(Ne)známý mozek a jeho zákoutí

 Lidský mozek a jeho schopnosti jsou do jisté míry úžasné, ač některé jeho části nejsou dodnes zcela přesně prozkoumány. Jedna americká neurobioložka řekla doslova toto: "O lidském mozku toho stále víme velmi málo. Známe již mozková spojení, ale stále nevíme, jak mozek zpracovává informace." 

Před lety jsem v nějakém filmu slyšela tvrzení, že používáme pouhých deset procent naší mozkové kapacity. Není to ale pravda - využíváme jej celý, beze zbytku. Podle odborníků začíná aktivní vývoj mozku již v prenatálním období. Mezi 28. a 32. týdnem plod uvědoměle reaguje na podměty z okolí. Přesto si z tohoto období samozřejmě neuchováváme žádné vzpomínky. Dítě si totiž uvědomí samo sebe, jakožto individuální bytost, kolem třetího roku věku.

Kdybych si měla vybavit svoji první vzpomínku z dětství, tak je to okamžik, kdy jsem jela v autě s tátou, zabalená do barevné deky, a mám pocit, že jsme jeli do nějakého kopce. Jinak třeba to, že jsem byla ve čtyřech letech dědovi na pohřbu, to si nepamatuju vůbec. Ale první den ve školce, který byl ještě předtím, si pamatuju naprosto přesně - celý jsem ho totiž probrečela, jelikož jsem nechápala, proč musím být najednou bez mámy, a mají mě na starosti přes den jakési cizí paní. 

Vědecky potvrzený fakt je, že většina lidí si nedokáže vybavit vzpomínky z raného dětství. Z té doby máme jen krátké záblesky vzpomínek či obrazy. Přesto nás už rané dětství, ač si na něj nepamatuje, formuje a dává nám základ do budoucna. Pokud jako dítě cítíme rodinou pohodu a lásku, kterou nám poskytují rodiče, to všechno si odneseme do dalších let, ač si to neuvědomujeme. 

Vzpomínky se dělí na ty, na které bychom nejraději zapomněli úplně, a k jiným se vracíme s láskou, a hýčkáme je jako poklad. Paměť jako taková se dělí na dlouhodobou, a krátkodobou. V té dlouhodobé máme například uloženo to, jak se řídí auto. I když třeba půl roku nebudeme jezdit, tak bychom prostě neměli zapomenout, jak na to. Zato v té krátkodobé se uchovává to, co jsme měli dneska k snídani, nebo co jsme si ten den oblékli.

Vzpomenete si třeba, co jste snídali minulé pondělí? Nebo co jste si koupili předevčírem k svačině? Já sama jsem měla strašné problémy s výpadky krátkodobé paměti, když jsem dlouhodobě užívala antidepresiva. Zapomínala jsem na schůzky, které jsem měla domluvené ten den, a několikrát jsem dokonce na školní praxi nevěděla, co po mě mistrová chtěla před pěti minutami. Prostě jsem začínala mít z nesprávné kombinace léků úplně vygumovaný mozek, a vysadila jsem je tehdy za pět minut dvanáct.

IQ test je něco, co určitě ze zvědavosti či v rámci školního vyučování zkoušel každý z nás. Nejmenší počet bodů, kterého můžeme v rámci měření IQ dosáhnout, se pohybuje kolem 20, což je hluboká mentální retardace, a tento člověk není schopen samostatného života. Ale v populaci se jich mnoho nevyskytuje. Například i lidé postižení autismem mohou mít nadprůměrné IQ - i okolo 160 bodů, ale i přes vysokou inteligenci nejsou schopni sami fungovat ve společnosti. Ale zase mají nadání na něco jiného. 

Vůbec největší IQ na světě bylo naměřeno Jamesi Sidisovi. Už v jedenácti letech byl přijat na Harvard. Do svých osmi let se naučil plynule mluvit osmi jazyky, a disponoval úžasnými matematickými schopnostmi. Byl považován za zázračné dítě, které čeká zářná budoucnost. On o to ale nestál, a velmi brzy se stáhl do ústraní. 

V devatenáctém století dokonce panovaly názory, že čím těžší mozek člověk má, tím je chytřejší. Ale tato teze byla velmi brzy zamítnuta jako mylná. Stejně tak neexistuje souvislost mezi velikostí lebky a inteligencí. 

V mozku ale nevznikají jen ty pěkné vzpomínky a dobrota srdce. Podle odborníků je odhadovaný počet psychopatů v populaci asi jedno procento. No, i to je poměrně dost. A právě otázkou mozku psychopatů se zabýval neurovědec James Fallon, ten spolu se svým týmem dlouhé roky zkoumal mozky vězňů, odsouzených za brutální trestné činy. Mimo jiné zjistili i to, že mozek psychopatů má méně šedé hmoty v oblasti prefrontálního kortexu - to je část mozku hned za našima očima a je zodpovědná za soustředění, chápání, a je to sídlo pracovní paměti nebo třeba snění. 

Tato část mozku významně ovlivňuje naše chování a naši osobnost. Podle názoru vědců jsou díky tomu psychopati neschopni cítit empatii, a nepociťují vinu. Ovšem, paradoxně, někteří psychopati mají v sobě empatii - ale jen sami k sobě. Jedná se tedy o pouhou sebelítost. 

Jsem přesvědčená, že jsem se v životě nejméně s jedním psychopatem setkala. Moje kamarádka si našla přítele, o kterém úžasně básnila. Výlety, dárečky, prostě krásný začátek vztahu. Jenže Petr mi už od začátku nebyl sympatický. Vadilo mi cosi v jeho očích, jakási neupřímnost, nikdy jsem ho neslyšela od srdce se zasmát, a jeho pohled mi připadal takový nějaký prázdný. Zkrátka divný, člověk úplně bez emocí. Po necelém roce začal kamarádku psychicky týrat. Zakazoval jí kamarády, v přesně dohodnutý čas na něj musela čekat, a když jednou zajela autobusem ke kamarádce na kávu, Petr na ni dvě hodiny čekal před bytem té kamarádky.

Později mi popisovala, že Petr měl vždycky radost, když se někomu přihodilo nějaké neštěstí. Doneslo se jí i to, že se smál kolegyním v práci, když nemohli unést těžké kůly - pracoval nějakou dobu v lese. Místo toho, aby jim pomohl, se smál. 

Přitom ve společnosti působil dobrým dojmem. Sice trochu zvláštním, ale dalo se s ním normálně pokecat. Přesto jsem měla tendence si od něj udržovat odstup. Nakonec se kamarádku snažil dotlačit do toho, aby prodala svůj rodinný dům. Do toho domu by se nastěhoval jeho bratr, a našli by jí pěkný, malý byteček ve městě... Naštěstí na to nepřistoupila. Rozešla se s Petrem poté, co k ní začal být velice slovně agresivní, a až nezdravě posedlý uklízením a čistotou kolem, například vyžadoval, aby bylo každý den vyleštěné sklo, praktikoval názor, že po každém vysátí koberce se musí použít nový sáček do vysavače.

Osobně jsem přesvědčená o tom, že Petr je jasný příklad psychopata. Tato odchylka se dá totiž mistrně skrývat.

Vědci kdysi zkoumali "gen zla," který by mohl být za bezcitné chování odpovědný. Nic takového ovšem nenašli. Psychopatie jako taková je vývojová porucha, která vznikne v raném dětství. Může to být vlivem traumatu, výchovy, ale je možné, že se s ní někteří prostě narodíme. Sice se říká, že každé dítě se rodí nevinné, ale je tomu opravdu tak? 

Asi bude něco pravdy na tvrzení, že kus psychopata je v každém z nás. Ale je také na každém z nás, zda ten kousek pustíme ven, a necháme ho postupně ovládnout celou naši osobnost, či jej potlačíme a budeme raději místo zla zasévat dobro. 

Bezesporu lidský mozek zůstává úžasným výdobytkem evoluce, a jen tak něco se mu nevyrovná. Ne závěr přináším ještě pár zajímavostí, které se mozku a jeho fungování týkají: 

1.) Novorozenci mají velkou hlavu v porovnání s tělem proto, aby se do ní vešel rychle rostoucí mozek. Dvouleté dítě má totiž jen o dvacet procent menší mozek, než dospělý člověk. 

2.) Mozek dosahuje dospělosti až v pětadvaceti letech.

3.) Průměrný mozek vygeneruje za minutu asi 48.6 myšlenek. Za den pak přibližně 70 000 myšlenek. 

4.) Mozek necítí bolest. Z tohoto důvodu jej lékaři mohou operovat, zatímco je pacient při vědomí.

5.) Alkohol začne ničit mozkové buňky už pár minut po jeho vypití. Zbavujeme přitom mozkovou tkáň schopnosti bránit své buňky. Jestliže pijeme alkohol pravidelně, klesá schopnost obnovy mozkových buněk, a de facto si tak například alkoholici "zabíjejí" svůj vlastní mozek.

Co si o tomto myslíte Vy? Z jakého věku máte nejranější vzpomínku z dětství? Pamatujete si období před nástupem do školky? Měli jste někdy problémy s krátkodobou pamětí? Zkoušeli jste si vyplňovat nanečisto IQ testy? Setkali jste se někdy s člověkem, o kterém si jste jistí, že je psychopat? Jak to na Vás zapůsobilo? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥