Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 400 Osm černých koní

 Autor: Ed McBain

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 90% 

Obsah: Konec října s sebou přinesl do Isoly poměrně neobvyklé, až letní počasí, téměř nic, krom spadaného listí na zemi nenasvědčovalo tomu, že se za pár týdnů budou slavit Vánoce. A v jeden takový hezký ranní podzimní den najde školačka v Groverově parku, který sídlí jen kousek od policejní stanice 87. revíru, mrtvolu nahé ženy. 

Všechny policisty na místě zarazí, jak je dívka nápadně bílá, což tvoří opravdu zajímavý kontrast se žlutým a hnědým listím okolo, které dotváří rudé cákance okolo. Dívku zabil očividně jediný výstřel přímo doprostřed čela. Na místo dorazí i detektiv Steve Carella s kolegou Arturem Brownem. Přivolaný koroner zatím nemůže policistům říct nic, než co viděli na místě - příčina smrti je evidentní. 

Ale není evidentní to, kdo ta mrtvá dívka je. Není vůbec podle čeho ji identifikovat, takže na druhý den jde upravená dívčina fotka do novin. Kdo ji zná, ať se hned přihlásí na sedmaosmdesátku! 

Krom této vraždy mají detektivové ještě plné ruce práce s "běžnými" zločiny. A jak to tak bývá, policisté bývají často i terčem různým vtípků, mnohdy dost hloupých, ale některé jsou dost nebezpečné. Dvaadvacátého října přijde dopis adresovaný Carellovi osobně. V něm je na listu papíru nalepených osm černých koní, a pod ním symbol přeškrtnutého ucha. 

To znamená jediné - dopis neposílá nikdo jiný než legendární zločinec Hluchý. Ten už toho má na svědomí tolik, a přesto se ho policistům dosud nepodařilo dopadnout. I Carella s ním zažil své - Hluchý jej před pár měsíci postřelil do ramene, když policisté padli do další léčky, kterou na ně nachystal. 

Jedna věc je jasná. Hluchý vždy hraje poctivou hru, všichni, kdo s ním přišli do styku, jej popisovali jako nenápadného, a příjemného blonďáka. Poznávacím znamením je naslouchátko - ale nikdo vlastně pořádně neví, zda je opravdu nahluchlý, nebo to jen šikovně předstírá? 

V dalším dopise přijde na obrázku pět vysílaček, v dalším troje pouta... Detektivové jsou zmateni, a jsou si brzy jistí, že nález mrtvé dívky, kterou se jim podaří identifikovat jako Lizzie Turnerovou, má na svědomí právě legendární zločinec. Ukáže se, že dívka pracovala v místní bance jako hlavní účetní, ale těsně před svou smrtí narychlo opustila svůj byt, a pobývala neznámo kde. 

A právě Hluchý je pověstný tím, že si vybírá banky, ta nejtučnější a nejšťavnatější sousta, vodí policisty za nos, a náramně si to užívá. Co tedy těmi dopisy vlastně sleduje? Chce vyhrožovat, nebo na něco upozornit? Dopisů přibývá a je jasné, že se něco chystá. 

Steve Carella si dlouho neví rady, a Hluchý je dokonce tak drzý, že se za proslulého detektiva vydává! Čím víc je podivných vzkazů, napětí narůstá a kruh se uzavírá, ale kdo z toho vyjde vítězně? Detektivové z 87. revíru, nebo Hluchý, kterému se zase podaří další velká akce? 



Hodnocení: Po více než roce jsem sáhla po další "McBainovce." Knížky od Eda McBaina patří mezi mé milované, zvláště tato série s kriminalisty z 87. revíru. A protože jsou tyto knížky pro mě milované, tak si je šetřím - už se jich nenajde mnoho, které jsem ještě nečetla, z knihovny už to jsou dávno všechny, a tak si občas koupím nějaký titul v antikvariátu, pokud je dostupný. 

Ještě mám doma čtyři další tituly, a mám teď fakt zase chuť hned si naservírovat další! 

Letos tomu bylo již čtyřicet let, co Osm černých koní vyšlo poprvé v anglickém originále. A mně vůbec nevadilo, že jsem se mohla zase ponořit do příběhu ze starých časů. Od prvních stránek mě to zase vcuclo, knížku jsem přelouskala za dva dny, protože tohle mě prostě strašně baví, a když čtu příběh z pera Eda McBaina, cítím se, jako bych se zase setkala se starými známými a je to hrozně příjemné. 

Detektivové jsou hrozně fajn, sympaťáci, vykreslení jako normální lidi, kteří mají taky krom svojí práce kupu problémů v soukromí. Carella je prostě klasika, milující otec, který má doma dvojčata, a miluje svou ženu Teddy i přes její handicap - je hluchoněmá. 

Zápletka opět perfektní. Vražda, anonymní dopisy, kdy je jasné, že Hluchý si s policisty opět pěkně hraje, a ani celá policejní služebna prostě nepřijde na to, co mají ty obrázky znamenat. Musím pochválit i pěkné grafické zpracování - ony dopisy tu máme ve formě obrázků, a celé to tak dotváří příběh. 

A co nejvíc dělá knížky od McBaina skvosty, je atmosféra. Máte pocit, jako byste v Isole byli taky, stanete se její součástí. Atmosféra je příjemně civilní, zároveň z ní sálá atmosféra města plného neřesti. Drogy, bezdomovectví, krádeže, vraždy, to vše je tu ukázáno bez příkras, a poměrně syrově. 

Jak příběh pokračuje, napětí stoupá. Bylo mi jasné, že se vše rozhodne až na posledních stránkách, držela jsem samozřejmě palce policistům, celé to bylo vymyšleno a poskládáno úplně geniálně, mnozí dnešní autoři opravdu McBainovi nesahají ani po kotníky. Jeho knihy mají styl, duši, jsou zábavné, napínavé, a opravdu se můžete s postavami ztotožnit. 

Tohle je prostě klasická detektivka ze starých časů, kdy se telefonovalo z pevných linek, než se porovnaly otisky prstů, trvalo to proklatě dlouho, a něco jako určování totožnosti dle DNA neexistovalo. Krom toho je to taky prostě zábavné, místy nechybí břitký humor okořeněný sarkasmem, tak to mám ráda. 

Osm černých koní se dá přelouskat za dva dny - já mám doma brožované vydání, kupovala jsem ho někdy předloni na restorio.cz, a milovníka klasické, poctivé detektivky zahřeje knížka u srdce. Dávám devadesát procent, a už se těším na další knížku z pátrání v 87. revíru. 

Na YouTube je české zpracování knihy Panenka z roku 1980, hraje tu Josef Abrhám - v hlavní roli Stevea Carelly, Petr Haničinec nebo Miloš Kopecký. Film jsem viděla před lety a líbil se mi moc, na csfd.cz má sedmdesát procent. Přidávám odkaz zde, kdybyste měli zájem: 

https://www.csfd.cz/film/256871-panenka/recenze/

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Eda McBaina? Máte rádi staré, klasické detektivky? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte začátek září, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥