Přeskočit na hlavní obsah

Planeta záhad: Neznámé síly

 Poměrně dlouho se zajímám o různé paranormální jevy a záhady, baví mě o nich číst jak časopisy, tak různé články na internetu.

Hororů a různých mysteriózních filmů jsem už viděla dost, tak jsem si říkala, že by nebylo špatné se podívat na nějaký dokument, kde se budou paranormální jevy a záhady rozebírat. A narazila jsem na dokumentární sérii Planeta záhad. Tuto sérii natočila v roce 1996 Česká televize, jedná se tedy o starší dílko, ale to myslím vůbec nevadí.

Celou sérii režíroval a také nás jí provede jako vypravěč Arnošt Vašíček. Tento pán je spisovatel, scénárista, cestovatel, a hlavně záhadolog. Sám sebe ale záhadologem nenazývá proto, že toto slovo nemá rád. Když jsem si kdysi kupovala časopis Enigma, právě pana Vašíčka tam hodně často citovali či se jej ptali na názor k dané problematice.

Tento dokument jsem si stáhla z uložto, ale je i na YouTube. Původně jsem si podle ukázek, které jsem tam narychlo přelétla myslela, že celý díl bude o Velikonočním ostrově, ale nakonec jsem příjemně překvapená zjistila, že záhad je v jednom dílu mnohem více.

 Velikonoční ostrov je proslaven svými sochami Moai. Velikonoční ostrov byl jedním z nejosamělejších míst naší planety. Přesto zde můžeme nalézt hotovou přehlídku impozantních soch. Na celém ostrově jich je kolem sedmi stovek. Ta největší dosahuje výšky až jedenáct metrů a nejtěžší váží kolem padesáti tun.

Otázkou zůstává, k čemu tyto sochy měly tehdejším obyvatelům sloužit, a hlavně jak se povedlo je vůbec vyrobit, když materiál na jejich tvorbu byl vzdálený kilometry daleko? Podle jedné teorie byly sochy zachyceny v jakési dřevěné vidlici a pomalu posunovány po dřevěných válcích. Podle další, která je dost kuriózní, se z  sladkých brambor udělaly cestičky a po nich tyto sochy klouzaly k místu určení. Jenže ostrované neměli jídla nazbyt, čili by asi neplýtvali tím, čeho měli nedostatek.

A pak prý mohly být sochy dopraveny na místo pomocí saní, jenže tomu neodpovídá hrbolatý terén plný stromů.

Takže jak byly dopraveny sochy na místo? Je to záhada. Další záhadou je účel soch, snad tím obyvatelé chtěli nějak uctít bohy, protože sochy měly svůj účel při pohřebních obřadech. 

Ale jejich pravý smysl a vznik zůstává obestřen záhadou... Teorií a dohadů je spousta, nicméně žádná nebyla úplně potvrzena. Podle mého si sochami chtěli obyvatelé získat přízeň bohů, aby jim zajistili dobré počasí a pěknou úrodu.


Jedna z dalších záhad nás zavede na sousední Slovensko. Tam poblíž města Martin vysoko v horách stojí zřícenina hradu Sklabiňa. Bývalé sídlo feudálů je dnes již v rozvalinách, přesto je častým cílem turistů, ale také záhadologů. 

Zříceniny totiž nejsou zdaleka tak opuštěné, jak by se mohlo zdát. Pokud se strhne silná bouře, hrad ožívá. Ozývá se v něm řinčení zbraní, tajemné hlasy a přízraky bez tváře. Po pochmurných záběrech hradu se hlásí o slovo pan Adámek, který zde v roce 1972 tábořil se svým kamarádem.

V noci je probudila hrozná bouře. Blesky, hromy, vítr. A náhle jako by celý hrad ožil a oba muži se octli v jiném století. Hlomoz zbraní, veselé výkřiky jako při nějaké hostině, a podivné zvuky, které jako by ani nepatřily do tohoto světa. Ozývaly se zvenku i zevnitř. Když bouře pominula, oba muži se vydali rychle pryč, zděšení tím, co právě viděli.

A pan Adámek se ještě naposledy ohlédl, když už byli s kamarádem skoro v údolí. V posledním záblesku bouře, v hlavní budově bez pater, v jednom výklenku uviděl postavu v dlouhém šedém plášti. Nejděsivější bylo, že přízrak neměl žádný obličej... Viděl snad ducha?

Zvláštní je, že tyto jevy se objevují jen při silné bouři. Hrad za sebou má poměrně krvavou historii, která zůstala zachycená v ruinách, a neklidné duše o sobě dávají vědět prostřednictvím hlomozu a zjevení. Může to tak být, nebo jde jen o bujnou fantazii turistů?



V Kolíně, před druhou světovou válkou, bydlela v Plynárenské ulici v domě U Dejdarů rodina Francova. Jednoho dne se rodina stala svědkem neobvyklého úkazu. Jednou večer začaly létat kameny na střechu. Jen tak. Některé padaly na střechu, některé na dvůr. Kameny měly různou velikost. Po třech dnech zašel majitel na četnickou stanici, ale ti nevěděli, co s tím.

Kameny létaly dál. Dům sousedil se strojírnou, a v podezření byli její zaměstnanci, protože s vedoucím závodu se Franz rozkmotřil a měli dokonce soudní spor. Jenže to nedávalo smysl. To pomocí nějakého kanónu posílali na střechu dávky kamenů? Hypotéza byla vyvrácena, protože kameny padaly prostě rovnou z oblohy.

Po čtrnácti dnech začalo padání kamenů ustupovat, nakonec padal už jen písek a vše přestalo. Záhadu se ale nepodařilo dodnes rozumně vysvětlit. Pokud tedy vyloučíme, že si vše majitel domu vymyslel, proč padaly kameny jen na tu jednu střechu a nikam jinam do okolí? A proč to najednou ustalo? Často se ve světě vyskytují podivné deště, někde prší i žáby, ale kameny? 

Upřímně nevím, co si o tom mám myslet.




Paní Blažena Vacková z Hůrek měla zaslechnout podivné ozvěny minulosti. Když jí bylo něco kolem dvaceti, jednou na podzim šla na hůrecké nádraží. Cestu si zkrátila přes pole. A najednou uslyšela podivný zvuk. Jako by přes cestu přeskočila laň, a za ní se řítila smečka psů a za nimi dusali koně.

Jenže to celé mělo pouze zvukovou kulisu. Nic neviděla, ale pouze vše realisticky slyšela. Co se mohlo stát? Měla paní Vacková jen podivnou halucinaci, či se stala obětí časové smyčky? Podobné případy už zdokumentovány byly, a proč by si měla paní Vacková, nyní už v důchodovém věku, něco vymýšlet?

Poslední část dokumentu se věnuje záhadným fotografiím, které mohou zachycovat spojení se světem dávno mrtvých. Některé jsou dost podivné, ale u jiných mi zase naopak připadá, že jde jen o skvrny, případně šňůrku od fotoaparátu, jak chytře podotkl jeden z komentujících u videa. Ale kdoví?

Celkově se mi dokument moc líbil, i když je staršího data, vůbec to nevadí, ráda jsem se podívala na záhady, o kterých jsem do té doby neměla tušení. Na závěr jsem už měla husí kůži, hlavně tedy u jedné fotografie brýlí, kterou vyfotil kriminalista ve vykradené chatě, to bylo tedy něco...

Dokumentární série má celkem osm dílů, já jsem viděla jako první ten pátý, myslím ale, že to ničemu nevadí a ráda se podívám na další, i když jsem k některým věcem třeba skeptická. Pod článek přikládám celý díl Planety záhad, pokud máte zájem, mrkněte!

A co Vy? Máte rádi záhady? A znáte tuto dokumentární sérii s Arnoštem Vašíčkem? Co si myslíte o sochách na Velikonočním ostrově? A je možné, aby na hradech strašilo? Mohou z nebe padat kameny a jiné objekty? Napište mi Váš názor do komentářů, budu se moc těšit! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


https://www.youtube.com/watch?v=GUCXXwWr01A

Komentáře

  1. To je opravdu hodně zajímavé. Vždy se těším na tvé články o různém nadpřirozenu. Sice se na horory nedívám, jsem srab, ale tvé tajemné články si vždycky přečtu až do konce, hodně mě to zajímá :) díky, že je píšeš!
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Tyto záhady vždy roznítí moji fantasii. V mládí jsem hltal von Dänikena.

    OdpovědětVymazat
  3. Já se přiznám, že moc ty paranormální jevy nemusím, mám z nich pak takový divný pocit :D. Ale zní tak zajímavě, to jo :D.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj,
    já záhady moc nevyhledávám, ale viděla jsem nějaký dokument, kde snad nějaký Čech přišel na to, jak s těmi sochami hýbali, aby je dostal do daných pozic. Kde ti lidé sebrali materiál netuším, ale oni na to vědci jednou přijdou:-) Jinak si myslím, že sochy byly určené určitě k uctívání bohů. Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Pohyb soch na Velikonočním ostrově vysvětlil už před lety I g. Pavel Pavel... Jinak jak známo, dejou se věci, že to kolikrát ani není pravda...

    OdpovědětVymazat
  6. Záhady takhle na čtení mi přijdou hrozně zajímavé, ale pátrat po tom, či se tam vydat bych teda nechtěla. Jsem celkem poseroutka :D O těch sochách si myslím to stejné, že to mělo určitě spojitost s náboženstvím, ale vůbec si nedokážu představit, jak je rozmisťovali. Ani nechápu, jak se to z nich může nějak zpětně zjistit :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  7. Nevysvětlitelné záhady mám moc ráda a jsem přesvědčená, že mezi nebem a zemí existují věci, které ani věda nedokáže vysvětlit 🙂.

    OdpovědětVymazat
  8. Tento pořad jsem neviděla, ale záhady miluju, takže se podívám! A ohledně těch velikonočních hlav - myslím, že někdo dělal pokus, že vyrobil odlitek z betonu a zkoušeli ji různě přemisťovat (bohužel už si víc nepamatuju :D, ale bylo to na youtube)

    OdpovědětVymazat
  9. Záhady mám ráda, ale jen ty, které neděsí. A proč by nemohly padat předměty z nebe, v Mrazíkovi padaly kyje :).

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Ellis, u nás horrory, záhady a tajemno miluje můj muž. Já to s ním nesdílím, nemůžu pak usnout a pořád na to myslím. I když věřím, že existuje. Mužskej se v sledování těchto pořadů vyžívá, ještě si u toho zhasne i malou lampičku - asi aby si to líp vychutnal...Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Paranormální jevy a podobné záhady mám ráda a vyhledávám na Youtube.Planetu záhad sleduji
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  12. Mě tyhle věci taky připadají velmi zajímavé. Opravdu zajímavý článek.
    Ketrin ~ Vnímej blog

    OdpovědětVymazat
  13. Eliss, záhady mám docela ráda. Moc ráda jsem kdysi četla A. C. Clarka. Zajímavé věci. Nutí člověka z zamyšlení...
    Měj příjemný den, H.

    OdpovědětVymazat
  14. I já se o podobné věci zajímám. Opravdu zajímavé čtení. Na dokument se podívám. 🙂

    OdpovědětVymazat
  15. Takové záhady jsou opravdu velmi zajímavé, ještě dříve, v 70. letech, byly hodně oblíbené knihy Ericha von Dänikena, které pak byly i zfilmovány. Ten měl (skoro) na všechno vysvětlení v mimozemských civilizacích,
    A my jsme svého Dänikena také měli, byl jím spisovatel Ludvík Souček, původním povoláním lékař a u něj by se dalo čekat výhradně racionální vysvětlení.

    Záhady, které popisuješ, jsou ale ještě zajímavější v tom, že v nich nemají prsty už trochu obehraní Martani. Rád se na videa podívám.

    OdpovědětVymazat
  16. Od Vašíčka jsem četla jako dospívající několik knížek, hodně mě tato tématika bavila. Vzpomínám i na podařený seriál Strážci duší. Možná by bylo zajímavé si jej po letech pustit znovu, strašně jsem jej hltala. Planetu záhad neznám, ale vypadá to podobně a taky moc fajn.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js