když nohy byly slabší, problémy s chůzí pomalu zmizely. Právě pomocí pravidelného cvičení a s využitím zvířecích schopností pomáhat, vnučka dnes chodí, učí se pekařkou a je schopná fungovat jako všichni ostatní.

    P.S: Omlouvám se za smazání původního komentáře.

    OdpovědětVymazat
  3. Zvířata mám ráda všechna a věřím na jejich instinkty.Doma máme psa,ale pro něho je jeho pán syn,protože je jeho.Kočka je moje a myslím,že jsem na sobě hodna navázané.Vycítí,když se necítím dobře a pozná i místa,která mě bolí a v noci si mně na ně lehá.Jednu dobu mě pořád spala na krku,což jsem nechápala.Potom si doktorka všimla,že mám na jedné straně krk zvětšený.Na sonu našli velký uzel na levém laloku.Asi to vycítila.Když mě bolí kyčel,lehne si mi na ni.Hrozně mi pomáhá,když mám starosti,nebo nějakou úzkost,přitulím se k ní a je mi za chvíli dobře.Je to moje léčitelka.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Chobotnice jsou velmi inteligentní. Jejich slabostí je ovšem to, že žijí samotářským životem a neučí se tedy od starších jedinců a musejí na všechno přijít vlastním přičiněním. Pokud by chobotnice měla možnost získávat poznatky od jiné zkušenější, možná by se jejich inteligence mohli obávat i lidé... Bylo to v jednom televizním dokumentu. Po smrti chobotnice jsou všechny její znalosti zapomenuty, protože je jíné nepředá...

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že zvířata mají spoustu schopností, o kterých se nám ani nezdá, a řekl bych, že je to tak pro ně bezpečnější.

    OdpovědětVymazat
  6. Zvířátka jsou úžasná stvoření. Těmto příběhům věřím. Je to opravdu obdivuhodné. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsme ještě měli krávu a byla na pastvě, vždy mně upozornila, když přicházeli sousedi... Jednou byl soused přikrčený hodnou chvíli za takovým houštím. Já jsem si ho náhodou všiml také hned ze začátku, když přicházel k jejich zahradě. A čekal jsem co bude dělat kráva, pořád se jí to nějak nezdálo co tam dělá, tak popošla tím směrem a dost výhružně zabučela. On se pak zvedl a šel do jejich zahrady.:-D Ona sousedy neměla moc ráda, hlavně ne jejich psy a sekačku na trávu...

      Vymazat
  7. Na Kubě třeba používají prasata místo psů jako hlídače.

    OdpovědětVymazat
  8. Je treba si uvědomit, ze zvířata vnimaji pro nás nevnímatelné Nemyslim nějaké nadprirozene schopnosti, ale pach, iltrafialove videno, ultrazvuk, infrazvuk, jemne otresy .magnetismus

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jediná nadpřirozená věc která funguje a o které vím je, když na zabíjačce sníš špičku uvařeného pašíkova jazyka. žádná ženská tě pak nemá šanci neuhádá. :-)

      Vymazat
  9. Kdybychom se nenechali zdegenerovat vlastním civilizačním úsilím, nebyli bychom této přírodní zivočišné schopnosti zbaveni.

    OdpovědětVymazat
  10. Zvířata jsou prostě úžasná, jak už tu bylo řečeno. Dokáží naladit, zvednout náladu, pohladit po duši...

    OdpovědětVymazat
  11. Se zvířecím šestým smyslem zkušenosti nemám, za to si myslím, že něco podobného mají moje děti. Poznají, když je ouvej, potěší, obejmou...

    OdpovědětVymazat
  12. Zvířata jsou velmi inteligentní. Mnoho věcí, co se vymyká normálu vycítí. Mají-li s člověkem velmi přátelský vztah, projevuje se u nich empatie, kamarádství. Šestý smysl má asi každý. Může se mu říkat pud sebezáchovy.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula