Přeskočit na hlavní obsah

Sanatorium Šumperk

V roce 1899 postavili dva šumperští architekti podle svých plánů budovu s anglickým parkem.
Nachází se podlíž Šibeničního vrchu - místo spojené s čarodějnickými procesy.
Slouží jako vodoléčebný ústav, který velmi brzy přilákal bohatou smetánku z nejbližšího okolí.
Budova projde rekonstrukcí - služební byty pro zaměstnance, chatička pro zahradníka, vrátnice...
Pacientům je tu k dispozici kuřácký a čtenářský salonek, tělocvična, kuželkárna a sluneční lázně.
Léčily se tu srdeční nemoci, trávící potíže a poruchy metabolismu.
Jenže zájem klientů si sanatorium neudrželo dlouho - už v roce 1922 jej převezme nový majitel a stává se z něj plicní léčebna zaměřená na léčbu tuberkulózy.
Výsledek obrázku pro tuberkulóza plic
Léčebné metody byly velmi zastaralé a kapacita ani zdaleka nestačila, zaměstnanci navíc nebyli zrovna šťastní ze své práce, proto se zejména u dětských pacientů objevovalo bití, nádavky a týrání.
Až 5000 dětí v sanatoriu zemřelo...
Během druhé světové války se z budovy stala ubytovna pro vojáky a posléze dětský domov.
Po válce zde až do roku 1981 byla opět plicní léčebna, poté se majitelé rozhodli objekt prodat, ovšem nikdo jej nekoupil.
Budova tak stále chátrá, a po jejím uzavření se navíc začaly dít podivné věci.
Nedokázala v ní přespat ani skupinka bezdomovců - slyšeli podivné vrzavé zvuky na chodbách, ale nejvíce je vyděsil přízrak malé holčičky.
Spousta teenagerů, co se sem vydala v noci tvrdí, že za oknem se jim pravidelně zjevovala nějaká mlhavá postava.
V celém objektu jsou všechny hodiny shodně zastaveny přesně ve 12:00.
Kousek od sanatoria - v místech kde stával bývalý Šibeniční vrch - je postaven Domov důchodců, kde pravidelně jednou do roka přijde období, kdy zemře nejvíce pacientů.
Je všechno tohle jen báchorka, nebo skrývá zrníčko pravdy? Co si o tom myslíte Vy? Navštívili jste Šumperské sanatorium?
Napište mi do komentářů, Vaše záhady milující Eliss ♥
Související obrázek

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula