Knižní recenze 287 Afterdark

 Autor: Haruki Murakami

Žánr: Román s hororovými a fantaskními prvky

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Příběh ze současného Tokia se odehrává po setmění, za jedné jediné noci. Kapitoly jsou rozděleny podle časových úseků, začínáme čtyři minuty před půlnocí. Podzim se chýlí ke konci, nefouká vítr, ale vzduch je studený jako led.

Ale i přes tuto noční hodinu Tokio pulzuje životem - shlukující se mládež, obrovské rozsvícené obrazovky, vyvolávači z podniků se snaží nalákat poslední zákazníky. Nastává zvláštní, až magická chvíle mezi dvěma dny - !mezidní." Pozorujeme město v celé jeho výšce, a zastavujeme se v restauraci Denny´s. 

Tam právě sedí sama u stolku devatenáctiletá dívka Mari, před sebou má talířek s okoralým sendvičem a čte si knihu. Její klid vyruší mladík, který si k ní přisedne s tím, že ji zná. Je přeci mladší sestrou Eri, že? Konverzace mezi oběma je zpočátku rozpačitá, Mari není moc ráda, že do její zóny vstoupil vetřelec. Nakonec se ale s mladíkem dá do řeči, sice je pořád trochu ostýchavá, ale postupně se uvolní.

Až mnohem později Mari zjistí, že mladík se jmenuje Takahaši. Dvojice se vydá ven, bloudí ulicemi nočního města, navštíví dva další podniky, a nakonec se rozejdou. O pár minut později je Mari kontaktována manažerkou hodinového hotelu Alphaville. Tam totiž neznámý muž brutálně zbil čínskou prostitutku, a Mari je v okolí jediná, která tuto řeč plynule ovládá.

Rozbíhá se zápletka takřka detektivní.

Na druhé straně je tu Eri. Ta starší z obou sester, sebevědomější, a také přirozeně krásnější. Jenže ta se právě teď nachází v podivném spánku, který není zcela přirozený. Ve svém stavu zažívá podivné, snové představy, a my, jakožto nezúčastnění pozorovatelé, jsme do nich vtaženi s ní.

Podivné šumy v televizi, a obraz, který se následně vyjasní, nám odhalí vetřelce, snad muže, kterému není ale pořádně vidět do obličeje. Nevíme, jaké má úmysly, ani kde se tam najednou vzal. Prostě jen sedí na obyčejné dřevěné židli a upřeně na spící dívku zírá.

Ocitla se snad v jakémsi podivném, ohraničeném snu, kde se střetává fantazie a realita? Nebo jde o působení temných sil...?

Postupně se odkrývají bolístky z Mariny minulosti, složitý vztah se sestrou. Než přijde definitivní ráno, věci se dávají do pohybu. ale vše nemusí dopadnout tak, jak by si čtenář přál...

Hodnocení: Po měsíci jsem dostala chuť na nějakou složitější četbu z nakladatelství Odeon, konkrétně mám v oblibě edici Světová knihovna. A má volba v knihovně padla na japonského spisovatele Harukiho Murakamiho. Ještě na střední jsme od něj totiž měli v povinné četbě román Kafka na pobřeží. 

Upřímně, po přečtení jsem byla velmi překvapená, že zrovna taková knížka se octla v povinné četbě. Román o patnáctiletém Kafkovi Tamurovi, který v patnácti letech utekl z domova, aby začal žít úplně jinak a sám. Vystoupí náhodně z vlaku v cizím městě, najde si místo v knihovně, a tak trochu hledá smysl života. Kafka na pobřeží byl opravdu zvláštní román, autor si zde zase pohrává s filozofováním. Byl to snad můj první román od japonského spisovatele a bylo těžké se jím prokousat. Ale i tak se mi příhody mladého Kafky líbily.

Anotace Afterdarku na mě po přečtení zapůsobila zvláštně. Čekala jsem rozhodně něco trochu jiného, ale nemůžu říci, že bych byla zklamaná. 

Kniha má pouhých sto padesát stran, ale díky celkem svižnému tempu vyprávění se dá paradoxně přečíst za jedinou noc - za tak krátkou dobu se odehraje celý děj. Napadá mě přirovnání k filmovým scénám - vyprávění bylo podáno tak, jako bych četla pěkně napsaný scénář, jednotlivé scény jsem si vážně představovala živě.

Atmosféra nočního města mě vtáhla, kaleidoskop postav a jejich osudů se na sebe postupně nabaloval, a ta lehce paranormální linka s Eri v podivném spánku, ve kterém se realita povážlivě míchala s čímsi mystickým, wau, to bylo vážně něco. Paradoxně mě tohle druhé vyprávění, místy trochu upozaděné, bavilo znatelně více.

Je poměrně složité napsat, o čem kniha je. Pro někoho možná brak, který je o ničem. Ale ono se to strašně dobře četlo, nádech kriminální zápletky, dialogy působily přirozeně, a navíc ta atmosféra nočního města, to bylo úžasné. Nikdy jsem v Tokiu nebyla, ale autorovo vyprávění mi umožnilo na chvíli přímo pocítit to, jaké umí být tohle rozlehlé město v noci.

Samotný závěr byl utnutý, v lecčems otevřený, plný příslibů, poznání. Je logické, že když se příběh odehrává za jednu noc, nemůže se vyřešit úplně všechno... Snad akorát pro evropského čtenáře mohou být nepochopitelné některé japonské zvyklosti, já sama jsem si musela googlit názvy například potravin - víte například, co je to hanpen? 

Kniha nebyla špatná, dobře se četla, ale nevím, co si z ní mám odnést. Snad kdybych žila v Japonsku, vnímala bych to jinak. Ale byl to rozhodně fajn náhled do jiné čtenářské kultury!

A co Vy? Znáte knihy od Harukiho Murakamiho? Četli jste od něj nějaký román? Máte nějakého oblíbeného japonského spisovatele? Znáte knihu Kafka na pobřeží? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥