Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 242 Sůl moře

 Autor: Ruta Sepetysová

Žánr: Válečný, Historický, Podle skutečné události

Mé hodnocení: 90%

Obsah:                          Zima roku 1945.

                                      Čtyři mladí lidé.

                                      Čtyři tajemství.

V roce 1945 se válka pomalu chýlila ke konci. Poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků zoufale snaží přesunout k moři, které znamená úprk do země neomezených možností, nový začátek a tolik kýžený pocit bezpečí.

Mezi těmito uprchlíky se našla spousta lidí, kteří mají před okolím, a často i sami před sebou co skrývat. A právě mezi nimi je i nesourodá čtveřice, které svedla dohromady náhoda. Dvacetiletý Němec Florian, který prchá před sebou samým s svým svědomím, zachrání při svém bloudění lesem mladou polskou dívku Emilii před sovětským vojákem.

Tato nesourodá dvojice dojde až k velké stodole, kde se jim podaří ukrýt a potkají další uprchlíky. Mezi nimi je i mladá zdravotní sestra Joana, která bere jako své důležité životní poslání zachránit i přes hrůzy války co nejvíce lidských životů. Ale není to jen její radost z pomáhání druhým za každou cenu, nýbrž i zoufalá snaha vykoupit temné hříchy minulosti, které s sebou táhne jako těžký kámen...

Tato trojice se dá dohromady, brzy je začne pojit křehké pouto přátelství, a společně s dalšími uprchlíky se vydávají k moři, kde se již organizují přípravy lodí na velké zaoceánské výpravy. 

A právě tady se seznámíme s posledním hrdinou, námořníkem Alfredem, který pomáhá s přípravami lodí na dalekou plavbu. Alfred je horlivým členem nacistické strany a s lidmi na palubě má své zvracené plány. I když se mu jeho podřízení posmívají kvůli slabé tělesné konstituci a nepříjemné vyrážce, Alfred moc dobře ví, jaký je jeho úkol.

Cesta k vysněnému přístavu však není vůbec jednoduchá, protože nebezpečí, nejen v podobě sovětských vojáků, číhá všude. Mezi takové překážky patří i pochod zamrzlým jezerem, jehož led je velmi nestálý, a může se každou chvíli probořit.

Sůl moře je nejen syrovým válečným románem, ale také příběhem hrdinství obyčejných lidí a o nezdolné vůli přežít.


Hodnocení: Sůl moře jsem si vypůjčila z knihovny už na konci listopadu, ale stále jsem její čtení odkládala. Sice mě zaujalo téma válečných uprchlíků a recenze také nevypadaly zle, ale tak nějak jsem měla zajímavější tituly ke čtení. Tedy, alespoň jsem si to myslela.

Po dočtení poslední stránky knihy mě vážně mrzelo, že jsem si ji nepřečetla už dříve. Řadím ji totiž mezi můj virtuální žebříček nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou. Vážně.

Ze začátku jsem byla z četby lehce zmatená, protože se skáče v kapitolách mezi postavami a chvíli mi trvalo, než jsem si na tento styl psaní zvykla, ale pak to byla opravdu paráda. 

Bavily mě postavy hlavních hrdinů, vůbec není na škodu, že jich bylo více. Nijak mě to při čtení nerušilo, nepůsobilo to chaoticky, jak se tomu v některých románech děje. Nejvíce jsem fandila mladé polské dívce Emilii, nejméně sympatický mi byl Alfred, onen námořník, jeho postava byla zosobněním obrovského zla. Líbilo se mi, jak si autorka dovedla s charaktery hrdinů hezky pohrát.

Děj mě bavil, pořád se něco dělo. Myšlenkové pochody postav mě bavily, celé to bylo přirozené, a mnohdy až nepříjemně naturalistické, ale když sahám po válečném románu, musím s něčím takovým počítat. Ale zase - nejedná se o žádný krvák. 

Autorka chtěla dle svých slov ukázat válku očima mladých lidí různých národností a životních zkušeností, a tohle se jí opravdu povedlo. 

Nechci vyzrazovat zápletku, ale kniha se zabývá i událostmi na německé lodi Wilhelm Gustloff. I přes její historický význam, který je v knize popsán, si nepamatuji, že bychom se o této lodi kdy učili na základní škole, třeba v dějepise. Při čtení jsem si připadala jako naprostý neznalec historie, ale když jsem četla recenze a komentáře ke knize, můj názor sdílelo více lidí. Další plus pro autorku, že jsem se dozvěděla něco nového, a velmi zajímavého z historie.

Pokud si nebudete chtít knihu přečíst, rozhodně doporučuji si o válečné lodi něco zjistit. Je to opravdu zajímavé.

Takže kniha se mi opravdu moc líbila, konec byl napínavý a překvapivý, a pokud si chcete přečíst něco z válečného období, co není plné hrůz a násilí, tak tato knížka je rozhodně to pravé. Knize nemůžu dát jinak než krásných devadesát procent.

Na přebalu knihy jsou i tipy na další knihy autorky - V šedých tónech a Potrhaná křídla, a já se hned při příští návštěvě knihovny zeptám, zda jsou k zapůjčení i tyto romány, moc ráda bych si je přečetla.

A co Vy? Četli jste něco od autorky? Zaujala Vás podle mé recenze kniha? Máte rádi válečnou literaturu? Slyšeli jste o lodi Wilhelm Gustloff? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Eli,název si píšu,až půjdu zase do knihovny.Obsah mě zaujal a číst knihy z války mně nevadí.Od dětství chodím do knihovny a knih z války jsem přečetla hodně.V době mého dětství to byly hodně ruské válečné knihy.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě se vracím.Loď znám a viděla jsem o ni i krásný film Zkáza lodi Gustlof.Myslím,že ji máme i doma na DVD,

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tip na zajímavé čtení, poptám se v knihovně 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Asi to bude zajímavé, ale v dnešní době spíš vyhledávám odlehčenější žánr.

    OdpovědětVymazat
  5. Knihu neznám a zatím jsem o ní ani neslyšela, ale vypadá zajímavě, tak se po ní určitě také poohlédnu!

    OdpovědětVymazat
  6. od této autorky jsem nic nečetla, ale Zn ji a v mém okolí je hodně oblíbená :)

    OdpovědětVymazat
  7. Romány, odehrávající se za války čtu, ale tenhle, i když ho znám, jsem ještě nečetla.
    Děkuji za recenzi, hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Zajimave..A deni v oblasti bychodniho Pruska na konci balky he malo unsme..

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, jsem moc ráda, že sis knihu přečetla, také se mi moc líbila! Jako první jsem četla V šedých tónech. Kniha mě naprosto uchvátila. Četla jsem ji asi před 7 lety, ale stále je na mém žebříčku na TOP místech. Přišla mi ještě lepší, než Sůl moře. Moc doporučuji a těším se na tvou recenzi!
    PS: Ohledně postav - také jsem se nemohla zorientovat, proto jsem si na papírek napsala, kdo je kdo, což mi potom hodně pomohlo :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...