Inspirací k napsaní tohoto článku se stala jedna moje známá, kterou jsem včera potkala na autobusové zastávce. Dlouho jsme se neviděly, vždycky se potkáváme pravidelně o víkendu, kdy já jedu do města na nákupy a ona domů od rodičů.
Známá je hrozně upovídaná, což mi nevadí. Pozdravily jsme se, já se zmínila, že už dlouho nejela autobusem, a na to mi odpověděla, že dostala akutní zánět tlustého střeva a skončila pár dní v nemocnici na kapačkách a na dietě. Prý to přišlo zničehonic. Ráno ji trochu bolelo břicho. Po kávě a cigaretě očekávala cestu na toaletu - tak jako každé ráno.
Jenže nic. Prostě se nemohla vyprázdnit. (Ano, známá opravdu zabíhala až do těch nejmenších detailů, až mi to chvílemi bylo trochu nepříjemné...) Od rána nic nejedla, na jídlo neměla ani pomyšlení, a těsně před obědem dostala tak silné křeče, že se to nedalo vydržet, a taxíkem jela do nemocnice. Podivovala jsem se ještě, proč si nezavolala záchranku - prý netušila, že je to tak zlé.
V nemocnici jí diagnostikovali zánět tlustého střeva, dostala kapačky a dietu. Naštěstí to nebylo tak zlé, že by musela na operaci. Ale ty kapačky a přísná dieta, prý také nic příjemného. Ještě jí ale v nemocnici řekli, že přišla právě včas, protože neléčený zánět tlustého střeva může skončit fatálně. Při střevní neprůchodnosti totiž stolice tlačí na stěnu střeva, což může vést k jeho protržení, a obsah se dostane do dutiny břišní, což vede k zánětu pobřišnice a celkové sepsi... Vždycky když slyším taková vyprávění, nedělá mi to moc dobře, a nutí mě to zamýšlet se nad svým životním stylem.
A do toho jsem ráno četla na
Novinkách článek s nadpisem:
"Doživotní střevní záněty sužují stále více dětí." Toto je opravdu celkem alarmující zpráva. Děti, a problémy se střevy? Okamžitě mě napadlo, že za tím stojí nezdravé stravování, mnohdy "volná" ruka od rodičů, kdy dají dítěti peníze na svačinu, a už se nestarají, co si vlastně skutečně do školy koupilo.
Je to ale opravdu tak jednostranné? Příčinou může být vedle nezdravého životního stylu i genetika či stres.
U dětí je na vzestupu hlavně onemocnění Crohnovou chorobou. Crohnovu chorobu bývá někdy těžké diagnostikovat, na vině je i to, že nemocní přijdou k lékaři až po vleklých zažívacích potížích. Mezi příznaky patří hubnutí, průjem, zvýšená teplota, snížená chuť k jídlu, únava, ale například i afty. Crohnova nemoc se léčí antibiotiky, případně dietou, ale někdy není jednoduché s nemocí zatočit.
Podle lékařů se u dětí onemocnění střev projevuje s horším průběhem než u dospělého, a vyžadují komplexnější a intenzivnější léčbu. Jak Crohnova choroba, tak zánět tlustého střeva souvisí se špatnou imunitou. Jestli jsem to správně pochopila, tak choroba nikdy už zcela nezmizí, ale může být období, kdy je zcela v útlumu, a pak náhle zase udeří...
Ale díky dostupné léčbě mají nemocní zcela plnohodnotný život, jen musí brát třeba častěji léky a dodržovat případně nějakou dietu.
Je tedy na vině nezdravé jídlo a chemikálie v něm? Ještě teď na chvíli odbočím do medicínské sféry. Pořádnou paseku ve zdravé střevní mikroflóře dovedou způsobit i antibiotika. Sama jsem to zažila, asi před pěti lety, kdy jsem na silný zánět močového měchýře brala troje antibiotika po sobě. Doktorka mě tehdy neupozornila, že si mám koupit i probiotika.
Nevím, jestli jsem měla taky zánět střev nebo něco "mírnějšího," protože takový silný průjem jsem nikdy předtím v životě neměla. Dva týdny v kuse jsem nemohla nic sníst, stačila trocha vody a už jsem letěla na toaletu. Břicho mě ale tehdy nijak nebolelo, ale nemohla jsem absolutně nic sníst. Nepomáhalo živočišné uhlí, probiotika, Endiaron. To bylo něco opravdu hrozného.
Zhubla jsem snad pět kilo. Stoprocentně to bylo těmi antibiotiky, která mi totálně pročistila střevní mikroflóru. Od té doby už vždycky k antibiotikům beru i probiotika, a problémy v takovém rozsahu jsem už nikdy neměla.
To, co jíme, ovlivňuje naše střeva víc, než si uvědomujeme, a než jsme často ochotni připustit. Co tedy naše trávicí soustava miluje? Jogurty, kefíry, zelí, čočku, celozrnné obiloviny, jablka, a třeba také papáju.
A největší zátěží a strašákem, který ničí zdravá střeva, jsou "vysoce průmyslově zpracované potraviny." Zní to až strašidelně, co? Sem spadá v podstatě všechno nezdravé - sušenky, sériově vyráběné buchty, snídaňové cereálie, sušenky, instantní a hotová jídla (čínské polévky, například), masové koule a rybí nugety.
Cokoliv příliš sladkého, slaného, smaženého, či s velkým množstvím chemických přísad je prostě problém. Největší pohromou jsou jídla z rychlého občerstvení, a taky... Hranolky. Našla jsem rozhovor s jednou pediatričkou, podle které je alarmující i to, že už třeba tříleté děti se v řetězcích rychlého občerstvení ve vysokých židličkách s chutí cpou hranolky.
Hranolky jsou pro děti přitažlivé kvůli příjemné, žádoucí chuti. K tomu si připočtěte kečup nebo tatarku, k tomu jiné, žádoucí prostředí v McDonaldu, kde jsou kolem hračky, veselé plakáty, dětský koutek a k tomu ještě nakonec dítě dostane zmrzlinu nebo mléčný koktejl, který je taky šíleně kalorický a přeslazený, co víc si může malé dítě přát?
Aspoň do tří let věku by dítě mělo mít zdravější, spíše neslanou stravu. Samozřejmě občas dítěti hranolky dát můžeme, ale všeho s mírou. Já si třeba pamatuji, že jsme doma hranolky nikdy nedělali. Brambory, bramborovou kaši, to ano. Ale hranolky se u nás nikdy nejedly. Ve škole samozřejmě hranolky občas byly jako příloha, ale já jsem je nikdy moc nemusela. Ani jsem nikdy nejedla v rychlém občerstvení, když jsme šli na oběd, tak do normální restaurace, a myslím, že jsem o nic nepřišla...
Ani teď, v dospělosti, je nijak nemusím. To si raději v troubě opeču brambory na plátky. Když už si tedy ty hranolky někdy dám, tak s velkým množstvím tatarky a co je zvláštní, strašně moc si je osolím. Slané moc nemusím, ale do hranolek si vždycky nasypu tolik soli, až se divím, jak to můžu jíst, ale ono mi to fakt chutná...
Samozřejmě pokud si doma uděláme domácí hranolky s minimem oleje, třeba s bylinkami a nějakým zajímavým kořením, je to podle výživové poradkyně nejlepší alternativa a není na tom nic špatného. A pro děti, které nechtějí jíst zeleninu, můžou být zajímavým doplňkem zeleninové hranolky. Tady zafunguje psychologický efekt - dítě vidí tvar hranolky, tak už mu nevadí, že jí vlastně okurku nebo nenáviděnou mrkev.
I hranolky dovedou způsobit závislost, jako každé nezdravé, ale přece tak dobré jídlo. Zato jsem nikdy neslyšela, že by měl někdo třeba závislost na konzumaci mrkve. Čímpak to asi bude...?
Opravdu, ne nadarmo se neříká, že jsme to, co jíme. Zdravá střeva ovlivňují i naše psychické zdraví. Lidé, kteří mají narušený střevní mikrobiom bývají mnohem více podráždění a náchylnější k depresím. Ve střevech vzniká i většina hormonů štěstí - endorfinů, které jsou spouštěčem dobré nálady.
No, opravdu, všechno souvisí se vším. Tak já si teď místo čokolády půjdu raději dát jogurtový nápoj s banány a jahodami, pro klidné svědomí a šťastná střeva... Snažím se stravovat pokud možno zdravě, ale mým hříchem není tučné a slané, nýbrž právě to sladké a často plné náhražek a bohužel pořád i palmového oleje... Ach jo!
A co Vy? Měli jste někdy nějakou větší zdravotní komplikaci se zažíváním? Potýkali jste se zánětem střev? Stravujete se někdy v řetězcích rychlého občerstvení? Myslíte, že děti v posledních letech jedí více nezdravých jídel, a proto je tak prudký nárůst zdravotních komplikací se střevy? Nebo je za tím opravdu jen stres?
Máte rádi hranolky, nebo si dáte k obědu raději klasické vařené brambory? Napište mi do komentářů!
Přikládám ještě odkaz na článek na Novinkách, diskuze pod ním je také dost zajímavá a některé názory stojí za to!
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-dozivotni-strevni-zanety-suzuji-stale-vice-deti-40443876
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Dobře napsané. Jen s tou neprůchodností střev. Syn měl bolesti, zácpu a u lékaře se dověděl, že zácpou se rozumí až pokud nejde na velkou tři dny. Jak tedy poznat, že bolesti a křeče jsou tak akutní. Tvou kamarádku to vlastně postihlo téměř bez varování. Při velmi silném průjmu dochází k odplavení i dobrých bakterií a sterilní střeva jsou špatně. Při antibiotikách vždy probiotika a myslím, že je dobré si občas probiotika dopřát i bez toho, že bychom měli předtím antibiotika. Nemusí jít hned o lékárenský produkt, ale mléčné výrobky s živými bakteriemi jako jogurty, kefír a pod. Osobně si myslím, že velmi důležitý je pohyb. Čím dál více děti vysedává hned po školní výuce ještě doma u úkolů, učení a pak u počítačových her. Asi všeho by mělo být s mírou.
OdpovědětVymazatI když žiju ve městě , kde je rychlý občerstvení doslova na každým kroku , tak ho nevyužívám . Maximálně tak 2 x ročně a ani mě to jídlo z něj moc nechutná . Tenle typ stravování mi rozhodně neschází . Hranolky udělaný doma si občas doma dopřeju , ale taky to nepřeháním . Z brambor doslova miluju bramborovou kaši a s ní dokážu sníst i jídla, který bych jinak nepozřela .
OdpovědětVymazatOna ta probiotika jsou určitě prospěšná, ale ani s nimi se to nemá přehánět. Většinou obsahují jen určité kultury a ty nemusí být úplně kamarádi s našimi původními.
OdpovědětVymazatTj. i po antibioticích přiměřeně, spíš podpořit ty vlastní "potvůrky" kysanými výrobky - kefír, pikles aj.
Nedávno jsem natrefila na zmínku o výzkumu, kde po antibiotikách testovali:
- probiotika na míru dle mikrobiomu daného člověka (zatím velice nákladné a celkově málo dostupné)
- běžně prodávaná probiotika
- a bez probiotik s vhodnou stravou.
Nejlépe dopadla skupina s probiotiky na míru, nicméně na druhém místě se umístila skupina bez probiotik, byť ta obnova mikrobiomu trvala déle.
Ono jde o to, že všeho s mírou a i propagované doplňky nemusí být vždy ta nejlepší cesta, je to zejména byznys... :-/
nominek
Nejlepší jsou brambory na loupačku. A mléko.
OdpovědětVymazatVe škole (na základce a na střední - měli jsme stejnou jídelnu), nám nikdy nedělali hranolky, smažák a další nezdravá jídla. Teď na vysoké si mohu objednat minutku, kde taková jídla jsou, ale nedělám to. Radši jím klasická jídla. Občas si dám smažák, ten mám moc ráda, ale jen jednou za čas, za odměnu, např. po zkouškách.
OdpovědětVymazat