Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 257 Umění nepít: Cesta střízlivého bojovníka

 Autor: Dušan Randák, René Kujan

Žánr: Populárně naučný, Psychologie, Rozhovor 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Umění nepít - jedinci, kteří, a nejen v české společnosti, se vyhýbají alkoholu, jsou často od ostatních vnímáni jako podivíni, nedůvěryhodní, a dokonce mohou vyvolávat i strach. Je však na každém z nás, na naší vlastní vůli, že se rozhodneme říci alkoholu NE. 

Podle odborníků totiž neexistuje nic jako bezpečná dávka alkoholu, takže i taková malá sklenička každý večer u televize už může být tak trochu problém.

Dvojice autorů, každý pocházející z jiného sociálního prostředí, se formou rozhovoru snaží do detailu rozebrat účinky alkoholu na lidský organismus, a to jak po fyzické, tak i po té duševní stránce, co nám i našemu okolí může přinést dlouhodobá abstinence a proč je lepší se s alkoholem úplně rozloučit.

Alkohol se totiž stal přirozenou součástí našich životů, oslavujeme s ním důležité životní události, pomáhá nám se uvolnit ve stresových situacích, ale často probouzí i naše temné povahové stránky, které máme bez alkoholu mnohem více pod kontrolou. 



I když se totiž alkohol může zdát jako přítel, který nás utěší, zbaví nás starostí a zmírní třeba i fyzickou bolest, pod hávem přátelství se skrývá zlověstný nepřítel.

Říci NE někomu, kdo systematicky otravuje náš život, zbavuje nás opravdových přátel, autenticity zážitků a způsobuje psychické i fyzické problémy, na tom přeci není nic špatného! Naopak, můžeme se pak cítit mnohem lépe, a vše si vychutnat více "střízlivě."

Hlavním společným jmenovatelem knihy má být dle tvrzení autorů svoboda. Svoboda rozhodnout se sám za sebe, že nechci pít alkohol, nebo si od něj chci dát alespoň na nějakou dobu pauzu. Zkusit to celé pojmout trochu jinak, přijmout zodpovědnost sám za sebe, a položit si základní otázku: Je pro mě alkohol v životě opravdu něco přínosného, skvělého? Nebo je to tak, že mi více bere, než dává?

Jednotlivé kapitoly knihy jsou proloženy i autentickými příběhy obyčejných lidí, kterým alkohol téměř zničil život, ale oni se nevzdali a rozhodli se se svou závislostí začít bojovat. Všechny tyto příběhy spojuje jediné - problém s alkoholismem začal nenápadně, a velice dlouho trvalo, než člověk přišel na to, že má opravdu problém.

Umění nepít: Cesta střízlivého bojovníka je poučným čtením nejen pro abstinenty, ale i pro "sváteční" konzumenty alkoholu, a pak zejména i pro ty, pro které se stala konzumace alkoholu běžnou, pravidelnou, a nepostradatelnou součástí denního režimu.

Co si ale ze čtení odneseme, je na každém z nás. Závěrem jeden hezký citát: "Buď sám sebou. Všichni ostatní už existují."


Hodnocení:
Po několika měsících jsem se rozhodla dát si pauzu od čtení románů a detektivek, a proložit to také něčím jiným. Minule tu byla recenze na tajemnou záhadu Djatlovovy výpravy a jejího děsivého osudu, a dnes tedy kniha zabývající se alkoholem a jeho dopadu na lidskou společnost.

Tuto knížku jsem si vypůjčila v knihovně minulý týden, a ke svému překvapení jsem zjistila, že se nejspíše jedná o čerstvou novinku, protože na databázi knih ještě není ke knize žádné hodnocení, a ani žádné komentáře uživatelů. To ale nevadí, protože můžu knihu posoudit opravdu objektivně, bez toho, aby mě někdo ovlivnil.

Téma knihy mi přišlo opravdu zajímavé, protože mám k alkoholu poměrně vlažný vztah. Dopřeju si ho tak třikrát za půl roku, jen když je nějaká opravdu vzácná příležitost, a to ještě spíše "na sílu." Nechutná mi pivo, to je na mě moc hořké, víno zase kyselé, takže když už je tedy příležitost, dám si ovocné Frisco, které chutná jako hodně sladká limonáda. A protože tam ten alkohol není moc cítit, tak je jeho popíjení dost zrádné.

Už jsem se často setkala s tím - ať už na nějakých společenských akcích, nebo i mezi kamarády na letní grilovačce, či v kruhu rodiny, že lidi kolem moc nechápou, že si nechci dát ani skleničku vína. Minule mě babička půl hodiny přemlouvala, ať si dám trochu šampaňského, že mi to přeci nic neudělá. A následně na mě začala i tak trochu útočit, že ze sebe dělám kdovíco, když nechci ani trošku! Jako vážně, tohle její chování mě opravdu až ponižovalo a bylo mi do breku.

Mám pít je proto, že pijí všichni ostatní, abych šla s davem?

To je právě také velké poselství knihy - ona svoboda. Když chci, dám si, když nechci, tak se nenapiju. Nesnáším, když mě někdo do pití alkoholu tlačí, přemlouvá mě, nebo si dokonce myslí, že si hraju na něco extra. Proč to ve společnosti musí takto být zakořeněno? A ten kdo nepije, je pro ostatní divný.

Umění nepít jsem přečetla jedním dechem. Autoři se nesnaží nijak moralizovat, ale překládají fakta a své názory tak, že to všechno dává smysl. Proč nepít, co mi to přinese, ale i další společenský problém, a to že je i nadměrná konzumace alkoholu často vnímána jako něco normálního. Autoři se zabývají i problematikou reklam na alkohol v televizi, tím, jaké společnosti využívají reklamní hesla a snaží se nám i podprahově vnutit tezi, že pití je v pořádku, třeba i proto, "že lidi spojuje."

Pití alkoholu se stalo často normou, a zapomínáme, že je to droga. Sice mnohem snadněji sehnatelná než třeba marihuana nebo kokain, ale pořád působí na bázi drogy. Dodnes mám v paměti takovou malou historku z učňáku. Tehdy jsme byli ve školní jídelně v rámci předmětu stolničení. Jako ukázku cvičné svatby nám učitel ukazoval rozvržení příborů, skleniček, kolik chodů by se mělo asi tak podávat, jaký je vhodný předkrm, a tak dále.

A součástí každého chodu byl i nějaký alkohol - digestiv, aperitiv... Učitel nám vysvětloval, že často je vhodné podávat po jídle hořké alkoholické nápoje, na zklidnění žaludku, a mě to tehdy připadalo tak nějak těžko pochopitelné. 

Tak mi ruka nějak automaticky vystřelila vzhůru, a já položila otázku. A co kdyby se tam, na té svatební hostině, hypoteticky vůbec nesměl pít alkohol? 

Učitel se zarazil, nevěděl, co mi má na můj dotaz odpovědět. Asi mu připadalo, že jsem praštěná, hloupá? Proč bych si vůbec měla myslet, že se na svatbě nemá pít, když je to slavnostní událost? Nakonec začal něco zmateně vykládat o tom, že to by se musela najít nějaká náhražka alkoholu, ale to by prý šlo dost těžko...

Nikoho neodsuzuji za pití alkoholu, jen bytostně nesnáším, když mě někdo do pití nutí, někdy je to v té společnosti fakt úmorné, otravné, a co pořád odpovídat na otázky proč nechci pít alkohol? Pár lidí se mě už i zeptalo, jestli nejsem nějak nemocná...

Za mě tedy tato knížka je skvělým počinem. Je super, že se někdo rozhodl psát i o abstinenci, o postavení abstinentů ve společnosti. Protože nepít alkohol, třeba i celý život není nic, zač by se měl člověk stydět, ale myslím, že na sebe může být hrdý. Nikdy alkohol neokusil, nikdy nepoznal jeho účinky, je mu fajn, tak proč ne?

Knihu doporučuji všem, protože je opravdu hodně poučná a já se dozvěděla velkou spoustu nových informací. Musím vyzdvihnout i pěkné ilustrace, které jsou tak trochu parodické, ale zároveň pravdivé.

Budu ráda, když mi napíšete Váš názor na recenzi do komentářů! Zaujala Vás, chtěli byste si knihu přečíst? Nebo Vás podobný žánr nebaví? Myslíte, že je konzumace alkoholu ve společnosti často zlehčována? Určitě mi napište Vaše názory a postřehy!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Eliss, koukám, že toho přečteš opravdu hodně. Já mám od vánoc rozečtenou knížku a nejsem schopná ji dočíst. Je to o ptácích, což by mě mělo zajímat, ale nějak mě to nebaví...Raději jdu ven nebo háčkuji. Měj se moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc pěkné fotky nejen ptáků, ale i z výletů. Nějak se mně u vás nedařilo komentovat. Tuhle při úklídu sem našel mé soukromé kalendáře doma tištěné z různých putování a jen si posteskl, o co nás doba covidková všechno připravila, a že je potřeba to trochu dohnat. Přeju hodně pěkných fotek ze zajímavých míst.

      Vymazat
  2. Demon alkohol ..ale na druhe stra na e, on je obsazen i v ovocnych stavech, kompotech a tam, kde bychom jej nečekali....Ale je utcite pravda, ue pridavat si ho jaksi navic by mela byt ciste osobni volba

    OdpovědětVymazat
  3. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mě někdo nutil pít alkohol... Ono záleží na tom v jakém prostředí se člověk pohybuje... Co říkáš na reklamu na birell? Ta je také postavena na svobodě nepít. Ono ani ten birell není 100% free.

    OdpovědětVymazat
  4. Taky nemám ráda, když mne někdo nutí pít, i když abstinent nejsem - skleničku si občas dám. Ale asi nemám potřebu si o tom přečíst knížku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Stáno, já bych tu knížku zase jako knihomol neodsuzoval, protože to že je o alkoholu ještě neznamená, že ty poznatky člověk nemůže použít i v jiných životních momentech, kdy vám může někdo vnucovat třeba něco jiného...

      Vymazat
  5. Co jsem v důchodě alkohol vůbec nepiju.Dříve jsem více chodila do společnosti a skleničku vína si dala,ale kupovat si domu flašku vína by mě nenapadlo.V pití to za mne dožene manžel,je to pivař a chodí do hospody.A když ho vidím,jsem ráda,že jsem už abstinent.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Skutečnost, že ve společnosti zpravidla nestačí říct "ne", protože všichni mají potřebu všem ostatním alkohol nutit, mě fascinuje a pobuřuje už dlouho. Vegetariánům taky nikdo nenutí maso, když řeknou, že maso nejedí. Tak proč nestačí totéž u alkoholu? Proč je potřeba říct to pětkrát a následně odpovídat na dotěrné dotazy ohledně toho, jestli nejsem nemocná nebo těhotná? Je to extrémně nepříjemné a vážně nevím, proč by ostatním mělo být cokoli do toho, jestli piju, nebo ne. Já jim taky v hospodě to pivo deset minut nerozmlouvám a neříkám u toho věci jako "A ty jako vážně chceš zabíjet svoje mozkový buňky? Nejsi nějaká nemocná?".

    OdpovědětVymazat
  7. Odolat kamarádům z mokré čtvrti může dát dost práce.
    A navíc nás reklama na alkohol denně přesvědčuje, jak půllitr pivo nebo panáček něčeho tvrdého utužuje kolektiv..

    OdpovědětVymazat
  8. O knize slyším poprvé a hodně mě zaujala. Také nepiju, nechutná mi to. Je mi trapně, když mě lidi stále dokola přemlouvají, ať si dám aspoň trošku. Když se jede někam na oslavu, ochotně dělám řidiče, aspoň mě nepřemlouvají :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js