Škoda rány, která padne vedle?

 Před pár dny jsem v jednom týdeníku, který si pravidelně kupuji, zaznamenala menší glosu pod čarou s titulkem Bití dětí bude tabu. Fyzické, potažmo i ty psychické tresty, kterými někteří rodiče trestají své děti, toto je téma, které budí obrovské vášně.

Moji rodiče mě samozřejmě za špatné chování, či nějaký průšvih, který byl opravdu přes čáru, potrestali. Největším a nejhorším a trestem pro mě bylo vždy to, když mě rodiče poslali do pokojíčku, kde jsem musela sedět a přemýšlet o tom, co jsem provedla, a proč to vlastně bylo špatné. Řekla bych že tohle byl užitečný trest, to přemýšlení o samotě mělo něco do sebe. 

A samozřejmě i pár pohlavků jsem dostala. Nebyla jsem sice moc velký průšvihář, ale taky jsem dokázala rodiče vytočit. Ale že bych někdy dostala přes zadek, to si jako dítě opravdu nepamatuji. Myslím, že jsem měla v dětství pevně dané mantinely, co se smí a co ne, a když jsem něco porušila, následoval trest. Celkově ale fyzické tresty u nás nebyly zvykem. Ovšem třeba i když mi bylo osmnáct, tak mě máma jednou pěkně zmydlila, když jsem přišla v noci opilá domů a udělala hloupou a hysterickou scénu.

V osmnácti už jsem sice nebyla malá, ale i tak to vnímám, že jsem si těch pár facek v dané situaci zasloužila. A ani si nedovedete představit, jak mě mrzely ty věci, co jsem tehdy vypustila z pusy, jak moc to mámu zabolelo, že mě prostě vyfackovala - vůbec se nedivím.

Nejsem příznivce fyzických trestů u dětí. Ale co když už není jiné cesty? Může jedno výchovné plácnutí přes zadek či menší pohlavek dítě traumatizovat? Někdy opravdu obdivuji ty trpělivé matky, jejichž dítě si lehne doprostřed chodníku, kope nožičkama, vzteká se, ječí, a odmítá jít dál. To už je asi věc výchovy, na kterou má každý z nás jiný názor... 

Jiná věc jsou fyzické tresty ve škole. Můj přítel chodil na základku v osmdesátých letech, a často doma vzpomíná na to, jak je i ve škole "vychovávali" učitelé. Nějaká ta facka, zejména drzým klukům, byla tehdy brána jako norma. A přítel má na to dost radikální názor. Dle svého názoru je rád, že občas schytal pohlavek či facku od učitele - prý jej to tak trochu vychovávalo a formovalo.

Budiž. Ale třeba moje máma mi kdysi vyprávěla, jak je v první třídě bila stará, nervózní učitelka přes prsty ukazovátkem, když někdo neuměl pěkně psát. Jasně, už je to taky spousta let, ale tohle mi přijde už za hranou. V první třídě trestat šestileté dítě za to, že neumí psát, za to, že mu prostě něco nejde? Tady si očividně učitelka vybíjela svou frustraci, neuměla jednat s takto malými dětmi, a místo toho, aby se snažila jim z prvních školních dní udělat radost a zábavu, a hlavně chuť do dalšího učení, tak místo toho malé děti jen děsila.

I mně se jednou stalo - asi v páté třídě - že mě angličtinářka vytahala ven za ucho ze třídy. Nevím už, co jsem provedla, ale také jsem byla někdy pěkné kvítko. Každopádně, stalo se. Následovala přednáška o vhodném chování. Nikdy jsem si na učitelku nestěžovala, dokonce jsem to ani nikomu neřekla. A víte co? Spíš jsem se styděla sama za sebe, že jsem to opravdu přepískla, a takto vyprovokovala učitelku k takovému činu.

Vloni v létě jsem se s paní učitelkou znovu setkala - můj přítel u ní pokrýval střechu. No a hezky jsme si popovídali, zavzpomínali jsme na školní časy, a rozhodně mezi námi nezůstala žádná hořká pachuť. 

Statistiky mluví jasně - třiašedesát procent Čechů přiznalo, že svým dětem občas vlepí pohlavek nebo je plácnou přes zadek. Podle psychologů máme zažité, že je takové chování v pořádku, a přenášíme jej z generace na generaci. 

Spousta západních států takový přístup ale odmítá. Dokonce jej zakazují, a sankcionují - facka nebo bití přes zadek je tabu. A ministerstvo spravedlnosti chce takový zákon poupravit. Fyzické trestání dětí je nepřijatelné. Toto je poznámka - tedy její přibližné znění, která má být doplněna do občanského zákoníku, a to ještě pravděpodobně letos.

Ministerstvo ale zároveň upozorňuje, že nová úprava nebude rodiče za případné bití jejich ratolestí nijak trestat. Jedná se tedy spíše o apelativní vyjádření, a příklon k evropským hodnotám. Potřebujeme ale takový dodatek v zákoně?

Já vím, že v tomto případě se rodiče, a nejen ti, dělí na dva tábory. Jedni zastávají názor, že sáhnout fyzicky na dítě není prostě nikdy možné, že jim to může způsobit trauma. Druzí budou tvrdit, že facka, pohlavek či občasných pár ran na zadek ničemu neuškodí. Samozřejmě není možné to s fyzickými tresty přehánět, a týrání dětí je něco, s čím se absolutně neztotožňuji. 

Přepisuji jeden zajímavý názor z internetu: "Dostal jsem xkrát a nikdy jsem trauma neměl... Pomalu mi přijde, že mají trauma spíš děti, co na ně nikdy nikdo nesáhl, než naopak." 

"Jak to dopadá, je vidět třeba v Anglii. Z dětí rostou drzí nevychovaní spratci, co mají pocit nedotknutelnosti a taky toho využívají."

A další, ve zcela opačném duchu: "Mlácení dětí je fakt už jenom pro slabomyslné. Vždy existuje lepší cesta. VŽDY, když rodič zapne hlavu."

Je očividné, že co člověk, to názor. Za mě tedy platí, že občasný pohlavek, či facka je výchovný prostředek - ale samozřejmě to ze strany rodiče nesmí být s velkou razancí a silou. A hlavně fyzický trest by neměl být pravidlem, ale výjimkou, když už rodič opravdu nemá jinou možnost.

A nemyslím, že nějaký dodatek v zákoně o tom, že fyzické trestání dětí je nepřijatelné, něco změní. Jak už jsem předeslala výše, každý z rodičů na to bude mít jiný názor...

Co si o tomto myslíte Vy? Je fyzické trestání dětí opravdu nepřijatelné? Nebo je za Vás pohlavek za větší prohřešek v pořádku? Jste zastánci volné výchovy, kdy se za prohřešky neužívá vůbec žádných trestů? Co si myslíte o názorech diskutujících? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥