Problém s pitím

 Jako dítě jsem snad nikdy nebrala žádná antibiotika, alespoň si to tedy nepamatuju. Ta první jsem dostala až v devatenácti, a to na zánět močového měchýře. To bylo v listopadu, venku mrzlo, a stačilo jedno romantické rande na vymrzlé chatě hluboko v lesích, a bylo zaděláno na problém. Tehdy mě hodně bolelo v podbřišku, ale nijak zvlášť častěji na záchod jsem nechodila. K doktorce jsem nakonec tedy raději zašla, a diagnóza byla jasná - zánět močového měchýře. 

Z ordinace jsem odcházela s receptem na tabletky Zinnat. K tomu jsem si nakoupila urologické čaje a sušené brusinky, a celkem rychle jsem byla fit. Jenže ono se říká, že první zánět obvykle nebývá poslední, a pak už jsem na problémy s močákem začala trpět. Trochu jsem někde prochladla, málo jsem se oblékla, a už tu byl problém. 

Před asi pěti lety jsem dokonce měla zánět asi třikrát po sobě, a pořád se to nějak nechtělo dát do pořádku. Nakonec mi zjistili atypickou bakterii v močových cestách, musela jsem brát silná antibiotika, ze kterých mě bolel žaludek, no prostě hrůza. Ovšem to nejhorší přišlo před dvěma lety. Tehdy jsem měla náběh na zánět ledvin, a to byly tak šílené bolesti, že jsem myslela, že to nepřežiju. A to jsem měla tu ledvinu "jen" podrážděnou! 

Ono to totiž vzniklo takto. V práci jsme vždycky v létě dostávali v rámci bezpečnosti minerálky - pokud bylo velké horko. Jenže šéf měl jenom sladké minerálky, já navíc moc nemusím sycenou vodu, to si dám raději tu kohoutkovou, takže jsem si vždycky do skleničky natočila z kohoutku. Jenže práce bylo hodně, vedro bylo tehdy šílené, klimatizace tu byla jen na ozdobu, a co myslíte. Můj pitný režim byl nijaký. Abych nemusela často odbíhat na záchod, tak jsem ve výsledku nepila vůbec! Za celou osmihodinovou směnu jsem vypila třeba jen čtvrt litru vody, někdy ani to ne, ale hlavně že jsem do sebe ráno před odjezdem do práce ještě kopla pořádně silné kafe, které mě odvodnilo ještě víc! 

A pak jednoho dne v práci, těsně před koncem šichty, taková ukrutná bolest dole v zádech, ano, v místě, kde je pravá ledvina. Polilo mě horko, točila se mi hlava, a dostala jsem hroznou žízeň. Nalila jsem do sebe víc jak litr vody, ale pořád jsem nešla na záchod. Domů jsem jela tehdy na kole, z práce jsem to měla asi tři kilometry, a byla to cesta hrůzy, jak mi bylo zle.

Doma jsem už bolestí nemohla ani chodit, vařila jsem si čaje, prolívala jsem se vodou, měla jsem trochu zvýšenou teplotu. Ta bolest v ledvině byla tupá, otravující, a nepolevující. A druhý den mě nenapadlo nic lepšího než jít do práce - to už jsem ale jela autobusem. Vypadala jsem jak smrtka, čehož si samozřejmě všiml i šéf, a vezl mě do nemocnice na internu. Já jsem tady v tom taková trubka, že nechci přiznat, když mi něco je, nechci vypadat jak nějaký simulant, ale tohle bylo fakt strašné.

Tři hodiny jsem čekala na interně, než mě vzali. Když mi brali vzorek moči, sestra se podivovala, jaktože je tak průzračná, to vypadalo jak voda, nikde žádná ta typická žlutost. Podle výsledků jsem měla náběh na zánět ledvin, hodnoty byly už dost hraniční. Takže jsem nakonec nedostala žádné léky, pouze neschopenku a jediné doporučení - co nejvíc pít, hlavně urologické čaje, žádnou kávu, a hodně čisté vody.

Za ten týden se to zlepšilo. Opravdu jsem na ten pitný režim už dávala pozor, protože mi vstávaly vlasy na hlavě hrůzou při představě toho, že bych měla opravdový zánět. Už takhle ta ledvina dostala zabrat, a já si přísahala, že už podobnou kravinu nikdy neudělám a budu pořádně pít. 

Když jsem byla těhotná, přestala jsem pít kávu, dala jsem si občas tu variantu bez kofeinu, nebo případně horkou čokoládu. A jinak doma pijeme vodu z kohoutku. Sladké pití příležitostně, nesladím si ani čaj, ale přiznávám, že občas taky zahřeším, koupím si třeba malou Mirindu, a vypiju ji na ex, ale to tak jednou za dva měsíce. 

To, že tedy onemocníme následkem toho, že nedodržujeme pitný režim, není nic nového. Ale tělo se může dostat i do stavu "intoxikace vodou" - jednoduše se tou vodou propijeme příliš, což pro ledviny není také zrovna zdravé! Pamatuji si, že se tohle stalo jedné mojí spolužačce - trpěla také na záněty močových cest, a až po dlouhé době se zjistilo, že pije té vody moc - byla to sportovkyně, žila zdravě - ale prolila se tou vodou tolik, že to ledviny už nezvládaly. 

Ono i přepití se vodou a následná intoxikace je vážný zdravotní problém. Spousta lékařů má problém intoxikaci vodou vůbec rozpoznat, protože v medicíně není tento pojem příliš popsán, tolik odborníků se s ním zase nesetkalo, případně lze příznaky zaměnit s jiným onemocněním. 

Často totiž zapomínáme na to, že vodu přijímáme i v jiných potravinách. Například polévkou, ale hlavně zeleninou i ovocem. Třeba takový meloun je plný vody. Zprůměruje-li se příjem tekutin stravou, vyjde to plus minus na padesát procent, což je celkem hodně. 

Lékařské příručky říkají, že bychom měli vypít kolem dvou litrů denně. Nedávno přišel ale deník The Guardian s tím, že tento příjem vody je přehnaný, a ve výsledku vede akorát k plýtvání. Dospělý muž by měl vypít alespoň třináct sklenic vody denně, ženy osm. Tak tohle množství do sebe nedostanu ani náhodou. 

Ono samozřejmě záleží i na jiných podmínkách - klima, pracovní zátěž, věk, sport, nemoc, úplně jiné množství vody vypije dělník na stavbě a inženýr, který kreslí stavební plány v kanceláři s klimatizací. Někteří vědci seriózně tvrdí, že tím, že pijeme nadměrné množství vody, jí ve výsledku také plýtváme. Například Velká Británie každý den vyplýtvá více než tři miliardy litrů pitné vody! To je ohromné číslo. 

Musím říct sama za sebe, že jsem také měla ve zvyku vodou plýtvat. Zbytečně moc jsem jí měla na mytí nádobí, a také ty vany jsem si nemusela napouštět tak často, a tak plné! Došlo mi to, až nás vzáří zasáhly povodně, a najednou voda netekla z kohoutku vůbec. Už nestačilo pouze pohodlně otočit kohoutkem, najednou jsme museli vodu tahat v kanystrech a barelech, a na osobní hygienu bylo jen naprosté minimum. A taková věc opravdu člověka donutí přehodnotit to, jak se chová. 

Už několik let zastavuju vodu při čištění zubů, a konečně jsem to neučila i přítele. Proč by měl téct kohoutek naprázdno? Kdysi jsem to říkala spolubydlící na intru, protože mě to šíleně iritovalo, když tekla voda naprázdno, právě při čištění zubů. Její odpověď byla: "Však já to neplatím, a je to jen troška vody." No, co na to chcete odpovědět, neřekla jsem nic. 

Slyšeli jste někdy pojem akvaholismus? Jedná se o opravdu seriózní závislost na pitné vodě. Lidé, trpící touto závislostí, mohou vypít až osm litrů vody denně! A tím si prý mohou "utopit" orgány. Kdysi jsem v jedné detektivce viděla scénu, jak utopili člověka tím, že ho násilím přelili vodou. Nadměrné pití vody totiž snižuje koncentraci soli v organismu, ředí krev, a on také ten močový měchýř dost trpí, když pořád pracuje, nikdy si pořádně neodpočine. 

Z toho důvodu není dobré pít vodu ani v noci. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že pokud se těsně před spaním napijeme vody, narušuje to kvalitu spánku. 

Snažím se nezapomínat na pitný režim. Je to důležité i z toho důvodu, že kojím. Ale někdy fakt cítím, že jsem toho přes den měla vypít víc - večer mě bolí hlava, najednou mám velkou žízeň, takže ten deficit doženu večer, což není moc dobré.

Ale vařím si čaje, a různě po bytě mám sklenice vody, v obýváku, v kuchyni, takže tak upíjím, a hodně teď piju i mléko, což je vlastně bráno jako potravina, a ne nápoj, a k utišení žízně tedy ne úplně vhodné. Je pro mě pořád dost těžké pravidelně pít, i když vím, že musím, ale málokdy přes den cítím žízeň, a pak právě večer přijde ta velká. 

Tak už jen doufám, že žádný zánět z toho mít nebudu, fakt se snažím dodržovat pitný režim, ale tak nějak podle selského rozumu - ani moc, ani málo. 

Co si o tomto myslíte Vy? Cítili jste někdy, že jste vypili až příliš mnoho vody, a nebylo Vám z toho dobře? Nebo naopak na pitný režim zapomínáte, a máte někdy večer velkou žízeň, jako já? Plýtváme někdy příliš pitnou vodou - zastavujete také kohoutek při čištění zubů? Měli jste někdy problémy s ledvinami? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥