Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 345 Tři slepé myšky

 Autor: Ed McBain

Žánr: Detektivní, Román, Mysteriózní

Mé hodnocení: 85% 

Obsah: Srpen je měsíc, který je ve floridském městě Calusa obzvláště proměnlivý. Buď je šílené horko, vytrvale několik dní v kuse leje, a nebo přijde hurikánová smršť, která nebere na nikoho a na nic ohled. Advokát Matthew Hope je na zdejší rozmary počasí zvyklý, ale vzhledem k tomu, že se právě vrátil z úžasné dovolené v Itálii, nemůže se na domácí podnebí pořádně aklimatizovat. 

Ale hned se ocitne v pracovním procesu. Jelikož pracuje takříkajíc sám na sebe, spolu se svým obchodním partnerem Frankem před lety založili soukromou právnickou firmu, může si Matthew vybírat případy, jaké uzná sám za vhodné. A velmi často si vybírá právě obviněné z vražd - i když jeho specializací je spíše rozvodové právo. Ve své branži je také proslulý tím, že bere takříkajíc beznadějné případy - pachatele, o jejichž vině je je přesvědčený snad každý, jen Matthew stojí vždy za každých okolností na straně svého klienta. 

Tentokrát zastupuje Stephena Leedse, farmáře ve středním věku, který byl obviněn z brutální vraždy tří bezvýznamných Vietnamců. Pro Stephena svědčí hned několik okolností v jeho neprospěch. Za prvé - na místě činu byla nalezena jeho peněženka. A za druhé - tito tři "bezvýznamní" muži byli jen den předtím zproštěni obžaloby u soudu. Byli totiž obviněni ze surového znásilnění Stephenovi manželky Jessicy. Je tedy jasně patrné, že všechny stopy ukazují na něj. 

Jenže Stephen tvrdí, že je nevinný. Samozřejmě jej rozhodnutí soudu nepotěšilo, ale vrahem těch tří rozhodně není. Jenže alibi na tu noc, kdy k vraždě došlo, mu může potvrdit jen jeho žena. Večer se spolu podívali na starý film, dali si skleničku vína, a šli spát. Jenže Jessica si vzala, tak jako každý večer, prášky na spaní - nemůže si tak být zcela jistá, zda byl její muž celou dobu doma...

Matthew spolu se svým kolegou Frankem a spolupracujícím detektivem Morrisem Bloomem zahajuje pátrání, které se jeví už na první pohled dost beznadějné. Majitel přístaviště totiž dosvědčí, že onu noc viděl Stephena kolem jedenácté v noci na motorovém člunu. A když se přihlásí další svědek, Vietnamec Tran Sum a podrobně popíše muže, kterého viděl v noci vycházet z domu, kde byli nalezeni ti tři zavraždění, a jenž se nápadně podobá právě Stephenovi, zdá se, že tentokrát Matthew svého klienta od elektrického křesla neubrání. 

Jenže pak dojde k dalším vraždám - jako by se někdo snažil napodobit pachatele. Stopy vedou do vietnamské komunity, ale není to všechno až moc jednoduše okaté? Proniknutí až pod povrch celé záhady se zdá spletitější, než se dá, a viník není dlouho zcela jednoznačný. Kdo mohl mít zájem zlikvidovat Tři slepé myšky...? 




Hodnocení: Poslední dobou ráda sáhnu po detektivce staršího data vydání- teď jsem těch moderních krvavých thrillerů tak trochu přesycená. Tři slepé myšky jsem koupila na bazárku vyřazených knížek, který každoročně pořádá naše knihovna. Ed McBain patří už dlouhé roky mezi moje velké oblíbence, a proto mě nesmírně potěšilo, že se mi podařilo hned několik jeho knížek na bazárku ukořistit.

Ovšem až doma jsem zjistila, že Tři slepé myšky jsem už před lety četla. Ale podle databáze knih to bylo v létě roku 2017, což už je tedy nějaká doba. Po přečtení anotace a po pár přelouskaných stránkách mi bylo jasné, že druhé přečtení vůbec neuškodí - už jsem si opravdu zápletku vůbec nepamatovala.

Jedná se o klasickou detektivku, v USA byla poprvé vydána v roce 1990, a toho českého se dočkala v roce 2001. Série s advokátem Hopem má celkem třináct dílů, bohužel se mi nepodařilo přečíst si jednotlivé díly po sobě, a také se mi nepodařilo sehnat je všechny, nejméně dva mi chybí. Ale i přesto se za mě jedná o nejlepší zástupce z žánru krimi. Detektivky od McBaina zkrátka nikdy nezklamou.

Předně musím říct, že se jedná o konverzační detektivku. Je tu hodně výslechů, používají se klasické pátrací metody - žádné počítače, pokud chce advokát informace k případu, musí listovat štosy papírů v archivu, místo přátelství na Facebooku se prostě a jednoduše telefonuje přes pevnou linku...

Nechybí velice dobře popsané prostředí příběhu, celé to sálá atmosférou začátku devadesátých let, k tomu slunná Florida, horké dny střídající déšť, a k tomu vrah, který je až nebezpečně vychytralý. Fajn bylo i to, že nezůstalo u jediné vraždy, ale zároveň nebyl děj zbytečně natahovaný.

Všechny postavy, včetně Matthewa, jsou vylíčeny uvěřitelně, nechybí jim lidský rozměr, a hlavně jsou to sympaťáci. Jsem nakonec ráda, že jsem si zápletku vůbec nepamatovala, protože jsem celou dobu tápala v tom, kdo je pachatel. Bavilo mě vyšetřování, autentické rozhovory z policejní vyšetřovny, a úplně na mě dýchla ta atmosféra devadesátých let

Celé je to hrozně čtivé, knížka se mi opět přesně trefila do vkusu, a závěr byl opět nečekaný, a líbil se mi. Nemám co vytknout, když sáhnu po kterékoliv detektivce od McBaina, nikdy nejsem zklamaná. Hodně proslulá je i série z 84. revíru, kde v knihách hraje prim další sympaťák, detektiv Steve Carella. 

Hodnotím tentokrát opravdu vysoko, i po letech jsem s knihou spokojená, a pokud si chcete přečíst klasickou detektivku ze starých dobrých časů, rozhodně doporučuji!

A co Vy? Čtete rádi klasické detektivky? Dáváte přednost těm staršího data vydání? Znáte tuto knižní sérii? Četli jste nějaký detektivní román od Eda McBaina? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Z této série jsem nečetla nic, ale mám přečtených dost knížek ze série 87. revír.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám radši nový detektivky . Dřív jedině zahraniční , ale teď začínám přicházet na chuť i těm našim .

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám rád detektivky staré, obzvlášť americkou tvrdou školu (Hard-boiled fiction) např. detektivky od Chandlera (detektiv Phil Marlowe) nebo od Petra Cheyneyho (série s Lemmy Cautionem).
    A kdysi jsem hltal případy Perryho Masona.

    OdpovědětVymazat
  4. Detektivky mám ráda, hlavně ty bez 80% střelby :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula