Den bez aut

 Dnes, tedy čtrnáctého listopadu, můžeme symbolicky oslavit Den bez aut. Auto patří pro mnohé z nás pro nepostradatelného společníka, který nás rychle přesune z bodu A do bodu B - pokud tedy máme řidičák, a nemusíme se spoléhat třebas na jiného člena rodiny, který je "pojízdný." Když jsem ještě bydlela s rodiči, tak táta byl jediný, kdo měl u nás řidičák.

Autem jezdil do práce, ale i všichni jako rodina na výlety nebo na velký nákup o víkendu, a někdy jsme si vyjeli jen tak. Já jezdila jako dítě autem hrozně ráda, s tátou to bylo vždycky fajn, vyjet si jen tak, po vesnici, dívat se z okna... A pak také mě někdy táta odvezl do školy, když byl zrovna doma, bylo škaredě, jinak jsem chodila pěšky, ale někdy se svézt tím autem, to byl pro mě tehdy opravdu hotový luxus.

To mě vždycky tatínek vzbudil později, ještě jsme zajeli do obchodu, kde mi koupil k svačině koblížky a nějakou sladkost, a jeli jsme do školy. Většina mých spolužáků jezdila autobusem, málokdo chodil pěšky. 

Když jsem začala bydlet s přítelem, měli jsme auto. Za tu dobu jsme vystřídali tři auta, a teď aktuálně nemáme žádné. V létě definitivně odešlo na věčnost, náš milovaný Peugeot, který nám sloužil tolik let. Takže i do porodnice jsme museli jet taxíkem, což byla docela sranda. Ještě vloni bych si nedovedla život bez auta představit. Jen tak sednout, rychle zajet na nákup, pak zase zpátky, ono je to strašně pohodlné. A teď, když chceme jet na nákup, je to složitější. Pěšky, na kole, případně někoho poprosit - když jsem měla nedávno střevní chřipku, nakoupil mi brácha.

Ale nerada někoho otravuju. Takže je tu autobus, a pokud jedu s Julinkou třeba k doktorovi, vezmu si taxi, a to jen z toho důvodu, že u nás na poliklinice je strašně špatný přístup s kočárkem, a venku ho přeci nenechám jen tak. 

Autobusem jezdím ráda, nijak mi to nevadí, i když s tím kočárkem je to někdy trošku složitější. Ale i jen tak sednout na kolo je fajn, a baví mě chodit i pěšky. Celé těhotenství jsem pořád někde "lítala." Nebavilo mě jen tak sedět a odpočívat, a kdyby mě ke konci nezačaly tak hrozně táhnout křečové žíly, chodila bych někam pořád. 

Snad i díky tomu jsem měla jednodušší porod, protože i chůzí se posiluje pánevní dno. Dá se říct že i teď mě baví chodit pěšky. Autobusem to taky není žádná hrůza, až tedy na neochotu některých lidí pomoct mi z autobusu s kočárkem. Ale potkám někoho známého, pokecáme, a když mám štěstí na fajn řidiče, tak si povídám i s ním, když sedím vepředu.

Bez auta se dá žít. Sice je to někdy složitější, ale žádná velká hrůza to není. Hlavně kvůli malému miminku, musíme jezdit častěji do města k doktorovi, ale vždycky si nějak poradíme. No a taky nás to odnaučilo rozmazlenosti - jen tak sednout do auta, a zajet si pro to, na co mám zrovna chuť? A na tohle jsme byli s přítelem oba experti, takže i naše peněženka je šťastnější. Často jsme tím autem jezdili do obchodu třebas jen z nudy, i když jsme nic tak akutně nepotřebovali. 

Nedávno jsem četla někde diskuzi o tom, že rodiče příliš rozmazlují své děti tím, že je vozí do školy i ze školy autem, neučí je tak samostatnosti, a jasným důkazem toho jsou přeplněná parkoviště u škol. To je asi dost složitý problém, někde je třeba špatné autobusové spojení, dítě to má do školy opravdu daleko, takže jiná možnost než auto tu prostě není. 

V České republice se školy mohou zapojit do projektu Pěšky do školy. Konkrétně vím, že i naše základka se do něj každoročně zapojuje, protože na školních stránkách bývá vždy vyhlášení výsledků, naposledy se konala v září.

Samozřejmě je důležité, aby cesta do školy byla bezpečná, menší děti by měly být důkladně poučené o tom, že se v žádném případě nemají bavit s cizími lidmi, a samozřejmě k nikomu cizímu nechodit do auta. Cesta do školy pěšky může skrývat nástrahy, mě rodiče vždycky opakovali, že se mám několikrát rozhlédnout přes cestu, a pak jsem také měla zakázáno chodit zkratkou přes most, kde byla dost nebezpečná zatáčka a auto, které přijíždělo z pravé strany, šlo vidět až na poslední chvíli. 

Zpětně můžu říct, že jsem ráda za to, že jsem chodila do školy pěšky, protože jsem cestou potkala kamarády, pokecali jsme, no mělo to prostě něco do sebe.

A pak je tu samozřejmě i ekologický aspekt Dne bez aut. Už roky se vedou spory třeba i o to, zda vlastně škodí samotná jízda autem, či výroba, která také nebude zrovna nejvíc ekologická, emise skleníkových plynů, to je v současnosti velké téma. Oxid uhličitý, který se dostává při spalování fosilních paliv do atmosféry, má mít největší vliv na změnu klimatu - globální oteplování, tání ledovců, výkyvy počasí, a tak dále. 

Upřímně, samotná auta asi nebudou zase takový problém - co letadla, obří lodě, jež vyprodukují mnohem více zplodin, které zatěžují přírodu? Velkým problémem ochrany životního prostředí je drancování, zabíjení chráněných živočichů, moře a oceány plné plastů, takže nějaké emise z aut... Je tedy dost pokrytecké vinit auta jako taková z ničení klimatu, když tu jsou opravdu mnohem palčivější témata. 

Den bez aut jako takový má určitě smysl. Ale je spousta z nás, co se bez auta už prostě neobejdou, jak jsem psala výše, nebylo úplně jednoduché si zvyknout na to být bez auta. Ale je to jen o tom zvyku, pak už to jde, a zase tak moc nám nechybí. Alespoň se více hýbeme, a když už opravdu není zbytí, jedeme tím taxíkem, ale raději volím ten autobus. 

A fakt si člověk uvědomí, jak je kolikrát díky tomu autu a pohodlí, které nabízí, až neskutečně rozmazlený, já to tedy vypozorovala u sebe a u přítele, a už žádné zbytečné výlety pro věci, které zase tak akutně nepotřebujeme...

Co si o tomto myslíte Vy? Má Den bez aut vůbec nějaký smysl, nebo je to fakt jen symbolický svátek? Máte řidičák? Jezdíte často autem a dovedete si představit, že byste fungovali bez něj? Měly by děti chodit pěšky do školy, pokud to jde, nebo je lepší, zda je rodiče vozí autem, už pro jejich bezpečí? Jsou auta se spalovacími motory opravdu velkou zátěží pro životní prostředí, a mohou nás tedy spasit elektroauta? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥