Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 369 Holky

 Autor: Nic Kelman

Žánr: Společenský román, Erotický 

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Ne všichni muži jsou prasata. Ale někteří ano, a ti bohatí a úspěšní a přitažliví jsou nejobludnější ze všech. 

Bohatí, úspěšní a přitažliví muži si můžou za peníze dovolit koupit takřka cokoliv. Auta, jachtu, nejluxusnější dovolené a ten nejvytříbenější kaviár. Jenže za tím vším pozlátkem se skrývá nuda a šeď, k tomu doma manželka, která má několik milenců a děti, které mají zájem jen o otcovu peněženku. A tuhle všecku nudu přebíjejí novými sexuálními zážitky.

Tři hrdinové knihy, jejichž jméno se čtenář po celou dobu nedozví, mají na první pohled pohádkový a krásný život. Jenže už se nabažili všech možných pokušení, které si lze za peníze dopřát, včetně drog a těch nejlepších prostitutek. A není tedy nic lákavějšího, co skýtá taky pořádný punc dobrodružství, než začít si s nezletilými děvčátky. 

Ta sladká nevinnost pučícího mládí, ta poddajnost děvčátek, když uvidí plnou peněženku, přičemž pro takového byznysmena není problém utratit za jediný víkend patnáct tisíc dolarů, jen aby děvčátko bylo šťastné...

Naštěstí netrpí nouzí - těch mladistvých děvčátek, striptérek, prostitutek a dcerušek nejlepších kamarádů je všude dostatek. A peníze mají obrovskou moc - může být pro takové děvčátko něco zajímavějšího než postarší chlápek s počínající pleší, s luxusním bourákem a pořádně naditou peněženkou? 

Za peníze se dá koupit takřka cokoliv a kdokoliv, ale dá se umlčet svědomí, které se ozve v těch nejméně očekávaných okamžicích? Nebo jde o svět, který je opravdu tak cynický, že peníze a moc přebije všechno ostatní? 

Jenže - jak se říká - tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A život někdy přinese situace, které by nevymyslel ani ten nejlepší scénárista. 

Jde o neúprosnou knihu z mužského světa, kde ženy mohou nahlédnout do mysli mužů a snažit se pochopit jejich "zvrhlé" touhy. Jsou muži vážně tak šovinističtí, nebo je to celé úplně jinak? A není chyba u těch "holek," děvčátek, která se často mužům podbízí? Odpověď možná naleznete po četbě tohoto románu, který vyvolal při svém vydání obrovské vášně! 



Hodnocení: Anotace k dnešní recenzované knížce je poměrně kratší, než jste zvyklí. Tak nějak prostě pořádně nevím, co k tomu napsat. Holky jsem si koupila při své poslední objednávce z online antikvariátu. Vždycky si koupím i titul z nakladatelství Odeon, konkrétně z edice Světová knihovna. Na tyto knížky musí mít člověk náladu, většinou se jedná o dost náročné, většinou ale kvalitní čtení. 

Tady jsem ale sáhla tentokrát vedle.

Při čtení anotace ke knize mě napadla hned souvislost se slavným románem Lolita. Čekala jsem logicky něco podobného. Autor se o to snažil, nicméně to nedopadlo nijak slavně. 

Hrozně mě iritovaly pasáže z řecké Odyssei. Citované vsuvky byly zbytečně dlouhé, a vůbec nedávaly smysl k tomu, co se odehrávalo v knize! Bylo to trapné, jakoby si autor hrál na intelektuála, ale moc se mu to tedy nedařilo. Dalším velkým problémem byla časová nesouslednost, absolutně jsem nechápala, z pohledu kterého hrdiny je příběh zrovna vyprávěn! 

Zajímavé je, že příběh je vyprávěn poněkud neobvyklou "du formou" vyprávění. Jde o typ vyprávění, kdy autor oslovuje čtenáře "ty, vy". Příklad: "A zatímco jsi odpovídal..." Ani nevím, kde jsem se s tímto stylem vyprávění naposledy při čtení setkala, jestli vůbec někde, ale moc mi to nesedlo. Což je ale ten nejmenší problém, bohužel.

Erotické pasáže nebyly špatné, některé byly pěkně pikantní, ale zase jich bylo na erotický román málo. Společenský román ano, téma je samozřejmě zajímavé, protože nejen bohatí muži touží po velmi mladých dívkách, ale již zmíněná Lolita od Vladimira Nabokova z toho vychází lépe. 

Popravdě nevím, co si mám o knížce pořádně myslet. Pro mě brak, který se snaží hrát si na něco víc, některé pasáže nebyly vyloženě špatné, ale čekala jsem mnohem větší čtenářský zážitek, ale nebavila jsem se. Zbytečná snaha šokovat, která ale úplně nevyšla.

Ale asi chtěl Nic Kelman napsat něco ze svého života, protože v době vydání knížky - celosvětově v roce 2003 - žil se svou třináctiletou přítelkyní v New Yorku. Možná to chtěl nějak ospravedlnit, těžko říct, ale spisovatel z něj rozhodně nebude. A to víc jak čtvrtina knihy je vykradena, neboť pasáže z Odyssei někdy přesahují i celou stránku... 

Dávám padesát procent a nemůžu doporučit - na stejné téma si přečtete raději Lolitu - to je opravdu kvalitní, čtivá klasika. Snad příští kniha, po které sáhnu, bude kvalitnější čtenářský zážitek!

A co Vy? Máte rádi společenské romány s výbušnými tématy? Četli jste Lolitu? Zaujala Vás recenze a myslíte, že o sexuálním zneužívání malých děvčat by se mělo více psát? Znáte knížky z edice Světová knihovna a četli jste nějakou? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji do prvního dne nového roku vše nejlepší, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Hodně kontroverzní téma a asi i sám autor . Není to můj šálek kávy .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....