Na základní škole jsem v mnoha předmětech nevynikala, byla jsem spíše podprůměrný žák, ale z čeho jsem měla vždycky jedničky a dvojky, byla čeština.
Nedělalo mi problém napsat sebedelší pravopisné cvičení či diktát na výbornou. Snad to je i zásluhou toho, že často a ráda čtu, takže mám prostě tak nějak načteno, jak to má být. Co mi ale občas plete hlavu, je shoda přísudku s podmětem. Mým nešvarem je i mě/mně. To si prostě nedokážu uvědomit, a píšu to prostě tak, jak se mi to v dané větě více líbí. Nikdo není neomylný, takže se občas musím ujistit o správné variantě na internetu.
Chápu, že je spousta lidí, kteří mají různé poruchy učení - dyslexii, dysgrafii - a zkrátka mají s psaním, a nebo čtením problémy. Dnes jsou ale na chytrých mobilech a počítačích funkce, které nás upozorní, pokud nějakou tu hrubku uděláme. Například na Facebooku se dané slovo červeně podtrhne, a to i když píšeme nespisovně, nebo právě s nějakou chybou.
Osobně mě pohled na opravdu "prasácké" chyby drásá. Opravdu mi vadí, když se jedná o takové chyby, které dělají z původního slova patvar. Například: bich, samozdřejmě, mislet...
Bez legrace. Nevidím problém v tom, že mají lidé problém s psaním, i/y, ů/ú. Ale je problém si to po sobě přečíst, prohlédnout červeně podtržená slova, či se třeba podívat do Pravidel českého pravopisu, která jsou dostupná online i na internetu? Když se pod nějakým zajímavým článkem strhne vášnivá diskuze, najde se snad vždycky někdo, kdo svůj názor napíše s pravopisnou či gramatickou chybou. A pak se najde taky někdo, kdo dotyčného na tuto chybu upozorní. A pak to dopadá obvykle takto: "Jé, vám došly argumenty, takže tady budete argumentovat mými chybami!
Já to zase chápu a reagovala bych stejně. Je snad špatné, upozornit člověka na chybu, byť pravopisnou? Normální člověk by za to přeci měl být rád, a třeba se trochu i zamyslet.
I pro nás, blogery a blogerky, je přeci důležité, abychom psali gramaticky a pravopisně správně. Je to přeci tak trochu vizitka každého z nás. Osobně mě velké hrubky od čtení odrazují. Jeden můj kamarád je YouTuber a protože má vadu řeči, přikládá ke svým videím titulky. Je dyslektik, a zároveň také dysgrafik. Aby měla jeho videa nějakou formu, posílá mi svoje titulky vždycky na opravu. Nejprve to pokládal za zbytečné, když mu ale spousta lidí psalo i pěkně vulgární komentáře kvůli pravopisným chybám, rychle otočil.
Vůbec mi nevadí, že mu chybné texty opravuji. Někdy je to složitější, protože má slova ve větě poskládána tak, že to celé nedává smysl, a je tedy třeba to celé "překopat." Ale já z toho mám dobrý pocit, že mu můžu pomoci i takovou maličkostí.
Nejhorší jsou chyby ve spěchu. Často se mi to stává na mobilu, když rychle odepisuji, a mobil mi automaticky nabízí podobná slova. V rychlosti na to kliknu, a nakonec vznikne úplný nesmysl. Nebo automatická oprava slov, to je prostě kapitola sama pro sebe. Občas mi taková zpráva přijde, a někdy je komické luštit, jaké slovo to vlastně mělo původně být... Teď koukám na internetu, že se tomu říká autocorrect...
Čeština bývá označována jako jeden z nejtěžších jazyků vůbec, právě kvůli y/i, ů/ú, ale i předponám s/z, ale pokud člověk alespoň trochu chce, může alespoň jakési základy psaní ovládnout. Ne všichni jsme grafomany, ale pokud člověk píše pro ostatní nebo ostatním, asi by chyby opravovat měl.
No, žádný učený z nebe nespadl, ale trénink, hlavně čtení a psaní, dělá mistry!
Co si o tomto myslíte Vy? Vadí Vám gramatické a pravopisné chyby, nebo je přehlížíte? A myslíte, že je v internetových diskuzích nutné umět na jedničku pravopis? Napište mi do komentářů!
Mimochodem, je bezva, že na bloggeru se chybná slova podtrhnou červeně, což na blog.cz snad nikdy nebylo... Nebo se pletu?
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Eliss velice zajímavý a poučný článek.Češtinu jsem kdysi hodně dobře ovládala,ale ve svém věku už nějak zapomínám.U mě a nebo mně si vždy říkám,zda jde říct tobě a potom je mně.Tak nás to učili ve škole.Teď často píšu a moc nepřemýšlím a někdy se hrozím,co jsem napsala za chybu.Čtu si text raději několikrát.Na chyby přátele neupozorňuji.Tedy ty,co si s něma píšu na mejlu.Mobil je psaní děs,to úplně nesnáším,jak to přepisuje slova.Tam píšu jenom v nejnutnějším případě.Taky jsem si vždy říkala,že když člověk hodně čte,tak ten pravopis více zná.Já spíš už teď nějak nad vším moc přemýšlím a potom si nejsem jistá.Ale pořád je tu internet.Já spíše mám hodně překlepů díky třesu,kterým trpím.
OdpovědětVymazatHezký večer
Jsme naladěné na stejnou notu. Mně pravopisné chyby vadí hodně v kterémkoliv písemném projevu. Na minulém blogu jsem to také často kritizovala, lépe řečeno slušně upozorňovala autory na chyby. Musím říci, že většina za to byla ráda. Sebelépe napsaný článek totiž každá taková chyba zkazí a může odradit čtenáře od dalšího čtení.
OdpovědětVymazatAno, gramatické chyby mi vadí. Jasně, občas uděláme chybu každý, to je přirozené, ale když je někde chyb naseto, nevracím se tam. Nesouhlasím s názorem, že důležitá je myšlenka, obsah, a na chybách nesejde. Mně na nich prostě sejde, protože je považuji za součást obsahu, u blogerů tím spíš, protože pro ně by měl být jazyk dobře zvládnutým anebo alespoň čím dál lépe zvládaným (žádný učený z nebe nespadl, že?) pracovním nástrojem. Jsem přesvědčen, že jazyk je natolik svázán a propojen s myšlením, že v textu plném chyb se ani nenamáhám hledat moudro, protože tam prostě nebývá.
OdpovědětVymazatTo už je ale pak extrém. Když je několik chyb v každé větě, tak to se asi nelíbí žádnému čtenáři, ale pokud jsou tam jedna, dvě chyby za celý článek, který je jinak zajímavý a dává smysl, tak si myslím, že není zas až tak důležitý to řešit. Jasně, člověk může autora upozornit, ale zbytečný to úplně rozpitvávat a dělat z toho bůh ví jakou aféru.
VymazatJá chyby taky dělám. Někdy více, někdy méně, ale poslední dobou mi dělá problém to, chyby mi to nehlásí, třikrát si to po sobě přečtu a nic tam nevidím. Koukne se mi na článek nebo na moje příběhy sestra a najde mi tam něco.... Často slýchávám, že to co mám hlavě vidím i na papíře či počítači a nevidím tam to, co tam má být.... Nebo si to čtu, až po páté a něco tam uvidím a rozčiluji se, že to vidím až za tam dlouhou dobu....
OdpovědětVymazatTak tady nezbývá než souhlasit. Krásně napsané. S tím mobilem mě to někdy opravdu štve, protože napíši slovo a pokračuji dál a při kontrole nakonec zjistím, že je to přepsáno na úplnou hloupost, na slovo, které do textu vůbec nepatří a má zcela jiný význam. Zkoušela jsem to na mobilu upravit v nastavení, ale nejde to. Přeji Ti krásný den.
OdpovědětVymazatMěla jsem z češtiny jedničky, ale kolikrát si nejsem jistá a koukám na pravidla.cz a i tak vím, že mi občas něco uteče. Druhým chyby neopravuji. Ale nejčastější chybou mojí dcery je ji-jí a přitom jednoduchá pomůcka. Když se dá říct tu,je to s krátkým a té je s dlouhým í.
OdpovědětVymazatI mezi sviněmi nalezneš perly!
OdpovědětVymazatMě a mně ani nějak neřešim, ale vim,že je v tom rozdíl :D. Já zase mam problém s čárkama . Takový to ale a protože vim, ale jinak .. Velmi často bych je psala, tam kde bejt nemají a nebo zase je nepíšu vůbec . Používam k tomu Google, že tam tu větu napíšu a podle článků jak to mají napsaný oni to pak napíšu :D
OdpovědětVymazatO čárkách mi ani nemluv. V češtině s tím zas až tak velký problém nemám, ale v angličtině... Bez Grammarly by to asi nešlo. Nebo šlo, ale moc pomalu. Takhle párkrát kliknu a mám to opravený. Řekla bych ti zkus to, ale nemaj tam češtinu...
VymazatJéé, už tady vidím, že máš více koemntářů!!! To je super! :)
OdpovědětVymazatLíbí se mi, jak se umíš zajímavě o tématu rozepsal. Jinak je pěkné, že pomáháš svému kamarádovi a menší věc - jsem rád, že si našla sama bonusové funkce Bloggeru. Já si myslím, že je fajn, když někomu předáme informaci která mu pomůže, a to může být i zdělit mu, že tam má pravopisnou chybu. Mě na internetu spíše štve to hádání, přidání odezev, které jsou zbytečné... ale většinou je to fajn.
Primárně používám angličtinu, takže mám všechno nastavený do angličtiny. Co se češtiny, snažím se psát bez chyb, ale ne vždy se to podaří. Hlavně, když píšu rychle a zamotají se mi prsty na klávensici.
OdpovědětVymazatA nedej bože, když mám mobil nastavenej do angličtiny a chcu něco napsat česky. Takže sorry, že to řeknu takhle, ale: Zasranej autocorrect. Naštěstí jsem ho asi naučila, že to vopravovat nemá.
Když píšu česky, ráda píšu slangovou hatmatilkou. Ne vždy to dává úplný smysl, ale snažím se nedělat vyloženě ty pravopisné hrubky.
No, a co se chyb druhých týče, ani mi tak nevadí ty pravopisný chyby, jako spíš chyby stylistický. Hojně čtu na internetu povídky. A bez ohledu na to, v jaký je to řeči, když je to jeden jednolitý text bez jakýhokoliv členění na odstavce, tak to může být sebelepší povídka (nebo cokoliv jinýho), ale většinou si jdu vodevřít na dotyčnýho hubu, aby to laskavě rozdělil do odstavců nebo přijde vo čtenáře.
Když píšu anglicky, používám Grammarly. Je to skvělá věcička, která mi opraví i čárky ve větách. To je věc, která mi v angličtině dělá problém. Kdyby Grammarly bylo i pro češtinu, tak bych po tom hned skočila, ale vypadá to, že to je jenom pro angličtinu. Aspoň zatím. Kdo ví, třeba to v budoucnu rozšíří o další jazyky.
Heh. Jsem se tu nějak rozepsala. A mám tendenci psát "sem" místo jsem. Hlavně, když je zbytek textu nějakou nespisovnou hatmatilkou, ale tady se to nehodí. Ještě (Eště) by mě ukamenovali. :D
Důležitý je, aby text dával smysl. Jestli je tam nějaká ta hrubka, no tak bože... Stane se. Hlavně, když je to rozsekaný na odstavce a stylysticky to nějak vypadá.
Asi su divná, ale po některých těch anglických slátaninách, co jsem přečetla, mi fakt hrubky v textu nevadí, když to jinak dává smysl.
Chyby dělá každý a psát přes mobil, který mi všechno setře, je pro mne noční můra. Někdy ta chyba bouchne přímo do oka, někdy ji člověk přehlédne. Ale pokud mám něco podtrženo červeně, tak se k tomu vracím. Teď jsem psala povídku a podtrhlo mi to v korektoru slovo drb. Tak jsem si říkala, mám použít klep? Ale slovo drb se ve slovníku spisovného jazyka nacházelo.
OdpovědětVymazatUž od základky miluji češtinu, diktáty mi vždy šly. Mě/mně se dá dobře odvodit podle tebe, tobě. Také mi vadí gramatické chyby. Jasně, každý se občas přepíše, ale když člověk ví, že píše s chybami, mohl by si to aspoň po sobě přečíst, nebo zkontrolovat, která slova se mu červeně podtrhla, tudíž je má špatně.
OdpovědětVymazatTo jsi hodná, že takhle kamarádovi pomáháš. Kamarád mi také posílal svoje povídky a já mu tam opravovala chyby.
Leník
Mně dělá problém zdvojené "F" v mých poklesslostech.
OdpovědětVymazatJá taky nezvládám mě/mně - vždy si musím přeříkat, jaký je to pád. Taky mi moc nejde ji/jí - nemůžu si pomoct, ale "ji" mi přijde nepřirozené. Mou nejhorší trablí je však interpunkce. Doteď nedokážu pochopit, kdy mám nebo nemám psát čárku před nebo/a ještě/a dokonce... to je peklo :D
OdpovědětVymazatTak ještě třeba přeci je nespisovná čeština, jediný spisovný tvar je přece, to je v tom článku taky hodně, když už mluvíme o češtině :D
OdpovědětVymazatChyby u druhých většinou neřeším, pokud není chyba v každé větě. Nebo pokud mi někdo nenapíše "Slíbyt" nebo "Slišet" . Tohle potom musím zajíst čokoládou. Já sama také chyby dělám. Problém mám hlavně překlepy. A ani po důkladném přečtení na ně nepřijdu. Ještě, že mi to podtrhává červeně. Autocorrect bych nesnesla. Používám totiž občas mnoho svých neologismů a ten by mi to určitě nestřežené chvíli opravil na něco úplně jiného. Ten musel vymyslet nějaký blázen.
OdpovědětVymazatTady bych se prakticky mohla podepsat... Jak vidím chyby, vztekala bych se. :D Když se někdo sekne ve zprávě, pal to čert, ale v článku na blogu, v e-mailu nebo v něčem podobném, "větším"? Pardooon. Tam chyby opravdu nemají co dělat!
OdpovědětVymazat