Přeskočit na hlavní obsah

Vládci nebes v ohrožení?

 Před pár týdny jsem v televizi zachytila část pořadu pro kutily, a zrovna tam moderátor mluvil o ptácích a o přikrmování. Ideální doba pro naplnění krmítek a instalaci lojových koulí je začátek listopadu. A ptáčky můžeme přikrmovat až do konce března. Zajímavou informací pro mě bylo i to, že když začne svítit slunce a ohlásí se první známky jara, automaticky to neznamená, že už přikrmovat nemusíme.

I v této době ještě není tolik hmyzu, a ptáci jsou tedy stále závislí na naší pomoci. Já jsem už před několika lety začala kupovat lojové koule. U naší bytovky nejsou sice stromy, ale soused má na svém pozemku velkou lísku a její větve sahají až na náš pozemek. To zase tolik nevadí, protože tu díky tomu stromu máme v létě krásně chládek, a já tam navíc vždycky přivážu ty lojové koule. Ptáci se na ně naučili, létají sem na hostinu pravidelně.

Málokdy se mi ale poštěstí je vidět, létají na jídlo nejspíše brzy ráno, když jsem v práci, nebo večer. Co jsem ale stačila odpozorovat, nejčastěji sem létá sýkorka, občas pěnkava, no a pak také kos. Co je ale zajímavé, tak ten kos nikdy nezobe přímo z té koule, ale hledá po zemi spadené zbytky a zobe tam. V zimě po něm ve sněhu zůstala spousta ptačích stop.




Fotky v článku jsou ilustrační a pocházejí z Google, já sama jsem se párkrát ptáky snažila fotit, bohužel na to nemám to správné oko a fotky byly nepoužitelné.

Bohužel, podle ornitologů jsou opeřenci, a to nejen na našem území, ve velkém ohrožení. Uchu lahodící zpěv ptáků může být brzy minulostí, pokud nedojde k zásadnímu průlomu. V České republice nejvíce mizí ty druhy, které jsou zvyklé žít v zemědělských oblastech.

Mezi lety 1982 a 2020 se jejich početnost snížila o 31 procent. To je tedy více než alarmující číslo. Stojí za tím i úbytek hmyzu, jenž je pro ptáky hlavním zdrojem potravy. Proto je tak důležité přikrmovat i mimo zimní měsíce. Vloni jsem koule zavěsila na strom i na konci jara, a šlo vidět, že ptáci zobají pořád.

Problémem je třebas i časté sečení trávy v některých oblastech. V trávě žije hmyz, potrava ptáků. Není hmyz, nejsou ptáci, kteří nemají co jíst. Řešením je právě omezení sečení. Já vím, že ono to ve městech a hustěji zabydlených oblastech asi moc nejde, protože lidem bude vysoká tráva nepříjemná, chápu, že pro alergiky je to noční můra, ale za pokus to stojí.


I u nás na vesnici dost ubylo ptactva. Dříve jich i na ty lojové koule létalo více, a ráno už jich nám u oken do ložnice nezpívá tolik, co dřív. Pamatuji si že tak před šesti lety ptáci ráno vřeštěli tolik a bylo jich tak hodně, že jsem pak už nemohla spát, jak si mezi sebou hlučně povídali a hašteřili se. Ale nikdy mi to nevadilo, naopak mi to dělalo radost.

Z polního ptactva hrozí definitivní konec i sojce chocholaté či koroptvi polní. Budou se příští generace i vinou nás, lidí, učit o ptácích jen z učebnic a už je na vlastní oči neuvidí? Podle evropských statistik počty ptáků v zemědělských lokalitách klesly o 17 procent, naopak v lesích se zvýšily o 7 procent. Sice mírný pokles, ale alespoň něco!

Bohužel ptactvo poškozují i nové zemědělské technologie, které jsou k nim a k jejich životnímu prostoru nešetrné. Podle názoru jednoho odborníka jsou ptáci jen indikátorem genocidy, která se v zemědělství děje u méně nápadných drobných živočichů, u kterých to zase tak moc nepozorujeme. 


V ohrožení jsou ale i mrchožraví a obávaní supi. V posledních letech nastal jejich rapidní úbytek ve volné přírodě. Jednou z nejčastějších hrozeb je pro supy otrava karbofuranem, což je pesticid nebezpečný i pro člověka či domácí zvířata.

Přestože je tento pesticid od roku 2008 v celé EU zakázán, hynou na jeho účinky tisíce supů. Bohužel se stávají obětmi i léčivy používanými k léčbě skotu.

Byla by opravdu obrovská škoda, kdyby byla populace supů vymýcená, protože to jsou úžasní a majestátní ptáci, a navíc jsou díky své mrchožravosti takovou zdravotní policií v přírodě. 


Od roku 2019 v Česku funguje projekt spadající pod Českou ornitologickou společnost s názvem Ptačí hodinka. Celé to spočívá v každoročním sčítání ptáků - nejen na krmítkách. Získané údaje slouží pro vědecké účely. Podobné sčítání probíhá i v USA, Velké Británii nebo Nizozemsku. Příští ptačí hodinka bude až příští rok, a to mezi 6. a 8. lednem 2023.


Myslím, že ochrana našich ptačích kamarádů je velmi důležitá. A pomoci může každý z nás. Ať už přikrmovaním, nebo i tím, že se zapojíme do jejich sčítání. Nebo můžeme méně častěji sekat trávu, pokud je to v našich možnostech, aby měli ptáci co jíst.

Ten ptačí zpěv po ránu a vzrušený šramot na krmítku za to přeci stojí, ne? 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já někde vyčetla, že se má přikrmovat jen když je sníh, aby nezlenivěli. U nás letos nebyl. Město musím pochválit, trávníky seče snad jen dvakrát do roka, trávu míváme skoro do pasu. A nějakej ten nepořádek udržujem na zahradě taky, aby se ten život měl kde schovat.

    OdpovědětVymazat
  2. rodiče mají na zahradě vytvořené krmítko a je to vždy obsypané ptáčky :) a maminka věší lojové koule po stromech na procházce s pejskem a tam se ptáčci už také naučili :) já se těším, až budeme s manželem svoji zahrádku a tam si udělám krmítko :)

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, já přidělala takové kovové rameno (v podstatě se na to dávají police) na plastové okno
    a na něj pověsila dvě lojové koule. A tak jsem i uprostřed města občas vídala právě sýkorky,
    jak si pochutnávají na semínkách. A tvé povídání je úžasné a alarmující, pamatuji si, že několik let jsem vůbec neviděla ani městského vrabčáka - naštěstí letos jsme si spolu "povídali", když měli vrabčáčci sraz v křoví u cesty. Pokusím se nezapomenout na Ptačí hodinku. Hodně pohody.

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek. Naštěstí u nás jsou pastviny a louky, které se sekají jednou ročně a hmyzu je tam dost. Horší to bude s hnízděním, když se vykácelo tolik lesů, ale zůstávají houštiny a místy se už vysazují listnáče, tak snad tu ti ptáčci přece jen zůstanou a přežijí. Jinak lojové koule v té síťce, to také není nic dobrého, protože se ptáci mohou zachytit drápkem do síťky, zlomit so nožičku nebo zůstanou v síťce uvěznění a pak uhynou nebo se stanou snadnou potravou dravců. Já síťky sundávám a kouli namačkám do skořápky od kokosového ořechu, kterou lze také na strom snadno zavěsit. Jen je to práce navíc. Stále ještě přikrmuji a navíc v těchto dnech, kdy je sucho dávám i vodu do pítka. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. O tom, že se mají ptáci přikrmovat i v létě, jsem také nedávno slyšela. Důvodem je prý úbytek hmyzu, Byla to pro mne novinka, ale problém to určitě není. Budeme do krmítka na chatě sypat i v létě. Zdravím 🐦

    OdpovědětVymazat
  6. Také sypeme, ale na zahradě nemáme možnost pozorovat, protože ji nemáme u domů. Pěkné video z krmítka.

    OdpovědětVymazat
  7. Ptáčky pořád ještě krmím,ale už létají sem,tam,takže ani krmítko denně nenaplňuji.
    Každý rok je jich na krmítku méně a některé druhy jsem letos ani neviděla.Ale na habru si udělali hnízdo holubi,tak bude brzy hnízdění.Jenže,jak strom zazelená už na ně neuvidím.Jednou jsem fotila od vajíčka až,když vylétly z hnízda.To byly hrdličky.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  8. V lednu u nás soused postavil dvě krmítka.
    Hezky nám to tu od okny švitoří.
    Ale problém je v Praze s přemnoženými holuby.

    OdpovědětVymazat
  9. No ptaky u nas mame s sykorek je kupodivu porsd dost...Chystane se vyvesit polobudku pro rehky

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss, ptáčky krmíme celoročně. Do krmítka létají sýkorky, kosáci, hrdličky, zvonci, sojky, stehlíci, vrabci... Ale připadá mě, že jich létá méně. Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Jaro, jaro, doufám, že se nic nezmění, konipasové už pobíhají po nádvoří, vrány šedivky krákají v zahradě, hrdličky řvou od rána a kachny se vrátily na jezírko. Po této stránce je alles gute...snad budou i další okolnosti....

    OdpovědětVymazat
  12. Není vhodné ty lojové koule z pytlíků vybalovat? Viděla jsem pár fotek, kdy se ptáčkům do drobných ok zamotaly nožky a ptáci zemřeli. :(

    Moje oblíbené krmítko se nachází u partnerových rodičů, je na něj skvělý výhled z terasy i z kuchyně, a mimo zobání tak mají připravenou i plochu na koupání. Slétá se jich tam hodně a sledovat to hemžení je tak roztomilé!

    OdpovědětVymazat
  13. Méně často sekat trávu je rozhodně dobrý nápad - pro hmyz, pro ptáky, ale i pro samotnou tu trávu, která je pak podstatně odolnější proti suchu a životaschopnější. Jenom musíme trochu přenastavit svoje představy o "správně" upravených zahrádkách a bude to stačit na výrazné zlepšení :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula