Přeskočit na hlavní obsah

Sanatorium Šumperk

V roce 1899 postavili dva šumperští architekti podle svých plánů budovu s anglickým parkem.
Nachází se podlíž Šibeničního vrchu - místo spojené s čarodějnickými procesy.
Slouží jako vodoléčebný ústav, který velmi brzy přilákal bohatou smetánku z nejbližšího okolí.
Budova projde rekonstrukcí - služební byty pro zaměstnance, chatička pro zahradníka, vrátnice...
Pacientům je tu k dispozici kuřácký a čtenářský salonek, tělocvična, kuželkárna a sluneční lázně.
Léčily se tu srdeční nemoci, trávící potíže a poruchy metabolismu.
Jenže zájem klientů si sanatorium neudrželo dlouho - už v roce 1922 jej převezme nový majitel a stává se z něj plicní léčebna zaměřená na léčbu tuberkulózy.
Výsledek obrázku pro tuberkulóza plic
Léčebné metody byly velmi zastaralé a kapacita ani zdaleka nestačila, zaměstnanci navíc nebyli zrovna šťastní ze své práce, proto se zejména u dětských pacientů objevovalo bití, nádavky a týrání.
Až 5000 dětí v sanatoriu zemřelo...
Během druhé světové války se z budovy stala ubytovna pro vojáky a posléze dětský domov.
Po válce zde až do roku 1981 byla opět plicní léčebna, poté se majitelé rozhodli objekt prodat, ovšem nikdo jej nekoupil.
Budova tak stále chátrá, a po jejím uzavření se navíc začaly dít podivné věci.
Nedokázala v ní přespat ani skupinka bezdomovců - slyšeli podivné vrzavé zvuky na chodbách, ale nejvíce je vyděsil přízrak malé holčičky.
Spousta teenagerů, co se sem vydala v noci tvrdí, že za oknem se jim pravidelně zjevovala nějaká mlhavá postava.
V celém objektu jsou všechny hodiny shodně zastaveny přesně ve 12:00.
Kousek od sanatoria - v místech kde stával bývalý Šibeniční vrch - je postaven Domov důchodců, kde pravidelně jednou do roka přijde období, kdy zemře nejvíce pacientů.
Je všechno tohle jen báchorka, nebo skrývá zrníčko pravdy? Co si o tom myslíte Vy? Navštívili jste Šumperské sanatorium?
Napište mi do komentářů, Vaše záhady milující Eliss ♥
Související obrázek

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Letní nálada je tu

 Včerejší dusný den skončil večerní bouřkou a deštěm, a tentokrát bylo hromobití jak má být. Ale dneska už je zase teplo, ráno to vypadalo na chladný den, dokonce bylo zamračeno, ale nakonec se krásně vyčasilo.  Hodně teď chodíme ven, což je fajn. Julince se ve sportovním kočárku moc líbí, co už se jí líbí méně, jsou ponožky a punčocháče. Zrovna dneska jsme ve městě ztratili jeden pár, to prostě nelze uhlídat, každou chvíli má ponožku dole a vesele ji žvýká.  A venku v přírodě ji zajímají kytičky, travička, hlína, nejradši by všechno ochutnala a musím hlídat, co si chce dát do pusy. Na polní cestě nám vyrostl tento zajímavý oblouk, asi plašič na ptáky, těžko říct, k čemu to může sloužit? No působilo to na mě až lehce děsivě, takový výtvor uprostřed ničeho.  Julča je pořád moc hodné miminko. Pláče jen někdy před usnutím, a když má velký hlad. Z jídla jí chutná všechno, zkoušela jsem jí dát i vařený, rozmixovaný špenát, do toho trošku rozdrceného bramboru. A někdy jíme...