Přeskočit na hlavní obsah

Velikonoce se blíží!

 Letos jsou velikonoční svátky poměrně brzy, Velikonoční neděle nás čeká jednatřicátého března, a Velikonoční pondělí vychází hezky na prvního dubna. Díky tomu, že jsem na nemocenské, si Velikonoce a jejich přípravu můžu konečně po letech pořádně užít. Mám v plánu upéct beránka, hezky si vyzdobit byt, doladit jarní úklid. Bohužel budu asi na svátky letos sama, přítel bude nejspíš v práci, ale třeba mě ještě překvapí a bude mít volno. Jinak budu muset absolvovat tradiční velikonoční procházku, na kterou vždy v pondělí vyrážíme, s nejlepší kamarádkou. 

Na procházku chodíme vždy po obědě, čekám vždycky totiž na koledníky, ale většinou se tedy nedočkám. Ale už se ohlásil alespoň brácha se synovci, tak se na ně těším. 

Když jsem byla malá, tak jsem Velikonoční pondělí opravdu v lásce neměla. Těšilo mě jen to, že nemusím do školy, protože jsem stejně vstávala brzy, protože táta s bráchou mě vyhnali z postele, kolem šesté už halekali ve dveřích pokojíčku a chtěli malovaná vajíčka. K snídani byl pak beránek a něco sladkého, a pak jsem si sedla k televizi a koukala na pohádky. Máma má Velikonoce hrozně ráda, vždycky si dává záležet, aby měla všechno pěkně připravené, načančané, a tak jsem si i já na sebe vždycky vzala pěkné sváteční šaty a s napětím čekala na koledníky.

A protože bydlíme na malé vesnici, tak koledníků chodilo tenkrát ještě dost. Hlavně z řad rodinných příslušníků, sousedů, ale také známých a hlavně spolužáků, a z těch jsem měla vždycky největší radost, protože jsme si mohli jít na chvíli hrát do pokojíčku. Na Velikonoce u nás byla vždycky velká hromada jídla. Spousta nabarvených vajíček, alespoň dva upečení beránci, do toho ještě nějaká obložená mísa a chlebíčky... 

Po dvanácté hodině jsme si dali vždycky oběd, to už byl většinou doma táta i s bráchou, kteří také chodili na koledu. Tradičně jsme měli k obědu bramborový salát a řízek - jako na Štědrý den. A nejradši jsem na Velikonočním pondělí měla opékání. Pokud bylo pěkné počasí, tak táta venku rozdělal oheň, opekli jsme si špekáčky, a největší radost jsem měla, když se na rožni opékala žebírka. Jak mi dříve Velikonoce vadily, teď na ně vzpomínám ráda, s nostalgií, a klidně bych se znovu vrátila v čase.

To nejdůležitější, co bylo na Velikonocích mého dětství, nebylo jen volno a otrava z koledníků. Byl to pocit přátelství mezi sousedy, jakási pospolitost, a nakonec i oslava svátků jara, což mi tehdy jaksi nedocházelo. A hlavně, byla to tradice, pro někoho otravná, někdo třeba koledníky vnímá jako cosi otravného, ale já můžu říct sama za sebe, že bych byla ráda, kdyby k mým dveřím krom synovců zavítal i někdo další. 


U nás ve městě je to zatím s velikonoční výzdobou bídné. Velikonoční trhy už proběhly, ale zatím jsou u radnice jen dva květináče s dřevěným zajíčkem. Možná vedení města ještě něco přidá, ale jarní náladu už alespoň dotvářejí zelené plochy osázené krásnými žlutými tulipány.

Myslím, že Velikonoce ztratily hodně svoje kouzlo i s pandemií, která proběhla před čtyřmi lety. Tehdy platil nouzový stav, a opatření se dost razantně dotkla i svátků jara. Co ale bydlím u přítele, tak přišli snad jen dva koledníci, a to nepočítám synovce. Jeden rok jsem byla nepřipravená, takže klučina musel vzít zavděk syrovým vajíčkem, neb nic jiného jsem doma neměla...

Teď už mám doma pro jistotu alespoň pár čokoládových zajíčků, kdyby náhodou. Ale Velikonoce jdou udělat pěkné i bez koledníků. A pro spoustu křesťanů jde o jeden z největších svátků vůbec, dokonce je v tomto ohledu postavený výše než Vánoce, a také patří k nejstarším svátkům vůbec. Počínaje Zeleným čtvrtkem si věřící totiž připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek tradičně vařím něco zeleného - buď bude pórková polévka, nebo špenát. A nebo taky oboje. 



Ve své milované cukrárně, kam chodím na šálek horké čokolády, jsou na prodej za opravdu lidové ceny tyto krásné perníčky. Tak jsem jich pár koupila, pro synovce, a případně jich pár podaruju i kamarádkám a babičce. 

Na Velikonoční pondělí se těším, pustím si klasické pohádky v televizi, na snídani si dám beránka a možná udělám vajíčkový salát. A nebo třeba řízky, ty hlavně pro přítele. Hlavně aby se to počasí trochu spravilo, dneska ráno to bylo už typicky aprílové - padal sníh, za hodinku se udělalo krásně, svítilo sluníčko, takže jsem si ven pověsila prádlo, pro které jsem za dvě hodiny musela utíkat, protože se spustila prudká přeháňka. 

Podle předpovědí má být zatím na Velikonoční pondělí chladno, kolem tří stupňů, a na horách se mohou objevit sněhové přeháňky, což určitě jako na potvoru přijde i k nám... No, uvidíme!

Každopádně, jestli Velikonoce slavíte či ne, užijte si pěkné dny, snad Vám vyšlo v práci alespoň volno. Dodržujete na Velikonoční pondělí nějaké tradice? A co na Zelený čtvrtek, také děláte špenát či něco z pórku? Chodí u Vás v okolí koledníci? Nebo berete Velikonoce jen coby křesťanský svátek? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já Velikonoce milovala i jako malá . U nás ve městě chodilo dřív koledníků hodně i k nám domů a nikdy jsem to nebrala jako něco negativního . Pak to ustalo a dneska k nám chodí jen synovec . Myslim,že je to škoda . Nedávno jsem četla článek, že nějaká matka zakazuje malýmu synovi o Velikonocích koledovat , pro mě nepochopitelný . Velikonoce jako křesťanskej svátek neberu, protože nejsem křesťan , ale beru je jako svátky jara a obecně přírody .

    OdpovědětVymazat
  2. Pro mne jsou Velikonoce svátky jara. Koledníci na sídlišti nechodili snad nikdy a na chalupě jsme na takové samotě, že tam dorazili vždycky jen bratranci s rodinami, nikomu jinému se k nám nechtělo harcovat, když nebylo jisté, jestli jsme na Velikonoce tentokrát dorazili.

    OdpovědětVymazat
  3. Velikonoce jsou pro mě znamením se rodinné dovolené a letos to nebude jinak :) jen nás bude o jednoho více :)

    jako dítě jsem nechápala, co jsem provedla, že mě chodí spolužáci bít... nebyl to příjemný pocit, s proto Velikonoce ráda nemám

    OdpovědětVymazat
  4. Velikonoce beru také jako svátky jara, ale jako děti jsme si na chatě užívaly koledu, barvily vajíčka. Ještě i moje děti koledu pamatují, ale posledních pár let už koledníci nechodí. Samozřejmě myslím na chatě, v Praze se koledovat nechodilo, alespoň já si to nepamatuji. Tradice mizí a je to škoda. Měj se hezky, a užij si klidné Velikonoce 😄😉

    OdpovědětVymazat
  5. Na Velikonoce k nám chodilo hodně koledníků, ale rok od roku se počet snižuje. Jak říkáš, asi za to může i Covid. Je ale smutné, když nepřijdou ani někteří sousedé :(... U nás se vařily zapečené těstoviny se špenátém, pekla jsem beránka a buchtu. V pátek jsme s babičkou vyrazily na zahradu natrhat krásné narcisky. Daly jsme je dědečkovi na hrob a zbytek domů do vázy. Dnes dopoledne jsme čekaly na koledníky (naštěstí nechodí moc brzy :D), odpoledne jsem měla trénink a k večeru jela do Budějovic. Bylo docela hezky, ale dost foukalo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula