Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 399 Rozsudek smrti

 Autor: Kristýna Trpková 

Žánr: Detektivní román

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Třicetiletý Robert Herman si před pár měsíci založil detektivní kancelář, která má celkem dva zaměstnance. Roberta, a pak taky sekretářku a účetní v jedné osobě. Ovšem s hledáním spolehlivé asistentky to není tak jednoduché. Od začátku své praxe jich vystřídal už pět, a zdá se, že ani Andrea, která chodí do práce oblékaná vyzývavě a ještě ke všemu kdy se jí zachce, se tu už moc dlouho neohřeje. 

Velkou výhodou Robertovy práce je to, že ji dělá z domova - v jedné půlce má byt, ve druhé kancelář. Což se mu zrovna dneska náramně hodí. Včera totiž cestou ze své oblíbené hospůdky The Raven uklouzl na mokrém chodníku a lehce si vymkl pravý kotník. Práce dává Robertovi zapomenout i na osobní trable, před nedávnem přišel díky opilému řidiči o svou přítelkyni Noru. 

Ale přes to všechno má Robert ve své práci docela úspěchy. Jistě, práce je celkem jednotvárná, většinou je sám v terénu a sleduje nevěrné manžely, případně pátrá po ztracených rodinných příslušnících, jejichž zmizení není mnohdy tak jednoznačné. 

Jednoho deštivého březnového dne se ukáže vítaná šance na změnu. Roberta osloví manželka Artura Jonáše, soudce z Městského soudu v Praze obviněného z korupčního jednání. Evelína Jonášová je totiž přesvědčena, že její muž je nevinný, a veškerou vinu nese Kristián Šulc. Šulc měl totiž údajně předat Jonášovi pět milionů za to, že zprostí viny jeho syna Eduarda, který při předjíždění na plné čáře zabil rodiče dvou malých dětí. 

Šulc je vlivný pražský podnikatel a finančník, a zmanipulování celého procesu měl být údajně jeho nápad. I přesto je ale Jonáš postaven mimo službu, a teď čeká, co se bude dít dál. 

Evelína si přeje jediné - dokázat manželovu nevinu. Je jim oběma už přes sedmdesát, navíc je v pořadí už jeho třetí manželkou, a chce mít na stáří trochu klidu. A celé obvinění je podle jejích slov "vycucané z prstu",. I když se Šulc a Jonáš znali už z dřívějška, nikdy se nesetkali po pracovní stránce. Robert se rozhodne tento dost podivný případ přijmout, už i díky tomu, že klientka je ochotna opravdu štědře zaplatit. 

Jenže už velmi záhy zjistí, že Evelína mu neřekla zdaleka celou pravdu, a ani osobní rozhovor se soudcem Jonášem žádné nové poznatky nepřinese. Vyšetřování se začíná opravdu komplikovat, a Robert už neví, co si má vlastně myslet. Vše totiž ukazuje na to, že Jonáš je opravdu vinen! 

Robert se rozhodne využít svého neoficiálního kontaktu u policie - Rudy je jeho kamarád ze školy, a tak se s přítelem spojí. Čím hlouběji ale proniká do životů všech zúčastněných, tím temnější tajemství vyplouvají na povrch. 

Jonáš byl několikrát vidět s ženami, které se daly označit za jeho milenky, ale je tomu opravdu tak? A co k tomu mají říci dvě jeho bývalé manželky? Samotný soudce se chová nesmírně samolibě, arogantně a je přesvědčen, že případ k soudu ani nedojde. Ani neví, jakou svými slovy vyřkl pravdu... 

O pár dní později je Jonáš nalezen ve svém bytě zavražděný. Kousek od něj ležela krabice s nářadím, a vražednou zbraní bylo očividně zakrvácené tesařské kladivo. Jenže na místě činu něco na první pohled nasedí - krabice s nářadím působí v obýváku jako pěst na oko - nezdá se, že by tu soudce chtěl cokoliv opravovat. 

Lidí, kteří měli na soudce spadlo, je opravdu velká spousta. A Robert má novou práci - Evelína jej požádá, zda by nemohl na vlastní pěst pomoci s pátráním. Ten se úkolu rád ujme - tohle je konečně něco pořádně zajímavého! 

Ale netuší, že se bude muset postavit stínům z minulosti, protože některým se nebude líbit ani trochu, že se Robert o případ tak zajímá. Kdo si dovolil vynést nad soudcem ten největší trest - rozsudek smrti...? 


Hodnocení: Od Kristýny Trpkové jsem před lety četla skvělý horor Vesnice. Byla jsem tedy moc zvědavá, jaká bude tato detektivka, která patří mezi její prvotiny, v ruce jsem měla už druhé vydání. Anotace slibovala napínavou krimi z prostředí soudu a justice, tak nějak jsem očekávala, že se do toho třeba zamotá i mafie.

Ale už od začátku jsem měla problém s tím se začíst. Úplně mi styl psaní nesedl, přišlo mi to kostrbaté a těžkopádné. Postupem času mě ale kniha docela vtáhla, ale nebylo to úplně ono. Děj se rozjíždí velice pomalu, je tu spousta omáčky okolo, navíc jsem měla chaos v postavách, kdo ke komu vlastně patří, a nebylo mi pořádně jasné, jak celá ta korupční kauza, o kterou primárně má jít, vznikla. 

Připadalo mi to také až moc průhledné, nakonec to nebylo ale zase tak, jak jsem myslela. Hlavní hrdina Robert je sympaťák, líbily se mi jeho promluvy s kamarádkou a psycholožkou v jedné osobě Sofií, další zajímavou postavou byla Erin, která se objeví ale až ke konci. 

Zajímavé je i prostředí české justice, i když se do něj zase nedostaneme tak úplně, ale vylíčeno bylo hezky. A je pěkné vidět, že povolání soukromého detektiva není zase tak moc zajímavé - tedy většinou - protože Robertova práce často neskýtala kdovíjak zajímavé kauzy. A tato kauza s údajnými úplatky taky nevypadá zpočátku nijak zajímavě, ale pak se to celé různě proplete, a dojde k vraždě.

Bohužel ale místy autorce docházel dech, té omáčky kolem bylo příliš, knize by neškodilo lehké proškrtání, měla jsem chuť kus přeskočit, nakonec jsem to neudělala. Identita vraha byla pěkně zamaskovaná, je to takové to, že podezíráte všechny okolo, ale nakonec je to právě TEN člověk, kolem kterého se tu nic moc neděje. 

Mám ráda svižné detektivky, tohle bylo takové nijaké, scházela tomu atmosféra, a co mě rozčilovalo, tak některé dialogy mezi postavami působily spíše trapně, a až nápadně vyumělkovaně. Ale beru v potaz to, že se jedná o jednu z autorčiných prvních knih, a na to, kolik jí je let, tak opravdu super. Jen jde vidět, že ještě není prostě pořádně "vypsaná." 

Dávám šedesát procent, nenadchne, neurazí, taková šeď a nuda, přesto to není úplný brak, ale milovník detektivek, co má načteno spoustu knih, moc nadšený nebude, a spíše se bude pomalejším tempem a přílišným okecáváním nudit. 

Dávám šedesát procent, a pokud si už chcete od autorky něco přečíst, spíše doporučuji Vesnici, to je opravdu pěkné čtení. 

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Máte rádi podobně laděné detektivky? Četli jste nějaký román od Kristýny Trpkové? Znáte knihu Vesnice? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek září, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Autorku ani knihu neznám , takže zase někdo , kdo je pro mě nový , díky :-) .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥