Dnes, tedy čtrnáctého listopadu, můžeme symbolicky oslavit Den bez aut. Auto patří pro mnohé z nás pro nepostradatelného společníka, který nás rychle přesune z bodu A do bodu B - pokud tedy máme řidičák, a nemusíme se spoléhat třebas na jiného člena rodiny, který je "pojízdný." Když jsem ještě bydlela s rodiči, tak táta byl jediný, kdo měl u nás řidičák.
Autem jezdil do práce, ale i všichni jako rodina na výlety nebo na velký nákup o víkendu, a někdy jsme si vyjeli jen tak. Já jezdila jako dítě autem hrozně ráda, s tátou to bylo vždycky fajn, vyjet si jen tak, po vesnici, dívat se z okna... A pak také mě někdy táta odvezl do školy, když byl zrovna doma, bylo škaredě, jinak jsem chodila pěšky, ale někdy se svézt tím autem, to byl pro mě tehdy opravdu hotový luxus.
To mě vždycky tatínek vzbudil později, ještě jsme zajeli do obchodu, kde mi koupil k svačině koblížky a nějakou sladkost, a jeli jsme do školy. Většina mých spolužáků jezdila autobusem, málokdo chodil pěšky.
Když jsem začala bydlet s přítelem, měli jsme auto. Za tu dobu jsme vystřídali tři auta, a teď aktuálně nemáme žádné. V létě definitivně odešlo na věčnost, náš milovaný Peugeot, který nám sloužil tolik let. Takže i do porodnice jsme museli jet taxíkem, což byla docela sranda. Ještě vloni bych si nedovedla život bez auta představit. Jen tak sednout, rychle zajet na nákup, pak zase zpátky, ono je to strašně pohodlné. A teď, když chceme jet na nákup, je to složitější. Pěšky, na kole, případně někoho poprosit - když jsem měla nedávno střevní chřipku, nakoupil mi brácha.
Ale nerada někoho otravuju. Takže je tu autobus, a pokud jedu s Julinkou třeba k doktorovi, vezmu si taxi, a to jen z toho důvodu, že u nás na poliklinice je strašně špatný přístup s kočárkem, a venku ho přeci nenechám jen tak.
Autobusem jezdím ráda, nijak mi to nevadí, i když s tím kočárkem je to někdy trošku složitější. Ale i jen tak sednout na kolo je fajn, a baví mě chodit i pěšky. Celé těhotenství jsem pořád někde "lítala." Nebavilo mě jen tak sedět a odpočívat, a kdyby mě ke konci nezačaly tak hrozně táhnout křečové žíly, chodila bych někam pořád.
Snad i díky tomu jsem měla jednodušší porod, protože i chůzí se posiluje pánevní dno. Dá se říct že i teď mě baví chodit pěšky. Autobusem to taky není žádná hrůza, až tedy na neochotu některých lidí pomoct mi z autobusu s kočárkem. Ale potkám někoho známého, pokecáme, a když mám štěstí na fajn řidiče, tak si povídám i s ním, když sedím vepředu.
Bez auta se dá žít. Sice je to někdy složitější, ale žádná velká hrůza to není. Hlavně kvůli malému miminku, musíme jezdit častěji do města k doktorovi, ale vždycky si nějak poradíme. No a taky nás to odnaučilo rozmazlenosti - jen tak sednout do auta, a zajet si pro to, na co mám zrovna chuť? A na tohle jsme byli s přítelem oba experti, takže i naše peněženka je šťastnější. Často jsme tím autem jezdili do obchodu třebas jen z nudy, i když jsme nic tak akutně nepotřebovali.
Nedávno jsem četla někde diskuzi o tom, že rodiče příliš rozmazlují své děti tím, že je vozí do školy i ze školy autem, neučí je tak samostatnosti, a jasným důkazem toho jsou přeplněná parkoviště u škol. To je asi dost složitý problém, někde je třeba špatné autobusové spojení, dítě to má do školy opravdu daleko, takže jiná možnost než auto tu prostě není.
V České republice se školy mohou zapojit do projektu Pěšky do školy. Konkrétně vím, že i naše základka se do něj každoročně zapojuje, protože na školních stránkách bývá vždy vyhlášení výsledků, naposledy se konala v září.
Vždycky jsme měli auto a vzhledem k mýmu handicapu to bez něj ani nešlo . Je potřebný . Řidičák mít kvůli diagnoze nemůžu . Ve městě jezdim MHD , protože mi nic jinýho nezbejvá . S vozíkem to taky zrovna někdy jednoduchý není, ale dá se . Každopádně , že bych byla velkej fanda cestování v MHD to nejsem , i když záleží na řidiči a když je ten "správnej " jezdila bych s ním celej den ;-) . Auto je prostě auto .
OdpovědětVymazatJste dobří, jak to zvládáte s miminkem bez auta. Řidičák mám. Auto člověka hodně rozmazlí, ale v létě jsem jezdila minimálně, jen když jsem potřebovala odvézt něco velkého, např. nákup, buchtu apod. Na tenis, k babičce a tak jsem jezdila na kole. Teď už mám kolo zazimované, ale chodím hodně pěšky. Nemám ráda, když je ve městě velký provoz a není kde zaparkovat.
OdpovědětVymazat