Přeskočit na hlavní obsah

Je to pochopitelné?

 Jsou povolání, která ač nejsou náročná fyzicky, tak o to více trpí psychika. Mezi taková patří určitě i povolání praktického lékaře. V devatenácti jsem se registrovala k nové praktické lékařce pro dospělé, ta byla velice oblíbená, měla lidský přístup, a při vyšetřování pacientů byla až puntičkářsky pečlivá. Když jsem trpěla anorexií, popovídala jsem si s ní lépe než s psychiatrem. 

Když jsem byla nemocná nebo měla nějaký jiný problém, nejlepší bylo jít k doktorce hned ráno. Ordinace byla od sedmi, tak jsem už v šest sedla na autobus, abych tam byla s dostatečným předstihem. Lidí tu totiž bylo od rána plno, kdybych přijela v sedm, bylo by přede mnou klidně i deset pacientů, většinou takto ráno chodili starší lidé. 

Sestra, která zde pracovala s doktorkou, byla dost rázná. Jako nedivím se. Na dveřích velký nápis: Neklepejte, pokud to není akutní. Sestra každou chvíli vychází ven a ví o vás. Pokud už však zaklepat musíte, vyčkejte, protože sestra má dost své práce.

A samozřejmě, často lidi klepali, třeba i třikrát po sobě. Pokud sestra zrovna ráno někomu brala krev, muselo to být dost nepříjemné. I na mě jednou vyjela, to bylo tenkrát za covidu, protože jsem přišla bez objednání. Jenže já tehdy měla docela nepříjemnou alergickou reakci po antibiotikách, udělala se mi ošklivá vyrážka, která až pálila. Problém byl, že se rozšířila i do vlasů, já jsem fakt měla strach, a tak jsem ráno uháněla na nejbližší autobus.

Když se mě zeptala, proč jsem přišla bez objednání, tak jsem jí vysvětlila, že mám asi alergickou reakci po antibiotikách, protože se mi objevily na obličeji takové divné pupínky. Její odpověď byla "no tak si sedněte, já vás zkusím někam vmáčknout." No a nakonec jsem šla první na řadu, protože když to řekla doktorce, hned mě hnala dovnitř. To už se mi vyrážka rozšířila i na krk, začalo to víc pálit, dostala jsem injekci, léky, a klidový režim. Dost jsem se tehdy v té ordinaci vyděsila, protože doktorka se asi třikrát zeptala, jestli se mi hůř nedýchá, protože samozřejmě se to mohlo zhoršit. 



No nebylo to nic příjemného, ale byla jsem ráda za tak rychlou pomoc. Asi bych na tu alergickou reakci neumřela, ale rychlý zásah pomohl, a doktorka se zachovala opravdu jako profesionál, když mě vzala jako první. 

Takže, sestra v ordinaci praktického lékaře to nemá vůbec jednoduché. Fakt se nedivím, že byla někdy na lidi nepříjemná. Lidi vám furt bouchají na dveře, někdy jsou i oni sami nepříjemní, do toho zvoní telefony, protože volají lidi... Nehledě na to, že byli schopni se pohádat i pacienti mezi sebou - běda když někdo předběhl, nebo se začal rozčilovat, proč to tak dlouho trvá... 

A proč o tom píšu? 

Dnes ráno na mě vykoukla na Seznamu zpráva, že pediatrička z Aše odmítla přijímat romské pacienty. "Kvůli agresivitě Romy neregistruji," vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi." Možná si říkáte, že tohle přeci tak úplně nesouvisí s tím, co jsem napsala výše. Ale já si myslím, že tak trochu ano. 

Pediatrička zveřejnila toto oznámení na dveřích své ordinace. Jedná se o město Aš. "S ohledem na zvyšující se agresivitu Romů s okamžitou platností tyto neregistruji." Nápis visel na dveřích dvě hodiny, než jej doktorka odstranila, ale už jej stačil někdo vyfotit, a vypukl poprask. 

Co jsem se dočetla na internetu, tak lékař může pacienta odmítnout pouze z důvodu naplněné kapacity, a pak také z důvodu dojezdové vzdálenosti. Ale jaksi ne kvůli tomu... Že jste romské národnosti. Tomuto oznámení na dveřích ale předcházelo několik konfliktů právě s Romy. Podle očitých svědků se skupinka Romů z jiného města domáhala registrace u paní doktorky. 

Ovšem problém byl už v tom, že skupina nebyla objednána, ani předem netelefonovala, že přijdou. A už to se paní doktorce nelíbilo. Ono mě jako zaráží už to, že deset lidí se přijde zaregistrovat k dětskému lékaři?! Proč tam proboha šla celá rodina?

Skupinka byla agresivní, začali doktorku vulgárně napadat, což potvrdili právě oni svědkové. A jejich chování bylo také agresivní, ovšem není specifikováno, jakým způsobem, zda třeba začali kopat do dveří, nevím. Doktorka je zaregistrovat odmítla, a pak na dveře vyvěsila tento nápis. Dlužno podotknout, že nešlo o první incident s romskými spoluobčany. Kvůli napadání a vulgaritám z jejich strany odešla z města předchozí pediatrička, město za ni dlouho hledalo náhradu, a jak se zdá, útoků neubylo. 


Lékařka pak uvedla, že ona sama bude svobodně rozhodovat o tom, koho zaregistruje. Jenže co jsem vyhledala na internetu, tak lékař by vás měl přijmout, pokud jste v dojezdové vzdálenosti, a nemá plnou kapacitu. Vy si můžete svobodně vybrat lékaře, ale ten by vás neměl odmítnout. Je to dokonce stanoveno zákonem. 

Předem předesílám, že nejsem rasista. Nikdy jsem žádný konflikt s Romy neměla, ale nedělám si iluze o tom, jací jsou. Pokud pracuje, chová se slušně, je řádným členem společnosti, je to v pořádku. Ale jsou mezi námi tací, co nikdy v životě nesáhli na práci, flákají se po městě, dělají bordel a živíme je všichni z našich daní, protože jsou prakticky celý život na dávkách. Ano, i takoví mezi námi jsou, a tohle je realita, před kterou nelze zavírat oči. 

Jenom si představte, jak to v té ordinaci muselo vypadat. Deset lidí tam naběhlo, začali se rozčilovat, nadávat doktorce, celá banda tam křičela jeden přes druhého, možná kopli i do těch dveří, všechno navíc sledovali pacienti, možná děti, tak to už by bylo o strach. Takže lékařce celkem oprávněně "prdly" nervy a vyvěsila na dveře tuto ceduli. 

Vše se samozřejmě začalo řešit. Podle policie k žádnému pochybení nedošlo. Takže Romové udělali bordel v čekárně, sprostě nadali doktorce, a nic se nestalo. Na místě ale začala hlídkovat městská policie, tedy v době ordinačních hodin. No, bezvadné. Česká lékařská komora uvedla, že nedostala žádný podmět k případnému porušení legislativy. 

Takže ano, ono se opravdu mohlo jednat o "rasismus." Jenže co měla doktorka dělat? Já chápu, že nepřijímat pacienty jen na základě toho, jakého jsou etnika, není v pořádku. Jenže když se toto etnikum není schopno chovat v rámci slušných mravů? Představte si tu situaci - ženská, v ordinaci možná ještě sestra, kolem děti s rodiči, teď se tam začne někdo vztekat a být agresivní - to už je o strach. Jako já vidět skupinku deseti rozzuřených Romů, jak jsou na mě agresivní, asi bych se fakt bála. 




Lékařka se později hájila tím, že neporušila Hippokratovu přísahu, protože jen odmítla zaregistrovat pacienty, a neodmítla někomu lékařskou pomoc. 

Já tohle opravdu chápu. Je přeci úplně jedno, jestli je to Rom, Vietnamec, Ukrajinec nebo Polák, pokud se ten člověk neumí chovat, tak se s ním odmítnu bavit. Když po někom něco chci, slušně pozdravím, poprosím, a ne že začnu být agresivní. Jak se zdá, tak město má s touto komunitou problém. A vše se dostalo ven jen kvůli onomu lístku na dveřích. 

Zajímavé také je, že podle policie nedošlo k trestnému činu. Tak skupinka byla agresivní, slovně napadala lékařku, a ono se vlastně nic nestalo? To je tedy vážně zarážející! Čili se můžeme všichni chovat jako prasata u lékařů v čekárně, nadávat lékaři, a ono nám to projde? 

Pokud to nebyl ojedinělý incident tak naprosto chápu to, že lékařka dala na dveře ten lístek. Už měla toho všeho plné zuby, určitě byla z chování skupinky otrávená, znechucená, a taky asi pořádně vyděšená, a tak se stalo, co se stalo.

Ale vlastně se nakonec nic nestalo, tedy z hlediska trestního práva. Uvidíme, co na to Česká lékařská komora. Musí být fakt frustrující se denně potýkat se vzteklými pacienty, kteří jsou nepříjemní, a pak ještě přijde taková skupinka deseti lidí a je vyloženě agresivní. 

V tomto ohledu stojím za lékařkou. Z toho celého tak nějak vyplývá, že nešlo o ojedinělý incident, a tohle musí být hrozná zátěž na psychiku. Lékař to nemá jednoduché, a ještě řešit v práci takové věci, to je prostě strašné. No, tak jsem zvědavá, jak to nakonec celé dopadne, jestli se to tedy bude vůbec vyvíjet někam dál, když nebyl shledán žádný trestný čin. Ale je dobře, že se o tom mluví, protože podobné útoky na lékaře nesmí být tolerovány bez ohledu na to, zda se tak chová žlutý či fialový občan. 

Přikládám ještě odkazy na články, z kterých jsem čerpala informace, pod nimi je dost výživná diskuze, posuďte sami:

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-detska-lekarka-odmitla-v-asi-registrovat-agresivni-romy-40499691

https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/as-detska-lekarka-pediatrie-nasili-romove-registrace-napis.A241203_111151_vary-zpravy_pkz

Co si o tomto myslíte Vy? Měla lékařka právo dát na dveře lístek, že přestává nově registrovat Romy, kvůli agresivitě? Měla lékařka najít jiné řešení? Je v pořádku, že se agresivním chováním skupinky nezabývá policie? Dala se tato situace vyřešit nějak jinak? Jedná se o rasismus, nebo je doktorka v právu? Co myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek prosince, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já paní doktorku chápu . Ono totiž už se to v Aši stalo jednou . Na druhou stranu - za paní doktorkou stojí vedení města a co říkali v našem regionálním vysílání - ze stejnýho důvodu už jim předešlá lékařka odešla a tak si jí chtějí udržet zuby nehty . Kdyby to bylo jinak , tak možná vedení města by mělo jinej názor . Ale to je jen moje domněnka .

    OdpovědětVymazat
  2. Nerada soudím případy, u kterých jsem nebyla. Nicméně si myslím, že agresivní chování opravňuje neregistrovat toho, kdo se chová agresivně, nikoliv to zobecnit na celé etnikum. Pokud je někdo Rom, pracuje a chová se slušně, tak pro něj musí být hrozně ponižující, že ho někde neregistrují (nepřijdou do práce, nepronajmou mu byt) jen proto, že je Rom.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...