Přeskočit na hlavní obsah

Těžké úlohy, nebo špatná příprava?

 V posledních dnech mě hodně zaujalo téma, které rezonuje českými médii - a sice přijímací zkoušky na střední školy i víceletá gymnázia, a úlohy, které v těchto testech někteří žáci (a rodiče) označili za extrémně těžké, ba přímo nevyřešitelné.

Teď doslova ocituji nadpis článku, který vyšel na CNN: Hádka o zkoušky na SŠ: Co berete v CERMATU za drogy, zlobí se rodiče. Nebrečte, reagují jiní. Přijímací zkoušky tedy vzbudily velkou bouři. A rodiče školáků, a samotní žáci se pustili ostře právě do CERMATU (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání - má na starosti i písemné části maturitních zkoušek.)

Jako první musím zmínit fakt, že letošních deváťáků je rekordně moc - na střední školy míří generačně silný ročník (2007-2008), a je tedy logické, že i míst ve školách bude méně - protože školní budovy ani třídy nejsou nafukovací. 




Takže vzniká tak trochu přetlak - hodně studentů, málo míst - na každého se tedy bohužel nedostane. Snad to CERMAT udělal tak trochu naschvál, aby takzvaně oddělil zrno od plev - na střední školu se dostane jen ten žák, který na to opravdu má. A upřímně - je na tom něco špatného?

Ze svého okolí, ale i od vzdálené rodiny znám spoustu lidí, kteří mají tendence se dívat na děti, kteří jdou na nějaké "obyčejné učiliště" koukat tak trochu skrz prsty. Řemeslo je přeci o ničem, udělej si střední, budeš mít maturitu, sedět v kanceláři a brát nehorázně velké peníze.

Jenže to není vůbec žádná pravda. Šikovný řemeslník se dneska platí doslova zlatem - například i můj přítel je pokrývač, a práci má prakticky pořád, vyjma tedy toho, když napadne sníh. Kamarádka čekala několik měsíců na kominíka, který jí zprovoznil krbová kamna a provedl revizi.

Není žádná ostuda mít výuční list. Já sama mám dva výuční listy, pak jsem si dodělala ještě dvouletou nástavbu s maturitou, a jsem za sebe ráda, že jsem se nejprve vyučila. Dělám manuální práci rukama - ač se už nejedna kolegyně divila, proč nejdu dělat někam do kanclu? K čemu mi ta maturita potom je? Je to jednoduché - práci, co dělám, mě naplňuje a baví. 

Není to nuda, vyrábíme celkem pestrou škálu výrobků, baví mě někdy i jednotvárnější balení a vážení sýrů nebo mechanické kydání tvarohu do vaniček. A hlavně, práci si sebou nemusím brát domů. Zamknu za sebou dílnu a nemusím se stresovat se zítřkem. Nemusím se stresovat s tím, že budu muset na počítači vyrábět nějaké složitě tabulky či přepisovat stohy papírů. Práci nechám v práci a nemusím už na nic myslet.


Z legrace jsem se zkusila podívat na internet, kde jsem našla pár otázek z přijímací zkoušky, z části českého jazyka, abych se podívala, jestli jsou otázky tak záludné a těžké, že by se podle některých rodičů daly srovnat i s těmi maturitními?

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-jak-je-tezke-dostat-se-na-stredni-vyzkousejte-si-prijimacky-229519

Je pravdou, že v tomto, výše uvedeném článku, jsou pouhé čtyři otázky z českého jazyka. Musím říct, že čeština patřila mezi mé milované předměty, takže za sebe musím říci, že jsem nijak velkou obtížnost v otázkách neviděla. Ale je pravdou, že je potřeba si to zadání přečíst opravdu pozorně - a tady je důležité pochopit smysl psaného textu.



Na stránkách CERMATU jsem našla tuto úlohu - ovšem bohužel se mi nepodařilo dopátrat, jestli je z přijímaček z letošního roku. Schválně, jestli najdete ona čtyři slova, která jsou napsána chybně? Napište mi tipy do komentářů! Já si text přečetla dvakrát a pomalu, a nakonec jsem se dobrala správného výsledku - ale jedna chyba tam je opravdu až do očí bijící!

Problém samozřejmě může být i v tom, že každá škola, každý učitel, přistupuje k výuce individuálně, ač se musí držet osnov. Rozdílné učebnice či výklad učitele by ale přeci snad neměli mít takový velký vliv na přijímačky, ne? 

Víte, co si tak trochu myslím? Mám dojem, že spousta dětí nemá na to, aby udělala střední školu, ale hlásí se na ni už z principu či na nátlak rodičů, kteří prostě nepřekousnou pocit, že by jejich dítě mělo mít "jen" výuční list. A když najednou u přijímaček zjistí, že to nejde, že na to nemají, budou hledat chybu kdekoliv jinde, jen ne u sebe. 

Tohle je čistě můj osobní názor, chápu, že se s mnohými z Vás budu názorově rozcházet. 

Každopádně, za mě by měly být přijímací zkoušky tak trochu těžší. Maturita je totiž obrovská meta, a není pro každého. Já sama jsem měla také cestu za maturitou pěkně trnitou. Zvládla jsem písemnou část z češtiny (jako jedna z mála), angličtinu, ústní zkoušky, ale neudělala jsem zase jako jediná ze třídy praktickou část, a to z účetnictví!

A to bylo jenom proto, že jsem účetnictví nenáviděla, a ani jsem se nesnažila ho pochopit. Prostě jsem to měla na háku, pořád jsem doufala, že se učitelka smiluje, a dá mi čtyřku. Samozřejmě se to nestalo, zkoušku jsem zvládla až napotřetí, a to jsem se fakt začala učit, počítat jednotlivé příklady a nasázela jsem si do hlavy ony účetní principy. A ani nevíte, jakou jsem nakonec měla z maturitního vysvědčení radost, z toho, že jsem se sebrala a po roce jsem to konečně dokázala. Ale bylo to strašně moc těžké.

Já chápu, že pro spoustu žáků je střední škola tak trochu základ do života. Ale když půjdou na některý obor s výučním listem a pak si udělají dvouletou maturitní nástavbu, budou na trh práce mnohem více připraveni.

Co si o tomto myslíte Vy? Byly přijímací zkoušky podle Vás letos extrémně těžké, a úlohy nezvládnutelné? Je chyba v CERMATU, nebo v malé připravenosti studentů? Máte ze svého okolí nějakou zkušenost s přijímačkami? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Tak ty chyby v ukázkovém příkladu mi připadají do očí bijící všechny :-) Podle mě je to dost jednoduché, a to fakt nejsem češtinář.
    Moc jsem se o to poslední dobou nezajímala. ale obecně mi připadá, že i kdyby to bylo letos o tolik těžší, tak to hůř udělají všichni, tj. bude se brát na školy třeba s menším počtem celkových bodů - ale pořadí bude pořád postupně dle vědomostí, takže ...

    Osobně si taky myslím, že řemeslo má zlaté dno a před dobrými řemeslníky smekám.

    nominek

    OdpovědětVymazat
  2. Ideálně by každý měl studovat/vyučit se to, co ho baví a jde mu. Někdo má talent stát se třeba truhlářem, jiný studovat na lékaře nebo učitele.

    OdpovědětVymazat
  3. Mám pocit, že úroveň základního školství jde dolů.
    A tak se přijímačky mohou zdát těžké.
    Nicméně si myslím, že i na "těžší" level se dá připravit.

    OdpovědětVymazat
  4. Problémem současných příjímaček je, že jsou postavené na řešení typových úloh a věcí, které se dají nabiflovat, jsou jednotné pro všechny typy škol a prohlubují rozevírání nůžek mezi dětmi se sociálně lépe postavených rodin (vyšší příjmy, vyšší vzdělání rodičů), protože rodiče mají prostředky a znalosti na to, aby se s dětmi na zkoušky učili, resp. aby jim zaplatili přípravné kursy. Podle toho, co jsem o přijímačkách slyšela od kamarádek, tak úlohy vyžadují širší znalosti než jen to, co se učí ve škole, což diskriminuje děti, které nemají v okolí nikoho, kdo by se s nimi na přijímačky učil a rodiče jim ani nemohou (nebo nechtějí) zaplatit přípravné kurzy a různé testy na nečisto (oboje je dneska slušný byznys)

    OdpovědětVymazat
  5. Také si myslím, že mít výuční list není žádná ostuda, ba naopak. Potíž je ale i v tom, že na mnohá chlapská řemesla je třeba zručnost a ta se nějak mezi mládeží vytrácí. A docela dobře to napsala Stáňa. Navíc pro dislektiky jsou zkoušky doslova horor a při tom ti bývají naopak velmi chytří a inteligentní lidé. Také čekáme na výsledky vnuka.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím si, že každý test někomu sedne víc a někomu méně, v tomhle se prostě spravedlnosti můžeme jen snažit přibližovat, ale nikoli jí opravdu dosáhnout. Proto jsem byl jako učitel vždycky zastánce více forem, nejlépe mixu osobního rozhovoru, testu znalostí, testu intelektuálních předpokladů a taky prozkoušení způsobu uvažování. Jenže - jednak to dá při daném počtu uchazečů dost velkou práci a jednak paradoxně rodiče chtějí to, co je nejjednoduššeji a nejprůkazněji porovnatelné, byť to vede k výrazně problematičtějším výsledkům. Nejlépe je vše mít přesně na sekundy, centimetry a jouly, cokoli složitějšího jsou skoro všichni připraveni okamžitě napadnout jako neobjektivní, co právě jejich potomka zásadně diskriminovalo :-). Mimochodem, ty čtyři chyby v textu jsou opravdu velmi jednoduché.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula