Přeskočit na hlavní obsah

Moje TOP české filmy

 Musím přiznat, že současná filmová tvorba mě moc neoslovuje. Když si občas pustím večer televizi a zrovna tam jede nějaký třeba čtyři roky starý český film - většinou je to komedie - tak mě zkrátka neosloví. Nevím, možná jsem až moc náročný divák, ale zkrátka mi snad v každém takovém filmu něco chybí. Nějaká atmosféra, pořádná hloubka, a ne jen omílání stejných témat dokola. A to nemluvím ani o hereckých výkonech, protože ty jsou většinou bohužel nic moc. 

Jsou ale snímky z české produkce, na které se vždy ráda podívám, když zrovna jdou v televizi či jsou třeba dostupné online na YouTube.

Jako první tu mám film z roku 2016 Pohádky pro Emu. Tento snímek jsem viděla tuším někdy před Vánoci roku 2018, kdy jej vysílala TV Nova. O filmu jsem měla povědomí už předtím, protože často hrála v rádiích písnička z filmu Pro Emu od Michala Hrůzy. Tato písnička je rozhodně jedna z jeho nejpovedenějších, mě se moc líbí.

Na začátku filmu se seznamujeme s Petrem Millerem, který již roky žije Británii, kde se živí jako právník. Jeho poklidnou pracovní rutinu přeruší telefonát z Česka, ve kterém mu sociální pracovnice oznámí, že byl označen jako otec dítěte, jehož matka měla autonehodu. Petr je v absolutním šoku, vůbec netušil, že má ve své bývalé domovině dítě.

Odlétá do Česka, zde se setkává s přísnou sociální pracovnicí. Má se jednat jen o formalitu. Petr podepíše papíry, a dítě bude přemístěno do dětského domova. Jenže Petra přemůže zvědavost a chce dítě vidět. Tak se seznamuje s osmiletou roztomilou Emou. Petr je na pochybách, zda je Ema jeho, sice prožil s Eminou matkou krátký románek, ale proč se mu nikdy neozvala s tím, že je těhotná, a nedala mu vědět ani o narození děvčátka? Petr se rozhodne, že si Emu vezme k sobě, dokud se její matka neuzdraví. Jenže bydlí v hotelu, a tak je celá situace trochu problematická.

V hotelu se ale setkává s manažerkou Marií, která je ochotna mu pomoci a zrodí se mezi nimi víc, než jen přátelství. Vzdá se Petr své kariéry v Anglii a vybuduje si v Česku novou rodinu, nebo vše dopadne úplně jinak?

Pohádky pro Emu se musí líbit snad každému. Já jsem byla na první shlédnutí úplně hotová, na konci jsem bulela jak želva, jak to bylo celé dojemné. Jedná se o romantickou komedii, ale té romantiky tam není zase tolik, spíše bych film zařadila do kategorie rodinný. Vtipy ve filmu jsou opravdu vtipné, a holčička ztvárňující Emu je úžasně roztomilá. V hlavních rolích filmu můžeme vidět Aňu Geislerovou a Ondřeje Vetchého. Ani jednoho upřímně moc nemusím, ale tady se mi jejich výkony líbily.

Pohádky pro Emu jsou fajn odpočinkovým filmem, pobavíte se u něj, zasmějete, třeba si i popláčete. Ideální třeba právě na vánoční období.


Filmy s Tomášem Holým jsou určitým způsobem nadčasové a věřím, že jejich kouzlo je pořád stejné i pro dnešní děti. 

Nejraději mám s tímto hercem komedii Prázdniny pro psa z roku 1980. Manželé Mrázovi se chystají do lázní a jejich synek Petr na prázdniny k dědovi a babičce na vesnici. Jenže na poslední chvíli vše zkomplikuje kamarádka paní Mrázové, Alice, která potřebuje nutně pohlídat psa Bleka. Nemá ho komu jinému svěřit, a Mrázovi jsou její poslední naděje. 



Petr tedy odjíždí k babičce a dědovi i se svým novým psím společníkem. Dny plné pohody a letního slunce kazí proradný soused Plavec, který je hamižný, a nemá to jednoduché ani se svou ženou, která moc rozumu nepobrala. A pak je tu parta dětí, se kterými by se Petr chtěl kamarádit, jenže ty nechtějí chlapce přibrat mezi sebe. Nejhůře se chová vůdce party Jarda, který si hraje na kovboje.

A tak se Petr rozhodne provést odvážný kousek - promluvit s panem Drtikolem, kterého se každý v okolí bojí a který vozí v Tatře zrní. Pořádné dobrodružství vypukne ale až tehdy, až se Blek ztratí, a Petr jej musí vypátrat dřív, než pro něj přijedou rodiče.

Prázdniny pro psa jsem měla ráda už jako dítě a i dnes se na tuto komedii ráda podívám. Příhody malého kluka, který je na prázdninách na vesnici, se mi asi nikdy neomrzí. Film je pohodový, divák se zasměje u spousty vtipných scén - zejména na začátku, ještě před odjezdem na vesnici - a divák si vychutná skvělou letní atmosféru plnou slunce.

Film pro děti, ale i pro dospělé. Já ho mám i s přibývajícími léty pořád moc ráda.


Posledním, takovým mým osobním klenotem je Ucho z roku 1970. Jedná se o komorní černobílý film v hlavních rolích s Radkem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou. Ucho se dostalo na plátna kin až po roce 1989, protože do té doby se jednalo o zakázaný film, odpočívající v trezoru.

Snímek je tvrdou obžalobou komunistických praktik a režimu jako takového. Náměstek Ludva a jeho žena Anna právě přijíždějí z večírku, který konala vláda. U jejich domu se ale Ludvovi něco nezdá - proč teď v noci parkuje kousek od nich auto, které tu nikdy neviděl? Co na tom, že to auto je zhasnuté.

Atmosféra doby je taková, že manželé si již dávno přivykli tomu, že jsou odposloucháváni a sledováni, a to i u sebe doma. Ani Ludva si nemůže být jist, kdo je vlastně jeho přítel a kdo ne. A hlavně je potřeba dávat pozor, o kom a v jakém kontextu se mluví - hrdina doby se může v okamžiku změnit v třídního nepřítele... A i doma si musí manželé dávat pozor na jazyk, protože ucho je všude. 

Jenže dnešní noc je něčím jiná. Dveře od bytu jsou odemčené, ačkoliv by být neměly, a něco je jinak. Nejde elektřina, ale přitom u sousedů se svítí. Může to být léčka od vládních představitelů? Ludva si celou recepci zpětně přehrává v hlavě a s hrůzou přemýšlí, jestli neudělal či neřekl něco špatného, a mohl by se z něj stát člověk nebezpečný státu.

A mezitím sledujeme i vzájemné špičkování mezi manželi, které dává tušit, že mezi nimi také není všechno v pořádku. Atmosféra se stává čím dál více klaustrofobickou, a strach a paranoia se dostávají čím dál více do popředí. Jak dopadne podivná noc po návratu z večírku? A kdo je vlastně ten opravdový třídní nepřítel...




Ucho patří dle mého názoru k nejpovedenějším trezorovým filmům vůbec. Jeho poselství je aktuální i v dnešní době a nastavuje vztyčený prst tvrdým komunistickým praktikám a tomu, aby se už nic podobného neopakovalo. Asi by bylo na širší diskuzi, zda se to daří, či ne.

Myslím, že k tomuto filmu musí člověk tak nějak dozrát. Spíše osloví staršího diváka nebo toho, který je více vnímavější a intelektuálněji naladěn. Já se o celé období komunismu zajímám, ráda sleduji na toto téma různé dokumenty a říkám si, jak to muselo být třeba v těch padesátých letech těžké - násilné kolektivizace, konflikty s církví a pronásledování nepřátel či jejich odsouzení k smrti - viz třeba Milada Horáková. 

Ucho natočil režisér Karel Kachyňa, scénář napsal Jan Procházka, který je zároveň i autorem stejnojmenné knihy. Před lety jsem ji četla a filmové zpracování je opravdu velice věrné. Film je převážně psychologického charakteru hraničící s thrillerem, divák se musí vžít do postav, je tam hodně dialogů které třeba někoho mohou nudit, ale mě tento film opravdu hodně bavil.

Dodnes si pamatuji, jak jsem ho viděla poprvé, to mi mohlo být tak osmnáct, a už tehdy na mě velmi zapůsobil. Jak už jsem zmínila, mám ráda filmy na toto téma, ale nejen z doby komunismu, ale i třeba období kolem obou světových válek. 

Pokud máte rádi starší filmy psychologického ražení s hutnou atmosférou, mohu Ucho doporučit, ale jak jsem už napsala, ke shlédnutí a pochopení snímku musí člověk trochu dozrát. 



Pak mám ráda klasické české pohádky, Popelku s Evou Hruškovou, Tři oříšky pro Popelku, Prince Bajaju, a těch novějších se mi moc líbilo Sedmero krkavců nebo Zakleté pírko. Ale pořád preferuji ty starší pohádky, ty moderní se mi většinou moc nelíbí, ale najdou se i výjimky. 

To bylo pro dnešní článek vše, některý příští článek se bude určitě týkat hlubší recenze na nějaký zajímavý film.

A co Vy? Máte rádi starší české filmy, nebo preferujete ty novější? Viděli jste některý z filmů, který zmiňuji v článku? Nebo pro mě máte další tipy na skvělé filmy? Budu ráda, když se o ně se mnou podělíte do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný slunečný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Naprosto s tebou souhlasím, také mám radši spíše starší filmy.
    Pohádky pro Emu jsem bohužel neviděla celé :(, musím to napravit.
    Ucho mi připomíná Osmy.
    Můj nejvíc top film jsou Pelíšky, to je prostě srdcovka <3 viděla jsem je xkrát a nikdy se neomrzí. Je to už taková štědrovečerní klasika :)
    Pak mám ráda také Obecnou školu, filmy s Tomášem Holým jsou také úžasné <3
    Z novějších se mi líbí Fair Play, nebo oba díly Anděla Páně :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Máme mnoho pěkných českých filmů. O Tomášovi Holém jsem zrovna dnes dala vzpomínku na blog. ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Pohádky jsou fajn, třeba S čerty nejsou žerty nebo Šíleně smutná princezna

    OdpovědětVymazat
  4. Uvedla jsi pěkné filmy,všechny jsem viděla.Pohádky mám nejraději ty starší.Třeba Princeznu se zlatou hvězdou,to nikdy nevynechám,abych se na ni nepodívala.Myslím,že máme hodně vynikajících herců a i dobrých filmů.Ale také těch horších.Komedie mě nikdy nebavily.
    Eli.měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  5. O české filmy se zajímám dlouhodobě a věnuji se jim i na blogu. Kdysi jsem dal dohromady článek, ve kterém jsem se pokusil vybrat svýma očima a podle svého vkusu 20 filmů, které považuji za nejlepší (https://petrvapenik.blogspot.com/2018/03/ktere-ceske-filmy-povazuji-za-nejlepsi.html) a postupně se k nim vracím v podrobnějších článcích. Musím říct, že novějších filmů je mezi nimi minimum, i když i ty se najdou :-).

    OdpovědětVymazat
  6. České filmy mám ráda, ale vybírám si.Pohadky pro Emu mám moc ráda a film jsem viděla několikrát. Mám rovněž ráda komedii Bezva ženská na krku . Pohádky mám také ráda, ale ty posledni spíše hororové, mě moc neoslovily pro mnoho zla a násilí a nemusím ani ty moc uječené pohádky, kde hrdinka pohádky pořád bulí a ječí...

    OdpovědětVymazat
  7. Viděla jsem vše, co je v článku. Pohádky pro Emu je moc pěkný film, ale jinak se na současné filmy moc nedívám. I když, pár povedených by se našlo. 🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Z ze starých českých pohádek se mi nejvíce líbí "Byl jednou jeden král" s Weichem a Burianem.
    A taky (pominu-li ideologický nádech) film Císařův pekař.
    A nezapomenutelná je též "Noc na Karlštejně".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dále Skřivánci na niti; Ostře sledované vlaky; Všichni dobří rodáci...

      Vymazat
  9. Mám ráda spíše starší české filmy. Většina z nich byla jmenována. Ještě bych doplnila Slunce, seno, jahody, Tankový prapor, Černí baroni, Vesničko má středisková, Postřižiny a další. Nové se mi nelíbí a snad záměrně se jim vyhýbám. Navíc ta "komunistická" doba se mi zdá přitažená za vlasy a nepůsobí na mne autenticky.

    OdpovědětVymazat
  10. Na Ucho se už nějakou dobu chystám, ale pořád je něco přednějšího, díky za připomenutí!

    OdpovědětVymazat
  11. Já nevím, Pohádky pro Emu mě moc nezaujali, jinak mi české filmy nevadí

    OdpovědětVymazat
  12. Mně se taky líbí jen pár filmů z české scény, a to spíš té starší... Tyto filmy vůbec neznám :O.

    OdpovědětVymazat
  13. Naposled se mi z českých filmů líbily snad Vratné lahve. Moc ráda mám Postřižiny. Ale Pohádky pro Emu vůbec neznám, děkuji za inspiraci.
    Měj se pěkně, zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  14. Ahojky,
    Pohádky pro Emu jsem viděla, dokonce jsem na nich byla v kině na nějaké předpremiéře. Nebyly vůbec špatné. Starší filmy s Tomášem Holým nijak nemiluji a ani se na ně ráda nedívám. Ucho je naopak geniální film, ale ona ta knižní předloha je na velmi vysoké úrovni. Já mám z těch starších filmů ráda Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero, Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, Pane, vy jste vdova. Z těch novějších se mi líbily třeba Želary, Líbáš jako bůh nebo Všechno nebo nic.
    Měj se krásně, Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Eliss, zdravím. Vše co píšeš, jsem viděla. České pohádky preferuji ty starší klasické. Mám ráda starší české komedie typu Homolkovi, filmy od Menzla, Svěráka...Ale i ze současné tvorby si vždycky něco vyberu. Třeba seriál Pustina, nebo film Doblba od Petra Václava mě napadá...A miluju dokumenty, hlavně od Heleny Třeštíkové. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  16. Já moc české filmy nemusím, raději ty zahraniční... ale Pohádky pro Emu jsou hodně povedené. Ze starších se mi lbí třeba Rebelové, Sněženky a nebo také filmy s Tomášem Holým.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥