Přeskočit na hlavní obsah

Český den proti rakovině

 Minulý týden jsem si koupila v trafice časopis 100 + 1 zahraniční zajímavost, a pod článkem o migraci zvířat mě zaujala malá čtvercová reklama. A ta se týkala právě Českého dnu proti rakovině. V první chvíli jsem se dost podivila, a to proto, že jsem myslela, že tento den má pevné datum.

Vloni v květnu jsme totiž na střední chodili se spolužáky ve skupinkách a kytičky prodávali. Sama bych se dobrovolně do tohoto prodeje nepřihlásila, nicméně mi nezbylo nic jiného, protože se přihlásila většina třídy a učitelé odmítali učit tři žáky, takže jsme museli všichni vyrazit do ulic. Byla to zajímavá zkušenost, kytičky jsme měli prodané celkem rychle, a pak nám zbyl ještě čas na kávu. Pak jsme prodávali ještě jednou, a to byla sbírka Srdce dětem, a to už bylo horší, tady na nás byli lidi často sprostí. Na jednu stranu se nedivím, dnešní doba je plná různých podvodníků, různých sbírek je spousta, a tak nějak si myslím, že lidi mají často plné zuby toho na něco přispívat, i když ty penízky opravdu jdou na dobré účely.

Letos tedy Český den proti rakovině připadá na třicátého září. Tuto celonárodní veřejnou sbírku pořádá Liga proti rakovině Praha již od roku 1996. Koupí kytičky za dvacet korun tak přispějete například na nádorovou prevenci, nebo na zlepšení kvality života onkologickým pacientům, a cílem je i osvěta pro veřejnost formou letáčku, kde se můžete dočíst zajímavé, ale i důležité informace.

Sbírka je každý rok zaměřena na osvětu jiného druhu rakoviny, vloni jste k zakoupené kytičce mohli dostat i letáček s prevencí proti rakovině plic a jejími příznaky, tento rok je sbírka zaměřena na nádory ledvin a močového měchýře. 

Nádory se dělí obecně na dva typy - benigní a maligní, a právě ty maligní jsou opravdu nebezpečné, protože mohou prorůstat do okolních tkání, a krevním řečištěm se šířit do ostatních orgánů a uzlin. Bohužel i po chirurgickém odstranění nádoru z ledviny se může po, třebas i delší době, nádor znovu objevit, je tedy důležité, aby člověk po překonání této nemoci chodil na pravidelné prohlídky k lékaři. 



Na obrázku můžete vidět anatomický popis ledviny.

Rakovina ledvin a močového měchýře postihuje nejčastěji lidi nad padesát let věku, a co je docela zajímavé, větší náchylnost k tomuto onemocnění mají muži. Čekala bych, že to budou ženy, a to z toho důvodu, že ty trpí častěji záněty močového měchýře a jinými ženskými problémy.

Dále pak výzkum ukazuje, že vyšší šanci onemocnět mají kuřáci, obézní lidé a také ti, co mají problémy s vysokým krevním tlakem. Pak tu jsou ale i takové faktory, jako je například práce ve znečištěném prostředí - týká se to hutního průmyslu nebo koksoven. 

Příznaky onemocnění mohou být podobné jako například při ledvinové kolice, ledvinových kamenech, nebo cystách. Každopádně je vždy na místě vyhledat lékaře, protože v pokročilém stadiu rakoviny se mohou vyskytnout například i krev v moči a prudká bolest ledvin či močového měchýře.

Další informace o Lize proti rakovině Praha a Českému dni proti rakovině najdete na internetových stránkách www.denprotirakovine.cz, www.cdpr.cz

Najdete tam i letáček, ze kterého jsem čerpala informace o onemocnění ledvin a močového ústrojí, ale můžete si například stáhnout i materiály a domluvit se na prodeji kytiček třeba v nějaké skupince, nebo i sám za sebe. Je tu ale i možnost koupit si e-kytičku přes SMS, cena se pohybuje od třiceti do devadesáti korun. Připadá mi trochu zvláštní, že kytička stojí dvacku, ale když chcete přispět přes SMS, musíte zaplatit minimálně třicet korun. Letošní barva stužky je zelená, vloni to byla oranžová.



Když to ale vezmu z trochu jiné strany, tak jsem si našla na stránkách berounského deníku článek o lidech hájící Květinový den s tím, že dvacka "nikoho nezabije." A pod tímto článkem je docela vydatná diskuze o tom, zda se vybrané peníze vůbec dostanou k lidem, kteří je opravdu potřebují. Těžko říct, jak to opravdu s touto sbírkou je, ale nedivím se lidem, že mají v dnešní době strach na cokoli přispět, ale tak nějak se mi nechce věřit, že zrovna Liga proti rakovině by byla schopna s penězi provádět nějaké nekalé věci, ale jak už jsem napsala, nevím.

Každopádně je to pěkný pohled, na ty batůžky a kabelky, které na sobě mají přišpendlenou žlutou kytičku.

Mimochodem, kvůli pandemii koronaviru bude letos prodávajících dobrovolníků v ulicích měst méně, pokud tedy budete chtít Ligu proti rakovině podpořit, jistotou zůstává ta dárcovská SMS. Já osobně ještě nevím, jestli přispěju, pořád se rozmýšlím. 

A co Vy? Věděli jste, že je letos Český den proti rakovině již třicátého září? A přispíváte pravidelně, ať už koupí kytičky, nebo přes SMS? A máte v tyto veřejné sbírky důvěru, nebo ne? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Kytičku si koupím. A občas dám v OBI něco na Jedličkův ústav.
    Ale jinak, raději hodím pád drobných bezďákům ve Františkánské zahradě, než-li na nějaké veřejné sbírky.

    OdpovědětVymazat
  2. Ve věcech přispívání na nejrůznější dobročinné účely se mi nejvíc osvědčilo vybrat si nějakou důvěryhodnou instituci a u té se stát pravidelným dárcem. Nemusím pak věnovat čas, energii ani případné výčitky tomu, jestli jsem tam či onam měla nebo neměla přispět a co že se to stane s mými penězi. A zrovna tahle kytička mi připadá jako jedna z nejdůvěryhodnějších :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem kdysi na střední škole kytičky pro tuto akci prodávala. :) Nevěděla jsem, že je den proti rakovině každý rok jinak. :O

    OdpovědětVymazat
  4. Já přispět musím. Doufám tedy, že kytičku seženu a kdyžtak tou SMS. Nevím, jestli se dostanou vybrané peníze tam, kam mají, ale i tak informování o této nemoci je důležité. Ne, se bát dopředu, ale nic nezanedbat. Proto přispívám .-)

    OdpovědětVymazat
  5. Kytičku kupuji a nedávno jsem viděla asi čtyři kytičky na zrcátku u řidiče autobusu, tak to docela potěšilo. Jinak u mnoha akcí mám pochybnosti, jak se s vybranými penězi naloží, protože z informací zainteresované osoby v jedné nadaci jsem se dozvěděla, kolik z vybraných peněz spotřebují pro sebe lidé v čele té nadace...Naštěstí to tak není ve všech.

    OdpovědětVymazat
  6. Přispívam jen koupí piva. To je všelék.

    OdpovědětVymazat
  7. Vždy som prispela, ale keď sa prevalilo, že peniaze vôbec nejdú tam kam mali byť určené, tak som to vzdala. Nedávno bývala v našom obchode dosť často pani, ktorá mala v ruke fotku chlapčeka a zbierala peniaze na jeho liečbu. Ale na FB, bola výzva, že fotka chlapca je stará viac ako 30 rokov, aby sa ľudia nenechali oblbnúť a peniaze nikdy na ulici nikomu nedávali. Na to sú určené špeciálne (a overené) účty. Je to smutné, že sa vždy nájdu podvodníci, ktorí takto na nešťastí iných zarábajú ... ☺

    OdpovědětVymazat
  8. Na tyto známé akce jsem vždy přispívala.Teď do města moc nechodím a tak mi to uniká a ani nevím,že mohu přispět i sms.Ale přispíváme s manželem už několik let Lékařům bez hranic a já ještě,protože jsem velká cíťa,tak posílám sice malý obnost i nemocným dětem a nebo útulkům pro psy a kočky.Jedna cikánka na slovensku kdysi ke mně přišla,chytla mě za ruku a řekla,slečno jste velice hodná,charita Vám utrhá ruce.
    To jsem opravdu celá já.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  9. U nás šel letos mail z místní knihovny, že tu budou zítra kytičky k mání. Tak to mám už v kalendáři a zítra do knihovny jdu.
    Těm kytičkám se mi věřit chce:)
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  10. Zdravím...Ďakujem za návštevu na mojom blogu vážim si toho....Zaujímavý blog a zaujímavé čítanie.... Já nedávam na charitu... dávala som a potom sa zistilo že peniaze sa stratili...slavka0020400.blospot.com

    OdpovědětVymazat
  11. Je to smutné, že den, který každoročně má své stejné datum někdo změnil. Samozřejmě, že letos jsem si květinku nekoupila, protože jsem nic o této změně , jako většina z nás, nevěděla. Mrzí mě to...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula