Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 256 Djatlovova expedice: Nová odhalení

 Autor: Martin Lavay

Žánr: Populárně naučný, Konspirační teorie, Záhady a tajemno

Mé hodnocení: 70%

Obsah:                            Co se vlastně stalo v roce 1959 v pustinách Severního Uralu?

Nejnovější svědectví a informace v záhadném případu, který dodnes fascinuje celý svět!

Třiadvacátého ledna roku 1959 se schází deset přátel pod vedením Igora Alexejeviče Djatlova na nádraží ve Sverdlovsku. Skupinka si dala za cíl absolvovat lehce náročnější třítýdenní výpravu zasněženými pláněmi, severskými lesy, po hladinách zamrzlých uralských řek Lozva a Auspija vystoupat až na vrchol posvátné hory Otorten. Jméno hory se dá přeložit i pod významem "místo, kam nechoď."

K "zakázané" hoře už ale devět mladých vysokoškoláků nikdy nedošlo... Jediný přeživší, Jurij Judin měl to štěstí, že se v polovině výpravy vrátil zpět, i díky svým revmatickým potížím.

Šestadvacátého ledna "djatlovci" v minus sedmnácti stupních Celsia míří na korbě nákladního vozu k tzv. 41. okrsku, což je v oblasti poslední obydlené místo s pár sruby. Zde také na kost promrzlí v 16: 30 hodin vystupují.

Osmadvacátého ledna pátrá skupinka v okolí 2. severního dolu po minerálech a vzácných rudách, dnes je s nimi také naposledy Judin. Členů už je tedy jen devět, na lyžích a s těžkým proviantem na zádech vyrážejí po zamrzlé řece Lozvě dál do divočiny. V 17: 30 staví také poprvé svůj dvojstan.

O den později pokračují djatlovci dál v postupu zmrzlou řekou, v dálce už vidí vrcholek Otorten, kterou mají v plánu pokořit. Zkoumají také první, zvláštní domorodé znaky na stromech - v oblasti žije malý mansijský národ.

Dle všeobecných tezí jsou ale Mansijové přátelští, ale je to tak doopravdy?

Třicátého ledna se putování po již jen částečně zamrzlé řece Auspija stává čím dál obtížnější, cesta se nebezpečně klikatí a na mnoha místech hrozí propadnutí do ledové tříště. Skupinka se tedy rozhodne putovat lesem kolem koryta, a opět nacházejí další záhadné značky na stromech.

Jednatřicátého ledna dojde k rapidnímu zhoršení počasí, výletníci se musejí navíc brodit velice vysokým sněhem, a ve čtyři hodiny odpoledne se jim daří vyškrábat na hranici lesa do míst, která jsou intenzivně bičována větrem. Nakonec se po dlouhé poradě rozhodnou vrátit do lesa, kde snad nepřízeň počasí lépe zvládnou.

A nakonec prvního února, kdy je poslední známý záznam z pohybu výpravy, se djatlovcům podaří zdolat jen dva kilometry výstupu vzhůru a nakonec se utáboří na úbočí tzv. Mrtvé hory. Zde se i naposledy vyfotí.

Pak už zůstala jen mrtvá těla všech členů výpravy různě kolem tábořiště, rozřezaný stan, a stopy bosých nohou nebo v ponožkách ve sněhu směřující pryč ze sněhové pláně. Co se mohlo stát tak hrozného, že se studenti bezhlavě vydali na útěk, ve svém do zimy absolutně nevyhovujícím oblečení a neobutí prakticky vstříc smrti? 

Autor se na desítky let starou záhadu dívá novým, moderním pohledem a nabízí řadu hypotéz, co se mohlo stát, včetně i těch trochu kontroverzních, a povede se mu nasadit čtenáři opravdového "brouka do hlavy!" Protože záhada i po letech žije pořád dál, a nadšenci dokonce pořád přicházejí s novými teoriemi!



Hodnocení: Před pár dny jsem u své oblíbené blogerky Stáni četla moc poutavou recenzi na knížku od stejného autora s názvem Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?, takže když jsem v knihovně uviděla v sekci nových knih  Djatlovova expedice: Nová odhalení, mylně jsem získala dojem, že si půjčuji právě knížku, kterou Stáňa recenzovala!

Mimochodem, její skvělou recenzi si přečtěte zde: 

https://veverkoviny.blogspot.com/2022/04/m-lavay-kdo-zavrazil-ucatniky-djatlovy.html

Až doma a po přečtení Stánina blogu jsem zjistila, že jsem si půjčila jinou publikaci, ale od stejného autora, která volně navazuje právě na první díl, takže to vlastně nakonec tolik nevadí. 

Jak už jistě, milí čtenáři moc dobře víte, záhady miluji, často o nich píši, ráda sleduju různé dokumenty i na Prima Zoom, kde nedávno byl právě i cyklus na Djatlovovu expedici. Pěkně zpracovaný seriál, mohu jen doporučit.

A jak se mi tedy líbila knížka? 

Předně musím vyzdvihnout to, že je pěkně děsivá. Teze tady překládané jsou opravdu leckdy i bizarní, ale některé jsou více než zajímavé a k zamyšlení. V roce 2019 došlo v Rusku k obnovení případu záhadného úmrtí studentů, jenže po roce a půl došla ruská generální prokuratura k závěru, že neštěstí způsobila špatná viditelnost a lavina.

Toto tvrzení potvrdila i skupina švýcarských matematiků, kteří napsali rozsáhlou stať plnou složitých vzorců a číslic, a z jejich závěrů má být patrné, že studenty zabila lavina - sesunutí těžké sněhové desky. Jenže i přes řeč čísel to nemusí být až tak jasné.

Záhad je kolem totiž pořád spousta, například fotografie studentů z výpravy, které se podařilo zachránit z malého fotoaparátu jednoho z členů výpravy. Dle tvrzení některých badatelů je totiž možné, že studenty sledoval nějaký neznámý vrah, v úvahu by prý mohl přicházet i jediný přeživší, Jurij Judin. Ovšem proč by se mladík oddělil od výpravy a pak se rozhodl zabít své kamarády, to už jaksi nedává moc smysl.

Pak tu jsou samozřejmě ve hře i UFO, útok sněžného muže, milostné pletky, otrava výpary z kamínek, které měla skupina zavěšené ve stanu, a další teorie.

Co velmi kvituji je to, že autor se nebojí předkládat různé možnosti, nebojí se žádné teorie, byť se může zdát směšná, nechává na čtenáři, co si vybere a jaký závěr si udělá. 

Kniha se mi četla dobře, přečetla jsem ji za dva dlouhé večery v posteli, protože mě to opravdu bavilo. Ale musím říci, že se mi pak neusínalo zrovna nejlépe, protože jsem pořád musela o záhadě přemýšlet... Sám autor se jednou v knize zmiňuje, že během psaní chodil kontrolovat, jestli se mu na balkoně neobjevila mrtvola.

V publikaci je i spousta fotografií, a tady musím opět souhlasit s recenzí Stáni, protože kvalita fotografií je nic moc. Někdy jsem si dávala papír až k očím a nejistě mžourala, co to tam tedy mám vlastně vidět za detail? Dá se to pochopit vzhledem k letům, kdy byly fotky pořízeny, ale přeci jen mohly projít nějakou úpravou...

Co bych ještě tak trochu vytkla, je závěr knihy, kdy se autor věnuje přepisům dialogů z videí, kde se debatuje na záhadu djatlovců, to mi přišlo nepřehledné, a vadily mi v této části velmi dlouhé odstavce, protože se to prostě blbě četlo. Trochu zbytečně odfláknutá pasáž.

Ale jinak za mě dobrý. Je na každém čtenáři, co si z knihy odnese, čemu uvěří, a co odsoudí jako hloupý blábol. A právě o tom to je.

Pokud máte rádi záhady, tajemno a nevysvětlené události, tato knížka je právě pro Vás!

A co Vy? Slyšeli jste o této záhadě mrtvých studentů? Nebo ne? Četli jste o Djatlovově expedici nějakou knihu, viděli film, či dokument? Přečetli byste si rádi tuto nebo knížku ze Stániny recenze? A myslíte, že za smrt studentů mohla jen "obyčejná" lavina, nebo je za tím něco mnohem temnějšího? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Eli,mam take hodně rada zahady.O expedici jsem přečetla,kde co a viděla i několik dokumentů a dokonce i film.Ten spisovatel určitě mluvil o expedici na badatele.net na Youtube.Jak je tam něco noveho,hned zhlednu.Obě knižky by mě zajimaly.Podivam se po nich.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Viděla jsem film o této expedici. Vypadá to moc dobře, takže po knize možná mrknu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jsem napsala komentář - a on mi zmizel :(. Zkusím to tedy znovu
    Eliss, díky za pochvalu mé recenze :). Jsem ráda, že tě zaujala a přivedla k půjčení knížky, byť se nakonec ukázalo, že to nebyla přesně ta, co jsem četla já. Vím, že další knížka o expedici existuje, uvažovala jsem, že se po ní podívám v knihovně, ale trochu mi připadá, že se tam bude opakovat řada věcí z té první. Takže možná až za čas, pokud na ní někde narazím.

    OdpovědětVymazat
  4. Už jsem o tom četl několik článků.
    Je to vskutku tajuplné.

    OdpovědětVymazat
  5. Obě knihy znám a mám je na seznamu, že bych si je jednou chtěla přečíst. U prvního dílu se má známá strašně bála, tak jsem na knihy hodně zvědavá.

    OdpovědětVymazat
  6. záhadu znám, ale nenapadlo by mě, že by to udělal jediný přeživší... i když je to zajímavá teorie :)

    OdpovědětVymazat
  7. Psal jsem o tom na svem minulem blogu...Problem je, ze skutečně zadne vysvetleni uplne nesedi, tak to zustavax i nadale zahada....

    OdpovědětVymazat
  8. Ian Dury, hazi mne zo do aninymu

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula