Přeskočit na hlavní obsah

Odvrácená strana sladkého ovoce

 Nepatřím mezi zrovna velké milovníky ovoce. Sem tam si dám jablečnou nebo jahodovou přesnídávku, v zimě, hlavně mezi svátky, si ráda oloupu mandarinku nebo pomeranč, ale jinak se musím přiznat, že konzumaci ovoce moc nedám.

Jedinou výjimkou jsou ale banány. Ty můžu opravdu kdykoliv, v jakékoliv podobě. Ať už je to přesnídávka, třeba i ta domácí, ideálně s piškoty. Banánům jsem přišla na chuť v devatenácti, kdy jsem měla problémy s nedostatkem fosforu, a jelikož jsou banány jeho velkým zdrojem, tak jsem je jedla doslova po kilech, a od té doby jsem si je zamilovala.

Alespoň dvakrát týdně si s sebou beru banán na svačinu. Nevadí mi ani ty přezrálé, jím i ty "tmavé boláky", které spousta lidí vykrajuje ven. Přezrálé banány totiž mají pro lidské tělo velké množství benefitů! 


Díky přezrálosti obsahují velké množství antioxidantů, které pomáhají před poškozením buněk v lidském organismu. A hnědé skvrny na banánech pomáhají při pálení žáhy - působí proti kyselosti. Často si u nás v sámošce kupuju ty přezrálé banány - jsou levnější, a také tím tak trochu pomáhám proti plýtvání, protože by je jinak prodavačky asi vyhodily.

Podle nedávné švédské studie tvoří banány polovinu všeho jídla, které spotřebitel vyhodí, ačkoliv je stále použitelné, tudíž k jídlu...

Banány určitě představují nejpopulárnější ovoce na světě - z pěstování se stal miliardový byznys. Pěstují se ve 135 zemích. Největším pěstitelem je, pro mě tedy překvapivě, Indie, ale ta většinu své sklizně nevyváží. Na druhém místě je Čína a Filipíny. 





Než banán dozraje a dostane se do našeho nákupního košíku, uplyne dlouhá cesta. Jen celých devět měsíců trvá, než banánovník na plantáži dozraje, a je schopen plodit. Sběrači odřežou velké, zelené trsy, které váží i sedmdesát kilogramů. Nevzhledné kusy jsou ihned vyřazeny - zákazník je přeci zvyklý na typický, zahnutý tvar, ale nesmí být zase moc zakřivený...

Podle potravinářské organizace je tak vyřazena až třetina kusů - tomu ovoci není nic špatného, jen má špatný tvar. Dost bizarní, nemyslíte?

Banány následně putují přes oceány na trajektech. A teprve v cílových destinacích jsou uskladněny ve speciálních halách, kde postupně dozrávají. V těchto halách jsou přísně kontrolované podmínky - banány hlavně nesmějí dozrát dost rychle. V těchto halách se na banány rozprašuje etylen, který nastartuje proces žloutnutí a stárnutí. Mezi sklizní a nákupem tak uplynou 3-4 týdny. 

Jenže dost hořká realita se skrývá na plantážích, kde banány ve velkých lánech postupně zrají. Sběrači mají dost tristní pracovní podmínky. Těžká fyzická práce, která je opravdu úmorná, ale není to nejhorší. Sběrači totiž manipulují bez optimálních ochranných pomůcek s pesticidy. Ty se na banánovníky aplikují opravdu ve velkém, jelikož ty jsou velice náchylné k hnilobám. 

Nejenže sběrači pracují za nízké mzdy, protože majitelé plantáží je naprosto nestoudně okrádají. Malí pěstitelé totiž najmou pár lidí, se kterými podepíší smlouvy jen na pár měsíců. Následně je propustí, najmou znovu - a nemusí jim platit přesčasy, ani jiné benefity. Tento postup perfektně obchází místní zákony. A bohužel někdy na banánových plantážích pracují i děti - dětská práce je i v těchto zemích nezákonná, ale...

A manipulace s pesticidy má pro sběrače i zdravotní dopady. Rakovina, deprese, potraty, neplodnost, to je jen zlomek zdravotních důsledků.

Dost zajímavé je i zjištění, z jakých položek se skládá průměrná cena, kterou v obchodě zaplatíme za kilo banánů? 13% náklady na pěstování, 4% náklady na export, 18% lodní doprava, 8% clo, 10% dozrávání, 40% marže pro obchodníka, a 7% mzdy dělníků. Dost překvapivé, že? Neplatíme jen za banány, ale cena je vlastně rozkouskovaná za vše, co souvisí s jeho pěstováním. A rozdíl mezi mzdou pro dělníka, a marží pro obchodníka, ten je opravdu propastný.




Bohužel, pro většinu obyvatel chudších zemí jsou plantáže s banány jedinou možností, jak se uživit. Jejich mzda je nízká, práce náročná, ale oni jsou rádi, že alespoň nějakou mají.

Takže, banány jsou chutným a zdravým ovocem, ale než dorazí k nám, do nákupního košíku, není to úplně jednoduchá cesta. A to ani nemluvě o banánovnících, které hned po sklizni odumírají - každý strom plodí jen jednou. S tím souvisí i velké množství odpadu. A i ze zlikvidovaných rostlin se uvolňují pesticidy do půdy, které tam nadělají pěknou paseku.

Krásně žlutý, šťavnatý banán na našem stole si na druhé straně světa vybírá velkou daň za své pěstování. 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ovšem házeti banány na fotbale po hráčích černé pleti...
    Prý to symbolizuje rasizmus.
    Já mám rád banánovou zmrzlinu.
    Ve Světozoru mívali točenou: mix jahoda - banán.

    OdpovědětVymazat
  2. Banány musím jíst tak tři denně kvůli nedostatku draslíku a nemůžu je už ani vidět.Lepší jsou meruňky.ale,ty už kompotovaný a nebo sušený.
    Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, já mám ovoce ráda moc. Jím ho nebo piju každý den ráno, hodně odšťavňuju, i zeleninu. Přeju Ti hezkou sobotu, opatruj se. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Také nejsem velkým jedlíkem ovoce, dám si něco občas, ale banány mám docela ráda. Ty skvrnitéí mi moc nechutnají, žluté můžu. Vždycky mám takové období, kdy sním každý den jeden a pak zase dlouho nic. Hezký víkend 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám ovoce ráda. Nejvíc teď, když je chladno a v zimě. 🙂
    Hezký víkend.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥