Knižní recenze 344 Největší záhady kriminalistiky

 Autor: Jaroslav V. Mareš

Žánr: Publicistický, Sociologický, Záhady

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Kniha investigativního reportéra a novináře, který v posledních letech proslul hlavně svým kanálem na YouTube badatele.net, přináší zcela nový pohled na patnáct nevyjasněných zločinů bývalého Československa, ale i novodobého státu. Některé případy byly odloženy s tím, že je pachatel neznámý, nebo tehdejší vyšetřovatelé StB přišli s vysvětlením, které racionálně uvažující člověk prostě nemůže přijmout.

Jaroslav V. Mareš šel při shánění materiálů pro tuto knihu opravdu až hluboko pod povrch. Nesčetněkrát navštívil archivy, kde někdy narazil na ochotného pracovníka, jindy měl zase smůlu třebas jen proto, že materiály ještě nejsou zpřístupněny. Hodiny a hodiny se probíral šuplíky, krabicemi se starými papíry, aby ve výsledku narazil na dvě zajímavé listiny, jindy zase odešel s prázdnou, protože ke starému případu se nedochovalo vůbec nic - většinou složky prošly skartací. 

Prvního června roku 1980 došlo na kraji Plzně, na silnici směrem na Rozvadov, k masakru, který by se dal porovnat s šíleným řáděním střelce z Uherského Brodu. K tomuto případu se ovšem nedochovaly žádné písemné záznamy, jen pár fotografií. Kdysi tu stával motorest U Kadrnožky, pojmenovaný podle bývalé hájovny. Když kolem osmé ráno toho dne jede vedoucí do práce, a dveře jsou zamčené zevnitř, na bouchání nikdo neotvírá, je jasné, že něco není v pořádku. Jeho tušení potvrdí pohled na kus čehosi bílého, co připomíná nehybnou ruku, když se podívá zaprášeným okénkem dovnitř.

Vedoucí jede na policii, která okamžitě jede na místo a v motorestu objeví čtyři mrtvé - uklízečku, kuchařku, číšníka a servírku. Navíc se ukáže, že pachatel zcizil auto jedné ze zaměstnankyň. Pachatel je navíc okamžitě jasný. V nedaleké vojenské posádce Tachov uprchl v noci z hlídkového stanoviště Lubomír Bugár. Do té doby vzorný voják ukradl v muničním skladu samopal a vydal se zabíjet. 

Nakonec si po několikahodinovém zběsilém úprku v autě prostřelil hlavu - těsně předtím, než jej dostihla jedna z policejních hlídek. Pachatel je tedy jasný, nicméně motiv zůstal neznámý. Mohl být snad klíč v Lubomírově dětství? Matka jej totiž do deseti let vychovávala sama, a jak potvrdila na policii, když se syn napil alkoholu, byl značně agresivní až mstivé povahy. 

Ale z dalšího čtení je patrné, že Kadrnožka jako by neštěstí přitahovala. Po revoluci motorest záhadně vyhořel - byl prý dobře pojištěný, nicméně na nic podezřelého se nepřišlo. Nesouvisí to snad s tím, že majitel měl spoustu známých? 

Nicméně, toto místo má neblahou pověst i z jiného důvodu. Stalo se totiž útočištěm sebevrahů, u silnice stojí několik pomníčků. V březnu roku 2010 tu do stromu v plné rychlosti narazil mladík, v březnu 2015 zase do vedlejšího stromu pětadvacetiletý kluk, který předtím napsal na sociální sítě, že svět půjde dál i bez něj. Ponuré místo jako by kumulovalo negativní energii...

Hřensko je malá, malebná obec, která je díky tomu, že se v ní nachází vstup do Národního parku České Švýcarsko, po většinu roku pod náporem turistů. Šestadvacátého června roku 1987 odjíždějí tři mladí lidé, Petr Havel, Pavel Plšek a Lenka Vítová, kamarádi ze školy, na trampskou výpravu, vrátit se mají čtvrtého července, kdy se jejich rodiče vrací z dovolené. 

Devětadvacátého června viděl kamarády jako poslední naživu hlídač u Pravčické brány, kde přelezli bránu, aniž by si koupil vstupenky. Než se k nim hlídač dostane, kamarádi uprchnou směrem ke státní hranici. Je potřeba si uvědomit, že v této době bylo místo velmi hlídáno, díky "ochraně" státních hranic se to tu jen hemžilo pohraničníky, údajně tudy měla vést i pašerácká stezka. 

Další osud této trojice zůstává nejasný. Respektive - někdo měl očividně velký zájem na tom, aby se vše ututlalo jako nehoda. Ovšem, dost bizarní nehoda.

Když se rodiče vrátí z dovolené a zjistí, že děti nejsou doma, okamžitě jdou společně na Veřejnou bezpečnost. Ovšem federální kriminální ústředna vyhlašuje po trojici celostátní pátrání až o měsíc později, pátého srpna. Na to, že se jedná o tři mladé lidi, trochu pozdě, ne? Navíc když byli dohodnuti s rodiči, že se vrátí všichni ve stejný čas. 

Až šestadvacátého září dojde k hrůznému nálezu. Na Mezní Louce, která přiléhá k Hřensku, najde při sběru hub Roman Cimler dvě lidské lebky. Při širším ohledání místa činu byly nalezeny další kosterní obratle. Šestého října se za pomocí horolezců podaří objevit kosterní pozůstatky tří mladých lidí. Následné testy prokáží, že jde o tři kamarády.

Petr Havel a Pavel Plšek leží vedle sebe na skalním ostrohu pod turistickou stezkou. Petr Havel je navíc spoután provazem, speciálním uzlem, kterému se říká francouzská vrcholová smyčka. Lenku Vítovou nacházejí kriminalisté o pár metrů dál, vysoko ve skalní průrvě. Ostatky nedělají na policisty dojem toho, že by se stala obětí trestného činu. Jedinou anomálií je asi centimetrový otvor na jedné z lebek. 

Kriminalisté pracují hned s několika verzemi. Mohlo jít o hádku, při které jeden z kamarádů dva další usmrtil, a sám spáchal sebevraždu. Nebo se taky mohli otrávit houbami, spadli ze skály... Ale to, že za jejich smrtí mohl stát někdo úplně cizí, to dobové materiály jaksi nezmiňují.

A výsledné pátrání? Trojici prý zabil kulový blesk. Ten navíc jednoho z nich spoutal, zakryl jejich batohy větvemi, a tělo Lenky ještě stihl částečně pohřbít... O tři roky později byly navíc na místě nalezeny brýle Pavla Plška. To je opravdu zajímavá náhoda, že? Navíc ono to vypadá, že ostatky byly na místo doneseny mnohem později. Tři měsíce kolem chodili lidé, a nikdo si ničeho nevšiml? 

Je evidentní, že v tom musel mít prsty někdo zvenčí. Co ten hlídač u Pravčické brány? Nemohl je on nahlásit přes vysílačku pohraničníkům, a to je z obavy, že se jedná o přeběhlíky, prostě zavraždili? Pohraniční hlídky totiž těsně po zmizení trojice dostali naplánovanou změnu trasy, takže je evidentní, že někdo moc dobře ví nebo věděl, co se trojici stalo. 

I když došlo v roce 2002 k obnovení případu, ten byl odložen s tím, že se nepodařilo zjistit, že došlo k násilnému trestnému činu. Opravdu hodně divné...

Staré nevyřešené případy, které ale dodnes nedají nejen reportérům spát. Je přeci dost děsivá už jen ta představa, že venku chodí někdo, kdo má na svědomí tři mladé lidské životy, a zůstal nepotrestaný...

Hodnocení: Tento knižní poklad jsem si vypůjčila při své poslední návštěvě knihobudky. Tohle je čtení přesně pro mě, řekla jsem si hned, jak jsem knížku zběžně prolistovala. Po krátkém úvodu následují tematicky řazené kapitoly. Zpočátku mi přišel autorův styl psaní tak trochu chaotický, místy jsem měla problém se orientovat v časové posloupnosti jednotlivých případů. 

Ale to zase vyvažuje to, že jde jako správný novinář při svém pátrání do hloubky. Nechybí ani fotografie z archivů, které perfektně doplňují průběh celého pátrání. Většinou, když čtu podobný typ knih, tak se autor omezuje na strohá fakta, případně přidává i nějaké svoje domněnky. Ale tady jde právě vidět, že Jaroslav Mareš se o každý jednotlivý případ zaobíral až do hloubky.

Některé případy jsou notoricky známé - například zmizení tří studentů v Hřensku, nebo tajemný Karel Novák, muž, který v roce 1955 pořádně zamotal hlavy tehdejšímu režimu. Ale líbilo se mi i to, že autor hledal mezi různými případy souvislost. A spousta těchto nevyřešených případů má v sobě pořád velký kus tajemna. 

Jak už jsem zmínila výše, občas jsem měla tak trochu problém se v případech zorientovat. Ale ono to bylo popisováno tak, jak autor začínal pátrat, co jej vlastně inspirovalo k tomu, aby otevřel starou kauzu a metody, které v průběhu pátrání používal. Ale některé skoky v čase byly opravdu těžko přehledné. Připadalo mi nesmírně zajímavé i to, že k některým případům nejsou ještě dodnes veřejně dostupné spisy. Nechybí ani výpovědi pamětníků, pokud se s nimi autor spojil, a navrch tu je i spousta fotografií, které dotvářejí autentičnost případů.

Velmi mě zaujaly i zločiny, které nejsou v mediálním prostoru vůbec známé, ale přesto by si větší pozornost dozajista zasloužily. Například je v knize i velmi zajímavý případ níže, týkající se rodiny Hudců: 

Jedná se o opravdu napínavé čtení, dohledávala jsem si i další informace k jednotlivým případům, protože mě to fakt bavilo. No a musím přiznat, že jsem se u čtení i tak trochu bála - nebylo zrovna ideální si o některých děsivých případech číst, když jsem byla sama doma, a ještě pozdě v noci!

Pokud máte rádi české kriminální záhady, rozhodně doporučuji. Snad každý případ v této knize je zajímavý, a pokud máte zájem, mrkněte rozhodně i na YouTube kanál badatele.net. Toto je práce, která má smysl, protože na staré zločiny se nesmí zapomínat!

A co Vy? Sledujete rádi záhadné krimi případy na YouTube? Znáte některý z uvedených případů, které se objevily v knize? Máte rádi podobně laděné knížky, kde se autor snaží dopátrat pravdy, byť se jedná o staré případy? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥