Přeskočit na hlavní obsah

Cuetlaxochitl

 Inspirací pro dnešní článek mi bylo včerejší náhodné shlédnutí krátké reportáže v České televizi. Tam totiž ředitel jednoho zemědělského učiliště mluvil o vánočních hvězdách. Živý vstup se točil ve skleníku, a všude kolem byly naprosto úžasné exempláře této květiny.

Reportáž mě zaujala i proto, že pan ředitel mluvil o květinách opravdu hezky, bylo vidět, že danému tématu rozumí, a nemluvil jen věci, co si stihl v rychlosti někde načíst.


Název článku možná někoho překvapí, ale jedná se o staré označení této květiny. Takto ji pojmenovali Aztékové, a ve volném překladu znamená "květina rostoucí ve zbytcích v půdě." V domovském Mexiku totiž pryšec nádherný rostl jako keř či menší strom, a jeho výška mohla vyšplhat až do čtyř metrů.

Velkou zajímavostí vánoční hvězdy je to, že červené části jsou listeny - což je odvozenina listů. Nejedná se tedy o květ, jak si automaticky myslí většina lidí. Samotný květ najdeme mezi listeny, na obrázku výše je můžete vidět jako ty žluté tečky. 

Aztékové mimo jiné věřili i v magickou sílu vánoční hvězdy. Používali ji k výrobě červeného barviva, ale křížením se jim podařilo vyšlechtit i listeny jiných barev - růžové nebo oranžové. Taková růžová vánoční hvězda, to muselo panečku vypadat moc pěkně! Dnes se dá tuším v obchodech koupit jen ta červená verze, ale i ta je samozřejmě krásná.

Pro Aztéky měla vánoční hvězda využití i v lékařství. Vyráběli z ní léky k tlumení horečky. Ale pozor, mléko, které prýští rostlina po poranění, je toxické! U citlivějších osob může tato "hmota" alergickou reakci na kůži ve formě vyrážky, po požití může vyvolat zvracení či průjem. 

Ale vědci před nějakou dobou vypočítali, že smrtelná dávka pro dvacetikilové dítě je 500 listů - což je opravdu enormní množství. Takže teorereticky bychom se otrávit neměli, ale stejně je lepší neriskovat!



V USA je vánoční hvězda známá pod názvem Poinsettia. Rostlinu totiž do USA přivezl v roce 1825 velvyslanec téhož jména. Ten byl vlastník spousty plantáží a skleníků, a proto se s radostí pustil do pěstování a šlechtění rostlinky. Výsledky nebyly kdovíjaké, a snad proto si ji první zákazníci mohli koupit až na začátku dvacátého století.

Její dnešní využití je samozřejmě estetické, což jde ruku v ruce s komercí. Ne že by na tom bylo něco špatného, zatím mi ani cena vánoční hvězdy nepřijde nijak zvláště přemrštěná - letos jsem ji koupila babičce k svátku v Lidlu, a stála sedmdesát korun.

V České republice se každý rok prodá kolem dvou milionů vánočních hvězd. Já sama si ji domů nekupuji, ale ráda jí někoho obdaruji. I když se tato rostlinka pěstuje i u nás, tak velkou část vánočních prodejů musí pokrýt dovoz. Například v Německu mají také moc hezkou tradici. Vánoční hvězdou pravidelně obdarovávají své blízké, aby jim v ponurém zimním období "hvězda" prosvítila smutný zimní čas.

Pěkné povídání o vánoční hvězdě se pojí i s Mexikem, kde se traduje toto:

Chudá mexická dívka jménem Pepita se trápila s tím, jaký dárek přinést na vánoční mši. Neměla totiž peníze na to, aby mohla přinést do kostela něco pěkného jako dárek Ježíškovi. Když se svěřila bratru Pedrovi, ten jí moudře poradil:

"I ten nejmenší dar daný z lásky udělá Ježíškovi radost."

Pepita tedy v příkopu našla hrst jakýchsi lístků. Cítila se trapně a hloupě, přesto ale lístky nakonec položila před oltář. V té chvíli se ale stal zázrak - kvítky nádherně, červeně rozkvetly. A od té doby nese pryšec jméno "vánoční květina."

Je to sice jen vymyšlený příběh, ale mě se moc líbí. A proč by se vlastně toto vyprávění nemohlo tak trochu zakládat na pravdě? Vždyť Vánoce jsou časem zázraků!




Vánoční hvězda není na pěstování nijak náročná, má ale i svá specifika. Nesnáší mráz - pokud přemrzne například u venkovního stánku, a vy si ji přinesete domů, do druhého dne z ní pravděpodobně opadají všechny listy.

Citlivá je i na přelití - platí pravidlo, že lepší je nezalít, než přelít. Ideální je zalévat odstátou vodou z kohoutku, měla by být vlažná. Vánoční hvězda nesnáší průvan ani horko - u kamen či radiátoru se jí rozhodně líbit nebude!

Není pravidlem, že každý rok si musíme pořizovat novou vánoční hvězdu. Ta letošní nám udělá radost klidně i příští rok - je potřeba ji ale přesadit, pravidelně hnojit a zalévat. Někteří odborníci radí, že od jara je možné pěstovat ji venku, a na podzim ji zase přesunout dovnitř.

Vánoční hvězda je krásnou a tradiční ozdobou nejen českých domácností. Jsem ráda, že tato tradice je stálá a trvalá, protože je to úžasná rostlina!

A co Vy? Kupujete si také domů vánoční hvězdu, nebo ji od někoho dostáváte darem? Věděli jste zajímavostí o její historii? Líbila se Vám mini pověst z Mexika? Vydržela Vám vánoční hvězda někdy i do příštího roku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásné zimní dny, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Já u sebe v bytečku vánoční hvězdu nemám, ale babička nahoře má :) Pěkný a zajímavý článek, děkuji za něj. Ten příběh o Pepitě je moc hezký :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ellis, tohle je moc pěkný článek, vánoční hvězdu jsem několikrát dostala darem, ale nekupuji si ji. Zato dcera ji má každý rok. Už jsem viděla jak červené, růžové, tak i jiné barvy, třeba takovou smetanovou, ale nejhezčí je asi ta červená. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkné shrnutí! Zajímavé.

    Domů nekupuji, spíš mamce jako pozornost.

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, zdravím. Vánoční hvězdy se mi líbí moc, hlavně červené. Několikrát mě už opadala celá rostlina hned druhý den doma, zřejmě nastydla někde po cestě a proto si kupuju na Vánoce jiné květiny, nejvíc azalku ta vydrží. Děkuju za hezký článek a přeju příjemný advent. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, hezký článek. Já vánoční hvězdu občas dostanu jako dárek. Jednu minihvězdu se mi povedlo i uchovat do dalších let, i když bez červených listenů. Už jsem ji xkrát zapomněla zalít, takže je taková křivolaká a nemá moc listů, ale bojuje o svůj život tak intenzivně, že nemám srdce ji vyhodit, i když vlastně není vůec hezká :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za spoustu nových informací o této krásné květině :) mamka ji pravidelně kupuje domů, nebo babičce či tetě.

    OdpovědětVymazat
  7. my jsme vždy dávali vánoční hvězdu přes rok do chladna a tmy, a pak nám na svátky hezky vykvetla :) letos jsem si nekoupila, ale loni ano :)

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, moc děkuji za spoustu zajímavých informací.
    Přeji hezké adventní dny, Helena

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥