Přeskočit na hlavní obsah

Odvrácená strana sladkého ovoce

 Nepatřím mezi zrovna velké milovníky ovoce. Sem tam si dám jablečnou nebo jahodovou přesnídávku, v zimě, hlavně mezi svátky, si ráda oloupu mandarinku nebo pomeranč, ale jinak se musím přiznat, že konzumaci ovoce moc nedám.

Jedinou výjimkou jsou ale banány. Ty můžu opravdu kdykoliv, v jakékoliv podobě. Ať už je to přesnídávka, třeba i ta domácí, ideálně s piškoty. Banánům jsem přišla na chuť v devatenácti, kdy jsem měla problémy s nedostatkem fosforu, a jelikož jsou banány jeho velkým zdrojem, tak jsem je jedla doslova po kilech, a od té doby jsem si je zamilovala.

Alespoň dvakrát týdně si s sebou beru banán na svačinu. Nevadí mi ani ty přezrálé, jím i ty "tmavé boláky", které spousta lidí vykrajuje ven. Přezrálé banány totiž mají pro lidské tělo velké množství benefitů! 


Díky přezrálosti obsahují velké množství antioxidantů, které pomáhají před poškozením buněk v lidském organismu. A hnědé skvrny na banánech pomáhají při pálení žáhy - působí proti kyselosti. Často si u nás v sámošce kupuju ty přezrálé banány - jsou levnější, a také tím tak trochu pomáhám proti plýtvání, protože by je jinak prodavačky asi vyhodily.

Podle nedávné švédské studie tvoří banány polovinu všeho jídla, které spotřebitel vyhodí, ačkoliv je stále použitelné, tudíž k jídlu...

Banány určitě představují nejpopulárnější ovoce na světě - z pěstování se stal miliardový byznys. Pěstují se ve 135 zemích. Největším pěstitelem je, pro mě tedy překvapivě, Indie, ale ta většinu své sklizně nevyváží. Na druhém místě je Čína a Filipíny. 





Než banán dozraje a dostane se do našeho nákupního košíku, uplyne dlouhá cesta. Jen celých devět měsíců trvá, než banánovník na plantáži dozraje, a je schopen plodit. Sběrači odřežou velké, zelené trsy, které váží i sedmdesát kilogramů. Nevzhledné kusy jsou ihned vyřazeny - zákazník je přeci zvyklý na typický, zahnutý tvar, ale nesmí být zase moc zakřivený...

Podle potravinářské organizace je tak vyřazena až třetina kusů - tomu ovoci není nic špatného, jen má špatný tvar. Dost bizarní, nemyslíte?

Banány následně putují přes oceány na trajektech. A teprve v cílových destinacích jsou uskladněny ve speciálních halách, kde postupně dozrávají. V těchto halách jsou přísně kontrolované podmínky - banány hlavně nesmějí dozrát dost rychle. V těchto halách se na banány rozprašuje etylen, který nastartuje proces žloutnutí a stárnutí. Mezi sklizní a nákupem tak uplynou 3-4 týdny. 

Jenže dost hořká realita se skrývá na plantážích, kde banány ve velkých lánech postupně zrají. Sběrači mají dost tristní pracovní podmínky. Těžká fyzická práce, která je opravdu úmorná, ale není to nejhorší. Sběrači totiž manipulují bez optimálních ochranných pomůcek s pesticidy. Ty se na banánovníky aplikují opravdu ve velkém, jelikož ty jsou velice náchylné k hnilobám. 

Nejenže sběrači pracují za nízké mzdy, protože majitelé plantáží je naprosto nestoudně okrádají. Malí pěstitelé totiž najmou pár lidí, se kterými podepíší smlouvy jen na pár měsíců. Následně je propustí, najmou znovu - a nemusí jim platit přesčasy, ani jiné benefity. Tento postup perfektně obchází místní zákony. A bohužel někdy na banánových plantážích pracují i děti - dětská práce je i v těchto zemích nezákonná, ale...

A manipulace s pesticidy má pro sběrače i zdravotní dopady. Rakovina, deprese, potraty, neplodnost, to je jen zlomek zdravotních důsledků.

Dost zajímavé je i zjištění, z jakých položek se skládá průměrná cena, kterou v obchodě zaplatíme za kilo banánů? 13% náklady na pěstování, 4% náklady na export, 18% lodní doprava, 8% clo, 10% dozrávání, 40% marže pro obchodníka, a 7% mzdy dělníků. Dost překvapivé, že? Neplatíme jen za banány, ale cena je vlastně rozkouskovaná za vše, co souvisí s jeho pěstováním. A rozdíl mezi mzdou pro dělníka, a marží pro obchodníka, ten je opravdu propastný.




Bohužel, pro většinu obyvatel chudších zemí jsou plantáže s banány jedinou možností, jak se uživit. Jejich mzda je nízká, práce náročná, ale oni jsou rádi, že alespoň nějakou mají.

Takže, banány jsou chutným a zdravým ovocem, ale než dorazí k nám, do nákupního košíku, není to úplně jednoduchá cesta. A to ani nemluvě o banánovnících, které hned po sklizni odumírají - každý strom plodí jen jednou. S tím souvisí i velké množství odpadu. A i ze zlikvidovaných rostlin se uvolňují pesticidy do půdy, které tam nadělají pěknou paseku.

Krásně žlutý, šťavnatý banán na našem stole si na druhé straně světa vybírá velkou daň za své pěstování. 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ovšem házeti banány na fotbale po hráčích černé pleti...
    Prý to symbolizuje rasizmus.
    Já mám rád banánovou zmrzlinu.
    Ve Světozoru mívali točenou: mix jahoda - banán.

    OdpovědětVymazat
  2. Banány musím jíst tak tři denně kvůli nedostatku draslíku a nemůžu je už ani vidět.Lepší jsou meruňky.ale,ty už kompotovaný a nebo sušený.
    Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, já mám ovoce ráda moc. Jím ho nebo piju každý den ráno, hodně odšťavňuju, i zeleninu. Přeju Ti hezkou sobotu, opatruj se. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Také nejsem velkým jedlíkem ovoce, dám si něco občas, ale banány mám docela ráda. Ty skvrnitéí mi moc nechutnají, žluté můžu. Vždycky mám takové období, kdy sním každý den jeden a pak zase dlouho nic. Hezký víkend 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám ovoce ráda. Nejvíc teď, když je chladno a v zimě. 🙂
    Hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
  6. Banány kupuji jen zřídka (3-5x za rok), ale na druhou stranu jsem už nejmíň 20 let žádný banán nevyhodil :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js