Přeskočit na hlavní obsah

Kam až to zajde?

 Stalo se tak trochu trendem, že vláda každoročně přidává na důchodech. Což je v pořádku. Staří lidé, invalidé, vdovy a sirotci si to zaslouží. K tomu se letos přidalo i na minimální mzdě, o celých šest set korun. Sice to není nic extra, ale lepší než nic.

Jenže bohužel s tím, jak stát rozdává, přichází vždy zákonitě i zdražování. Jen před pár dny proběhla médii zpráva, že se musíme připravit na velkou vlnu zdražování. Jenže já mám pocit, že ty vlny jaksi přicházejí i bez upozornění médií, protože každou chvíli se zvyšují ceny snad všeho. A nejvíce je to znát u potravin a u věcí, které člověk nekupuje zase tak často.

Třeba před rokem jsem kupovala psí šampon za pětašedesát korun. Teď už stojí osmdesát. Je to patnáct korun rozdíl, máme malého psa a šampon nekupujeme zase tak často, ale pro někoho, kdo má více psů nebo větší plemeno a častěji je koupe, to může být zásah do rozpočtu. 

Z vlastní zkušenosti vím, že za svou výplatu si koupím stále méně a méně. Výplatu mám víceméně každý měsíc stejnou, rozdíl je třeba ve dvou stovkách, když je větší zakázka nebo děláme přesčas, jsou třeba nějaké bonusy. Ale to se poslední dobou moc neděje. Bydlím s přítelem, a máme takovou dohodu, že já platím nájem a energie, a on kupuje jídlo. Samozřejmě z toho, co mi zbyde, udělám párkrát za měsíc větší nákup i já, protože je mi to zkrátka takové hloupé, že bych nechala vše na příteli. Naštěstí mi totiž dost zbyde z výplaty i po zaplacení složenek, protože nájem máme nízký a za energie taky moc neplatím, protože se snažíme v tomto směru šetřit.

Jenže ne všichni mají s penězi takové štěstí. Co matky samoživitelky, důchodci, nebo lidé s fixním platem? Když dostáváte každý měsíc stejné peníze, má to bohužel tu nevýhodu, že si každý měsíc koupíte méně, protože inflace se nezastaví...





Už jsem několik měsíců nenavštívila žádnou restauraci ani kavárnu. Oběd si uvařím doma, přijde mě to levněji než se někde stravovat, a s kávou je to stejné. Zvykla jsem si na svou domácí přípravu kávy, udělám si ji přesně podle svých představ. Nezlobte se na mě, ale kávy v kavárnách mi přijdou často opravdu předražené, a to jsem dřív byla velký kavárenský povaleč...

Moje máma byla včera po delší době na obědě ve veřejné stravovně, kam chodí na obědy hlavně dělníci a důchodci. A byla z toho dost zklamaná. Porce jídla o dost menší, zato znatelně dražší. Já chápu, že si majitelé musí nějak vykompenzovat ty měsíce ztrát, kdy museli mít zavřeno, ale kde na to mají lidé pořád brát. A ještě tedy když už zdražili, a ještě dávají menší porce, to mi přijde jako špatný byznys.

Máma mi říkala, že tam už pěkně dlouho nepůjde, protože ji oběd uvařený doma vyjde levněji. 

Vysoké ceny se bohužel odrazily i na zelenině a ovoci. Když jsem minule viděla, kolik stojí papriky v supermarketu, a jak jsou ještě škaredé a poloshnilé, rychle mě přešla chuť na přípravu zeleninového salátu. Totéž s rajčaty, která jsou sice o něco levnější, ale naprosto bez chuti a vůně. Jde poznat, že jde o rychle vypěstovanou zeleninu, která pořádně neviděla slunce, zato jen skleník a umělé osvětlení.

Já vím, že je tu možnost vypěstovat si ovoce a zeleninu doma, ale každý k tomu nemá bohužel ideální podmínky a místo. Moje babička má svoji zahrádku v zahrádkářské kolonii, a její zelenina je úžasná. Minule mi dala domácí pórek, a já jsem si každé ráno mazala chleba s máslem a k tomu pórek. Vynikající.

Tak si tak říkám, jak to bude s cenami úplně všeho dál? Nejvíce to odnese obyčejný člověk, protože poslanci a vláda nemají ani ponětí, jak musí žít obyčejný člověk a jaké to je, žít od výplaty k výplatě. Naši zákonodárci mají totiž takový plat a k němu takové bonusy, že si zkrátka neumí představit, jak je obyčejným lidem. To je hodně smutné. Ono se pěkně rozhoduje, když máte jistý plat každý měsíc kolem devadesáti tisíc, a finanční nejistota vás tedy nemusí trápit.

Taková vlna zdražování přeci není dlouhodobě udržitelná, za chvíli budeme snad za rohlík platit deset korun. Snad se všechno obrátí trochu k lepšímu, teď už jen aby epidemická situace byla v normálu a nemuselo se nic zavírat ani omezovat. Upřímně lituji všechny živnostníky, kteří podnikají v dotčených činnostech, protože ani po rozvolnění to nemají úplně jednoduché.

Pozitivnější zprávou je, že podle internetových tabulek se mělo zlevnit vepřové, citrony nebo mléko. Ovšem článek je měsíc starý, takže už to může být trochu jinak.

Co si o tomto myslíte Vy? Všimli jste si velké vlny zdražování? Co podle Vás podražilo nejvíce? A měl by stát přidávat peníze potřebným, když na to očividně nemá a jen se více a více zadlužuje? Pěstujete si domácí zeleninu a ovoce? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení  a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Na zahradě pěstuji rajčata, lesní jahody, jahody a bylinky. Ovoce a zelenina jsou ve skutečnosti stále dražší a potraviny obecně dražší. Vidím to na svých nákupních účtenkách.

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle to prostě funguje. Ceny letí nahoru, dostanou se ke stropu, letí dolu nebo krize, tyhle cykly byly pořád. Stát přidává valorizací, ale to je tak všechno, co může bez zdrojů dělat. Bude to horší, horší, dostane se to ke stropu, pak se stane něco, snad ne v takovém měřítku jako 2008 a zase pojedem odznova.

    OdpovědětVymazat
  3. Zdražuje se pořád bohužel. I když přidají na platech, tak to ve finále ani nepostřehneme, jelikož se vše zdražuje. Také mě to štve, ale sem tam si do restaurace zajdu udělat radost. Přijde mi, že je momentálně nejdražší ovoce a zelenina. Jak má pak člověk jíst zdravě :-( když je vše tak drahé.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, všimla jsem si toho. Začalo to u restaurací, kde chtějí honit několikaměsíční ztráty, teď i obchody.
    V malém obchodě jsem si koupila meloun za 15 Kč, v Bille byl 2x dražší! Vím, že Billa je drahá, ale tohle už je moc... Kam to spěje, netuším :(...
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. My nemáme, kde pěstovat. Ale pěstujeme - řeřichu ze semínek na vatičce v misce. Když trochu vyroste, stříháme ji na chleba :) Místo jarní cibulky.
    Všimli jsme si, že některé zdražování probíhá zmenšováním. Třeba některé dražší plátky salámu už nejsou po 100 g, ale 75 g. Zase nás to udržuje ve střehu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Píšou o tom hodně.Zdražuje se a i nadále bude,Já to nepoznám,protože nevím ani kolik stojí rohlík.Ceny hlídá manžel.A díky jeho důchodu,pracoval do 68 se máme velice dobře.
    Eli,měj hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  7. Nejde si nevšimnout, jak stále rostou ceny. V poslední době ještě víc, protože jsme měli tu pandemii a někde se ty peníze vzít musí, já vím. My jsme důchodci, ale stačí, protože jsme dva. No, být sama, tak nevyjdu. A Tebe chválím, jsi dobrá hospodyňka, já odjakživa taky šetřím, dřív byly děti malé, jako platy a teď máme zase důchody, ale nestěžuji si zase tak moc, šetřit jsem se naučila od maminky, nikdy jsme doma neměli nazbyt.

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem moc ráda za to, že ve finanční oblasti nestrádáme. Viděla jsem to ale u babičky, když ještě žila, snažila jsem se jí přilepšovat. Vždy jsem vařila dvě porce jídla navíc a jednou týdně jí je tam přivezla. Jakou radost jí dělala zavařovaná jídla ve skleničce, to snad ani popsat nejde.

    OdpovědětVymazat
  10. Všímám si toho při každém nákupu, nejprve to bylo ovoce a zelenina, ale teď zase letí nahoru mléčné výrobky, sýry a spousta dalších věcí. V restauracích je drahé všechno, od jídla až po pivo. Většinou vařím sama, ale občas do restaurace zajdu ráda. Mám obavu, že to ještě není všechno 😲

    OdpovědětVymazat
  11. Je to tak, zdražuje se docela dost a asi tu bude pokračovat dál. Nůžky mezi běžnými občany a boháči se dále více rozevírají. Já také doma vařím, protože tím ušetřím a celou zimu spořím, abychom pak na výletě mohli zajít třeba do restaurace na oběd a nemuseli se bát si něco koupit. Jenže ta hodnota úspor stále klesá, úroky jsou nulové, tak že i to málo, co pracně naspořím ztrácí svoji hodnotu.

    OdpovědětVymazat
  12. Inflace je napůl ekonomická a napůl psychologická záležitost: Někdo zdražuje z nezbytnosti, jiný se vychytrale přizpůsobí. Myslím, že to, co se děje teď, je jen střídmý začátek, který, bohužel, rozkvete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Účetní poučka:
      Má dáti - dal
      Nechce dáti - musí

      Vymazat
  13. Já jsem spíše kytičková a tak moje zahrádka je spíše odpočinková ,ale ve foliácích máme rajčata,papriky a okurky a na pozemku máme jahody a nějakou tu zeleninu,ale o to se už stará Tom :o) Já už se radši houpu na houpačce mezi květinkami s knížkou v ruce :o))) a ceny rostou to je pravda po nbávštěvě obchodu tam necháváme čím dál více peněz a v tašce si domů odnášíme stále stejné množství...Krásný den a zdravím ♥

    OdpovědětVymazat
  14. Toho, jak v posledních několika letech vyletěly ceny potravin, jsem si všímala hodně, protože hospodářskému růstu navzdory se prostě zdražovalo, a to setrvale a pořád. Mně osobně to naštěstí kdovíjak nezasáhlo, ale znám lidi, kteří tímhle stylem vážně brzy budou jíst akorát chleba s turisťákem...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥