Autor: Ernest Thompson Seton
Žánr: Pro mládež, Dobrodružný
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Yan byl vždycky tak trochu jiný chlapec, a v jedenácti letech u něj naplno propukla vášeň a láska ke všemu, co souviselo s Indiány. Dětství neměl zrovna jednoduché, oba jeho rodiče byli velmi zbožní a přísní, otec nešel pro ránu daleko, a přátelské vztahy neměl ani se svými dvěma bratry. Ve škole ale chlapec vynikal, byl velmi inteligentní, bystrý, díky čemuž otec projevoval jistou benevolentnost k chlapcovu koníčku, totiž k toulkám v lese a v přírodě.
Yan miloval přírodu, toulky lesem, objevování nových rostlin a živočichů, a zde mohl také uplatnit své další nadání - opravdu výborně kreslil.
Americký venkov na konci osmnáctého století byl krásný, ale v mnohém také pořádně drsný kraj. A tak se plachý, hubený chlapec často setkával i v přírodě s okamžiky, které pro něj byly velmi bolestné. Našel si svoje tajné údolí, kde si vybudoval vlastníma rukama srub, sice se nejednalo o bůhvíjaké veledílo, ale jak byl na něj pyšný! A jaké pak bylo kruté střetnutí s realitou, když jeho krásné místo zpustošila banda kdovíjakých pobudů...
Yan byl velmi citlivý, se zdravím to měl dost nahnuté, a když po ošklivém záchvatu horečky málem zemřel, místo smíření s rodiči poznal, že si každý z nich musí jít svou cestou, totiž že nikdy nenajdou společnou řeč.
Ve čtrnácti letech, po prohlídce u lékaře, bylo Yanovi doporučeno, aby strávil rok někde na farmě. Rodiče jej tedy na léto poslali do sousední osady Sanger, k farmáři Williamu Raftenovi. Raften byl vyhlášený v celém širém okolí, ale vzhledem ke své povaze neměl moc dobrou pověst, rozkmotřil se s většinou sousedů.
Yan byl ze změny prostředí nejprve velmi nešťastný. První noc v novém, cizím domě proplakal, ale na druhý den už zvítězila chlapecká zvídavost a po stescích nebylo ani památky. Velmi brzy se skamarádil se synem pána domu, Samem, který byl stejně starý, a brzy zjistili, že je spojuje láska k přírodě, a také k Indiánům.
Na farmě to samozřejmě nebyla jen zábava, ale také spousta práce, ale chlapci ve svém volnu utíkali do lesa a pokračovali ve hrách na Indiány. Dokonce navštívili i vyhlášenou sangerskou čarodějnici, která prý kdysi zaklela krávu, a lidé se její chatrčí vyhýbali obloukem. Yana přijala vlídně, ovšem jeho společníka už méně, přesto se od ní chlapec dozvěděl spoustu důležitých informací o bylinkách a dalších užitečných rostlinách.
Největší výzvou se ale ukázala návštěva Caleba Clarka, postaršího muže s indiánskými kořeny, protože ten se kdysi s celou Raftenovou rodinou ošklivě rozkmotřil. A ten se právě ukázal jako obrovský zdroj znalostí, které oba chlapci tak moc toužili objevit! Jako muka žíznivé touhy...
Jak postavit týpí, jak vyrobit tu nejhezčí indiánskou čelenku, jak číst ve zvířecích stopách? Nakonec se k chlapcům připojí ještě Guy, malý obtloustlý chlapec, který ale prokáže, že do indiánského světa také patří. Mimoto pořád chlapci musí plnit své povinnosti na farmě, protože William Raften žádnou zahálku nesnese.
Chlapci pokračují ve svých hrách, Yan prokáže neuvěřitelné počtářské znalosti, jen podle stínu například dokáže určit výšku stromu. Zato Sam je nadaný spíše manuálně, dovede vyrobit opravdu krásný pár mokasínů, zato Guy vyniká ostřížím zrakem a nepřehlédne žádného nepřátelského zvěda v okolí.
Poznávat přírodu, svět kolem sebe, vážit si živých tvorů a nezabíjet je jen tak pro zábavu, to je jen zlomek toho, co se chlapci při svých hrách naučili. Důležitější je najít v sobě odvahu, překonávat překážky, a hlavně sám sebe.
Neměl by v sobě každý malý kluk najít kus Indiána...?
Hodnocení: Jsou knížky z dětství, ke kterým je to, když se k nim po letech vrátím, úžasná nostalgie. Dva divoši jsou právě takovou knihou. Prvně se mi knížka dostala do ruky u babičky, kde jsem byla v létě na prázdninách. To mi mohlo být tak devět, deset let. A já hltala tento příběh jako divá, Indiáni se pro mě od té doby stali modlou a jednu dobu jsem se o jejich životní styl velmi zajímala.
S nostalgií jsem si připomněla dej Dvou divochů. Četla jsem je když mě bylo 10let👍
OdpovědětVymazatJá jsem Dva divochy četla taky o prázdninách u babičky :)
OdpovědětVymazatDva divoši, to byla výrazná formativní knížka mého dětství. Bohužel jsem ji měl jen vypůjčenou.
OdpovědětVymazatJá ji kdysi dostal k narozeninám.
VymazatPak jí zmocnil můj mladší brácha.
V KOD edici jsem měl z indiánek i oba díly Tekumseha. Pak jsem měl staré vydání Cooperova Posledního Mohykána a Stopaře. Zajímavě psal i James Oliver Curwood, příběhy z kanadského sever (i když to nejsou klasické indiánky).