Čtivo, pastva pro duši?

 Čtení knih patří mezi mé milované koníčky už od raného dětství. Plynule číst jsem uměla už ve školce, to už jsem s nadšením hltala všechny možné dětské knížky, pohádky, ale nejvíce jsem si zamilovala dobrodružné příběhy, romány pro slečny a dívky mě nikdy moc nebraly.

Knížky mě provázejí takřka celý život, není dne, kdy bych nepřečetla alespoň pár stránek, i když na rodičovské dovolené to není úplně jednoduché, ale večer si najdu alespoň pár minutek. Četba knih je pro mě vzácným okamžikem, který mám jen pro sebe, můžu se úplně uvolnit a ponořit se do napínavého příběhu, který se přede mnou začíná odvíjet. 

Pořád dávám přednost klasickým papírovým knihám. Nemám žádnou čtečku, nestahuju si knížky do mobilu, tak nějak se mi to z principu příčí. Ale ono čtení knih je prospěšné i pro duši, nejen pro mozek, díky kterému si zdokonalujeme slovní zásobu a rozvíjí se naše fantazie. A odborníci se shodují, že pozitivní vliv čtení na naši psychiku nezávisí na tom, zda jde o "kvalitní literaturu." I knihy odsuzované jako brak mohou navodit pohodu - důležité je se do příběhu ponořit a takto se uvolnit. 

Ale mimo jiné pravidelné čtení knih zvyšuje empatii, což je vlastnost, která také není dána každému. Sama mám bohužel nedávnou zkušenost s člověkem, který myslel jen na sebe a na svůj prospěch, a přitom vůbec nehleděl na city jiných lidí a na to, že jim také může ublížit. 

Knihy nás mohou opravdu mnohému naučit, ale láska ke čtení je něco, co se nedá vnutit. Každý člověk si lásku ke knihám musí vypěstovat postupně, nebo ji má od dětství. Ze školy jsem měla jen jednu jedinou kamarádku, se kterou jsem chodila do knihovny, jinak od nás ze třídy prakticky nikdo čtení knih jako koníček neměl. 

Když jsem byla na Vánoce u bráchy, tak jsme narazili i na téma knih. Malí synovci jsou ve čtvrté a páté třídě, a mají povinné čtenářské deníky - což my jsme měli taky, ale oni to mají trochu v jiném stylu. Každý den musí přečíst z nějaké knížky alespoň dvě stránky a napsat zápis o tom, co si přečetli. Jestli to bylo zajímavé, co je na pokračujícím ději zaujalo a tak.

To je hrozně fajn, protože si ty děti fakt musí něco přečíst - my měli čtenářské deníky jen v tom stylu, že jsme měli napsat pár odstavců o celé knize, případně k tomu namalovat obrázek, a bylo to. Ono je to opravdu důležité, protože podle dalších výzkumů mají děti problém porozumět psanému textu. 

Pamatuji si, jak jsem byla malá a milovala jsem, když mi rodiče četli před spaním pohádky. A Julince, i když bude mít teprve půl rok, také čtu. Někdy pohádku, ale často jen tak kus z knížky ,co si zrovna čtu. Má ráda můj hlas a krásně vždycky poslouchá, co povídám. Byla bych moc ráda, kdyby po mně Julinka lásku ke čtení podědila, ale nebudu ji do ničeho nutit. 

Mí rodiče byli oba nečtenáři a já si přesto cestu ke knížkám našla sama. Takže ne vždy to musí v té rodině asi takto fungovat. 

 

Velmi zajímavé jsou statistiky, jak si jako národ ve čtení stojíme. 

Čtení se věnujeme v průměru 33 minut denně. 3/4 obyvatel přečtou za rok alespoň jednu knihu, a v našich domácnostech se nachází průměrně 253 knih. No, tady jsem hodně nad průměrem, knížky mám vyhrazené v pokojíčku, ale mám takovou šikovnou knihovničku i pod postelí. Pouhých 7% Čechů se pravidelně věnuje poslechu audioknih. 

Osobně jsem nikdy žádnou knížku neposlouchala, vím, že na YouTube jsou k poslechu, některé dokonce načetly slavné osobnosti, ale mě tohle neláká. Je to poslech, už tedy ne defacto kniha, a asi bych z toho neměla ten pravý požitek. 

62% z nás si koupí ročně alespoň jednu knihu. Nové knihy moc nekupuji, ale jednou ročně si taky nějakou koupím, ale ráda nakupuji knihy z druhé ruky, případně si vyberu něco z knihobudky. Čtení se pak věnujeme v průměru 33 minut denně. No, já tedy jak kdy, někdy více, někdy méně, ale ta půlhodinka je tak optimální. 

Více než 1/4 obyvatel zajde alespoň 1X za rok do knihovny. Tady je to asi sporné, protože když si tam někdo zajde okopírovat dokumenty nebo z jiného důvodu, ale nejde si půjčit knihu, asi to úplně nepatří do čtenářských statistik. Ale i taková návštěva může navnadit na přečtení nějaké pěkné knížky, ne? 

Čtení je opravdu pořádně výživný pokrm pro duši a jeden z nejhezčích koníčků vůbec. Není nic krásnějšího než vnímat svět přes písmenka, představovat si příběh podle svého - já si samozřejmě u čtení také promítám a přímo vidím před očima jak se to celé odehrává. Je to hrozně fajn, a třeba i sebehezčí film nemůže požitek z knihy nahradit. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji Vám krásný den, Vaše Eliss ♥