Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 242 Sůl moře

 Autor: Ruta Sepetysová

Žánr: Válečný, Historický, Podle skutečné události

Mé hodnocení: 90%

Obsah:                          Zima roku 1945.

                                      Čtyři mladí lidé.

                                      Čtyři tajemství.

V roce 1945 se válka pomalu chýlila ke konci. Poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků zoufale snaží přesunout k moři, které znamená úprk do země neomezených možností, nový začátek a tolik kýžený pocit bezpečí.

Mezi těmito uprchlíky se našla spousta lidí, kteří mají před okolím, a často i sami před sebou co skrývat. A právě mezi nimi je i nesourodá čtveřice, které svedla dohromady náhoda. Dvacetiletý Němec Florian, který prchá před sebou samým s svým svědomím, zachrání při svém bloudění lesem mladou polskou dívku Emilii před sovětským vojákem.

Tato nesourodá dvojice dojde až k velké stodole, kde se jim podaří ukrýt a potkají další uprchlíky. Mezi nimi je i mladá zdravotní sestra Joana, která bere jako své důležité životní poslání zachránit i přes hrůzy války co nejvíce lidských životů. Ale není to jen její radost z pomáhání druhým za každou cenu, nýbrž i zoufalá snaha vykoupit temné hříchy minulosti, které s sebou táhne jako těžký kámen...

Tato trojice se dá dohromady, brzy je začne pojit křehké pouto přátelství, a společně s dalšími uprchlíky se vydávají k moři, kde se již organizují přípravy lodí na velké zaoceánské výpravy. 

A právě tady se seznámíme s posledním hrdinou, námořníkem Alfredem, který pomáhá s přípravami lodí na dalekou plavbu. Alfred je horlivým členem nacistické strany a s lidmi na palubě má své zvracené plány. I když se mu jeho podřízení posmívají kvůli slabé tělesné konstituci a nepříjemné vyrážce, Alfred moc dobře ví, jaký je jeho úkol.

Cesta k vysněnému přístavu však není vůbec jednoduchá, protože nebezpečí, nejen v podobě sovětských vojáků, číhá všude. Mezi takové překážky patří i pochod zamrzlým jezerem, jehož led je velmi nestálý, a může se každou chvíli probořit.

Sůl moře je nejen syrovým válečným románem, ale také příběhem hrdinství obyčejných lidí a o nezdolné vůli přežít.


Hodnocení: Sůl moře jsem si vypůjčila z knihovny už na konci listopadu, ale stále jsem její čtení odkládala. Sice mě zaujalo téma válečných uprchlíků a recenze také nevypadaly zle, ale tak nějak jsem měla zajímavější tituly ke čtení. Tedy, alespoň jsem si to myslela.

Po dočtení poslední stránky knihy mě vážně mrzelo, že jsem si ji nepřečetla už dříve. Řadím ji totiž mezi můj virtuální žebříček nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou. Vážně.

Ze začátku jsem byla z četby lehce zmatená, protože se skáče v kapitolách mezi postavami a chvíli mi trvalo, než jsem si na tento styl psaní zvykla, ale pak to byla opravdu paráda. 

Bavily mě postavy hlavních hrdinů, vůbec není na škodu, že jich bylo více. Nijak mě to při čtení nerušilo, nepůsobilo to chaoticky, jak se tomu v některých románech děje. Nejvíce jsem fandila mladé polské dívce Emilii, nejméně sympatický mi byl Alfred, onen námořník, jeho postava byla zosobněním obrovského zla. Líbilo se mi, jak si autorka dovedla s charaktery hrdinů hezky pohrát.

Děj mě bavil, pořád se něco dělo. Myšlenkové pochody postav mě bavily, celé to bylo přirozené, a mnohdy až nepříjemně naturalistické, ale když sahám po válečném románu, musím s něčím takovým počítat. Ale zase - nejedná se o žádný krvák. 

Autorka chtěla dle svých slov ukázat válku očima mladých lidí různých národností a životních zkušeností, a tohle se jí opravdu povedlo. 

Nechci vyzrazovat zápletku, ale kniha se zabývá i událostmi na německé lodi Wilhelm Gustloff. I přes její historický význam, který je v knize popsán, si nepamatuji, že bychom se o této lodi kdy učili na základní škole, třeba v dějepise. Při čtení jsem si připadala jako naprostý neznalec historie, ale když jsem četla recenze a komentáře ke knize, můj názor sdílelo více lidí. Další plus pro autorku, že jsem se dozvěděla něco nového, a velmi zajímavého z historie.

Pokud si nebudete chtít knihu přečíst, rozhodně doporučuji si o válečné lodi něco zjistit. Je to opravdu zajímavé.

Takže kniha se mi opravdu moc líbila, konec byl napínavý a překvapivý, a pokud si chcete přečíst něco z válečného období, co není plné hrůz a násilí, tak tato knížka je rozhodně to pravé. Knize nemůžu dát jinak než krásných devadesát procent.

Na přebalu knihy jsou i tipy na další knihy autorky - V šedých tónech a Potrhaná křídla, a já se hned při příští návštěvě knihovny zeptám, zda jsou k zapůjčení i tyto romány, moc ráda bych si je přečetla.

A co Vy? Četli jste něco od autorky? Zaujala Vás podle mé recenze kniha? Máte rádi válečnou literaturu? Slyšeli jste o lodi Wilhelm Gustloff? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Eli,název si píšu,až půjdu zase do knihovny.Obsah mě zaujal a číst knihy z války mně nevadí.Od dětství chodím do knihovny a knih z války jsem přečetla hodně.V době mého dětství to byly hodně ruské válečné knihy.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě se vracím.Loď znám a viděla jsem o ni i krásný film Zkáza lodi Gustlof.Myslím,že ji máme i doma na DVD,

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tip na zajímavé čtení, poptám se v knihovně 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Asi to bude zajímavé, ale v dnešní době spíš vyhledávám odlehčenější žánr.

    OdpovědětVymazat
  5. Knihu neznám a zatím jsem o ní ani neslyšela, ale vypadá zajímavě, tak se po ní určitě také poohlédnu!

    OdpovědětVymazat
  6. od této autorky jsem nic nečetla, ale Zn ji a v mém okolí je hodně oblíbená :)

    OdpovědětVymazat
  7. Romány, odehrávající se za války čtu, ale tenhle, i když ho znám, jsem ještě nečetla.
    Děkuji za recenzi, hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Zajimave..A deni v oblasti bychodniho Pruska na konci balky he malo unsme..

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, jsem moc ráda, že sis knihu přečetla, také se mi moc líbila! Jako první jsem četla V šedých tónech. Kniha mě naprosto uchvátila. Četla jsem ji asi před 7 lety, ale stále je na mém žebříčku na TOP místech. Přišla mi ještě lepší, než Sůl moře. Moc doporučuji a těším se na tvou recenzi!
    PS: Ohledně postav - také jsem se nemohla zorientovat, proto jsem si na papírek napsala, kdo je kdo, což mi potom hodně pomohlo :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula