Přeskočit na hlavní obsah

Světový den dárců krve

 Krev je bezesporu ta nejdůležitější tekutina pro život. Krev je život - a život je velký dar. A co je nejdůležitější - lidská krev je jedna z mála věcí, která se nedá uměle vyrobit. Přes veškerý vědecký pokrok to prostě zatím neumíme. 

Čtrnáctého června si každoročně připomínáme Světový den dárců krve. Mně se do podvědomí dostal tento den na střední škole, kdy jsme měli v rámci výuky přednášku právě o darování krve a o tom, jak moc je důležité darovat tuto vzácnou tekutinu. 

Z krve, kterou darujeme (nejčastěji na oddělení hematologie), se zpracovává na transfuzní přípravky. Z každého odběru plné krve (jde o odběr cca. 450 ml z žíly dárce, tento odběr trvá pouhých pět minut), se připraví tři transfuzní přípravky - koncentrát erytrocytů (červené krvinky), koncentrát trombocytů (krevní destičky), a plazmu.




Tyto transfuzní přípravky mají v lékařství velmi důležitou funkci. Jsou potřebné například:

• Při mnoha operacích (ortopedické, cévní, transplantace)

• Při léčbě otrav

• Při léčbě poruch krevní srážlivosti (např. hemofilie)

• Při léčbě poruch obranyschopnosti organismu

• Po těžkých úrazech (autonehody, pády z výšky aj.) 

• Při léčbě popálenin, a při dlouhodobé léčbě některých nemocí

Tohle je jen zlomek událostí, kdy můžeme akutně potřebovat krev. Velkým specifikem je i pupečníková krev - jedná se o novorozeneckou krev, která zůstala po porodu v placentě pupečníku. A v této krvi zůstávají miliony kmenových buněk, které jsou schopné se rychle množit.

Pupečníková krev se dá využít i mezi sourozenci - například při léčbě leukémie a různé vrozené metabolické vady. A své místo má i v regenerativní medicíně jako zdroj kmenových buněk. Stále ale probíhají vědecké výzkumy, které se zabývají pupečníkovou krví. To je opravdu úžasné, že se dá i krev malého miminka takto využít!

Darovat krev může každý z nás, ale ta nejdůležitější podmínka je, že musíme být zdraví! Já bohužel krev také darovat nemůžu, a to z důvodu, že dosud nesplňuji váhové požadavky - minimální váha je 52 kilo, já vážím kolem pětačtyřiceti, takže bohužel...


Vhodný dárce pro darování krve musí splňovat tyto podmínky:

• Netrpí vážnější alergií

• Netrpí chronickým onemocněním ledvin

• Neprodělal TBC, zhoubné nádorové onemocnění, malárii ani jinou tropickou nemoc

• Není alkoholik

• Neléčí se pro krevní onemocnění (chudokrevnost, poruchy srážlivosti...)

• Není v úzkém kontaktu (člen společné domácnosti nebo sexuální partner) s HIV pozitivní osobou

• Nepatří do tzv. rizikových skupin (nitrožilní narkomani, homosexuální pohlavní styk, promiskuitní způsob života)

Je samozřejmě důležité, aby krev, kterou dotyčný daruje, byla v pořádku - nikdo nechce dostat krev od narkomana, který má žloutenku, že... 

Odložit darování je nutné například z důvodu očkování (jeden měsíc), nesmíme darovat ani nejméně půl roku od tetování, a ženy také nemohou darovat krev v období menstruace, a také v těhotenství. A samozřejmě během odběru nesmíme být nemocní.

Důležitá pravidla se týkají i samotného odběru! Dva až tři dny před odběrem krve je důležité dodržovat pitný režim - den před odběrem se dokonce doporučuje vypít až tři litry tekutin - nejlépe čisté vody - žádný alkohol! Ráno před odběrem je vhodné se nasnídat - bílé pečivo, med, čaj, marmeládu či ovoce.

Není vhodné jíst tučné a mléčné výrobky. Tukové částice krev totiž "infikují," a není pro dárce vhodná.  A minimálně tři hodiny před odběrem se nemá kouřit. Chápu, že pro silné kuřáky mohou být tři hodiny asi pořádná věčnost!


Já sama jsem krev nikdy nedarovala, protože zatím nemůžu. Ale mám ve svém okolí dost známých, kteří chodí darovat - bývalý kolega z práce chodil vždy co dva týdny darovat krevní plazmu, což ale dělal hlavně i proto, že středisko, kde prováděli odběr, poskytovalo za dárcovství finanční kompenzaci. Zase na jednu stranu, proč ne. Když jsou peníze pro některé tou správnou motivací?

V České republice podle statistik aktuálně chybí na 100 000 dárců krve. Podle dat Českého červeného kříže musí kvůli vysokému věku či zhoršujícímu se zdravotnímu stavu skončit ročně s dárcovstvím až 30 000 lidí. 

A bohužel ubývá mladých dárců. Ve hře jsou ale i jiné faktory - méně dárců přichází v období dovolených a školních prázdnin - logicky, máme v tu dobu asi trochu jiné starosti... Pokud mají nemocnice akutní nedostatek krevních zásob, mohou formou SMS vyzvat dárce, aby se dostavili k odběru. Jenže už je na každém jedinci, zda se dostaví, nebo ne...

Světový den dárců krve má opravdu v kalendáři své významné místo. Krev je opravdu ta nejvýznamnější tekutina pro život. Pokud můžete darovat krev či krevní plazmu, prosím, běžte...

A co Vy? Věděli jste, že čtrnáctý červen je Světovým dnem dárců krve? Chodíte Vy nebo někdo ve Vašem okolí darovat krev či plazmu? Nebo se chystáte někdy v budoucnu? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, jsem fascinován, jak skvěle píšeš, ale to víš. Je super, že sis o tom evidentně udělala research. Tolik informací odborného charakteru je boží. Jsem rád, že jsem se něco nového dozvěděl. Super článek. Dobře se mi to četlo.

    O Světovém dni dárců krve jsem možná věděl, ale nejsem si jistý. Já nechodím. Jednou se mi po pohledu na krev udělalo zle, tak nechodíš ač bych rád bych pomohl. Jeden spolužák chodí aby měli na dárky k Vánocům a narozeninám nebo jsem to tak pochopil.

    OdpovědětVymazat
  2. Krev jsem dával, když jsem byl na VŠ.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavý článek, že je dnes den dárců krve jsem vůbec netušila. A to tam pracuju:D i teď jsem u nás v hematologické laboratoři. Moc děkuju všem, kteří se rozhodli darovat krev! Člověk by ani neřekl, kolik pacientů ji potřebuje.

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  4. Kdysi jsem chtěla darovat krev, ale řekli mi, že po prodělané infekční žloutence to nejde... Znám ve svém okolí takové borce, kteří mají Janského plakety stříbrnou či dokonce zlatou. Ti si zaslouží obrovský obdiv...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula