Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 343 Nákaza

 Autor: Daniel Kalla

Žánr: Román z lékařského prostředí, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Duben toho roku byl v Janově nezvykle teplý, jaro se ohlásilo opravdu brzy. I proto došlo k rychlému postupu prací při bourání starého kláštera. Co ovšem stavební architektce Vittorii notně komplikuje každý pracovní den je neodbytný starý mnich, který se nehodlá smířit s tím, že památka z osmnáctého století je pomalu srovnávána se zemí. 

A krom toho ještě Vittorii na náladě nepřidává to nepříjemné nachlazení. Jenže když se začne zničehonic dusit a kašlat krev, je evidentní, že to jen tak obyčejná rýma nebude. V práci se rozhodne skončit dřív s tím, že si doma pořádně odpočine, jenže už večer skončí v nemocnici na dýchacím přístroji. Doktoři mají nejprve podezření na tuberkulózu, jenže testy toto podezření vyvrátí. 

Zduřenina v podpaží rychle ukáže, o jakou nemoc se jedná, ač je to neuvěřitelné. V jednadvacátém století se v Itálii vyskytl po letech první případ dýmějového moru! Na místo je povolána expertka z NATO na infekční nemoci, Alana Vaughnová aby těžce nemocnou pacientku vyšetřila. Podezření na mor se ukáže jako správné. 

Pro Alanu není návrat do Itálie po letech vůbec jednoduchý. Ve světě si už díky svému povolání prožila leccos, naposledy skončila v Sýrii s těžkou zlomeninou nohy po bombardování polní nemocnice, ale tady si připadá bezradná. A to i kvůli tomu, že se znovu setkala s lékařem a bývalým milencem Nicem, mezi oběma totiž zůstala spousta nevyřčeného. 

Jedná se o bioterorismus, nebo o něco úplně jiného? Když Alanu pátrání zavede do trosek středověkého kláštera, je očividné, že v celém případu něco zásadně nehraje. Opravdu vypuklo ohnisko nákazy tady? Nakažených totiž začíná v celém Janově přibývat rekordní rychlostí, a navíc není jasné, jak je možné, že další nákaza propukla na druhém konci města! 

A když dojde k rychlé mutaci nemoci, která začne být rezistentní vůči antibiotikům, je zaděláno na velký průšvih, protože v sázce začnou být miliony životů. Alaně je jasné, že bude muset využít všechny možné prostředky, jak zabránit nejhoršímu, i když přitom bude muset obejít své nadřízené. Tato nákaza je totiž něco, s čím se moderní civilizace ještě nesetkala...



Hodnocení: Nákazu už mám doma poměrně dlouho. Do naší obecní knihovny totiž občas přijdou krabice s knížkami, z nichž ne úplně všechny paní knihovnice zařadí mezi výpůjčky, a protože mě zná už roky, tak mi vždycky dovolí se v krabicích prohrabat a vzít si domů to, co se mi líbí. 

Kniha byla napsána v roce 2019, což se téměř souběžně prolíná s vypuknutím pandemie covid-19. Takže v té době jsem jaksi na podobné čtení neměla náladu, ale teď jsem si řekla, že by mohlo být zajímavé zjistit, na kolik byl autor "vizionář." Začátek byl poměrně svižný, ten nápad s obnovením epidemie moru mi přišel poměrně originální.

Ale už po pár stránkách nadšení opadlo. Příběh byl napsán příliš těžkopádně, hlavní, koneckonců ani vedlejší postavy nebyly moc výrazné. Trošku nápaditější byly záznamy z historického deníku, který nás přenesl do roku 1348, které vedl místní kněz. Hezky se tak prolínala přítomnost a minulost. 

Jak už jsem zmínila, problém jsem měla s postavami. Místy se chovaly nelogicky, dialogy nedávaly moc smysl, a Alana mi svým chováním a životními zkušenostmi připadala tak trochu jako vystřižená z béčkového sci-fi románu. Zpočátku se mi četlo dobře, pak už to bylo horší, moc se mi už do čtení nechtělo. Přidalo se větší množství postav, hlavně se mi pletly jména všech kněží a úředníků, toho tu bylo zbytečně moc.

Zápletka nebyla ale vymyšlena špatně. Zvraty byly překvapivé, místy nechyběla pořádná porce napětí, ale chtělo si to více pohrát s postavami, snad ještě popsat podrobněji šíření nemoci, případně ji i trochu roznést dál, aby to bylo napínavější. Četlo se mi dobře, vyloženě jsem se nenudila, ale čekala jsem něco víc.

Snad to mohla být i chyba na straně překladu, nevím. Závěr byl takový, jaký se dal očekávat, ale osudy některých postav byly na můj vkus utnuté moc brzy. A hlavně bylo zajímavé porovnávat s pandemií, která vypukla v roce 2019. Jenže zase - protiepidemická opatření tu byla zmíněna jen okrajově, takže to působilo dost odfláknutě. 

Na to, že je autor lékař, si mohl s některými detaily pohrát více, ale v lecčem se zase až celkem mrazivě trefil s tím, co následovalo. Nákaza je hodně zvláštní kniha, která mohla mít velké ambice, ale nakonec se to zvrtlo do nezajímavého průměru. Škoda, snad budu mít při výběru dalšího titulu větší štěstí na kvalitnější čtivo! 

A co Vy? Přečtete si někdy rádi thriller z lékařského prostředí? Četli jste nějaký román, kde probíhala pandemie, nebo dáváte přednost veselejší četbě? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Námět zní zajímavě. Já poměrně nedávno četla knihu P. Maye Karanténa, která popisuje epidemii ptačí chřipky. Zajímavé bylo, že dost odpovídala popisu covidové situace, přitom byla napsaná, ještě před covidovou epidemií.

    OdpovědětVymazat
  2. Tyhle knihy z lékařského prostředí čtu ráda, někdy je to fakt až děsivé🤢

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula