Divočina (2014)

 Můj nejoblíbenější filmový žánr je horor a krimi. Občas je ale potřeba se podívat i na něco trochu jiného, u čeho člověk přijde na jiné myšlenky a nemusí se bát každého pohybu na obrazovce, případně se zatajeným dechem sledovat počínání masového vraha.

Zatoužila jsem po nějakém filmu z přírody. Konkrétně tedy ze života v přírodě. Něco o lidech, kteří se vykašlali na život v civilizaci a místo toho se rozhodli na vlastní pěst žít v divoké přírodě.

Před půl rokem jsem viděla Útěk do divočiny. Tento film byl o mladíkovi Chrisovi, který se rozhodl místo studia práv žít v divoké přírodě bez jakýchkoliv výdobytků moderní civilizace. Tento film se mi líbil tak napůl, byla jsem z něj upřímně celkem rozpolcená. Chris totiž neměl svůj život v přírodě nijak zvlášť promyšlený, a jeho další osud nebyl bohužel zrovna nejrůžovější.

Divočina sice pojednává o podobném útěku od civilizace, ale zato hlavní hrdinka uvažovala mnohem více racionálně. No, tedy...

Cheryl je šestadvacetiletá dívka, která to neměla v životě vůbec lehké. Počínaje dětstvím, kdy vyrůstala s násilnickým otcem, a na hraně dospělosti, kdy přišla o milovaného člena rodiny. Našla si sice práci jako servírka v bistru, vdala se za pěkného a úspěšného muže, jenže i díky svým traumatům z dětství se dostala na scestí. Drogy, promiskuita, vzájemné neporozumění si s manželem.

A tak si jednoho dne řekla dost. Změním se, najdu své lepší já. A kde jinde ho hledat než daleko od lidí? Protože tam už člověk tak nějak nemá co ztratit, jen případně získat.

Tak se, i s nulovými zkušenostmi, rozhodne zdolat 1770 kilometrů dlouhou vysokohorskou trasu nazvanou Pacific Crest Trail, nejnáročnější stezku USA. Tato stezka začíná u kanadské hranice a končí u té mexické. Jenže vše nejde tak, jak si Cheryl představovala. Už jen dostat na záda obrovskou krosnu se vším, co bude potřebovat, je téměř nadlidský výkon. Od začátku přemáhá chuť tento nadlidský úkol vzdát.

Nic totiž není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Počínaje zdánlivě jednoduchým úkonem, jako je postavit si uprostřed pustiny stan, konče setkáním s divokými zvířaty, která nejsou vždycky k lidskému pokolení úplně přátelská. 

Přesto se však Cheryl i přes útrapy přírody nevzdává, a odvážně jde dál. Protože všechny tyto útrapy jí mohou pomoci najít radost ze života a hlavně sílu, která jí už dlouho chyběla. Podaří se ale křehké dívce tento těžký úkol zdolat až do konce?

Na československé filmové databázi má Divočina dvaasedmdesát procent a je tedy v červených číslech. Hned na začátku mě zaujalo, že snímek režíroval Sean Penn. Scénář byl inspirován skutečným životním příběhem Cheryl Strayedové.

Příběh vlastně nebyl tak úplně o životě v divočině, ačkoliv Cheryl si také zažila krušné okamžiky - i taková maličkost, jako ohřát si jídlo se zdá úplně banální, ale když si to pořádně nepromyslíte, případně nepročtete návod v knize o přežití úplně důkladně, jste v pytli. Stačí jediný, malý banální detail a je to všechno v háji.

Víte, mě přijde, že lidé, kteří chtějí žít sami, v souladu s přírodou, daleko od civilizace, to nemají nikdy úplně promyšlené. Vezmou si krosnu, do ní si dají pár věcí na rozdělání ohně, teplé oblečení, stan, případně nějaké jídlo, a to je všechno.

Je to paradoxní. I když chcete žít sami v přírodě, stejně k tomu potřebujete výdobytky moderní civilizace.

Když srovnám tento film a Útěk do divočiny, tak tento se mi líbil o něco víc. Hlavní roli Cheryl ztvárnila skvěle Reese Witherspoon, kterou jsem měla doteď zafixovanou jakou růžovou blondýnku z praštěných filmů, ale tady mě velmi příjemně překvapila, protože se role životem ztracené, opuštěné tulačky zhostila na výbornou.

Film měl svoje tempo, nenudila jsem se, nevadily mi ani flashbacky, protože postupem času jsme se teprve dozvídali, jaká Cheryl byla a jaká je teď, a co ji vlastně donutilo vydat se na takovou složitou cestu. Nikdo z nás si asi nedovede představit, jak musí být delší pobyt v přírodě bez lidí osvobozující. Na druhou stranu je to i velké riziko.

Ale kde jinde má člověk takovou šanci přemýšlet o sobě a o svém životě, než uprostřed pusté přírody? Musím ještě pochválit skvělý výběr lokací, ta příroda byla opravdu dechberoucí a nádherná. Film se mi moc líbil, ale na maximální hodnocení mi tam něco trochu chybělo, proto dávám čtyři hvězdičky z pěti. 

Pokud si chcete pustit pěkný dobrodružný film o hledání vlastního já a pokochat se krásou americké přírody, tento film je pro Vás jako stvořený!

A co Vy? Viděli jste tento film, nebo Útěk do divočiny? A jak se Vám líbil(i)? A máte rádi dobrodružné filmy? Nebo ne? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥