Přeskočit na hlavní obsah

Světový den dárců krve

 Dost mě překvapilo, když jsem při zkoumání toho, jaké významné dny připadají na červen zjistila, že čtrnáctého června si připomínáme Světový den dárců krve. Tento významný den vyhlásila WHO v roce 2005 a cíl je jasný - poděkovat dárcům a přilákat nové, potencionální dárce.

Já jsem krev ještě nikdy darovat nebyla, protože nesplňuji jednu podmínku - v článku pak rozeberu jakou - a nejsem tedy vhodný dárce. Ale pokud by to jednou vyšlo, ráda bych šla darovat buď krev, nebo plazmu. Krev je totiž v medicíně velice důležitá pro transfúzní přípravky. A krev neumíme uměle vytvořit, ani ji ničím nahradit.

Kdysi, ještě když jsem byla na střední, jsme měli přednášku od zdravotnického personálu právě na téma dárcovství krve. Bylo to velmi zajímavé, protože až do té doby jsem se o toto téma nijak zvlášť nezajímala. 

Pokud se rozhodnete darovat krev, musíte se na to předem připravit, ale nejedná se o nic tak složitého, jen pár maličkostí:


1.) Důležité je se před odběrem nasnídat. Doporučuje se bílé pečivo, med, marmeláda nebo ovocná přesnídávka. Naopak je třeba se vyvarovat tučných jídel a mléčných výrobků. 

2.) Dva až tři dny před odběrem je vhodné důsledně dodržovat pitný režim, nejlépe dva a půl až tři litry čisté vody. Den před odběrem je nevhodné požívat alkoholické nápoje.

3.) Minimálně tři hodiny před odběrem nekouřit.

Myslím, že tato pravidla může před odběrem dodržet každý, aby měl co nejkvalitnější krev. Z přednášky už si bohužel nepamatuji, proč se nesmí jíst ty mléčné a tučné výrobky, snad to má špatný vliv na kvalitu krve, asi tam ten tuk dělá nějakou neplechu? Opravdu netuším, pokud někdo má zkušenosti s odběrem a víte proč tomu tak je, budu ráda, když mi to napíšete do komentářů!



Transfúzní přípravky jsou v medicíně potřebné např:

• Při těžkých úrazech

• Při mnoha operacích (cévní, transplantace)

• Při dlouhodobé léčbě některých nemocí

• Při léčbě tzv. umělou ledvinou

Při léčbě zhoubných onemocnění krve, ale i jiných orgánů

Darovat krev není tak jednoduché. Ne každý je ideální dárce, někdy roste i poptávka po určité krevní skupině. Pro darování krve musíme také splňovat spoustu podmínek. Ideální kandidát na darování krve vypadá takto:

Věk 18 - 60 let, s minimální váhou 52 kilogramů. (Toto bohužel nesplňuji, vážím šestačtyřicet kilo, takže bohužel nejsem ideální dárce.)

• Netrpí vážnější alergií

• Netrpí chronickým onemocněním ledvin

• Nemá onemocnění nervového systému (epilepsie, roztroušená skleróza)

• Není alkoholik

• Nepobýval v tropických a exotických oblastech v posledních šesti měsících

• Nepatří do tzv. rizikových skupin (promiskuita, nitrožilní narkomani, homosexuální pohlavní styk)

• Neměl žádnou transplantaci orgánů


To je namátkou jen pár podmínek, je jich daleko více, ale v podstatě nesmíte být pro darování nijak vážně nemocní a nežít rizikovým životem.

Krev není možné darovat ani v období menstruace, nebo půl roku po tetování či piercingu. Můžeme darovat až měsíc po dobrání antibiotik, a čtrnáct dní po nachlazení. Je to tedy poměrně složité a člověk musí být opravdu zdravý.

Odběr krve probíhá na specializovaném pracovišti, kde je potřeba vyplnit dotazník. Pak dojde k odběru malého vzorku krve, kde se posoudí kvalita krevního obrazu. Pak dárce dostane občerstvení a poté dojde ke kompletnějšímu vyšetření - poslech srdce, plic, a další dotazy ohledně zdravotního stavu. Na základě tohoto se vyhodnotí, zda jsme vhodní dárci, a pak už může dojít k odběru.

Ten trvá pět až deset minut, poté má dárce nárok na občerstvení a odpočinek, v den odběru máme i nárok na volno z práce.



Rozhodně bych v budoucnu chtěla jít darovat krev, pokud se mi podaří více přibrat na váze. Krev je totiž dar, a život. Dárci zachraňují denně stovky životů, které by se bez krve neobešly. Nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat něčí krev, a pokud je to možné, měli bychom ji darovat nebo se o to alespoň pokusit.

Protože tohle má smysl. Jsem ráda, že byl vyhlášen Světový den dárců krve, protože informovanost a osvěta je ohledně darování krve opravdu důležitá.

A co Vy? Věděli jste, že je Světový den dárců krve? Chodíte pravidelně darovat krev? Nebo jste chtěli darovat krev, ale nejste ideální dárce? Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Eliss, zdravím. Že existuje Světový den zdraví vím, ale na který den to připadá jsem nevěděla. Já krev dávát nechodím, nemůžu, protože nejsem zdravá. Ale chodí dva moji synové, k jednomu z nich dokonce přijedou přímo do firmy a tam jim udělají odběry. Vážím si všech, kteří chodí krev darovat, nikdo nevíme, kdy ji budeme potřebovat. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  2. To je hezké,že mají dárci svůj den,zaslouží si ho.Manžel dával krev dlouhé roky až do 65,to je hranice a dává i syn.
    Já naopak jednou krev dostala a teď chodí na transfuze dcera každý týden kvůli kritické hladině železa.
    Takže velké díky všem,kdo jsou dárci.
    Eli,měj hezký nový týden

    OdpovědětVymazat
  3. O speciálním světovém dni jsem nevěděl, ale nepřekvapuje mě to, protože světový den už má dnes kdeco. Krev jsem kdysi jednou daroval, ale pravidelný dárce se ze mne nestal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, dochází k devalvaci světových dnů.
      Ale můžeme začít vyhlašovat dny panevropské.
      Krev jsem dával třikrát. Odznáček s kapkou krve mám kdesi ve šuplíku.

      Vymazat
  4. Tak jsem zase o něco chytřejší, nevěděla jsem, že Světový den dárců krve je.
    Krev jsem nikdy nedávala. Dárců si moc vážím.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Zrovna dneska jsem v televizi slyšela, že nemocnice mají kvůli covidu málo krve a prosí o dárce. Také si dárců vážím, sama jsem krev nedávala a teď už je pozdě. Měj se 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Velice si vážím dárců krve, sama jsem se také kdysi chtěla přihlásit, ale ze zdrav. důvodů to nejde. Moje maminka několikrát dostala transfuzi, vím jak to je důležité. ☺

    OdpovědětVymazat
  7. To jsem nevěděla, že je den dárců krve :) Já jsem jela s kamarádem darovat někdy v 18 letech, ale řekli mi, že mám málo červených krvinek a mám zkusit přijít za měsíc. Bohužel pak jsem začala brát prášky, se kterými darovat krev nemůžu. Plus teď ještě epilepsie. Ale dědeček chodil darovat pravidelně a měl za to i nějaké vyznamenání nebo co. A brácha začal taky :)

    OdpovědětVymazat
  8. o dni jsem netušila, já bohužel také darovat nemohu, ale ráda bych... co se dá dělat :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dávala jsem krev 2x, nějak jsem nevytrvala. Teď už jsem stará. Vážím si moc těch, co dávají krev pravidelně.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss,
    já jsem poprvé darovala krev touto dobou před 16 lety, tj. pár dnů po 18. narozeninách. Moji rodiče i babička byli a pořád jsou (kromě babči, které je už 89) aktivními dárci, takže mě k tomu přirozeně vedli. Chodila jsem dřív darovat s kamarádkou, teď jsem tam ale už delší dobu nebyla. Není to pro mě snadné, mám opravdu panický strach z jehel. Mám krevní skupinu AB, která není tak často potřeba, ale já jsem tedy kdykoliv připravená zase vyrazit. U nás si už transfuzka objednává podle skupin. Dříve jsme k odběru dovedly s kamarádky ze skauta mnoho dalších lidí. Dneska v tom zase podporuji žáky naší školy a musím říci, že většina tam opravdu chodí. Na zdrávce je to asi normální, ale když jsem byla já na gymplu, tak jsem byla samotná, dokud kamarádce taky nebylo 18 a nemohla jít na první odběr. Kromě toho, že jsem tedy dárce krve, jsem i mnoho let v registru dárců kostní dřeně. To je podle mě moc důležité, opravdu to zachraňuje životy.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem byl včera na odběrech krve. Sice to bylo jen pár skumavek, ale bylo to symbolické.
    A moč, ta se asi nepočítá ...

    OdpovědětVymazat
  12. Když se mi konečně podařilo přibrat těsně nad těch 52 kilo, tak jsem si říkala, že bych darovat šla ráda. Jenže pak jsem si přečetla podmínky, zjistila jsem, že nejsem vhodný dárce a nikdy nebudu - a tak se můžu těšit jen z toho, že lidí, kteří darují, znám čím dál tím víc :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Krev ani plazmu nemohu darovat ze zdravotních důvodů a když jsem chtěla do registru kostní dřeně, byla jsem moc stará. Snaha byla 😀.

    OdpovědětVymazat
  14. Každý by měl aspoň jednou dát svou plazmu.

    OdpovědětVymazat
  15. O tomto dni jsem vůbec nevěděla :). Mně přijde skvělé, že toto jde a že se zapojuje hodně lidí (i když je to třeba z důvodů určitých výhod v práci). Já jsem nad dárcovstvím neuvažovala z toho důvodu, že celkově moc odběry nemusím a tady se nebere jen taková troška, jak u doktora :D.

    OdpovědětVymazat
  16. Netušila jsem, že je podmínkou určitá váha. Darovat jsem nebyla, protože mám strach z jehel :(. Před týdnem jsem byla na očkování, to jsem naštěstí zvládla v pohodě, ale pamatuji si, když jsem chodila k doktorce na očkování/odběry krve, vždycky jsem byla strašně nervózní a ztuhlá, což nemá být. Pak jsem kvůli tomu byla nemocná :(. Takže i když bych ráda pomohla, bohužel mám problém s jehlami :(...
    Leník

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula