Karel Gott zůstal svůj

 Při poslední návštěvě knihovny jsem strávila při výběru knih více času než obvykle a pečlivě jsem si procházela regály s novinkami a aktuálně oblíbenými čtenářskými tituly. Neunikla mi proto kniha Karel Gott zůstal svůj. Při prvním pohledu jsem si myslela, že se jedná o onu autobiografii, kterou stihl napsat ještě před svou smrtí, ale pak jsem si knihu prohlédla pořádně a zjistila, že má hned dva autory a že se tedy jedná o jinou knihu.

I přesto jsem si ji ale půjčila. Karla Gotta mám jako zpěváka ráda, i když jako člověk mi nebyl úplně moc sympatický, ale to je spíše můj osobní problém. Věřím ale, že to byl opravdu hodný a skromný člověk, nicméně něco mi na něm tak trochu vadilo. Ale musím uznat, že to byl intelektuál a zajímal se o spoustu věcí, včetně světové politiky, a jeho názory rozhodně nebyly hloupé ani přízemní, ale šlo vidět, že má opravdu přehled.

Biografie jako takové moc nečtu, tento žánr mě moc neoslovuje, mám raději knihy s pořádným dějem, a nějaké osobní zážitky celebrit a jejich pouť životem, to mě v knižní podobě moc nebere. Ale říkala jsem si, knížka je o našem Božském Kájovi, tak to určitě bude super čtení. No, tak úplně ne, bohužel pocity z četby mám spíše smíšené, nakonec jsem knížku odložila někde za půlkou, což se mi dlouho nestalo, a velmi mě to mrzí, protože si myslím, že právě Karlovy biografie by se mohl ujmout někdo šikovnější.

Problém je už v tom, že kniha má dva autory. Jedním z nich je Michaela Remešová, která je redaktorka deníku Blesk, a druhým je spisovatel Roman Schuster, a když jsem si o něm zjišťovala na internetu informace, tak už za sebou několik knih o celebritách má, například i o Karlovi Svobodovi. 

Na začátku knihy je jako úvod napsaná dlouhá pasáž o dni, kdy zemřel, autoři charakterizují rok 2019 jako "jediný špatný za 80 let," jsou tu dlouhé citace právě z deníku Blesk, kterým poskytl Gott prohlášení o tom, že se léčí s akutní leukémií, a posléze reakce deníku a rychlé shrnutí toho, jak to bylo s veřejným a soukromým rozloučením.

V další kapitole je tu najednou zase rozhovor s Milošem Zemanem o Gottovi, naprosto nesmyslně navazuje srovnávací pasáž Elvise a Karla, a o pár stránek dál se přeneseme do roku 2015, kdy Karel poprvé vážně onemocněl.

Působilo to na mě dosti chaoticky. Zeman, Elvis, najednou rok 2015, a bohužel další stránky se nesly v tomto duchu. 

Ze začátku se mi knížka četla dost dobře, je to takové to čtení, na které se nemusíte moc soustředit, prostě čtete a čtete, jenže bohužel se nezapře osobnost autorky, která pracuje v bulváru, a některé věci v knížce mi přišly dost za hranou. Říkala jsem si: Je to biografie, nebo jen hloupý a nedůstojný pokus o senzaci?

Oceňuji to, že jsem se dozvěděla o Karlově životě spoustu zajímavých věcí, ty z jeho mládí, jaké měl dětství, jak začal hrát po kavárnách a jak se nedostal na malířskou školu na UMPRUM, v roce 1960 začal studovat operní zpěv  a v též roce vystoupil poprvé c Československé televizi.

Spousta věcí byla zajímavých, oceňuji i pěkné Karlovy fotografie a ukázky jeho obrazů, autentické rozhovory, z kterých jde cítit, jak se snažil být Karel k novinářům a reportérům vždy přátelský, i když jich určitě často měl plné zuby, a pak také pěkná slova přátel a nejbližších.

Ale ty zajímavé a čtivé pasáže střídaly i ty, ze kterých jsem byla, s prominutím, znechucená. Bulvár jako takový zrovna nevyhledávám, ale to, jak si Gottovy bývalé milenky pouštěly pusu na špacír a vykládají do novin takové detaily, "že to s nimi Slavík dělal na kožené pohovce" "že byl vždy citlivý a něžný milenec" to mi přijde opravdu dost divný a v biografii bych zrovna takové věci nečekala. Upřímně, ani mě to jako čtenáře nezajímá a jen jsem protáčela oči.

Navíc i ty mezititulky článků byly takové... Neuctivé, nevím, jak to jinak nazvat, posuďte sami: "Narozeniny v záchrance!" "Raději tři ženy!" "Sexuální chtíč!" "Sex, nebo intelekt?" 

Jak jsem postupovala knihou, začala mi hodně vadit i absence nějaké časové souslednosti a ucelenosti témat, skákalo se z roku na rok bez nějakého řádu, takže jsem zklamaně knížku odložila a nepřečtenou ji vrátím do knihovny. Škoda, tady opravdu platí, že slavné jméno v názvu knihy bestseller rozhodně nedělá.

Už mám ale zamluvenou v knihovně Má cesta za štěstím, a tentokrát se jedná o počin samotného Karla, takže doufám, že se mi bude líbit více než tento neúspěšný a narychlo splácaný pokus o biografii. Nemůžu se zbavit dojmu, že se spíše jedná o "sebrané" spisy Blesku, a myslím, že ani sám Gott by s knihou, která vyšla těsně po jeho smrti, spokojen nebyl. Ale když je prodej, jsou zisky, tak o čtenáře jde asi až v poslední řadě....

Knížku tedy za sebe doporučit nemůžu, ale určitě se najdou čtenáři, kterým tento typ knihy a stylizace sedne.

A co Vy? Četli jste nějakou biografii, třeba i o Gottovi? Máte rádi knihy o celebritách? Četli jste knížku Má cesta za štěstím? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥