Tesáky a stoličky

 Jako malé dítko jsem neměla problém s chozením k lékaři. Nebála jsem se ani očkování, ani preventivních prohlídek u dětské doktorky. Jediné místo, kam jsem chodila nerada a s velkým strachem, byla moje zubařka. Celý den před termínem prohlídky jsem měla úzkostné stavy, hrozně jsem se bála. V čekárně, kde se mnou byl jeden z rodičů, jsem často natahovala k pláči a v ordinaci jsem už slzy často neudržela.

Zubařka se na mě snažila být hodná a uklidňovala mě, ale já jsem byla úplně mimo. Ten hrozný strach, to bylo něco neskutečného, a co teprve, když mělo dojít na vrtání kazu (vždycky si nechávám píchnout tu umrtvující injekci, protože to pak lépe snáším,) to už bylo hotové peklo. Když jsem byla ještě hodně malá vždy se mnou v ordinaci byla máma nebo táta, později už čekali v čekárně, protože i přes ten hrozný strach mi bylo trapné, že by tam se mnou měli být.

Když jsem dospěla, strach ze zubaře mám pořád, ale už se to snažím tolik neprožívat a postavit se tomu jako dospělá, protože už brzy budu i svoje děti vyprovázet k zubaři.

Za co jsem mé mámě hrozně vděčná, tak je obrovské a pečlivě vštěpení hygienických návyků, zejména i čištění zubů. Jako dítko jsem to totiž často a ráda flákala, zvláště večer, před spaním. Po koupání se mi už jaksi moc nechtělo si zuby čistit, protože jsem si pomyslela, že ráno to přeci stačí, ne? Máma mě ale často kontrolovala, peskovala, když se jí zdálo, že jsem si zuby špatně vyčistila, poslala mě do ní znovu. Časem jsem používala i fintu s namočeným kartáčkem, který však ten večer pastu vůbec neviděl. Brala jsem to asi jako takový dětinský vzdor, a počínající puberta to ještě zhoršila.

Až mnohem později jsem pochopila, že máma to myslela dobře, a nebylo fér ji takhle podvádět.

Krom "hrůzných" zážitků se zubařkou mám se zuby spojené ale i pěkné vzpomínky. Když mi padaly mléčné zuby a prořezávaly se ty dospělácké, tak jsem si vytrhnutý zoubek vždycky dala do krabičky, schovala pod polštář a čekala na zoubkovou vílu. Ta ale nikdy nepřišla v noci, ale přes den, když jsem byla ve škole, a vždycky jsem za zub našla nějakou sladkost a jednou dokonce náramek. Myslím, že je to pro děti taková pěkná tradice, já na to vždy vzpomínám ráda.

Musím se, ač nerada přiznat, že až do takových osmnácti let nebyla moje zubní hygiena nic moc. Zuby jsem si občas čistila, podle toho, jak se mi chtělo. Když mi pak při jedné preventivní prohlídce zubařka dost nepříjemně čistila zubní kámen, tak jsem se rozhodla, že už to přeci nemůžu tak dělat. Kupodivu se mi nikdy nedělaly a ani nedělají moc kazy, ale ten povlak, co jsem měla na zubech dole, byl opravdu nevzhledný.

Tak jsem si zuby pečlivě čistila dvakrát denně a snažila se na to nekašlat. Od té doby celkem klid. Přesto mě však před dvěma lety začalo trápit zažloutnutí zubů, spojené s velkou konzumací kávy a sladkostí, což je moje veliká slabost a já jí neodolám. Koupila jsem si tedy v drogerii zubní pastu značky Vademecum, která měla být bělící. Stála asi třicet korun. Obal se mi líbil, navíc tam bylo napsáno, že ta bělící složka se aktivuje na denním světle, což mě zaujalo. Samozřejmě, byl to nesmysl, pasta sice příjemně voněla, ale bělící efekt nula nula nic.

Tak jsem se rozhodla zkusit jinou značku, a tentokrát jsem si za pastu připlatila. Koupila jsem si WhitePearl Nanocare. Až později jsem si všimla, že tato pasta není tak úplně bělící, nicméně jsem s ní byla moc spokojená.

Pasta obsahuje částice nanostříbra, propolis, xylitol a extrakt ze zeleného čaje. Nicméně bohužel bělící efekt byl minimální. Ale pasta byla příjemně osvěžující, mátová chuť, a hlavně pořádně pěnila. Velkou výhodou bylo to, že pasta dlouho vydržela, a to si zuby čistím dvakrát denně, občas i po obědě, to hlavně tedy o víkendu, v práci si zuby nečistím. Ale i když někde jsem a jsem po jídle nebo po kávě, snažím si dát alespoň žvýkačku nebo větrový bonbon, protože mi prostě vadí ten pocit jídla, který zůstane v puse a mám vždycky hrůzu, že mi bude nepříjemně táhnout z úst a kolegyně se ode mě budou při práci odvracet. Samozřejmě se to neděje, ale já z toho mám hrůzu. 

Po této pastě jsem si koupila novou, jinou, stejné značky, tentokrát ale měla bělení napsáno přímo na obalu, a to sice WhitePearl Nanocare WhiteningSmile. Tato pasta obsahuje také zelený čaj, propolis a xylitol. Xylitol je výborný proti zubnímu kazu (vnikne do bakteriální buňky, kterou tato složka zabije, a kaz tedy nemá šanci, poměrně zajímavé, že?). Propolis se zase užívá přímo při bolestech zubů, při zánětech dásní, často se využívá ve formě tinktury.

Zelený čaj snižuje riziko zubního a pomáhá i při odstraňování "flíčků" na sklovině. Krom těchto důležitých ingrediencí obsahuje tato pasta hlavně černé uhlí, a zlato. Tedy nanočástice zlata. Na stránkách píší, že má obsahovat "exkluzivní karátové zlato". Tyto "zlaté kuličky" mají odstraňovat zubní plak a molekuly, které způsobují zažloutnutí zubů.

Černé uhlí má zase mít bělící účinek.

 

Tuto černou zubní pastu používám už asi tak rok a jsem s ní velice spokojená. Přestaly mi krvácet dásně, zuby mám o několik odstínů bělejší a nevadí už ani častá konzumace kávy. Ze začátku jsem měla strach, že pasta bude třeba dělat fleky nebo špinit umyvadlo, ale vůbec ne. 

Pasta je sice dražší, stojí kolem 250 korun, když je v akci je o něco levnější, ale balení mi vydrží tak tři čtyři měsíce, a to i když si někdy čistím zuby třikrát denně. Budu si ji kupovat i nadále, protože jsem na ni zvyklá a ráda si dopřeju při zubní hygieně takový menší luxus.

Kartáčky na zuby si kupuju v drogerii, většinou značku Spokar. Kupuji si ty měkké. Kdysi jsem ve své nevědomosti kupovala kartáčky jen podle barvy a pak jsem zjistila, že jsem si koupila extra tvrdý kartáček na zubní protézy... Nu což, člověk se pořád něco učí.

Krom pasty a kartáčku používám i ústní vodu. Sem tam si koupím Listerine, jenže ten je příšerně drahý, takže si kupuji ty levnější, většinou Odol nebo Colgate. Preferuji ale ty bez alkoholu. Minule mi přítel koupil v Lidlu Dentalux. Zarazila mě už ta cena protože stála jen třicet korun, což je na ústní vodu hodně levné, běžně stojí i padesát a víc.

Vodu jsem zkusila, nicméně mi nevyhovovala. Až při čtení složení jsem zjistila, že obsahuje alkohol. Já jsem si říkala, proč mi po ní zůstává v ústech taková nepříjemná pachuť. Alkohol v ústní vodě podle zubařů ústa vysušuje a to celkově zdraví zubů moc nesvědčí. Tak Dentalux si už nekoupím, i když je tak levný.

To by bylo pro dnešní zubní článek vše. Doufám, že se Vám článek četl dobře a moc jsem Vás nenudila přemírou informací, ale na zubech si snažím zakládat a starám se o ně co to jde. Když vidím totiž i mladší holky než jsem já a jejich nevzhledný nebo chybějící chrup tak si říkám, že takto dopadnout nechci...

A co Vy? Jakou značku pasty používáte? Čistíte si zuby dvakrát, nebo i víckrát denně? A používáte také ústní vodu? Máte oblíbenou značku zubního kartáčku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥