Přeskočit na hlavní obsah

Pološero: Byznys v bílých pláštích

 Včera jsem na YouTube narazila na zajímavý dokument České televize z cyklu Pološero s názvem Byznys v bílých pláštích. Říkala jsem si, že to bude určitě něco o tom, jak lékaři předepisují zbytečně mnoho léků, které ve výsledku třeba pacient ani vůbec nepotřebuje. To jsem měla sice pravdu, ale jen zčásti. O tuto problematiku jsem se nikdy do hloubky tak moc nezajímala, a byla jsem tedy překvapená.

Dokument je z roku 2013, ale předpokládám, že ve spoustě faktů a informací bude aktuální i dnes. 

Výrobci léků a farmaceutické korporace se snaží přesvědčit lékaře, aby předepisoval jejich výrobek. Někdy se jedná o novinku, kterou nedávno schválil SÚKL, jindy jde o zavedený lék. Výrobcům jde ale o to, aby to byl právě jejich výrobek, protože logicky prodej rovná se tržba. Tuto práci dělají takzvaní farmaceutičtí reprezentanti. Ti klepou na dveře obvoďákům a nabízejí jim své výrobky, tedy aby předepisovali to, co vyrábí přímo jejich firma.

A za toto jsou ochotni lékaře de facto uplácet. Peníze na ruku, exotická dovolená, či příspěvek na vybavení ordinace? Pro reprezentanty, kteří mají tento "obchod" ujednat, to není žádný problém. Tady jsou i slova jedné lékařky, které se podařilo nahrát na skrytou kameru:

"Jestli můžete na ruku mi to dávat, tak já pak asi přejdu úplně k vám." 

"A kolik byste teda chtěla za to balení?"

"No, jak jsem řekla, za nově nasazenýho pacienta by to bylo dvě stě padesát, no tak samozřejmě, oni mi dávají víc, ale já se nechci handrkovat o ceně, to nechám na vás. Oni mi dávali za počet krabiček." 

Takže tato lékařka dostala ještě ke svému platu navíc peníze od farmaceutických firem za každého "nasazeného" pacienta. Otázka, jestli je to etické a správné, je těžko zodpověditelná. Myslím, že spousta lékařů má naprosto mimořádné platy, a mají mít tedy zapotřebí si takto přilepšit? Na peníze asi slyší spousta lidí, a upřímně, ani já nevím, zda bych odolala nějakému úplatku, pokud bych k tomu měla možnost, samozřejmě jen v mezích zákona.

Ale u lékařů je to asi trochu jinak, ne? Praktik může napsat levnější lék, se stejnou účinnou látkou, ale napíše ten dražší. Pacient něco málo doplatí v lékárně, něco doplatí pojišťovna, a lidově řečeno, kapsy si namastí všichni. A lékař, který lék předepsal, dostane odměnu. I těch dvě stě padesát korun jen za to, že vypíše recept, to je pro něj slušný kšeft, že?


A pak je v dokumentu i příběh mladého praktického lékaře Pavla Vychytila, který koupil na malé vesnici statek před rozpadnutím, ten postupně opravuje, a po svém se rozhodl bojovat s úplatným systémem farmaceutického lobby tak, že jednoduše žádné takové nabídky nikdy nepřijal. A to byl v době natáčení dokumentu předsedou sdružení mladých praktiků. 

Co jsem koukala na recenze pana doktora, tak pacienti jsou s ním většinou spokojeni. Dovolím si napsat zkrácenou citaci jednoho pacienta:

"Pan doktor odolává stresu zdravotnického průmyslu, který je kladen na efektivitu "našeho" zdravotnického průmyslu. Odvolává se na zdravý rozum a snaží se najít levnější a efektivnější způsoby léčby, ale rozhodně to nezavání žádným šarlatánstvím. Upozorňuje na přímou souvislost Vašeho chování se stavem Vašeho těla."

To je v dnešní době opravdu vzácnost. Podle mého názoru často léky jen utlumí bolest či nějaký zdravotní neduh, ale právě příčinu nemoci, o to se už zajímá málokdo. 

Já když jdu k praktickému lékaři tak jen opravdu tehdy, když je mi hodně zle. Nejsem notorický vysedávač v čekárnách. Před třemi lety mi vypukla alergie. Začala jsem se v noci budit se záchvaty kašle a obtížně se mi dýchalo, musela jsem třeba hodinu sedět u otevřeného okna, než se to zlepšilo. Když to pokračovalo s přestávkami asi dva měsíce, rozhodla jsem se jít k doktorce.

Ta usoudila, že jde o nějakou alergii, nejspíše na pyl. Napsala mi léky, ale tak nějak mi přišlo, že je to pořád stejné. Na podzim jsem tedy léky vysadila, abych mohla jít na alergologii na testy. Tam mi nic nezjistili. Dušnosti se nevrátily, jen mám ráno občas takovou slabší rýmu, která ale rychle odezní. Takže beru Flonidan, ale nedokážu za sebe posoudit, jestli mi toto antihistaminikum, které má tlumit alergické příznaky vůbec nějak pomáhá...

Beru ty léky spíše ze strachu, že by se ta alergie mohla ještě vrátit. Ale myslím si, že před těmi třemi lety mi ty záchvaty kašle způsobilo psychické vypětí, které jsem tehdy prožívala. 

Kolikrát se mi stalo, že jsem si odnesla od doktorky recept na léky, které jsem ve výsledku ani nepotřebovala, nebo jsem si vzala jeden dva léky a pak je odnesla už prošlé do lékárny. Přijde mi už i komické to, jak se mi můj ženský lékař při každé návštěvě snaží podbízivě nabídnout antikoncepci, kterou už nechci nikdy v životě brát, a on to pořád nechce pochopit. Vždycky se mě s potutelným úsměvem ptá: "A chcete být těhotná?" 

Neříkám, že antikoncepce ve formě pilulek je úplné zlo, jen pro mě to není, protože jsem díky ní zažila nepříjemné zdravotní potíže a bolesti, takže jsem si řekla, že už ji nikdy brát nebudu. A samozřejmě mi ji lékař nedoporučuje proto, že mu na mě záleží, ale proto, že za každý napsaný recept na určitou značku antikoncepce má penízky navíc, tím jsem si jistá...

Ročně se prý jen v Česku předepíše zbytečně léků za více jak 13 miliard korun, což je šílené. Pacient si něco vyzvedne v lékárně, pak mu to doma leží ve skříňce nebo mu to nedejbože způsobí nějaké zdravotní problémy.

Já nechci říkat, že léky jsou zlo. To ne. Léky nám pomáhají fungovat a často zachraňují životy. Jen je potřeba se zamyslet, jestli to s námi lékař myslí dobře a zda nám předepisuje ty správné léky, jestli není třeba nějaká jiná varianta. To se mi taky často stane v lékárně, že mi donesou lék s jiným názvem než je v receptu, ale má stejné účinky. 

V dokumentu se ale mluví i o tom, že do tohoto byznysu jsou zapojeni i lékárníci, kteří vydají dražší lék a zákazníkovi lžou o tom, že ten daný není zrovna na skladě, ale mají tu lék se stejnou účinnou látkou, jen s jiným názvem...

Dokument se mi líbil, je pěkně zpracovaný, a myslím, že vůbec nevadí, že je z roku 2013. Jsem velmi ráda, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací, protože upřímně o podobném tématu jsem tak do hloubky nepřemýšlela.

Co si o tomto myslíte Vy? Myslíte, že lékaři předepisují příliš mnoho léků, a často zbytečně? Dostali jste také v lékárně někdy něco trochu jiného, než jste měli napsáno v receptu? Je podle Vás etické, aby lékař předepisoval pacientům jen ty léky od firem, od nichž si převzal nějakou finanční odměnu? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. To je bohužel smutná realita. Moc zajímavě o podobných věcech psával Jan Hnízdil (dnes jedna z vedoucích figur české psychosomatiky) - ve zdravotnictví někdy jde až příliš o to, aby se pacienti léčili, ale neuzdravovali, protože když se uzdraví, tak už z nich nikomu nic nekápne.

    OdpovědětVymazat
  2. Mamon hýbe světem.
    Mně stačí úplně reklama na léky v televizi. Už to je zarážející.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to asi realita byznysu. Sama jsem se s něčím podobným setkala. Jezdila jsem k lékařce, která mi předepisovala několik druhů léků. Měla jsem vždy půl tašky krabiček léků, které jsem musela užívat některé i třikrát denně. Pak měla lékařka autonehodu a místo ní přišel mladý lékař. Ten prošel všechny léky, které mi lékařka předepisovala a po domluvě mi nakonec předepsal jeden, sice dražší, ale s menšími vedlejšími účinky. Sice jsem za něj o trochu více doplácela, ale užívala jsem jen jeden a ráno, jen při zhoršení momentálního stavu ještě jeden večer. Všechno ostatní mi zrušil. Díky tomu se můj stav začala rychle zlepšovat, až jsem časem skončila bez léků a léčba byla ukončena. Měj se moc hezky a přeji Ti hlavně zdravíčko.

    OdpovědětVymazat
  4. Osobní zkušenost přímo nemám, ale podle toho, co tak různě slýchám ze všech stran, mě to absolutně nepřekvapuje. Dalším velmi smutným příkladem jsou psychiatři, jejichž "léčba" se často omezuje na předepisování antidepresiv - a tím to končí. Pacienta se pomalu ani nezeptají, jak se má. Takový lékař je naprostá zbytečnost, dal by se v pohodě nahradit počítačem, klidně i trochu zastaralým. A daňoví poplatníci by ušetřili. Bohužel máme v tomhle směru zkušenosti v rodině - a je to na pěst...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, také mám takovou nepěknou zkušenost s psychiatrem. Léčila jsem se s anorexií a psychiatrička mi psala léky, které mi ještě více způsobovaly nechutenství a nakonec ze mě udělaly psychickou trosku, která pořád jenom spala, nejedla a zapomínala jako starý člověk. Teď si uvědomuji, že jsem to v článku zapomněla zmínit :)

      Vymazat
  5. Sama k lékařům naštěstí příliš nechodím, ani do lékáren, a tak si tohoto nevšímám. I gynekoložka moje rozhodnutí přestat brát hormonální antikoncepci respektovala a od té chvíle, co jsem ji vysadila, se mě na ni nikdy nezeptala. Z okolí však mám ty stejné zprávy jako z dokumentu. Čím dál větší problém začíná být zejména u lékáren, které namísto předepsaných léků vydávají generika, která jsou na první pohled zaměnitelná, avšak mohou mít jinou účinnost, dávkování, aktivní látky, co mohou negativně reagovat s jinými léky, které už pacient bere, atd... Problematickým velkým řetězcům lékáren se proto vyhýbám.

    Gynekologovi bych na tvém místě odpověděla, že "jistě, chci". Třeba pak dá pokoj. ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, zdravím. Farmaceutický průmysl je podle mě jeden velký byznys. Dobře o tom píše ve svých knihách lékař Jan Hnízdil, jeden z průkopníků komplexní a psychosomatické medicíny u nás. Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. To je asi všude, že když z toho může někdo něco mít, snaží se procpat tu dražší variantu, a jen méně lidí chce hledět na "princip". Ale asi to chápu, čím jsem starší, tím víc taky hledím na to, že systém nějak jede a já nějak potřebuju fungovat a snažit se měnit systém na můj úkor, když s ostatními to nehne, tak nějak nemá cenu. Ale zase taky nejsem v oboru, kde by se tohle dalo provozovat, a kde je nějaký moc velký výběr mezi dražší x levnější varianta, pokud nepočítáš skutečně se soudit x nechat to plavat. A osobně na mě moc nedosahuje ani tohle, protože aspoŇ zatím naštěstí doktory řešit nemusím, naposled jsem tam byla asi před třemi lety kvůli zádům, a to bylo injekce, "přibalte si k tomu něco na bolest a ležte", takže to taky moc o cpaní dražších léků být nemohlo.

    OdpovědětVymazat
  8. Ano, přesně tak to je. Farmaceutické firmy a lékaři mají oboustranně výhodnou symbiózu. K benefitům také patří to, že lékařům platí účast na drahých kongresech ve světě. Jeden můj známý tak např. byl 5krát v Barceloně.

    OdpovědětVymazat
  9. Co se týče lékařů, věc neni tak jednoducha, inkdyz nezpochybnuji, ze podobny jev existuje a dá se to zariidit.Predne u kazdeho pacienta se casto musi vyzkouset nekolik leku, nezbmu nekteryc"sedne"i kdyz jsou leky se dtejnou ucinnou latkou, dale pacienti casto nejprve pozaduji ten s nejmensim dokladrm a hlidaji to i pojistovny...Necze by to neslo, ale neni to jak houska na krámě.m

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula