Slzy - zálivka pro duši?

 Jako malé dítě jsem byla hodně přecitlivělá, a rozplakat mě dovedlo cokoliv. Hlavně stresující pro mě bylo, když jsem byla bez rodičů. Návštěvy u babičky jsem zpočátku probrečela, protože jsem chtěla maminku. První den ve školce, to byl hotový vodopád slz - pamatuji si, jak jsem seděla učitelce na klíně a brečela. 

Dokonce i první fotografování ve školce jsem probrečela...

Babička mě vždycky po záchvatu pláče posílala do koupelny, abych si studenou vodou opláchla obličej - to abych nebyla tak rudá. Teď v dospělosti se také slzám často nevyhnu. Samozřejmě tu jsou slzy smutku, které bohužel k životu tak nějak patří. Ale musím říci, že častěji mě rozpláče něco radostí. Jsem z něčeho dojatá, tak slzím. 

Jsem hodně emocionální člověk, takže mě někdy rozpláčou fakt úplné prkotiny, až bych si nejradši nafackovala. Smutný film s dojemným koncem, jednou jedinkrát mě rozbrečela i knížka. Nevím proč, ale často mám tendence se za slzy stydět, a není mi příjemné brečet ani před partnerem. Oba jsme zrozenci ve znamení Panny, takže jsme víceméně stejně citliví. Přítel přede mnou klidně brečí, ale já se raději jdu se svým pláčem schovat do ložnice. Zvláštní, že? 

Pro mě osobně je lepší dát emoce najevo pláčem. Nechci to v sobě potlačovat a dusit. Chce se mi brečet? Fajn, tak proč ne? Pláč totiž hraje významnou roli v očistě duše člověka, a má také význam pro celkové zdraví.

Americký psychiatr Karl Menninger v roce 1963 řekl: "Pláč je pravděpodobně nejlidštější a nejuniverzálnější pomocný prostředek." 

Lidský slzný systém je ale důmyslně propracovaný. Takzvané "bazální" slzy máme v očích přítomné neustále. Jejich úkolem je, aby vyživovaly, chránily a "promazávaly" rohovku. Reflexní slzy se nám spouští při krájení cibule, nebo když nám do oka spadne cizí těleso - například řasa, a tímto způsobem se slzné kanálky snaží dostat nečistotu pryč.

A pak tu jsou emocionální slzy. Každý z těchto tří druhů slz má dokonce odlišné chemické složení! Například v těch emocionálních obsahují hormony a proteiny, které se při krájení cibule prostě neobjeví... 

Význam slz byl ale důležitý už i pro naše předky. Na společných plačících rituálech vypouštěli ven své emoce, a poté plni energie vplouvali zpět do běžného života. Například ve starověkém Kanaánu se na jaře příslušníci celého kmene odebrali do pouště, aby tam sténali a plakali. Od pláče přecházeli k hlasitému nářku, pak v průběhu několika dní k obrovské hysterii, a nakonec ke smíchu a radosti.

 Hippokrates slzy spojoval s tzv. "tělesnými humory" a pláčem podle něj organismus očišťoval mozek od těch přebytečných. Americký vědec William Frey zase tvrdí, že spatřuje význam pláče v eliminaci hormonů spojených se stresem. 

Což je podle vědců pravda. Při pláči se z těla uvolňují stresové hormony a vytvářejí se endorfiny - hormony štěstí. A zadržování slz může vést až ke škodlivým fyzickým účinkům - hromadění stresu, a dokonce vysoký krevní tlak. Ne nadarmo se tedy říká - vyplač se, uleví se ti... Ten pocit zná asi dobře každý z nás.

Ale pláč má i další výhody. Ač to může znít trochu zvláštně. Zmírňuje bolest, zlepšuje náladu, a malým dětem může pomoci lépe spát. Ale také pomáhá získávat podporu ostatních - je výborným psychologickým prostředkem, jak získat pozornost či zájem! Pláčem totiž sdělujeme ostatním žádost o podporu a pochopení. Je přeci zakořeněno v každém z nás, že máme tendence plačícího objímat, že? 

Podle statistik průměrná žena pláče 30-64krát ročně, zatímco průměrný muž pouze asi 6krát až 17krát. Proč jsou ale ženy k pláči daleko náchylnější? Mnohým vědcům se totiž nechtělo vzít zavděk obecným přesvědčením, že jde o jakýsi výsledek kulturního předurčení či výsadu pohlaví. A nakonec dospěli ke kurióznímu závěru.

Odpověď tkví v biologii! Výzkumníci totiž objevili významné strukturální a biochemické rozdíly v slzných žlázách mužů a žen. Drobné váčky, které drží slzy produkované okolními buňkami, se liší. Ale to přece nevysvětluje tu emoční stránku toho, proč ženy pláčou častěji, ne...? 

A jak jsou na tom vlastně se slzami zástupci živočišné říše? Slzy suchozemských savců mají podobnou ochrannou a zvlhčovací funkci jako u člověka. Nejznámější slovní spojení říká "ronit krokodýlí slzy." To se používá pro vyjádření falešného smutku.

Slovní spojení vzniklo z legendy z doby křižáckých výprav. V Egyptě, ve vodách Nilu, měl žít krokodýl, který záludně lákal své oběti do rákosí velkými slzami a dětským pláčem. Skutečnost je ale samozřejmě jiná. Krokodýl má kromě dvou víček ještě průhlednou oční mžurku. Může ji zavřít i po vynoření, a když s její pomocí stírá vodu z otevřeného oka, vypadá to jako kapky pod stěračem auta.

Zajímavé, že? 

To bude pro dnešní slzavý článek vše. Doufám, že jste se dozvěděli něco zajímavého a poučného, a přeji Vám hlavně slzy ty největší radosti, a žádného smutku! Budu ráda za každý postřeh a názor v komentářích!

Děkuji za přečtení a komentáře, užijte si krásný víkend, Vaše Eliss ♥