Knižní recenze 315 Mrtví a neklidní

 Autor: Martin Friedrich 

Žánr: Povídkový, Horor, Fantasy

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Osm povídek, kratších, ale i delších, které charakterizuje tajemno, temné konspirace deformující běh dějin, hrůzné pouto mezi krajinou a jejími obyvateli, a také to, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá - protože mrtví a neklidní mohou být všude kolem nás!

V úvodní povídce Pražská brána se prostřednictvím nalezených zápisů z deníku pedagoga Stanislava Koubka ocitáme na akademické půdě. Na jednu z pražských Filozofických fakult má přijet speciální host - Američan Jeremy Fletcher. To není zase nijak zvlášť zajímavá novinka. Ale Koubek má jako nejmladší z fakulty speciální úkol - profesora přivítat na letišti a také jej mít celou dobu jeho pobytu v Praze na starost.

Koubek tedy postaršího profesora vyzvedne na letišti. Krom Fletcherova vyzáblého a vrásčitého vzezření je tu zajímavá i další věc - totiž jeho zavazadlo, které nechce dát z ruky. Na smrt své matky přísahá, že viděl, jak se z kufru valí oblaka zvláštní, modravé páry! Mohlo jít o nějaké zvíře, či podivnou chemickou látku? Nebo je pravda mnohem děsivější...? 

A další podivnosti kolem Fletchera se kupí. Krom toho, že je upjatý, moc se s nikým nebaví, tak se zdá, že skrývá nějaké děsivé tajemství. Koubkovi je to divné, a protože je od přírody velký zvědavec, rozhodne se navštívit tajně profesorův dům. A tam spatří něco, co připomíná výjevy z Dantova Pekla. Kresby na stěnách totiž k ničemu jinému připodobnit nelze... 

Koubka se zmocní nevýslovný hnus. Co je Fletcher vlastně zač? Když čirou náhodou zahlédne na jeho stole papírek s datem schůzky, napsaným kostrbatou češtinou, rozhodne se pátrat dál. Ukáže se, že vše má mnohem děsivější rozměr, ve kterém hrají roli i pradávné indiánské legendy... A brána, kterou svým jednáním nevědomky otevře, není rozhodně rajskou zahradou! 

Pojídání začíná idylicky. Pavel se po dlouhých dvanácti letech vrací do své rodné vsi, Heřmanových Hor. Nebyl tu od doby, co zemřela babička. Přivedla ho sem práce - živí se jako dokumentarista v památkovém ústavu - obhlíží, fotí, měří staré památky a zjišťuje jejich stav.

A teď, na začátku července, má zdokumentovat stav kostela svatého Mikuláše. Setkání s rodnou vesničkou je od začátku zahaleno tajemstvím. Jako by se vrátil zpátky v čase. A průzkum kostela je fascinující. 

Pavel později pokračuje v průzkumu i na hřbitově. A tam jej zaujme jednoduchá novogotická hrobka. Patří rodu Eisenbergerů. Z dalšího průzkumu u kronikáře zjistí, že Eisenbergerové byli významným šlechtickým rodem - patřili mezi ty "dobré pány" - starali se dobře o své poddané, ves za jejich vlády jen vzkvétala. Ale Pavel si nemůže pomoct - mezi řádky cítí cosi znepokojivého.

Je pevně rozhodnutý hrobku prozkoumat. Jenže poslední žijící příbuzný se odstěhoval kamsi do zahraničí, a hrobka je už dlouhou dobu zamčená. Pavel se jako správný dobrodruh rozhodne do ní vloupat. Ale ke svému překvapení uvnitř nenajde vůbec nic! Jenže záhadě není zdaleka konec. 

Při návštěvě jiného kronikáře totiž Pavel zjistí, že se občas z hrobky ozvou zvuky podobné... Mlaskání. Je to jen hloupá povídačka pro děti, nebo je v tom kus pravdy? A co skrývá jeho kamarádka z dětství, Marcela? Vše objasní až noční průzkum hřbitova, ovšem Pavel si bude přát, aby toto temné tajemství nikdy neodhalil!

Hodnocení: Tuto knížku jste už mohli vidět na fotce v jednom z minulých článků, kde jsem recenzovala nákup z online knižního antikvariátu. Jedná se o brožovaný výtisk, vydaný v edici Pevnost - tyto knížky jsou součástí stejnojmenného časopisu, koukala jsem na internet a edice vychází, byť v trošku pozměněné podobě, dodnes.

Nejsem kdovíjaký fanoušek fantasy, ale povídky jsou víceméně hororové, jedna má i pěknou detektivní zápletku. Sbírky povídek, byť od jednoho autora, se hodnotí těžko. Jen tři povídky mě opravdu zaujaly, zbytek je průměrný. V popisu jsem se snažila vypíchnout děj alespoň dvou povídek, z nichž nejvíce mě zaujala právě Pojídání. 

Tady se opravdu jedná o čistokrevný horor s tajemnou atmosférou zapadlého městečka, které jako zamrzlo v čase, a děje se tu něco znepokojivého, mě opravdu dostala. Škoda jen, že byla tak krátká! 

Mrtví a neklidní jsou odpočinkovou knihou. Povídky jsou psány jednoduchým stylem, ale i přesto jsou poměrně čtivé. Jedná se opravdu o nenáročné čtení, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Knížka se dá zhltnout za jeden deštivý večer, a upřímně, opravdový dojem ve mě zanechal až poslední příběh. Takže suma sumárum - jedná se o hororové béčko, které je ale zábavné. 

Hodnotím šedesáti procenty, na víc se dnes mé hodnocení nevyšplhá. Ani nenadchne, ani neurazí, upřímně, čekala jsem něco trochu více akčnějšího a hororovějšího. 

Takže třeba na letní dovolenou jako knížku k vodě či na delší jízdu v autobuse můžu doporučit. Z této knižní edice mám doma ještě pár knížek, a snad se k nim v průběhu léta dostanu - teď toho mám na čtení opravdu hodně. Za pár dní se můžete těšit na další recenze!

A co Vy? Máte rádi povídkové knížky? Četli jste v poslední době nějakou? Znáte časopis Pevnost? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥