Přeskočit na hlavní obsah

Den leváků

 Ráda sleduji na internetovém kalendáři významné a mezinárodní dny, protože mi to přijde poměrně zajímavé, některé jsou až kuriózní.

No a právě třináctého srpna si můžeme připomenout Den leváků. Tento den se slaví od roku 1996. A protože i já patřím k tomu menšinovému procentu populace, která píše levou rukou, chtěla bych se o tom rozepsat trochu podrobněji. 

Už v první třídě na základce začaly moje problémy s psaním. Nemohla jsem se to pořádně naučit. Velkým oříškem pro mě bylo písmenko A. Psací. Nemohla jsem se zaboha naučit, jak ho napsat. Nevím, jestli byl problém v tom, že mi ukazovali pravou rukou, doma i ve škole - oba mí rodiče i bratr jsou praváci, ale domácí úkoly z psaní pro mě byly ze začátku hororem. Postupem času se to srovnalo, i když mám docela neúhledné písmo - spolužáci si ode mě nikdy nechtěli půjčovat sešity. Peklem jsou i takové ty spirálové bloky, pro leváka téměř nepoužitelná věc, protože při psaní do nich si málem zlomíte ruku.

Dalším problémem při psaní bylo "špinění." Když píšete levou rukou, jezdíte chtě nechtě bokem dlaně po napsaném textu, a tak se pěkně zašpiníte on propisky, která ještě nestihla zaschnout. Parádní je i to, že mnohdy bývá velký problém propiskový flek vydrhnout. Před nějakou dobou jsem viděla na internetu obrázek třídy plný lavic, ale pro praváky. A kam si sedne levák?

Kdysi jsem zkoušela zkusmo psát i pravou, ale prostě mi to nejde. Nemám v té ruce na psaní vůbec cit, písmo bylo roztřesené a nečitelné. Zajímavé ale je, že i tak spoustu věcí dělám pravou rukou. Levou třeba neumím stříhat nůžkami, to musím vždy pravou. Když hraju basket, lépe se mi zachází s balonem právě pravou rukou. Jednou mi dala na praxi mistrová škrabku na škrábání brambor. S úsměvem jsem jí ji vrátila - byla totiž pro praváky.

Když píšete levou rukou, jste tak trochu za exota. Už ani nevím, kolikrát jsem si vyslechla otázky typu: "Jak můžeš psát levou? To bych tedy nezvládl, být levák!" No, já bych zase nezvládla být pravák. V dřívějších časech byli leváci přeučováni, aby psali pravou rukou, od roku 1967 je to v České republice ale naštěstí již zakázáno. Dovedete si představit, že vás někdo nutí psát jinou rukou, než je vám vlastní?

Leváci vs. Praváci (výsledky průzkumu) | Vyplňto.cz - řešení pro ...

Mezi slavné osobnosti píšící levou rukou patří například Jiřina Bohdalová, Tomio Okamura, princ William nebo Albert Einstein. 

Na závěr přidávám pár zajímavostí, které jsem se dočetla na internetu: 

1.) Pouhých deset procent lidí na světě jsou leváci 

2.) Je více leváků s IQ přes 140 než praváků

3.) Církev považovala dlouhou dobu leváctví za vliv ďábla

4.) Předčasně narozené děti mají v budoucnosti tendence právě k psaní levačkou

5.) Nedávný výzkum dokládá, že leváci jsou obecněji spokojenější se svým intimním životem...

6.) Díky tomu, že leváci musí v pravorukém světě přijímat více informací, které někdy působí zmateně, mají rychlejší reakce - což se týká například i hraní počítačových her

Když levá ruka je ta pravá | MÁMA A JÁ

Myslím, že je dobře, že se myslí i na nás, leváky, a máme svůj svátek!

A co Vy? Kterou rukou píšete? A používáte i druhou ruku, než kterou píšete k jiným úkonům, nebo preferujete jen jednu? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já jsem teda pravák, ale obě ruce používám tak nějak na všechno. Při malování, nebo kreslení, používám i tu levou, méně šikovnou ruku, ale jde to. Zvládnu levou rukou i psát, i když to nevypadá úplně oukej. :D Nevím proč, ale tak nějak si zakládám na tom, abych měla obě ruce skoro stejně aktivní.
    Brácha s přítelem jsou leváci. Také jsem si ale všimla, že ten můj sourozenec využívá levačku jen ke psaní, také stříhá tou pravou. Možná je to zvláštní, ale pracujeme tak, jak nám to nejlíp vyhovuje. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Těš se, že vůbec máš ruce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nerozumím tvým zcestným komentářům... :D

      Vymazat
  3. V levé ruce drží bojovníci štít. aby si chránili srdce.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem pravák a Hanča levák a to jsme jednovaječná dvojčata. Zajímavé :). Dvojčata Plíškovy také píšou a hrajou každá jinou rukou.
    Ve třídě nás ze začátku poznávaly podle toho, která kde sedí, jelikož nemůžeme sedět naopak, protože bychom se drkaly, když bychom psaly. Je ale zajímavé, že Hanča drží příbor "na praváka" a hraje tak i tenis! To mě dost překvapilo, ten tenis :-).
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. Ja som tiež ľavák, ale veru musela som sa naučiť písať pravou, tak si to želali rodičia a dokonca aj učiteľka. Po rokoch mama zistila, že mi tým moc uškodili. Dnes viem veľa vecí robiť oboma, ale ihlu, či nožnice vezmem len do ľavej.
    Manžel bol pravák a z našich 4 detí sú 3 ľaváci.
    Páááá

    OdpovědětVymazat
  6. Upřímně řečeno nevím, s jakým mezinárodním dnem bych se identifikovala :-D Píšu oběma rukama, takže mě samozřejmě vychovávali jako praváka, protože to mají jednodušší. Až někdy ve dvanácti, třinácti letech jsem si řekla, proč já vlastně píšu jenom pravou - a začala jsem si několik sešitů psát levou. Ze začátku to nebylo moc čitelné a dodneška píšu levou pomaleji a mám problém s rovnými čarami nebo tiskacím písmem, ale volbu mám :-) Když třeba hraju frisbee, házím ho automaticky levou, levou si čistím zuby nebo myju zrcadlo, ale takové házení míče, šití nebo stříhání zas rozhodně raději pravou. Hermafrodit :-D

    OdpovědětVymazat
  7. To jsem nevěděla, že je nějaký Den leváků :D Moje babička je levačka, ale donutili ji, aby psala pravou, tak teda píše pravou. Já jsem teda pravák, ale kytaru třeba držím jako levák. Asi to může být trochu namixované no. Je fajn, že jsi sem dala i zajímavosti :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem levák, nikdy mě nenutili přeučovat.Jenom jsem pletla a háčkovala pravačkou jelikož levou neměl mě kdo učit.Teď po mé těžké nemoci se učím vše pravačkou dělat jelikož levá ruka je bez svalu tak jsem teď asi obojetná hihi :-)Nevěděla jsem že je takový svátek,moc děkuji za info ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Škoda, že my, kteří občas řešíme, kterou ruku použít, také nemáme svůj den :(
    Ale prý to není výhoda, protože nás to svádí ke vzteku a agresivitě, i když jednu výhodu to má, když mě bolí jedna ruka, přehodím to do druhé :)

    OdpovědětVymazat
  10. "To bych nezvládl, být levák". To je... divnej komentář?:D Asi jako "to bych nezvládl, být vysokej" nebo "to bych nezvládl, být ženská". To je prostě... stav? Divný :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula