Přeskočit na hlavní obsah

Školní obědy a strávnící

 Nedávno jsem v jednom českém měsíčníku letmo prolétla očima článek o stravování studentů ve školách, hlavně tedy těch menších dětí na základních školách. Podle českých nutričních specialistů děti tloustnou a klíčem má být změna stravy ve školních jídelnách.

Za sebe musím říci, že já mám na školní jídelnu na základce ty nejlepší vzpomínky. Tenkrát nám tam vařily dva staré paní kuchařky, a jídla byla vynikající. Ještě když jsem chodila na první stupeň, tak jsme měli jako menší děti povinnost si dát polévku. Pak se to nějak zrušilo a polévku už si dával jen ten, kdo chtěl, a myslím že je to tak i dnes. Jídla byla dobrá, správně kořeněná, žádné "univerzální hnědé omáčky."



Ve školce to bylo s jídlem trochu horší. Tedy, jen s obědy. Svačinky byly vynikající, dodnes vzpomínám na chleba s medem a máslem a výborné kakao. Obědy jsem měla někdy velký problém sníst, zvláště když bylo něco s vnitřnostmi nebo moc tučné maso, to mi jako dítěti dělalo strašně zle a když mě do toho jídla někdo nutil, málem jsem se pozvracela. Ve školce byla ale přísná ředitelka, která dohlížela na to, zda obědy opravdu jíme. Byla jsem tedy nucena dělat, že jídlo jím, ale nacpala jsem si ho na bok do pusy, zevnitř tváří, a takto jsem šla domů. 

Máma mi kdysi vyprávěla, že mě jednou vyzvedl ze školky děda na kole. Jeli jsme do města na zahrádku k babičce a prarodiče až tam zjistili, že mám v puse nacpanou kuličku z jídla, kterou jsem nechtěla sníst. Možná to působí jako legrace, ale je fakt štěstí, že jsem to jídlo nějak špatně nespolkla a neudusila se. No, děti napadají různé věci, a já to tenkrát jíst opravdu nechtěla, takže mě nenapadlo nic lepšího. Kamarádka mi kdysi vyprávěla, že ona ve škole, když nechtěla něco jíst, tak si třeba kus masa nebo brambory nacpala do kapsy a po cestě domů to vyhodila do koše.

Celou základní školu jsem chodila na obědy, a nemůžu si stěžovat. Tenkrát tam vařili opravdu moc dobře, žádné "blafy" to nebyly, ale samozřejmě se našla jídla, která jsem neměla ráda. Nemám ráda maso prorostlé tukem a vnitřnosti, ale většinou jsem ve škole snědla všechno, často jsem si dokonce chodila přidat, až se kuchařky divily, že jsem tak hubená a tolik toho sním.

Když odešly obě staré paní kuchařky do důchodu, přišly jiné, a už to bylo s kvalitou jídel horší, ale pořád to šlo. Před rokem jsem chvíli v létě brala právě ze základní školy obědy, a zaplatila jsem jen jeden měsíc, protože už to opravdu nebylo ono. Já nejsem moc vybírává, ale bohužel jsem z těch jídel cítila chemickou pachuť, hlavně u polévek, které byly často i přesolené a takové bez chuti.

Já vím, že ono je to těžké, vlézt se do toho rozpočtu a za to kvalitně uvařit dětem, ale tohle mě opravdu zklamalo.

Na učňáku a na střední to už bylo s kvalitou obědů horší. Malé porce, nic moc chuť, takové to nenadchne, ale ani neurazí. Bohužel jsme měli obědy přes praxi povinné, aby měli učni pro koho vařit, ale já si často moc nepochutnala. Později jsem na jeden rok nastoupila na učební obor kuchař-číšník, a byla jsem tedy přímo u "zdroje" přípravy obědů a večeří pro studenty.



Skončila jsem na konci prváku, protože mě obor nezaujal. Bavilo mě na place obsluhovat studenty, ale v kuchyni mě to nebavilo. Abyste tomu rozuměli, já ráda vařím, ale podle sebe, a tady se vařilo podle Receptur teplých pokrmů, takže se musely striktně dodržovat postupy a to mě nudilo. Doma ráda vařím, peču, ale podle sebe, a ve školní kuchyni tomu chyběla fantazie a nějaká inovace. Já chápu, že škola neměla peníze na kdovíjaké kuchařské experimenty, ale i za málo peněz se přeci dá něco vykouzlit...

Praxe ve školní kuchyni mi ale hodně dala v tom směru, že jsem se začala zamýšlet nad tím, kolik jídla se vyhazuje a kolik ho vyhodím i já sama. Když stojíte u okýnka a vyškrabujete do velké nádoby hromady zbytků, často i celé netknuté obědy, které se prostě jen tak vyhodí, přemýšlíte o tom pak jinak. Když děláte přímo v provozu, sledujete náročnou přípravu jídla, a pak ho celé netknuté seškrábnete do zbytků, není to nejpříjemnější pocit.

Problém byl asi i v té povinnosti chodit na obědy přes praxi, neexistovala možnost si oběd odhlásit, jedině kvůli nemoci. Na jedné straně by kuchaři neměli pořádně pro koho vařit, ale pak sledovat ty protáhnuté obličeje studentů, kterým dané jídlo nechutná a jen se v něm porýpou, případně jej celé vyhodí...

Upřímně si myslím, že za to, že české děti tloustnou, nemůžou zase až tak školní jídelny. Můžou za to velkou měrou i automaty na sladkosti ve školách, příliš sladké nápoje a případně i rodiče, kteří dětem nekupují svačiny nebo se pořádně nestarají o to, co si vůbec do školy kupují. 

Pak třeba děti ani nechtějí obědy vůbec jíst. Problém je i chování dětí, které si jídla neváží. Často, když procházím právě kolem základky, vidím na zemi rozšlapané ovoce, poházené papíry od musli tyčinek a jiné odpadky. To je podle mě hodně smutné. Když to nechci jíst, tak to vezmu domů, ale hodit to na zem, a ještě to třeba schválně pošlapat? Ale děti jsou různé, a některým to asi připadá v pořádku. Neříkám, že takové jsou všechny děti, ale při procházkách kolem školy to vidím na vlastní oči.

Co si o tomto myslíte Vy? Jaké máte vzpomínky na školní obědy? Chodili jste na ně rádi, nebo ne? Myslíte, že české děti více tloustnou? Opravdu za to mohou školní jídelny, nebo je problém někde úplně jinde? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. U nás ve škole máme na výběr dvě jídla ( pro masožravce 😉i pro vegany) Jídelníček je opravdu pestrý - tuňák; cizrna; ryby stokrát jinak; plněné tortily., nepřeberné množství salátů.....Děti si mohou vše navolit v pohodlí domova. A všem bych přála vidět ; jak to vypadá u okénka, kam se odevzdávají talíře. A je jedno jestli je řízek, svíčková, rajská, špagety.....stačí když jeden řekne FUJ😢a celá partička nejde a doma tvrdí, že jim jídlo nechutná.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem chodila do školy v padesátých letech a ve škole jsem na obědy nechodila. Doma bylo vždy něco uvařeno, co se dalo ohřát a to tehdy nebyly žádné mikrovlnky. Musela jsem si poradit sama. Hlavně jsem už musela umět zatopit v kamnech, protože plyn jsme ještě neměli, vařilo na sporáku na dřevo a vedle jsme měli malá kamínka, zvaná "kaborky" a v těch když jsem zatopila, tak bylo jídlo teplé hned. Maso bylo jen v neděli, jinak se vařila prostá jídla z brambor a zeleniny nebo domácí těstoviny. To bych mohla hodně dlouho vzpomínat, ale vaši generaci už takové vzpomínky moc nezajímají, protože žijete v jiném době a v jiném světě. Měj se moc pěkně a hlavně se opatruj..

    OdpovědětVymazat
  3. To jsi asi jediná, které chutnala Univerzální Hnědá Omáčka!

    OdpovědětVymazat
  4. České děti tlustnou, páč pořád visí na pojítkách a nesportují.

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé téma, Eliss. Už docela dlouho nemám se školními jídelnami žádné zkušenosti, ale asi to je jako se vším, jsou dobré i špatné.
    Když čtu, co píše Eva, do jejich jídelny bych chodila hned...
    Měj se moc hezky. Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Nemyslím si, že za to můžou jídelny. Tipuju, že se to od mých časů nemohlo změnit k horšímu, a to byla základka, kdy to sice "šlo jíst", ale že to "jde jíst" je málo, protože to neláká. Každý týden přemaštěná vepřová kýta po selsku s bramborama co neviděly sůl, zato vagony celého kmínu, minimálně jednou týdně vyschlá rýže a ryba zcela bez chuti a jen pár jídel, co doopravdy chutnaly. Na obědy jsem chodila některé dny podle dojíždění a prostě to nestačilo. Nepřišlo mi to nijak výrazně lepší než si počkat až se dostanu domů a dát si něco, co mi chutná. Na střední pak nevím, to jsem na oběd šla jen občas v prváku, protože jsme měli k dispozici dvě jídelny, ale pro náš obor byla ta horní, která byla asi půl kilometru do strašně prudkého kopce, takže to mi za to nakonec přestalo stát úplně. A menza byla fajn hlavně ve výběru, dalo se tam někdy narazit na hodně zajímavá jídla, ale taky nebylo výjimečné, když si člověk vybíral menší nenadšené "eeeh". Jako největší problém já vidím to, že spousta dětí se v dětství neseznámí s hromadou potravin, nebo jejich rodiče vaří že by jim měli pracky zpřelámat a tak spoustu jídel vnímají jako blaf (špenát, drůbež a další jsem začala jíst až když jsem si to začala připravovat sama a zjistila, že to blaf fakt bejt nemusí), změna životního stylu a zkrátka to, což si pamatuju velmi dobře i od sebe, že se často dětem nechce táhnout do školní jídelny, zábavnější je strávit ten čas jinde se sváčou. Což podle mě taky není ždná novinka.

    OdpovědětVymazat
  7. Na základní škole jsem na obědy nikdy nechodila,chodily jsme se sestrama k babičce,maminka byla dlouho v práci a potom nás vyzvedávala.Nechodila jsem na obědy ani na střední škole,protože bych nestihla autobus domů.Trochu jsem v té době jídlo zanedbávala.Na obědy jsem chodila jenom ve školce a tam mně to moc nechutnalo.Teď si vařím podle sebe a baví mě to.Manžel jí jinak,ten chce jenom klasiku a tak mu ji vařím.Já ji nemusím
    Eli,měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, zdravím. Jà jsem na obědy na základce chodila a nemohu si stěžovat, žádná uho nebyla. Na gymplu a vysoké jsem nechodila, to jsem jedla málo, kvůli penězům a chtěla jsem být hubená. Nemyslím si, že by ve školách vařili až tak špatně, hodně je to o výchově, děti mají všeho většinou nadbytek... Chodím pravidelně kolem škol u nás, střední a základní a těch svačin, vyházených všude... Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Dost dobré zamyšlení, nejen nad jídlem jako takovým, ale i možnost porovnání tu hraje roli, protože s časem se měnily i jídla, stejně jako kuchařky. Navíc tu hraje roli i vlastní zkušenost. Když jsem chodila na základku, tak tam vařili celkem dobře, bylo jen málo jídel, které mi nechutnaly. Na střední pak to bylo trochu slabší, ale pořád dobré. Nesnášela jsem jeden druh polévky (rádoby masová) a brambory s cibulkou na sádle. V tom jsem se opravdu jen porýpala. - Myslím ale že tloustnutí není díky školním jídelnám, v tom ti dávám za pravdu. Spíš to je špatná strava jako taková, čipsy, čokoládičky, coca cola, energetické nápoje, A taky málo pohybu, hodně času u počítače, málo lítání po venku. I když v posledních dvou letech i ty stupidní vládní nařízení udělaly hodně práce...
    Moc dobré zamyšlení.

    OdpovědětVymazat
  10. Za tloustnutí dětí určitě nemůžou jídelny, to je spíš velký mix nedostatku spánku, přebytku cukru a málo pohybu. Ale provětrat trochu zatuchlý jídelnový vzduch je určitě dobrý nápad. Já si naštěstí na jídelnu na základce už moc nepamatuju, ale těch pár hororových vzpomínek, které mi zůstaly, tedy stojí za to. Naštěstí jsem odtamtud po pěti letech utekla a na gymplu vařili dobře. To byla opravdu velká úleva :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Základku si už moc nepamatuji, zato jsem byla moc spokojená na střední. Naše škola měla malinkou jídelnu, kam se jídlo dováželo, a to mi nechutnalo vůbec. Začala jsem proto chodit spolu s několika dalšími spolužáky jako "cizí strávník" na přilehlou základní školu, kde vařili tak dobře, že se sem sjížděly maminky a důchodci z dalekého okolí. Pamatuji, že měli vždy v nabídce i nějaký salát nebo lehké dietní vegetariánské jídlo, což mi vyhovovalo. Když to pak naše škola zakázala, abychom přebíhali jinam, začala jsem si raději nosit obědy vlastní, než jíst univerzální omáčky s kusem tlustého masa, dovezené kdo ví odkud.

    OdpovědětVymazat
  12. Myslím, že dávat to za vinu školním jídelnám je opravdu ubohé. Mají normy, podle kterých vaří, kolikrát měsíčně maso apod., takže díky tomu určitě děti netloustnou. Teta vařila v naší školní jídelně, takže jsem se mohla podívat tzv. "pod pokličku". Do té doby mi to taky nedošlo, jak děti strašně plýtvají, nebo i já sama. Na naší základce vařili opravdu hodně dobře, nemohu si stěžovat. Měli jsme výběr ze dvou jídel a byly opravdu chutné. Od té doby, co tam byla teta, tak jsem si snažila dávat jen takové porce, které opravdu sním, dávala jsem si i polévky, které jsem dříve zas tolik nejedla. Bála jsem se před tetou vyhazovat :D takže vlastně i méně plýtvala :D zjistila jsem, jak dobře tam vaří. Teď mi to na vysoké vadí. Čas dojít si do menzy mám jenom 2x týdně. Dávají tam opravdu velké porce, ale kvalita u většiny není úplně valná.
    Spíš se mi zdá, že děti tloustnou díky velkým svačinám, které jim rodiče dávají a také, jak říkáš, kvůli automatům. My jsme je na střední také měli, ale jelikož je základka a střední spojená jednou chodbou, takže tam mohly chodit nakupovat i děti ze základky, proto je odvezli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula