Plýtvání kvůli lenosti?

 Jedna z věcí, co mě dokáže spolehlivě vytočit, je plýtvání. A to se týká čehokoliv. U nás doma jsme si jídla vždycky vážili. Máma se snažila nakupovat s rozvahou, aby se jídlo nevyhazovalo. Pečivo jsme tedy dávali často zamrazit, zbytky ze zeleniny či ovoce se dávaly na kompost. Moje babička byla celý život věřící, chodila pravidelně do kostela, a ta nevyhodila nikdy ani kus chleba. Protože chléb pro ni byl Boží dar. 

Od té doby co bydlím s přítelem, tak je to s nakupováním a zbytky jídla trochu složitější. Největší problém máme s pečivem. Těžko totiž odhadnout, kolik toho koupit. Někdy se sní všechny čtyři rohlíky rychlostí blesku, jindy zase zůstane víc jak patka chleba. Ale máme to vyřešené - pečivo dáváme sušit do pokojíčku, a nosím jej sousedce.

Ta dává tvrdé rohlíky a chléb slepičkám, a ze zbytku nám pak namele strouhanku. Dávám jí i skořápky z vajíček. 

Co se týče dalšího jídla, tak jsem dost vybíravá. Nejím tučné maso, žádné klobásy, párky jen sporadicky, a třeba ani brokolice či kapusta nejsou mé kamarádky. Ale špenát třeba miluju. Když vařím, tak se snažím nabrat si tolik, kolik sním. Někdy to neodhadnu. Problém je, když navařím tolik jídla, že to s přítelem nesníme. Naštěstí tu mám kousek strejdu, který je tak trochu autista, žije sám, a tak mu vždycky vezmu něco na přilepšenou. Strejda je jedlík, miluje maso, takže to vždycky ocení. 

A já mám dobrý pocit, že nemusím jídlo vyhazovat. Samozřejmě, že se to někdy stane. Většinou to tedy bývá zapomenutý jogurt v ledničce, který je zasunutý až vzadu, prostě jej nevidím, a už je po expiraci. Ale jinak musím říct, že většinou fakt všechno jídlo sníme, a výhoda je ta, že tu mám toho strejdu. Samozřejmě mu nikdy neberu nic prošlého nebo zkaženého, to by mě v životě nenapadlo. 

Někdy je ale také problém vtom, že si přineseme z obchodu něco, co už je zkažené nebo plesnivé. Cibuli ani brambory nakupuju v síťkách - nabírám si je jednotlivě do sáčku a každý kus ohmatám a prohlédnu. Už několikrát se mi stalo, že cibule byla rozmáčený humus, v bramborech přimíchány plesnivé, a od toho shnilého chytly plíseň i ty další. 

A zrovna včera jsem si koupila v obchodě, v naší obecní sámošce, broskvový jogurt. Hrozně jsem se na něj těšila, tak jsem si ho otevřela večer k televizi. Byl to ten typ jogurtu, kde je náplň dole v kelímku, musí se rozmíchat. Ještě že jsem se dobře podívala, protože na boku byla plíseň. Jogurt okamžitě letěl do koše. Nebyl po expiraci, datum spotřeby bylo až devatenáctého, je fakt, že se to stát může. Nebylo ale naťuklé ani víčko, to jsem zkoumala, ale co, stane se, hlavně že jsem to nesnědla, to by byl asi větší problém. 

Včera jsem narazila na zajímavý článek s titulkem: "Potraviny vyhazují i kvůli lenosti. Jak generace Z plýtvá jídlem." Nebyla jsem si jistá, které ročníky spadají do oné generace, a je to 1995 až 2012. Já jsem ročník 1994, jsem tedy ještě mileniál, ale ono je to asi tak nějak spíše přibližné. 

Kdysi jsem viděla dokument o plýtvání jídlem, a to jak v domácnostech, ale i obchodních řetězcích a třeba restauracích. Opravdu šílené. 

Článek, který vyšel včera na Seznam zprávách, je v mnohém zajímavý. Výsledky několika studií totiž ukázaly, že právě generace Z plýtvá jídlem v mnohem větší míře než všechny minulé. Pokud mladý člověk bydlí s rodiči, vyhodí průměrně třicet gramů potravin denně, kdežto pokud se osamostatní, je to už dvojnásobek, a to šestašedesát gramů. 

Tak ono je to jasné, že. Pokud bydlí s rodiči, tak toho tolik nevyhodí, kdežto pokud bydlí sami, tak už hospodaří s jídlem sami, a to už je složitější. Výzkumníci z rozhovorů zjistili, že hlavními důvody plýtvání potravinami je špatná organizace nákupu, špatně plánované vaření a nebo spotřeba. Tak to je celkem logické, že. 

Nakoupíme toho moc, všechno na vaření nevyužijeme, to jsou ty takzvané "velké oči." Já teda většinou na to vaření ještě něco koupit zapomenu. Vyjedu do města, nezkontroluju zásoby, a pak zjistím, že nemám olej, nebo česnek, a musím ještě běžet do té předražené sámošky. 

Podle statistik nejčastěji v koši končí ovoce a zelenina, a pak také pečivo, se kterým máme problém doma i my. Akorát s tím rozdílem, že já ho nevyhazuji. Ono je třeba u toho nakupování zeleniny přemýšlet. Když vím, že budu dělat salát, nač budu kupovat vaničku rajčat, když vím, že je nespotřebuji? Do sáčku hodím tři větší rajčata, to samé udělám s paprikami, a vím, že je všechny využiju do salátu a nemusím nic vyhodit.

Stejně tak ovoce - dvě mandarinky, pět pomerančů, ty máme rádi, jablka nekupuju poslední dobou vůbec, k tomu tři banány, a ještě někdy v létě hrozno, protože to sníme s přítelem na posezení. Ale plesnivé ovoce jsem nevyhodila dlouho, jako že by se mi zkazilo proto, že ho nesním. A pak jsou dobrou variantou pro mě osobně třeba přesnídávky, ty kupuju ráda, můžu si je dát kdykoliv a jen tak rychle se nezkazí. 

Mladí lidé uváděli také jako důvod toho, že vyhazují potraviny "konzumní způsob společnosti a lenost." Jednoduše toho nakoupí hrozně moc, aby nemuseli jezdit pak už na nákup, ale než to všechno sní, ono se to zkazí. Nebo jak jinak si tu lenost mám vysvětlit? To mi přijde hodně zvláštní. 

Dneska je docela dost možností, různých dovážek jídla, takže vlastně ani vařit nemusím, pokud se mi nechce. Tohle jídlo je určeno k okamžité spotřebě - ano, i my si párkrát do roka tu pizzu objednáme, ne že ne. Moje kamarádka si často, hlavně o víkendech, kdy je utahaná z práce, nechává vozit domů jídlo z restaurace, k tomu ještě přihodí lahvinku vína. Ono to jídlo je samo o sobě drahé, ale plus ten rozvoz, to je šílená pálka, když mi minule říkala, kolik to stojí, málem mi vypadly oči z důlků. 

Ale každého věc, no. 

Přístup k plýtvání jídlem je rozhodně dán i návyky z domu. U nás doma jsme si jídla opravdu vážili, a naši vždycky říkali - s tím jídlem, které nespotřebuješ vyhazuješ i peníze, za které sis je koupila. Což je velká pravda, a proto je pro mě to, že se snažím s jídlem šetřit a vyhazovat co nejméně, tak důležité. Hlavně teď, když mým jediným příjmem je rodičovský příspěvek, který je, mezi námi, opravdová almužna, tak obracím každou korunu. 

Primárně ale nesouhlasím s tím, že se problém plýtvání jídlem týká jen generace Z. Tento problém se totiž týká i lidí starších, nejen mých vrstevníků třicátníků, ale třeba i těch padesátiletých. Kdo nepochytí dobrý návyk už odmala, tak se v dospělosti těžko naučí, jak si jídla vážit - pokud jej k tomu tedy nedoženou finanční důvody. O věku to tedy zase tolik nebude - ale když jsem před lety chodila kolem místní základky, tak na zemi byly běžně poházené pomeranče, banány, a někdy i jogurty. No, co se v mládí naučíš...

Já jsem prostě hodně šetrný člověk. Nepotřebuju si pořád kupovat nové oblečení nebo elektroniku, některé botasky jsem nosila skoro až do roztrhání jen proto, že jsem k nim měla citový vztah. A třeba i když jsem byla na intru, vozila jsem domů v pátek svačiny, které jsem nesnědla, a nebo jsem podarovala spolužačky - když byla třeba pomazánka, kterou jsem neměla ráda. Nehodila bych to jen tak do koše, to se mi fakt příčí. 

Přidávám i odkaz na článek: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-generace-z-plytva-jidlem-267629

Co si o tomto myslíte Vy? Je plýtvání jídlem velkým problémem současné generace, nebo se to táhne napříč věkovým spektrem? Je v tomto ohledu důležitá výchova v rodině a vzor, který dítěti předáme? Nakoupíte také někdy více pečiva, než spotřebujete? Sušíte jej také pro zvířátka? Koupili jste někdy potravinu v obchodě, kterou jste museli vyhodit, protože byla plesnivá? Také Vám vadí plýtvání jídlem? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥